pplk.Josef Mašín

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔07.12.2003 📕28.212

Narodil  se  v  roce  1896  v  Lošanech  u Kolína na rodinném statku. Byl od mládí velmi bystrý a národně uvědomělý. Po studiu základní školy, vystudoval i gymnázium. V roce 1915, po maturitě, narukoval v rámci mobilizace ve válečném stavu povinně jako 19-ti letý do tehdejší c.  a k.  armády.  Nechtěl však  bojovat pod habsburským praporem, pod praporem mocnářství, v jehož rámci již 400 let jeho země byla začleněna. Nechtěl bojovat proti Rusům, jež považoval za sbratřený slovanský národ. Proto skoro  ihned  po  příchodu  na  frontu  (v  létě 1915) přeběhl při nejbližší příležitosti, stejně jako mnoho jiných k Rusům do zajetí. Ze zajetí se  dostal brzy do tvořící se  čs. jednotky v ruské armádě (květen 1916), kde konečně mohl bojovat, pod českým praporem, v rámci 1. čs. střel. pluku, za svobodu svého národa a jeho budoucnost. Několikrát byl v bojích raněn,  několikrát vyznamenán.  Zúčastnil se  mnoha slavných bitev čs.   legií  v   Rusku.  V rámci 1. stř. pluku  byl velmi oblíben, a považován  za  jednoho  z nejudatnějších jeho příslušníků, o čemž svědčí i to, že v  krátké době byl vyznamenán všemi 4 stupni  ceněného ruského vyznamenání, kříže  sv. Jiří, čímž získal pocty tzv. svatojiřského rytíře. Blízcí přátelé mu říkali „Pepek“. Účastnil se mnoha významných  rozvědek, proslavil  se jak v  bojích u  Zborova a Bachmače, tak i v bojích na sibiřské  magistrále.

...Není náhodou, že právě dnes na něho vzpomínáme. Byl to on, kdo ve slavné  zborovské bitvě,  s hrstkou  nejchrabřejších jako  jestřáb vnikl  až do  třetích linií   rakouských zákopů.  A když  se musel vrátit,  protože  za  ním  nikdo  nepostupoval,  ustoupil  s těžce zraněným  druhem  na  zádech.  Je-li  Zborov  symbolem vzniku naší armády, je  Mašín personifikací všeho toho,  co nazýváme Zborovem. Statečný, průbojný a  věrný až do smrti...“ tak při výročí bitvy u Zborova, na něho vzpomněli pamětníci,  jeho druzi,  kteří s  ním bojovali v čs. legiích.

Do vlasti  se vrátil až  6.2. 1920 jako štábní kapitán pěchoty (bylo mu tehdy teprve 24 let). Později, v r.1923, přešel k dělostřelectvu.  Sloužil v Českých Budějovicích. Od r.  1927 působil v  Olomouci, od r.  1929 u 1. děl.  pluku „Jana Žižky z Trocnova“ v Ruzyni, jako přímý zástupce gen. Přikryla, velitele pluku.

Ještě 18.června  1929, tehdy již major,  se oženil v Olomouci se Zdeňkou Novákovou,  s  níž  měl  nakonec 3 děti: Ctirada (1930), Josefa (1932) a Zdeňku (1933). 

V osudném roce 1938 již byl podplukovníkem a nacházel se tedy,  jak jsem již uvedl u  dělostřeleckého pluku v Ruzyni. Nastával pro něho nový boj, boj za vlast, kterou pomáhal v první světové válce osvobodit z okovů. Nenáviděl Hitlerův nacismus a jeho rozpínavost, kterou s obavami sledoval. Netušil však, že brzy bude nucen se rozhodovat mezi láskou k vlasti a láskou ke své rodině a rodinnému životu. Vzhledem k vyhlášené mobilizaci  se připravoval na boj.

Po mnichovské zradě zahraničních spojenců Československa se těžko smiřoval s tím,  že jsme se nebránili, viděl v tom konec všeho, byl zcela zdrcen. Pomýšlel i na sebevraždu stejně jako mnoho ostatních zdrcených vojáků naší prvorepublikové armády v osudném roce. Od té doby dle přátel chodil již jen jako tělo bez duše, zklamaný.

V březnu 1939 po zprávách  o blížící se okupaci se  chtěl se svou jednotkou postavit  znovu na odhodlaný odpor. Bylo  mu v  tom přímým fyzickým zákrokem některých důstojníků zabráněno. Chtěl však splnit  za každou  cenu povinnost  svého svědomí, své cti vojáka a čs.legionáře. Pokoušel se tedy alespoň zničit vojenský materiál (chtěl  vyhodit budovy  s materiálem  do povětří),  jen opětovným fyzickým zákrokem mu v tom bylo jinými důstojníky zabráněno.

...Tehdy přišel domů v uniformě bez nárameníků, bez vyznamenání,  se stopami  zápasu na  rukou a  obličeji...“ vzpomínala paní Mašínová, jeho manželka.

V  noci na  14.3. 1939 byl za to nadřízenými suspendován a obžalován pro vzpouru. Podařil se mu však ještě před záborem kasáren husarský kousek - zachránit  s   pomocí  spolupracovníků  náklad pěti  automobilů  zbraní a  munice (!).  Zachráněný materiál (rozsáhlý arzenál,vzhledem k možnostem) ukryl na několika místech pro budoucí povstání, které předpokládal, a do něhož se hodlal zapojit, jak také ihned po příchodu Němců učinil.

Nejprve sám individuálně nijak neorganizován se pokusil o několik sabotáží, později jako jeden ze zakládajících členů tajné vojenské odbojové organizace Obrana národa, vedl a organizoval mnoho sabotážních připravených akcí, přičemž projevoval velkou odvahu a iniciativu. V Obraně národa se seznámil s pplk. Josefem Balabánem a později i se škpt. Václavem Morávkem, s nimiž v rámci Obrany národa vytvořil známou zpravodajskou trojici, pro kterou se vžil název „Tři králové“. To proto, že se pod všechny své provedené akce   podepisovali B+M+M.  Vytvořili  velkou síť spolupracovníků,  s  jejichž  pomocí  získávali  cenné  informace o nepříteli, které  posílali pomocí udržovaného radiospojení exilové čs. vládě do  Londýna. Jednou z jejich největších  sabotážních akcí  byl připravovaný  atentát na druhého muže třetí říše - Himmlera. Atentát byl připravovaný na leden 1941 přímo v Berlíně. Jen náhodou se stalo, že tehdy Himmler smrti unikl. Jeho  vlak pro  poruchu přijel  na jiné  nádraží. Mimo to provedli  řadu  sabotážních  akcí,  z  nichž  některé  dokonce i v Německu.

Další řady provokací a  drobných sabotáží prováděli i přímo proti pražské služebně Gestapa, která jim stále šla tvrdě, ale bezvýsledně, po stopě. Tehdy se jim též podařilo navázat kontakt s dvojitým agentem Paulem Thümelem (v rámci čs.tajné služby krycí kód A-54). Tušili jeho dvojí hru, proto mu zcela nevěřili, a to i přesto, že jeho „pravost“ potvrdil radiově i plk. Moravec z Londýna, velitel zpravodajského oddělení. Za všechny cenné získané zprávy, často světového dopadu, týkající se tajných Hitlerových plánů, si nechal A-54 vždy tučně zaplatit (prozradil např. m.j. i německý plán útoku na SSSR). Gestapo po Třech králích stále intenzivně pátralo.

Balabán s Mašínem a Morávkem zároveň také shromažďovali další zbraně pro domácí odboj.  Vydávali a sami roznášeli ilegální odbojový časopis „V boj“. Pražskou úřadovnu Gestapa, včetně jejího šéfa Geschkeho, přiváděli k zuřivosti svým neustálým unikáním z nastražených léček a akcemi, které prováděli tak neohroženě. Jejich přímým dopadením se zabývalo protišpionážní oddělení pražského Gestapa, pod vedením komisařů Fleischera a Abendschona.

Stali se jednou z nejaktivnějších částí Obrany národa. Pro zpravodajské oddělení čs. exilové vlády v Londýně byli velmi důležití, jelikož se pro plk.Moravce stali očima a ušima v protektorátu, kde život v ilegalitě byl stále těžší a těžší. Denně je na každém kroku stíhala smrt, což věděli. Gestapo hlídalo na každém kroku Mašínovu rodinu, ke které se nemohl ani přiblížit, protože všude číhali stráže, aby jej takto dopadly. Přesto se podařilo Mašínovi několikrát tajně se s rodinou sejít.

 Mezi oblíbené sabotážní akce patřilo ničení kotelny přímo pražské úřadovny Gestapa v Petschkově paláci, které prováděli Tři králové výbušninami, které byli maskované jako brikety. Tyto potom míchali mezi náklad briket určených pro Petschkův palác. Zhotovení výbušniny a provádění celé akce byl Mašínův „patent“, stejně jako další typy sabotáží a konspiračních opatření, často vskutku originálních.

 V dubnu 1941 se Tři králové napojili na organizaci tzv. Prstýnkářů, odbojové organizace, která vznikla z Němci rozpuštěného Svazu rotmistrů a poddůstojníků, v jejichž čele stál bývalý rtm. Antonín Svatoš. Do jejich sítě se však podařilo dostat konfidentu Gestapa Antonínu Neradovi (který byl bývalým rotmistrem naší armády). Ten informoval Gestapo o připravované schůzce pplk. Balabána s Prstýnkáři v lékárně na Velvarské třídě v Dejvicích. Balabán si byl bezpečím setkání tak jist, že odmítl i doprovod Mašína a Morávka. Šel sám, bez zajištění. Hned jak vystoupil z tramvaje, vrhli se na něho připravení příslušníci Gestapa. Bránil se přesile, podařilo se mu dát se na útěk. Gestapáci však po něm zahájili střelbu, a zasáhli ho. Byl dopaden a zraněný převezen do nemocnice, kde ležel v horečkách, přičemž nic zásadního neprozradil.  Od té doby zůstali již jen dva „králové“, kteří pokračovali nadále v odbojové činnosti. Nevzdali se zároveň naděje na osvobození svého druha.

 Dne 13.5. 1941 se pokoušeli spolu s radistou Františkem Peltánem spojit s Londýnem tajnou vysílačkou z nuselského bytu ve slepé ulici Pod Terebkou. Gestapo se o vysílání „nějaké skupiny čs. odboje“ na základě zrady dozvědělo a šlo najisto. Během spojení s Londýnem se ozvaly rány na dveře.

Otevřete! Geheime Staat Polizei! Otevřete!“ dobývalo se Gestapo silnými ránami do bytu.

Při zákroku Gestapa asistovali i protektorátní četníci. Mašín se připravoval na obranu, chtěl krýt únik svých dvou druhů. Ti mu v tom chtěli zabránit s konstatováním, že má děti. Umožnit útěk Mašínovi a Peltánovi chtěl naopak Morávek, který je chtěl krýt. Mašín se však nenechal zadržet a hnal se s nadávkami ke dveřím. Znenadání otevřel dveře bytu, v každé ruce pistoli a na překvapenou přepadovou skupinu Gestapa zahájil okamžitě přesnou rychlou palbu, přičemž Morávek s Peltánem urychleně ničili šifrované zprávy a uklízeli materiál pro rychlý únik. Podařilo se mu několik Gestapáků zranit, jednoho (komisař Mischke) těžce střelou do břicha. Gestapo střelbu, po počátečním překvapení, zuřivě opětovalo, přičemž Mašína zasáhli a on upadl na zem. Stále se však bránil. Ležícího plk. Mašína se z bytu pokoušel střelbou nyní krýt škpt. Morávek, který ho nechtěl opustit, i když už měli připravenou cestu - po ocelovém lanku (které použili na uzemnění při vysílání) z okna, které bylo 15 m na zemí. Najednou se Morávkovi vzpříčil náboj v komoře a než se mu podařilo vzpříčený náboj z komory dostat, Gestapo se vrhlo lačně na zraněného Mašína, ležícího v louži krve na chodbě. Zuřivě se jim bránil, kopal a mlátil kolem sebe, přičemž jim způsobil několik těžkých pohmožděnin. Měl zlomenou nohu o zábradlí ve schodišti. V zoufalství se chtěl Mašín pistolí, kterou vší silou svíral, i když jím Gestapáci cloumali, zastřelit. Gestapáci mu v tom však rychle zabránili střelou do zápěstí ruky svírající zbraň. Morávkovi s Peltánem se podařilo, s těžkým srdcem, že zde nechávají Mašína, z beznadějné situace zmíněným způsobem po lanku oknem uniknout. Během tohoto úniku si o lanko Morávek uřízl levý ukazováček a Peltán si zranil při dopadu na zem nohy. Zraněného Mašína, který byl v bezvědomí, Gestapo odtáhlo s opovržením ven a po slovech vrchního komisaře  „...Naložte tu bestii a na Pankrác s ní!“ ho nemocniční zřízenci naložili do policejní sanitky a odvezli do vězeňské nemocnice na Pankráci.

Mašín byl ve vážném stavu - měl zlomenou levou nohu v bérci, střelnou ránu v boku, v noze a prostřelené zápěstí, mnoho pohmožděnin, silnou ztrátu krve. Gestapo ještě tehdy netušilo jak cennou kořist získalo. Tušilo však, že to je dobrý úlovek, proto měli velký zájem na tom, aby Mašín nezemřel. Vyhláškami s Mašínovou fotografií a tvrdými výslechy odbojářů se snažilo Gestapo zjistit, koho to v bezvědomí mají v nemocnici na Pankráci. Podařilo se jim udržet ho při životě. Když se probral z bezvědomí, okamžitě začali gestapáci s tvrdým výslechem. Mašín neodpovídal, nakonec pouze na jejich německé a česko-německé dotazy odpověděl úmyslně česky: „...Jsem československý důstojník a nemůžete na mně žádat, abych cokoliv prozradil. Jsem vázán přísahou...“ Byl podroben těžkým výslechům. Přitáhli k němu dokonce i zatčeného, předtím mučeného, pplk. Balabána, který však prohlásil, že Mašína nezná a nikdy ho neviděl.

Mezitím Morávek neúspěšně organizoval několik akcí, které měli z pankrácké nemocnice Mašína osvobodit. Nechtěl ho nechat Němcům napospas, zvláště když byla šance ho z nemocnice, která nebyla tak střežena jako samotné vězení, dostat. Akce by se zdařila, mezitím však gestapáci stihli chyceného Mašína, přestože byl zraněný, převézt do věznice, kde byl podroben několika surovým výslechům. Tehdy se Mašín v zoufalství pokusil vícekrát o sebevraždu ve snaze uniknout mučení. Např. narazil hlavou na topení, potom si prokousl tepnu. Následky mučení byl tak zničený, že ztrácel i svou lidskou podobu. Pokusil se několikrát i o zoufalý útěk. Byl vždy chycen a surově zbit do bezvědomí. Přesto nic neprozradil, zatvrzele mlčel. Nakonec Gestapo zjistilo o koho se jedná, zatklo i jeho manželku, kterou rovněž mučilo. Ze zuřivosti nad jeho mlčením ho dokonce odvedli gestapáci k jeho ženě, kterou tak dlouho neviděl. Nic neřekl, jen na ní hleděl, nedaje na sobě nic znát. Gestapo došlo k závěru, že jej těžko zlomí. Byl pevný, během výslechů nic neprozradil, a navíc vinu ostatních zatčených odbojářů bral často na sebe. Již dříve Gestapo na něho nasadilo ve vězení, kde až do té doby byl v samovazbě, jiného vězně, který byl donucen, aby z Mašína něco dostal. Bezvýsledně.

Mašín napsal tajný moták, který uschoval ve své cele. Zde byl po válce tento moták nalezen. Obsahoval morální poselství jeho rodině, hlavně jeho synům.

Do Prahy v té době přijel nechvalně proslulý SS gen. R. Heydrich, který byl čs. parašutisty Gabčíkem a Kubišem (paraskupina Anthropoid), vyslanými čs. vládou z Anglie, kde se pro svůj úkol vycvičili, zabit v Praze při připraveném atentátu. V následné pomstě Němců (tzv. heydrichiádě), kdy se krutě za smrt Heydricha mstili na českém národě, kdy tekly potoky české krve, končil i Mašínův život. Za stanného práva byl v červnu 1942 popraven zastřelením. Jeho poslední slova údajně byla „...Ať žije Československá republika!!!....“. Tak padl čs. legionář, důstojník naší předválečné armády, příslušník čs. domácího odboje, čestný a hrdý vlastenec - podplukovník Josef Mašín. Po válce byl povýšen a vyznamenán in memoriam čs.válečným křížem.

Jeho synové Ctirad a Josef  Mašínovi, na základě poselství a odkazu svého otce, později následkem komunistického puče v únoru 1948, založili v r. 1950 tajnou protikomunistickou organizaci. V roce 1953 se přes NDR probili do Západního Berlína.

Hlavní použité prameny:
Referát k neautorizovanému pramenu – torzo knihy nalezené při rušení knihovny VÚ Louny (bohužel chybělo mnoho stran, mezi nimi i stránka s autorizací, kterou tak nelze uvést)
Archiv autora
Zborov 1917-1937 (Praha 1937)
Fidler Jiří – Zborov 1917 (Brno 2003)
Kettnet Petr, Jedlička I.M. – Tajemství tří králů (Praha 1998)
Medek Rudolf, Vaněk O., Holeček V. – Za svobodu I.,II., III., IV. (Praha 1924-1929)
Rambousek Ota – Jenom ne strach (Praha 1990)
Vejnar Jindřich – Úderný prapor: Kronika 1 úderného praporu sibiřských legií (Domažlice 1930)
Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔07.12.2003 📕28.212

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Reklama

Poslední komentáře