Valka.cz je oficiálním partnerem největšího vydavatelství military literatury Naše vojsko a časopisu Military Revue.

F-15A Baz versus MiG-25 - Past jako z učebnice


Autor :    Příspěvků : 154   Publikováno :    Shlédnuto : 60921

SSSR vyvinul koncem šedesátých let výkonný stíhací letoun MiG-25. Tento letoun neměl být původně exportován, ale po tom co poručík Viktor Bělenko přelétl s jedním MiGem-25P na základnu Hakodate v Japonsku, nebylo co tajit. Letoun byl uvolněn pro export. Tak přestože nikdy nedošlo ke konfliktu velmocí, měl MiG-25 možnost utkat se, nad Libanonem, se svým protějškem, americkým F-15. I když oba letouny létaly pod výsostnými znaky jiných zemí.

Libanon, malá země (10 230 km2), jakoby jako by „vykousnutá“ ze západního pobřeží Sýrie, byla kdysi prosperující zemí. Říkalo se jí Švýcarsko Blízkého východu. Ale desetiletí občanské války, která propukla v roce 1975 mezi muslimy a křesťany, zruinovaly ekonomiku a zničily hospodářství.

Válka začala potom, co palestinští radikálové podnikli útok na křesťanský kostel ve východní části Bejrútu. V červnu 1976 požádala Libanonská vláda Sýrii o vojenskou pomoc a následně vstoupilo na území Libanonu 35 000 syrských vojáků. Palestinští radikálové podnikli řadu útoků na Izrael. V roce 1978 došla Izraelcům trpělivost a obsadili jižní území Libanonu, po řeku Lítání. Tím posunuli hranici o zhruba 20 km na sever a omezili ostřelování svého území dělostřelectvem a raketomety. Navíc zajistili hranici snadněji kontrolovatelnou přírodní překážkou.

Přestože byl oficiálně mír, docházelo na hranicích soustavně k šarvátkám. Nebylo tedy divu, že izraelské letectvo podnikalo průzkumné lety, aby se přesvědčilo, že protivník nevyvíjí se svými pozemními jednotkami nějakou nežádoucí aktivitu, a pokud ano, aby ji dokázalo utnout v samém začátku. A při té příležitosti docházelo pravidelně k potyčkám ve vzduchu, přičemž se jedna i druhá strana pokoušela uchystat svým soupeřům nějaké překvapení. Údolí Bikaa, sevřené mezi pohořími Libanon a Antilibanon, táhnoucí se od severu k jihu Libanonu se stalo svědkem mnoha vzdušných bojů ještě před rozsáhlými operacemi v roce 1982.

Protivníci

Sýrie po ztrátách, které utrpělo její letectvo v předchozích konfliktech, dostala od svých spojenců z komunistického bloku řadu nových letounů, z nichž zdaleka nejvýkonnějším byl MiG-25. Pro export byla uvolněna varianta MiG-25PD vybavená původním, mírně upraveným radiolokátorem Smerč-A2. Zatímco MiGy-25 PVO SSSR dostaly nový výkonnější radiolokátor Safir-25.

Systém ovládání výzbroje umožňoval podvěsit na letoun dvě skupinová vypouštěcí zařízení APU-60-11M pro dvě protiletadlové řízené střely R-60(M). R-60 byly pro boj s menšími letouny mnohem vhodnější než mohutné R-40T určené spíš proti strategickým bombardérům. Na vnitřní závěsníky se podvěšovalo APU-84-46 pro řízené střely R-40R s poloaktivní naváděcí hlavicí PARG-12, jako zbraň pro boj BVR. Sýrie dostala od roku 1980 celkem 30 letounů.

Stát Izrael značně zvýšil možnosti svého letectva nákupem nových letounů. Jeho nejvýkonnějšími stroji byly McDonnell Douglas F-15ABaz“ vybavené radiolokátorem APG-63. Jejich standardní výzbrojí byly čtyři protiletadlové řízené střely AIM-7F Sparrow s poloaktivními radiolokačními hlavicemi a čtyři AIM-9L s pasivními infrahlavicemi.
Obě byly modernizovanou variantou řízených střel používaných už ve Vietnamu. AIM-9L dostala nové IR čidlo chlazené argonem, takže byla, na rozdíl od svých starších předchůdkyň, všerakurzová, tedy schopná použití i z přední polosféru. Navíc se zvětšila maximální výchylka i uhlová rychlost natáčení čidla, zvětšilo se zorné pole hlavice a střela byla schopná sledovat cíle manévrující s větším přetížením.

AIM-7F se od AIM-7E používané ve Vietnamu lišila novou účinnější bojovou hlavicí, motor Herkules Mk.58 měl delší dobu hoření, naváděcí hlavice byla postavena důsledně na SSR technologii takže byla podstatně odolnější proti přetížení od vlastního manévru a umožnila sledovat cíle pohybující se vůči střele větší s úhlovou rychlostí.

Podstatné bylo to, že Izraelští piloti měli své letouny k dispozici již od prosince 1976 takže měli, na rozdíl od svých arabských protivníků, mnohem více času na jejich dokonalé zvládnutí (v roce 1978 už měli na kontě první sestřel syrského MiGu-21).
Nemluvě o tom, že F-15 byl o generaci mladší a uživatelsky podstatně přívětivější než MiG-25, který vyžadoval velmi zkušené piloty a neustálou pozornost.

Další, velmi významnou, posilou IDF/AF byly čtyři letouny včasné výstrahy Grumman E-2CDaya“ vybavené přehledovým radiolokátorem AN/APS-125. Tři operátoři na palubě dokázali s podporou palubního systému vyhodnocování dat sledovat 200 vzdušných cílů ve vzdálenosti až 450 km, a na 130 navádět vlastní stíhače.

Kromě toho dokázali pasivním systémem AN/ALR-59 sledovat a vyhodnocovat signály v radiolokačním pásmu do vzdálenosti až 900 km, v závislosti na vysílacím výkonu vysílače.

Systém nebyl v žádném případě všespasitelný, protože E-2C létaly většinou nad mezinárodními vodami Středozemního moře, přibližně 100 km od libanonského pobřeží. Za vysokými pohořími Libanonu (nejvyšší hora Karnat as-Saudá 3083 m) a Antilibanonu vznikal radiolokační stín, který musely vykrývat izraelské stíhací letouny. Přesto „Daye“ dokázaly sledovat většinu syrských letounů od okamžiku vzletu, nebo krátce po něm.

Syrská PVO byla navíc monitorována izraelskými bezpilotními letouny, takže velení mělo poměrně přesné informace o rozmístění přehledových i střeleckých radiolokátorů, jejich pracovních frekvencích a bylo schopné poskytnout svým pilotům mapy, kde byly zakreslené oblasti kryté hlavňovými nebo raketovými prostředky PVO.

Tyto údaje využívaly i letouny pro elektronický boj EC-707 „Re´em“ upravené z dopravních Boeingů 707. Jejich úkolem bylo zahltit přehledové radiolokátory syrské PVO šumovým nebo impulzním rušením a vysílat klamné informace do syrského systému velení. Kromě toho měly rušit i spojovací frekvence mezi letouny a GCI.

Jak na to?

Od okamžiku, kdy se poprvé setkali s MiGy-25 (v Egyptě) si na ně izraelští piloti brousili zuby, ale stíhací „Kurnassy“ svými výkony na MiG-25 nestačily. S „Bazy“ se situace změnila.

Ale syrští piloti létali většinou rychlostí mezi 2,2-2,3 M ve výšce nad 18 000 m. Rychlost byla dostatečnou ochranou před stíhacími letouny a výška zase před izraelskými raketami MIM-23 Hawk, které už měly také pár letounů na svědomí.

V každém případě bylo jasné, že pokud se piloti MiGů nebudou chtít zapojit do souboje, naděje na sestřel není příliš vysoká. Chel Ha´avir měl sice značné zkušenosti s přípravou rafinovaných leteckých operací a různých pastí, ale v tomto případě muselo proběhnout vše velmi rychle a bez chyby, protože jakékoli zaváhání znamenalo, že cíl zmizí do bezpečí. Na provedení celé akce bylo všeho všudy 20 minut.

Navíc, MiG-25 rozhodně nebylo radno podceňovat. V rukou dobře vycvičeného pilota byl, díky svým výkonům, velmi nebezpečným protivníkem. Při úspěšném zásahu raketou R-40R s doletem 50 km na vstřícném kurzu, jejíž bojová hlavice měla hmotnost 35 kg, zůstal po stíhacím letounu většinou jen oblak kouře a trosek.

Nakonec se plánovači rozhodli použít starou mnohokrát prověřenou fintu s nastrčením zdánlivě bezbranných letounů. A stejně jako mnohokrát předtím ukázalo, že jednoduchá lest funguje nejlépe. Cíl byl prostý: vylákat MiGy k souboji a překvapit je. Jako den D byl vybrán 13. únor 1981.

Lákavá návnada

Vnadidlo představovaly dva průzkumné letouny McDonnell Douglas RF-4EOref“ od 107. průzkumné peruti. Pro kontrolu syrského vzdušného prostoru se nad mořem ve výšce 8 000 m „usadil“ letoun E-2CDaya“ od 192. peruti letounů včasné výstrahy a začal opisovat protáhlé elipsy podél libanonského pobřeží. Kromě včasné výstrahy plnil funkci velitelského letounu. Nad ním přibližně ve výšce 11 000 m zaujal svoji pozici Boeing EC-707 určený pro elektronický boj. Oba zatím vyčkávaly na průběh dalších událostí a snažily se nevzbudit u syrské PVO ani stín podezření.

RF-4E opustily izraelský vzdušný prostor a pohybovaly se rychlostí přibližně 1000 km/h ve výšce 12 000 m na východní straně pohoří Antilibanon. Udržovaly přibližně severní kurz a držely se mimo dosah PVO. Na první pohled to vypadalo jako běžný výškový průzkumný let. Plánovači doufali, že letouny bez doprovodu budou dostatečně lákavé sousto pro syrské stíhače. A nezmýlili se.

Na pronásledování cíle byl vyslán jeden (podle některých zdrojů dvojice, ale je možné, že druhému pilotovi se nepodařilo vzlétnout) z nových MiGů-25PD. Jeho navedení zajišťovali operátoři z pozemního velitelského stanoviště. Zřejmě doufali, že se mu podaří k dvojici „Orefů“ přiblížit nepozorovaně, s radiolokátorem zapojeným na náhradní zátěž.
Ve 1325 ZULU zahájil MiG-25 letící ve výšce 8000 m rozhon na maximální rychlost a stoupání do letové výšky cíle. Od leadera „Orefů“ ho dělilo zhruba 110 km. Hon začal.

Daya“ kroužící nad mořem okamžitě varoval piloty průzkumných RF-4E a kontroloval vzdušný prostor, jestli se na scéně neobjeví další letouny. „Orefy“ už splnily svoji úlohu. Bylo na čase zmizet. Piloti posunuli páky ovládání motorů přes „zarážky“, položili letouny do levé stoosmdesátistupňové zatáčky a prchali klesavým letem na maximální rychlosti směrem do údolí Bikaa. Vzadu sedící RSO zapnuli „music“ a začali pokládat oblak dipólových odražečů.

Rozsáhlé rušení zahájili i operátoři na palubě Boeingu EC-707, s cílem oslepit přehledové radiolokátory syrské PVO a znesnadnit pozemní navádění MiGu-25.

Mohla začít druhá část plánu.

Z lovce obětí

Za hřebenem pohoří Antilibanon, v údolí Bikaa, ukrytá před radiolokátory syrské PVO, číhala na svoji příležitost dvojice izraelských stíhacích letounů F-15A od 133. stíhací perutě. Piloti byli odkázáni na „oči“ operátorů „Daye“, protože sami, sevřeni v úzkém údolí, neměli žádnou možnost, udělat si celkový obraz o vzdušné situaci.
Na povel velitele operace začali piloti F-15A na forsáži prudce stoupat. Vzápětí se „Bazy“ vynořily z oblaku dipólových odražečů, které položily prchající „Orefy“. Ve 1327 ZULU zkrátily vzdálenost k MiGu na 50 km. Piloti zapnuli radiolokátory a čekali až se na obrazovkách objeví cíl.

Přehledové radiolokátory syrské PVO zachytily oba „Bazy“ ve výšce něco málo přes 3000 m, ale varování vyslané pilotovi MiGu zaniklo v šumovém rušení frekvence, na které probíhalo spojení s letounem. Past sklapla.

O necelou minutu později se vzdálenost mezi vedoucím „Bazem“ a MiGem-25 zkrátila na 25 km. Pilot vedoucí F-15A stiskl spoušť na řídící páce a odpálil řízenou střelu AIM-7F Sparrow. Ta odpadla od závěsníku a ve sloupu bílého kouře prolétla, během necelých 20 sekund, zbývající vzdálenost. MiG-25 zasáhla zespodu do levého křídla a explodovala.

Sestřel byl později potvrzen dalšími piloty, kteří našli na zemi vrak sestřeleného MiGu, takže
Benjamin Zinker si na příď svého „Baza“ mohl nastříkat „kill mark“ v podobě malého syrského výsostného znaku.

Poučení

Schopnost zjišťovat cíle proti zemi je do jisté míry limitována u každého letounu, ale u MiGu-25 s radiolokátorem Smerč-A2 byla silně omezená. Do jisté míry to bylo dané dobou vzniku, určením a výkony letounu. Radiolokátor pocházel ještě z letounu Tu-128 a MiG-25 měl bojovat především s americkými strategickými bombardéry. Díky jeho výkonům nebyl problém útočit na takové cíle ze spodní polosféry, takže to nebyla zásadní vada. Ale na Blízkém východě byly podmínky nasazení naprosto odlišné.

F-15 zaútočily zespodu a využily slabé místo MiGu-25. Pilot nebyl na radiolokátoru schopen „Bazy“ proti zemi rozpoznat, spojení s pozemním velitelským stanovištěm bylo rušené a výhled dopředu dolů mu zakrýval objemný radom.

Ze strany IDF/AF byla celá akce velmi náročná na přesné načasování a provedení. Piloti RF-4E se museli naprosto spolehnout na práci operátorů letounu E-2CDaya“, kteří je museli včas varovat. Únikový manévr musel být proveden tak, aby pilot MiGu pronásledování předčasně nevzdal, ale zároveň nesměly být ohroženy životy letců na průzkumných „Orefech“.

Potvrdilo se, že samotná tabulka technických dat jednoho letounu není pro výsledek boje rozhodující. Izraelci dokázali svým protivníkům vnutit boj za podmínek, které jim vyhovovaly. Celou akci provedli úspěšně a odměnou jim byl vytoužený sestřel do té doby nedostižného MiGu-25.

Podobnou akci dokázalo vymyslet i velení syrského letectva, ale o tom někdy příště.

 

Vyšlo v časopise ATM 2004/06

 

 

Foto: IDF/AF, US Navy
Kresba: Ing. Tomáš Foldyna

Porovnání technických údajů F-15A a MiG-25PD

  MiG-25PD F-15A
První vzlet 9. 9. 1963 27. 7. 1972
Délka letounu 21,55 m 19,44 m
Rozpětí křídel 14,01 m 15,18 m
Výška letounu 6,50 m 5,67 m
Plocha křídel 61,40 m2 56,48 m2
Vzletová hmotnost-maximální 41 200 kg 25 400 kg
Vzletová hmotnost-normální 37 000 kg 18 820 kg
Hmotnost prázdného letounu 20 755 kg 12 970 kg
Počet a typ motorů 2* Tumanskij R-15BD-300 2* Pratt&Whitney F-100-PW-100
Tah jednoho motoru /s forsáží 73,5kN/110 kN 66,5kN/105kN
Maximální rychlost ve výšce 13 000m
/v čisté konfiguraci/
2,83M (3,2M krátkodobě) 2,5M
Maximální rychlost u země
/v čisté konfiguraci/
0,98M 1,2M
Stoupavost 210 m/s 200 m/s
Maximální dostup 23 000 m 19 800 m
Maximální dolet (delivery) 2570 km 5550 km
Radiolokátor Smerč-A2 AN/APG-63
Výzbroj kanón - 1x20mm M-61A1 Vulcan
Kadence - 4 000 nebo 6 000 výstřelů/min
Palebný průměr - 940 nábojů
PLŘS krátkého dosahu 4xR-60(M) 4xAIM-9L+
PLŘS středního dosahu 2xR-40R 4xAIM-7F+

Dosahy radiolokátorů na typické cíle

Typ letounu Typ RL RCS cíle
Velký Střední Malý Velmi malý Stealthy
F-15 APG-63 140 86,8 56 25,2 14
MiG-25 Smerč-A2 54 35 22 10 5

Americké zkratky

BVR (Beyond Visual Range) - mimo vizuální dohlednost,
GCI (Ground Control Intercept) - pozemní návodčí, který poskytuje pilotům údaje o poloze protivníka a navadí je do nevhodnější pozice pro útok, takže mohou ponechat svoje radiolokátory vypnuté a tak se vyhnout předčasnému odhalení,
HAWK (Homing All the Way Killer) - řízená střela naváděná po celé dráze letu. Označení používané pro pozemní protiletadlové řízené střely MIM-23,
IDF/AF (Izraeli Defence Force Air Force) - letectvo izraelských obranných (ozbrojených) sil,
IR (Infra Red) - infračervené pásmo,
RSO (Reconnaissance System Officer) - operátor průzkumných systémů,
SSR (Solid State Relay) - polovodičové relé bez mechanické cívky a kontaktů, je odolnější proti otřesům, rázům a přetížení,

Ruské zkratky

APU (Aviacionnaja Puskovaja Ustanovka) - vypouštěcí zařízení,
PARG (Poloaktivnaja Radiolokacionnaja Golovka) - poloaktivní radiolokační hlavice. Vyžaduje ozáření cíle radiolokátorem letounu (pozemní stanice),
PVO SSSR (Protivo-vozdušnaja Oborona SSSR) - protivzdušná obrana SSSR,

Hebrejské názvy

Baz – izraelské označení letounu Mc Donnell-Douglas F-15 Eagle (česky sokol),
Re´em – izraelské označení letounu Boeing EC-707 (česky buvol),
Oref - izraelské označení letounu Mc Donnell-Douglas RF-4E Phantom II(česky havran),
Daya - izraelské označení letounu Grumman E-2C (česky papírový drak),
Kurnass - izraelské označení letounu Mc Donnell-Douglas F-4E Phantom II (česky perlík),
Chel Ha´avir – izraelské letectvo,

Letecký slang

Kill mark - označení sestřelu, většinou malým znakem státu, ke kterému patřil protivník nebo siluetkou letadla. Sovětští piloti používali tradiční rudé hvězdičky,
Leader – vedoucí, zkušenější pilot z dvojice, je odpovědný za své číslo (wingmana),
Music - aktivní rušiče pro radiolokační pásmo,
Zarážka - mechanické omezení zabraňující nechtěnému zapnutí přídavného spalování,

Prameny
Aloni Shlomo: Israeli F-15 units in combat ISBN 1-84603-047-5
Butowski Piotr: MiG-25 a MiG-31
Drendel Lou, Carson Don: F-15 In action
Gething Michael, Crickmore Paul: F-15 ISBN 80-206-0220-8
Gordon Jefim: MiG-25 Foxbat Aerofax ISBN 1-85780-064-8
Hellbrand Karel, Radina Vladislav: Izraelské letectvo ISBN 80-85280-24-8
Jenkins Dennis R.: MDD F-15 Eagle Aerofax ISBN 1-85870-081-8
Jenkins Dennis R.: MDD F-15 Eagle Warbirdtech ISBN 0-933424-72-8
Kinzley Bert: F-15 In detail&scale ISBN 0-85368-615-7
Periodika:
Aviacia i vremja, Mir aviacii, Air international, Flight, Air enthusiast

Předchozí stránka   Obsah   



Komentáře via Facebook (nutná registrace na FB)

Komentáře via Disqus (moderovaná diskuse, bez nutnosti registrace)


comments powered by Disqus

Původní diskuse (není již možné vkládat nové komentáře)

Zobraz komentáře (5) / starý systém


Tato stránka byla zobrazena : 60921 krát


 
 
    
Ošklivý sup