Operace Rheinübung a potopení Bismarcku

Autor : Tomáš Hasoň / cyki 🕔14.12.2002 📕18.692

V květnu 1941 byla většina Evropy pod nadvládou fašistického Německa. Vlčí smečky KRIEGSMARINE (německé válečné námořnictvo) působily britským konvojům těžké ztráty a výpad německých bitevních křižníků SCHARNHORST a GNEISENAU (operace BERLIN), které při své korzárské plavbě potopily nebo zajaly 22 lodí s celkovou tonáží 115 622 BRT, ještě přitěžovaly britskému impériu. V té době se v hlavách německých plánovačů zrodil plán, do něhož měly být zapojeny 4 velké hladinové lodě - BISMARCK a TIRPITZ, kotvící v německých přístavech, a SCHARNHORST a GNEISENAU, jež od 22. března kotvily v Brestu. Do cesty se však postavily různé okolnosti, kvůli nimž nebylo možno dodržet původní plán.

V Brestu kotvící Scharnhorst a Gneisenau byly cílem náletu Pobřežního velitelství U.K. Gneisenau byl zasažen torpédem z letounu K. Campbella, který byl při náletu smrtelně zraněn a za svůj hrdinský čin byl posmrtně vyznamenán Viktoriiným křížem. Poškození Gneisenau bylo tak vážné, že nebylo možné v brzké době vyplout. Navíc Scharnhorst potřeboval několikaměsíční opravu strojů, takže obě lodě z akce odpadly.

Mezitím Bismarck a Tirpitz absolvovaly na Baltu několikaměsíční cvičení. Bismarck měl cvičení již za sebou, ale u Tirpitze, spuštěného na vodu o něco později, stále probíhala cvičení. Proto jako alternativa byl vybrán těžký křižník PRINZ EUGEN, taktéž jedna z nových ozdob KRIEGSMARINE. Bylo tedy rozhodnuto - do akce budou zapojeny jen Bismarck a Prinz Eugen.

Bismarck, ve své době nejmohutnější loď, byl spuštěn na vodu 14. února 1939, jeho kýl byl založen v září 1936. Zařazen do služby byl 24. září 1940. Měl úctyhodnou výzbroj a pancíř, hlavní výzbroj tvořilo 8 děl ráže 380 mm umístěných ve 4 věžích (2 na přídi a 2 na zádi) a pojmenovaných Anton a Bruno (příď) a Caesar a Dora (záď). Výzbroj středního kalibru tvořilo 12 děl ráže 150 mm, dále byl Bismarck vyzbrojen 14 děly ráže 105 mm. O protiletadlovou obranu se postaralo 16 děl ráže 37 mm a 38 děl ráže 20 mm, což nebylo, jak se později ukázalo, dostatečné (u všech lodí v průběhu války se prostředky protiletadlové obrany rozšiřovaly). Trup Bismarcku byl 251 m dlouhý a v nejširším místě měl 36 m. Trup byl postaven podle starého modelu z 1. sv. války, neboť Německo nemělo čas vyvinout lepší. Trup měl nedostatečné pancéřování palivových nádrží a zařízení pro ovládání lodi. Na Bismarcku bylo užito oceli typu WOTAN pojmenované po starogermánském bohu války.Ta se dále dělila na druhy:

WOTAN HART - pancéřová ocel, která byla použita na pancéřové paluby,

WOTAN WEICH - pancéřová ocel, která byla použita na protitorpédovou obšívku a

ocel KRUPP CEMMENTITE - speciální ocel, která obsahovala 3,5 - 3,8% niklu, 2% chromu, 0,3% karbonu, 0,3% manganu a 0,2% molybdenu. Použita byla na boční pancéřový pás, věže a velitelskou věž.

Hlavní pancéřování tvořil pás dlouhý 170 m a jeho tloušťka byla 320 mm. Díky použití speciálních ocelí byl Bismarck lodí s největším pancéřováním té doby. Pohon obstarávaly 3 turbíny (Blohm & Voss), které měly výkon až 150 170 HP a byly schopny vyvinout maximální rychlost 30,8 uzlů. Bismarck měl 3 lodní šrouby. Akční rádius lodi byl při rychlosti 28 uzlů 4 500 námořních mil, max. obsah nádrží byl 7 400 m3. Bismarck měl katapult pro plovákové letouny. Na palubě mohla být uložena až čtyři letadla typu ARADO AR-196.

Autor : Tomáš Hasoň / cyki 🕔14.12.2002 📕18.692

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře