Operace JUBILEE, Dieppe 1942

Autor : Miroslav Velík / mirella 🕔07.05.2003 📕9.775

Německá Luftflotte 3 byla v oblasti výsadku činná už od brzkých ranních hodin. Za slabého denního světla v 06.20 odstartovaly dva Focke-Wulfy z letiště Abbeville-Drucat s úkolem provést průzkum u ústí řeky Sommy. Piloti JG 26 "Schlageter" Oblt. Horst Sternberg a Uffz. Peter Crump provedli nízký let nad plážemi u Dieppe, kde viděli množství lodí a vojáků valících se na pobřeží. Oba letci přistáli bezpečně v 07.33 v Abbeville a stali se prvními piloty Schlageter, kteří viděli průběh operace "Jubilee".[8] Během dalších hodin stahuje Jafu 2 své letouny ze vzdálenějších základen a postupně je vysílá v malých skupinách nad Dieppe. Britská RAF je nad invazními plážemi už od začátku vyloďování a její perutě zatím podporují pozemní jednotky. Okolo šesté hodiny přilétají první perutě určené k přímé letecké ochraně pěších jednotech. Stíhací eskadra "Schlageter" vysílá většinu svých letounů z Abbeville odkud startuje v 06.30 5./JG 26 a o několik minut později i narychlo sestavená sestava letounů II./JG 26. Vzápětí se Focke-Wulfy střetávají se Spitfiry Hornchurského wingu určené jako první složka "leteckého deštníku". Postupně se zvedají další německé letouny útvarů JG 2 a JG 26 z letišť Beaumont-le-Roger, Triqueville, Wewelghemu a Saint-Omer-Arques a míří k Dieppe.

Naše letce jsme opustili ve chvíli, kdy se setkali nad jihoanglickým pobřežím s Hurricany a vyrazili směrem k francouzskému pobřeží. Úkolem Čechoslováků bylo krýt bitevní Hurricany při útoku na německé rychlé čluny, které měly vyplout z Boulogne směrem na Dieppe. Po dosažení druhého břehu Kanálu se celá skupina stočí podél pobřeží na sever, směr Boulogne. Pátrání po kořisti však vyjde na prázdno a tak velitel wingu rozhodne zalétnout do přístavu a zjistit, zda se flotila neskrývá tam. Vstříc pilotům letí okamžitě různobarevná smršť střel z protileteckých kanonů. V pekelné palbě se piloti snaží najít svůj cíl, ale ani tentokrát nejsou úspěšní. Lodi v přístavu nejsou.[9] Celá skupina se po ztrátě jedno hurribomberu odpoutává a vrací se zpět k Dieppe. Cestou potkávají několik ozbrojených rybářských člunů. Pět hurrybomberů spolu s pěti spitfiry na ně okamžitě útočí. "Třistadvanáctka" zaznamenává první úspěch dne, když se F/Sgt Josefu Pípovi (Spitfire EP 432, DU-R) podaří zapálit a následně potopit jeden z člunů.[10] Ani během zpáteční cesty nenarazí piloti na německé čluny a tak se vrací zpět do Anglie, kde přistávají v 09.35. Letouny jdou okamžitě do rukou mechaniků a zbrojířů, kteří v rekordním čase připravují stroje na další let. Během přestávky piloti hltají první zprávy z invazní fronty. Nejsou nijak povzbudivé. Jednotkám Commandos se nepodařilo zachytit na plážích a německá obrana způsobuje útočníkům těžké ztráty. Ale to už přichází rozkaz k dalšímu letu. Československé perutě budou teď operovat odděleně. Dvanáct spitfirů "Třistadesítky" vzlétá v 10.23 společně s 350. belgickou a 307. americkou perutí vystřídat vyčerpané piloty jiných perutí.

Letecká bitva nad Dieppe mezitím nabírá obrátky. Kolem osmé hodiny se dostává do křížku s Focke-Wulfy a Messerschmitty Northwealdský wing. Němečtí piloti od Hohenstaffel/JG 26, I./JG 26 a II./JG 2 připravují Brity o šest spitfirů a sami ztrácejí pět Focke-Wulfů.[11] O půl hodiny později se II./JG 26 vrhá na stíhačky Kenleyského wingu. Jde mimo jiné o piloty 308. americké stíhací perutě, která v boji ztrácí dvě stíhačky. Američané jsou součástí 31. stíhací skupiny, jejíž tři perutě však operovaly toho dne v rámci třech různých wingů. Několik německých pilotů si při střetnutí s nimi povšimlo amerického výsostného označení a Oblt. Rolf Helmich od I./JG 26 dokonce ohlásil sestřelení Airacobry, zřejmě v důsledku chybné identifikace jednoho ze spitfirů 31. stíhací skupiny.[12]

Luftflotte 3 zatím stále stahuje své stíhačky z odloučených letišť a mobilizují své dálkové bombardéry, které potřebují k dosažení cíle více času.

Leight-Mallory nasazuje do vzdušného víru nad Dieppe další a další perutě. Po deváté hodině se na scéně objevuje Westmallingský wing a v okamžiku se zapojuje do obrovského kolotoče manévrujících letounů. Němečtí piloti získávají několik snadných vítězství, protože spitfiry mají nařízeno operovat co nejníže, aby chránily pozemní jednotky. V 09.25 je vyhlášena nejvyšší bojová pohotovost všech německých jednotek na západě. Další německé letouny směřují z celé západní Francie a Holandska nad Diepe.

Kolem desáté hodiny, kdy už probíhá evakuace pobřeží dostávají piloti JG 26 z Abbevillského kontrolního stanoviště rozkaz útočit v malé výšce, a to kdykoli to bude možné. Zároveň dosahuje počet letounů nad dieppskými plážemi takové výše, že již není možno určit jednotlivé protivníky.[13] Focke-Wulfy a Messerschmitty startující z Abbeville Drucat, Ligescourt, Beaumont-le-Roger, Théville a jiných základen mají už na svém koně čtyři a více startů během tohoto dne. Stejný počet má i G/Cpt Harry Broadhurst, DSO, DFC, který pozoruje celou bitvu ze svého Spitfiru Mk. IX. Němci se ho snaží sestřelit, ale jsou konfontováni s jeho skvělým leteckým uměním a ztrácí jeden Fw 190. Broadhurst se bez újmy vrací do Anglie s čerstvými zprávami pro Leight-Malloryho.

Mezi půl jedenáctou a jedenáctou se nad bojištěm objevují první velké skupiny německých bombardérů. Jde o Do- 217E KG 2 "Holzhammer" ze základen v Holandsku. Focke-Wulfy od II./JG 26 jsou určeny jako jejich eskorta a vyráží splečně po jedenácté směr Dieppe. Skupiny bombardérů od útvaru II./ KG 40, I./ KG 77 a III./KG 53 je vzápětí následují.

Mezitím se "Třistadesítka" spolu s 350. a 307. perutí řítí těsně nad hladinou k francouzskému pobřeží. Během letu se piloti setkávají s prvními známkami urputného boje. Vidí tváře vyčerpaných pilotů, jak se snaží dotáhnout své různě poškozené letouny k anglickým břehům. Patnáct kilometrů před francouzskými břehy stoupají do výšky 1800 metrů a odjišťují své zbraně. Těsně před jedenáctou jsou naše spitfiry na bitevní scéně největšího leteckého střetnutí od Bitvy o Británii. Na obloze nad Dieppe se to jen hemží Spitfiry dvou britských wingů, které se perou s německými stíhačkami. Čechoslováci jsou určeni jako vrchní kryt ostatních perutí bojujících pod nimi. Těsně po jedenácté se objevuje cíl i pro ně. Od severovýchodu se blíží skupina asi deseti Dornierů od III./KG 2 s doprovodem dvaceti Focke-Wulfů, pravděpodobně od II./JG 26. Spitfiry se vrhají na Němce a zatlačují boj do nižších pater, kde se boj proměňuje v jednu obrovskou mlýnici divoce manévrujících a střílejících letounů. Celý obraz následující bitvy lze však jen těžko rekonstruovat. V nastálém střetnutí útočí naši piloti na Dorniery i Focke-Wulfy. F/O Jiří Hartmann se například dostává do dobré střelecké pozice za černě kamuflovaný německý stroj, který identifikuje jako Messerschmitt Bf 110. Pravděpodobně noční stíhačka. Podaří se mu na něj vypálit, ale zasažený stroj mu mizí v mracích. Tak je to s většinou soubojů. Čechoslováci pálí ze všech pozic, ale v nastálé vřavě je tařka nemožné sledovat, co se stalo s protivníkem. Před půl dvanáctou svolává S/Ldr František Doležal své piloty k návratu. "Třistadesítka" se zformuje a zamíří k anglickému pobřeží. Pět minut před dvanáctou dosedá v Redhillu. Nikdo nechybí.

Zatímco se "Třistadesítka" vracela na svou základnu, k místu střetnutí mířila druhá československá peruť. "Třistadvanáctka" vzlétla z Redhillu v 10.50 a jejích dvanáct spitfirů se vydalo společně s 416. a 616. perutí směrem k Dieppe. Nad francouzským přístavem byla o třicet minut později a hned zahájila hlídkování mezi 1500 a 2000 metry. O několik minut později se na ni z převýšení spouštějí německé Focke-Wulfy. Začíná další kolotoč. Během dramatického střetnutí naši piloti zasahují několikrát své protivníky, ale stejně jako předtím jejich spolubojovníci ztácejí své protivníky uprostřed vzdušné vřavy nebo v kouři vycházejícího z hořícího Dieppe. Sgt Miroslav Liškutín, benjamínek perutě si odnáší z boje obrovskou díru v pravém křídle. Stíhačce chybí vztlak a hrozí, že se zřítí. S vypjetím všech sil se snaží Liškutín udržet Spitfira ve vzduchu. Přelétá hořící Dieppe , odplouvající invazní lodě a nakonec z posledních sil i anglické pobřeží. Nakonec přistává štastně v Redhillu, kde ho už ani nečekali. "Třistadvanáctka" je kompletní, neztratila ani jeden letoun, ani jediného pilota.

V přibližně stejné době, kdy se 312. peruť rvala nad Dieppe provedlo čtyřiadvacet B-17 od 97. bombardovací skupiny 8. letecké armády útok na základnu stíhačů v Abbevile-Drucat. Jde o zoufalý pokus spojeneckého letectva zastavit příval německých stíhaček směřujících nad Dieppe. Německé letouny jsou zaměstnány jinde a tak nemůžou včas reagovat. Bomby shazované z velké výšky však způsobí letišti jen zanedbatelné škody. Bombardování jednoho z dvanácti letišť, které Němci právě využívají nemůže vážně ovlivnit průběh střetnutí. Přesto je tento útok předzvěstí budoucích masivních náletů, které v následujících letech doslova přibijí Luftwaffe k zemi.

Od půl páté ráno do jedné hodiny odpoledne se nad bojištěm objevují v pravidelných intervalech i další americké stroje, jde o průzkumné verze Mustangů Mk I od 26., 239., 400. a 419. průzkumné perutě. Přinášejí čerstvé zprávy z bojiště, za což platí cekovou ztrátou devíti letounů. Pilot II/JG 26 Ofw. Kruska sundavá jeden z nich v 08.45 nad Foret de Vron.[14]

Mezitím už probíhá naloďování přeživších vojáků z jednotlivých pláží. Německá palba neustále sílí, hlavně díky těžkým bateriím, které se nepodařilo speciálním jednotkám umlčet. Stahování jednotek probíhá za intenzivní podpory RAF, která napadá německá kulometná hnízda a snaží se všemožně ulevit těžce zkoušené pěchotě. Kolem dvanácté hodiny se výsadkové čluny za asistence torpédoborce Brocklesby vydávají k plážím před Dieppe. Pod těžkou palbou se jim podaří nalodit asi 400 mužů a kryti kouřovou clonou odraží od francouzských břehů. Ve 12.30 začíná odliv a další čluny by se už ke břehu nedostaly. Vyloďovací pláže jsou uzavřeny. Je po všem.

Jak se lodě vzdalují od břehu, posouvá se s nimi i "letecký deštník". Výčet ztrát z britské strany však ještě není uzavřen. Kolem jedné hodiny odpolední zaútočí tři Dorniery na torpédoborec Berkeley, který kryje ústup invazních člunů. Dvě pumy zasáhnou loď a posádka ji vzápětí opouští. Nakonec připlouvá další torpédoborec Albrighton a ve 13.38 potápí torpédem bezmocný vrak. Jde o největší plavidlo, které ten den Britové ztratí. Němci nepřestávají útočit na vzdalující se plavidla a vysílají další bombardéry nad moře u Dieppe.

V kenleyském sektoru na letišti Redhill se mezitím znovu roztáčí vrtule Spitfirů se čtyřmi bílými pruhy na krytu motoru určené jako rozlišovací znamení operace "Jubilee". Československé perutě jdou nyní do akce společně. Cíl: krytí ústupu konvoje od Dieppe. Deset minut po druhé hodině vzlétá 312. peruť a pět minut po ní i "Třistadesítka". V kompletní sestavě 24 spitfirů překračují obě perutě ve 14.35 pobřeží nad Brightonem. Společně s 411. a 485. perutí nabírají kurs Dieppe. Po pěti minutách letu pod sebou spatří vracející se konvoj. "Třistadesítka" patroluje nad oblastí do 15.40, ale s protivníkem se nesetká. Větší štěstí má 312. peruť, která se před půl čtvrtou střetne se skupinou Dornierů. Karel Kasal útočí na jednoho z nich, ale jeho zbraně selžou. Němce nakonec doráží dva Spitfiry od jiné peruti. Do boje zasahuje i Kasalovo číslo F/Sgt Josef Pípa, který poškozuje jeden Dornier. Svůj účet z předešlého střetnutí si vyrovnává další příslušník "Třistadvanáctky" Miroslav Liškutín. Společně s jiným Spitfirem se podílí na zkáze nočního Dorniera. Jistého vítězství dosahuje F/O Josef Keprt, když posílá do vln další Do-217E. Velitel 312. perutě S/Ldr Jan Čermák svolává své piloty k návratu. 310. peruť dosedá v Redhillu v 15.57 a "Třistadvanáctka" o třináct minut později. Tím končí pro československý wing přímá účast na operaci Jubilee. Obě peruti nalétaly 72 operačních letů v celkovém čase 122,02 hodin. Ztráty Luftwaffe, které v boji s naším wingem utrpěla, byly: jeden a půl sestřeleného Do-217, tři Do 217 a dva Fw 190 pravděpodobně sestřelené a patnáct letounů poškozených (9 Do 217, 4 Fw 190, 1 Ju 88, 1 Bf 110) plus jeden potopený ozbrojený člun. Hlavní však bylo, že wing neztratil ten den ani jediného pilota.

Jak se invazní flotila vzdalovala od hořícího Dieppe ustávala i válka ve vzduchu. Německé eskadry stále ještě vysílají své letouny nad obrovskou flotilu křižující Kanálem. Kolem půl páté se zhoršuje počasí nad Kanálem a lodě kryjí nízké mraky, přesto se několik Dornierů vrhá na plavidla pod nimi. Třicet minut po šesté hlásí Maj. Schopfel velitel JG 26 poslední vítězství své eskadry toho dne. Jeho obětí je spitfire od 222. perutě, který se poškozen dopotácí do Anglie a tam havaruje. Německá eskadra JG 26 "Schlageter" zakončuje den ve 21.32, kdy přistává její poslední hlídka. Celkem uskutečnila ten den 377 individuálních vzletů a dosáhla 28 potvrzených vítězství při vlastní ztrátě sedmi pilotů. Celá Luftwaffe vykonala ten den 945 operačních startů z toho bombardéry 145, eskadra JG 2 423 a již zmíněná JG 26 377 startů. Ztráty činily 44 zničených a 14 poškozených strojů (Fw 190: zničeno 14, poškozeno 6; Bf 109: zničeno 3, poškozeno 2; Do 217: 19,12; Ju 88: 7,3; He 111: 1,0). Pokud se týká německých stíhačů, 14 padlo a 7 bylo zraněno, u bombardovacích jednotek nejsou ztráty známy. Příslušníci Luftwaffe nahlásili celkem 123 vítězství, 87 stíhači, 6 posádky bombardérů a 30 obsluhy flaků.[15]

I když RAF prohlašovala, že vzdušnou bitvu nad Dieppe vyhrála, opak byl pravdou. Královské letectvo vykonalo 19. 8. 1942 celkem 2955 letů (2494 stíhači, 103 bombardéry, 72 fotoprůzkum, 351 záchranná služba), ale ztratilo 103 letounů a 59 strojů muselo do opravy. Celkem 69 letců zaplatilo operaci životem, 30 bylo zraněno a 18 padlo do zajetí. Největší ztráty nesly perutě spitfirů, které musely odepsat 75 strojů, 32 poškozených, 36 padlých pilotů, 18 zraněných a 10 zajatých.[16]

Zbývalo ještě sečíst pozemní ztráty operace. Do Anglie se vrátilo 2078 Kanaďanů z toho asi 850 mužů, kteří se vůbec nevylodili. Při útoku na hlavní cíl operace, na přístav Dieppe zahynulo z 2000 mužů 400 vojáků a 1200 bylo zajato. Pozemní jednotky ztatily celkem asi 3500 mužů, tedy více než polovinu vyslaných sil. Němcům padla do rukou většina techniky včetně všech 28 tanků Churchill a obrněných vozidel. Německé ztráty naproti tomu byly nesrovnatelné z britskými. Uvádí se asi 115 mrtvých, necelé dvě stovky raněných a asi dvacet nezvěstných.

Námořnictvo přišlo o jeden torpédoborec (Berkeley), 33 výsadkových plavidel 550 mužů.


[8] Caldwell L. D., Válečný deník JG 26 1939-1942, Silverbird, Plzeň 1999

[9] Absenci činnosti ze strany Kriegsmarine 19.8. 1942 částečně vysvětluje zpráva velitele námořní skupiny "Západ" z 09.47. Podle ní nedoporučuje nasazení ponorek a torpédových člunů východně od Cherbourgu kvůli hustým minovým polím a nepřátelské početní převaze. Nasazení hladinových plavidel západně od Kanálu a v Biskajském zálivu se nezdá nezbytně nutné. Appendix G, Extracts from German Reports on the Dieppe Raid, para 11 (viz. příloha 6)

[10] Rajlich J., Sehnal J., Stíhači nad Kanálem, Naše vojsko, Praha 1993

[11] Caldwell L. D., Válečný deník JG 26 1939-1942, Silverbird, Plzeň 1999

[12] Caldwell L. D., Válečný deník JG 26 1939-1942, Silverbird, Plzeň 1999

[13] Tamtéž

[14] Tamtéž

[15] Rajlich J., Sehnal J., Stíhači nad Kanálem, Naše vojsko, Praha 1993

[16] Tamtéž

Autor : Miroslav Velík / mirella 🕔07.05.2003 📕9.775

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře