Musí lidé válčit?

Autor : Nimitz / Murphy 🕔02.11.2002 📕10.803

V zásadě lze vedle náboženských vizí prvotního hříchu jako příčinu násilí vydělit tři hlavní skupiny teorií, pokoušejících se vysvětlit příčiny násilí mezi lidmi.

1. Příčina násilí je v člověku jako individuu

a) Biologická podstata člověka.

Předpokládá, že člověk má přirozené sklony k násilí. Člověk jako živočich má určité množství přebytečné energie, která se musí agresivně vybít. Výsledkem je instinktivní hledání rivality a pocit nebezpečí. Pak také existuje tendence člověka učit se násilí a jeho mozek je programován k dělení lidí na spojence a nepřátele. Za zvláštní teorii biologických či biosociálních příčin válek lze pokládat malthuziánskou představu o válce v důsledku přelidnění.

b) Psychické sklony člověka

Vypracoval ji hlavně Freund. Zaznamenává instinkt smrti v podobě sebevražedného sklonu jako cesty úniku z jakékoliv bolesti. V pojmu narcisismus pak zaznamenává lidský sklon k sebeobdivu, vlastní síle, vítězství v konfliktech- což z druhé strany znamená snahu vidět ostatní jako slabé, poražené, chybující.

c) Rozumová nedostatečnost člověka

Rozumové rozhodnutí o užití násilí může být neadekvátní reakcí, která vyrůstá z nedostatečných intelektuálních kapacit člověka pochopit situaci a nalézt jiné formy jednání.

d) Rozumová dostatečnost člověka

Násilí může být výsledkem racionální úvahy- jako např. adekvátní forma obrany sebe, rodiny či společnosti před individuálním nebo skupinovým násilím, jako trest, který má nejen uspokojit, ale i odradit od dalšího násilí. Boj jako poslední možnost při řešení situace je chápán jako racionální- tehdy se jedná o propočítané nedobrovolné násilí.

2. Příčina násilí je ve skupinovém chování lidí.

a) Kolektivní psychologie

Agresivní chování může být naučeno v rodinách, prostřednictvím masových sdělovacích prostředků, zvláště pak televize. Nesporné je, že většina technik násilí je výsledkem civilizačního vývoje- tedy učením.

b) Spor o zdroje

Život ve skupinách je spojen se zajišťováním podmínek existence a reprodukce. Prvotními podmínkami jsou teritorium, suroviny, potraviny a voda.

c) Ideologické nepřátelství

Ideologie všeho rázu a hlavně nacionalismus jsou psychické zdroje konfliktního chování, které může odstartovat až ozbrojené násilí. Ideologie produkují normy chování, které mohou být spojeny s požadavkem jejich rozšíření na jiné skupiny, národy, státy či kultury. Výsledkem může být ale jiné chování, neboť ideologie bývají vnitřně strukturované a záleží na situaci a politicích, na které aspekty dají důraz.

d) Prestiž

Příčinou konfliktů může být i vize individuální slávy, prestiže skupiny, hrdost ali i hledání či prokazování hodnověrnosti. Mohou ale existovat i zahraničně politické konflikty zaměřené na posílení domácí prestiže.

3. Příčina násilí je ve strukturálních zákonitostech.

a) Domácí režim státu.

Klasické pacifistické vize jsou spojovány s teokratickou vizí uspořádání společnosti, ovšem, někdy je nutné napřed sjednotit zem či svět pod jedním Bohem svatou válkou. Podle Wrighta nově vytvořené státy mají větší tendenci užívat násilí než starší a vyspělejší národy. Demokracie vstupují do války stejně často jako autokracie. Země s průmyslovým hospodářstvím jsou méně válkychtivé než země se zemědělským hospodářstvím. Chudé státy a společnosti jsou více ochotné bojovat než bohaté.

b) Obhajoba státu.

Války bývají zpravidla všemi účastníky brány jako spravedlivé. V každém případě je životním zájmem státu obrana územní integrity či zajišťování dostatečného životního prostoru pro národ. Preventivní válka se může jevit jako dostatečný důvod v podmínkách dynamické rovnováhy.

c) Mocenská rovnováha

Ve světovém politickém systému je postavení v hierarchické struktuře určující pro zajištění bezpečnosti. Takto si struktura vynucuje násilné chování států. Nerovnoměrný vývoj vede k tomu, že státy svoji nespokojenost s pozicí ve struktuře chtějí změnit silou. Teorie velkých cyklů hovoří o pravidelnosti konfliktů v asi stoletém intervalu. Cyklus může být vyvolán např. tím, že mír přináší bohatství, bohatství přináší pýchu, která vztek. Ten válku, která zase chudobu, chudoba humanitu, která je živnou půdou pro mír, který prospívá bohatství…

Fakta ovšem mohou hovořit proti všem těmto teoriím. Existují dokonce společenství, které žijí bez válek (např. kanadští eskymáci, křováci z Kalahary). Navíc i civilizované, tedy válčící společnosti nemohou svádět vinu jen na biopsychické konstanty: jestliže se válka opakuje, znamená to, že se opakuje i mír- lidská povaha je tedy v určité konstelaci příčinou války, v jiné pak příčinou míru. Člověk obecně není válkychtivý- válku propagují jen sociální skupiny a někteří státníci, kteří spojují s konkrétním konfliktem své výhody, zisky. Musí mít ale dostatečné prostředky na zmanipulování názorů veřejnosti.

Představu o monolitní ideologii jako zdroji míru nepotvrzuje ani křesťanský středověk, ani frakční boje mezi muslimy ani socialismus. Dokonce ani demokracie. Demokratické státy sice nerady bojují proti sobě, ale bojují stejně často jako jiné režimy. Ani dnešní demokracie neomezují své násilí když jdou do války. Jejich masová kultura je výchovou k agresi. Rozvinuté liberální demokracie jsou největšími vývozci zbraní- byť jsou zároveň nejaktivnějšími státy v mírových operacích OSN.

Jedinou cestou k odstranění války z mezistátní politiky je změna struktury světového politického systému do unitární podoby s jedním mocenským centrem a režimem, tedy odstranění států v jejich klasické podobě. Avšak takovéto odstranění války mezi státy prostřednictvím odstranění států neznamená odstranění násilí.

Tento článek je tvořen výpisky z knihy Mezinárodní politika od Oskara Krejčího. I když s určitými závěry nesouhlasím, myslím si, že by byla velká škoda, aby se podobný článek neobjevil na www.valka.cz.

Autor : Nimitz / Murphy 🕔02.11.2002 📕10.803

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře