Dodatek k oslavám VŘSR

Autor : František Novotný 🕔09.09.2002 📕15.745

Již dlouho před 7. listopadem každoročně spouštěly noviny od Labe až po Sachalin propagandistickou kampaň a začaly se vyhlašovat socialistické závazky na počest VŘSR. V Československu jako akt oddanosti následoval Měsíc československo-sovětského přátelství, v němž se lid český, respektive slovenský, učil milovat Sovětský svaz, po roce 1968 pak i na besídkách se sovětskými okupačními důstojníky. V heroických obrazech a filmech se prezentoval dech beroucí útok na Zimní palác a romantická střelba z křižníku Aurora, avšak všemu vévodila dopředu výbojně trčící ryšavá bradka zrzavého génia revoluce Lenina. Právě z těchto důvodů fakta, jak skutečně bolševický převrat 7. listopadu (25. října podle starého kalendáře) 1917 opravdu proběhl, jsou pro většinu z nás dodnes zahalena mlhami.

Podle knihy „Život Leninův“ francouzského autora Pierre Chaslese plány na převrat upekly bolševické špičky v noci z 9. na 10. říjen 1917 v petrohradském bytě Suchanova, kam se tajně dostavili Lenin, Kameněv, Zinověv, Urickij, Stalin, Dzeržinskij, Kolontajová a Trockij. Předsedal Sverdlov. Zinověv a Kameněv byli proti revoluci, ale prozíravý Lenin je přesvědčil, že revoluce musí být provedena před II. všeruským sjezdem sovětů, který byl svolán na 25. říjen (7. listopad podle nového kalendáře) do Petrohradu. V sovětech měli převahu sociální demokraté, a pokud by nedošlo k převratu, po sjezdu by sociální demokraté převzali klíčové funkce a bolševici by ostrouhali.

Také kvůli vnější vratké rovnováze se nedalo váhat. Ať už by Němci dobyli Petrohrad, nebo Kerenského Prozatímní vláda s nimi uzavřela příměří, obojí by revoluci znemožnilo, v tom druhém případě proto, že kromě vějičky, že rozdají velkostatkářskou půdu sedlákům, bylo hlavním agitačním heslem bolševiků okamžité ukončení války.

Na konspirační schůzce v Suchanovově bytě bylo zvoleno sedmičlenné byro pro řízení povstání. Klíčovou roli sehrál Trockij, který zastával funkci předsedy Petrohradského sovětu (síť sovětů tvořila paralelní mocenskou strukturu k Prozatímní vládě), a proto 12. října mohl nechat odhlasovat zřízení vojenského revolučního výboru, který si přisvojil velení nad petrohradskou posádkou. Konkrétní plány povstání pak vypracovali vedoucí vojenské sekce bolševické strany Podvojskij a Antonov-Ovsejenko. Termín byl stanoven na noc z 24. na 25. říjen 1917 podle starého ruského kalendáře.

Mezitím přemístil Trockij Petrohradský sovět do Smolného paláce, jenž kdysi sloužil jako institut pro výchovu mladých šlechtičen. 25. října do něj zadním vchodem proklouzne Lenin. Prakticky je už po všem. Přesně podle plánu jsou bez jediného výstřelu obsazeny bolševickými gardami všechny strategické body města - Hlavní telegraf, Státní banka (peníze až v první řadě), nádraží, vládní budovy a především mosty. Vždy jsou důležitými objekty, ale v Petrohradě, rozděleném Něvou a početnými kanály, hrají úlohu přímo zásadní. Zajímavé je, že jádrem bolševických oddílů jsou neruské jednotky, součásti tzv. finské armády, lotyšští střelci, kdežto Rusové jsou zapojeni jako posádky revolučního loďstva. Už od dob Cušimy je ruské námořnictvo promořeno bolševickou propagandou a křižník Aurora připlouvá po Něvě, aby zajistil Šmidkeho most, odkud se má nastoupit k útoku na Zimní palác, na sídlo Prozatímní vlády, což je jediné významné místo, které zbývá obsadit a kde opravdu k jakémusi boji dojde.

Podle některých pramenů podnikl předchozí noc svou soukromou, ale veledůležitou akci Stalin, když nechal obsadit centrálu Ochranky (carská tajná služba) a zmocnil se jejího archivu. Z vlastní zkušenosti věděl, když sám pro Ochranku jistou dobu jako protibolševický agent pracoval, že většina jeho soudruhů je na tom stejně a vlastnictví archivu mu dá do rukou nepřekonatelný nástroj vydírání.

Leč vraťme se k Velkému večeru, jak francouzský historik bolševický převrat nazývá. Delegáti všeruského sjezdu sovětů jsou už shromážděni ve Smolném a netrpělivě se dožadují zahájení. Bolševici ale musí ještě předtím dobýt Zimní palác. Povel k útoku kolem desáté večer dává signální a tedy slepý výstřel z děla na přídi Aurory a do půlnoci je palác, hájený junkery a příslušnicemi ženského! praporu v poněkud operetním boji dobyt. (O sexuálních excesech prameny mlčí, na rozdíl od žoldnéřů nejsou revolucionáři upovídaní.)

Na sjezdu ve Smolném je hustá atmosféra. Prozatímní předseda, sociální demokrat Dan jej zahajuje patetickým vyhlášením, že jednání začíná v okamžiku, kdy jsou jeho straničtí kolegové ve vládě ostřelováni z rozkazu těchže bolševiků, s nimiž společně zasedají v sálu. Jakmile dochází zpráva o pádu Zimního paláce, sociálně demokratičtí delegáti (tedy většina) demonstrativně opouštějí sjezd. O to snazší úlohu má Lenin. Bleskově vyhlašuje vládu Rady lidových komisařů, jejímž se jmenuje předsedou, následuje „dekret o míru“ a veledůležitý „dekret o půdě“. Aplaudující selští delegáti nemohou tušit, že do patnácti let budou obludou, které právě vdechli život, opět půdy za krvavého teroru zbaveni. Lenin se i nadále projevuje jako geniální revolucionář - a nejbezohlednější oportunista v lidských dějinách. Jestliže ještě ráno 7. listopadu bylo na Kameněvův návrh odhlasováno zrušení trestu smrti, Lenin ihned po příchodu do Smolného proti tomuto zrušení horlí. Jak chcete dělat revoluci bez střílení?, volá (a střílet se bude opravdu vydatně). Do týdne kapitulují v Petrohradě poslední jednotky Prozatímní vlády, která se rozprchla. Proti bolševikům protestují mocné železniční odbory a stávkují úředníci ministerstev, ale Lenin ví, že všechny zkrotí tlakem mas, rozdivočelých planými sliby. Na zasedání Ústředního výboru 16. listopadu likviduje svobodu tisku, neboť i tuto svobodu je třeba chápat ze širšího hlediska třídního boje. Mnoho význačných bolševiků, mezi nimi Zinověv,Kameněv a Rykov, podává demisi. Lenin bleskově přebírá jejich posty, místo Zinověva se stává předsedou Petrohradského sovětu a místo Kameněva předsedou ÚV ruských sovětů. V úvodníku „Pravdy“ je navíc napadne jako dezertéry, načež Zinověv a Kameněv kajícně svou demisi odvolávají.

Zbývá likvidovat generalitu. Poté co generál Duchonin, náčelník hlavního generálního štábu v Mogilevu, pochybuje o legitimitě bolševiků a odmítá jejich jménem jednat s Německem o příměří, nechává Lenin vyslat rádiem výzvu ke vzpouře. Vojáci, věc míru je ve vašich rukou, zvolte plukovní delegáty a jednejte přímo s nepřítelem o příměří, zní tato psychologicky neodolatelná výzva, která ale pro většinu důstojníků znamená okamžitý lynč. I Duchonin je ve štábním vagónu ubit vlastními vojáky. Místo války s Německem pak čeká vyčerpanou zemi ještě děsivější a delší válka občanská a celý svět pak vynález pojízdných plynových komor (dušegubek) a koncentračních táborů (gulagů), jež stalinismus objeví a jeho ideový souputník fašismus dovede k dokonalosti.

Jestliže se pragmatický a ironický český národ za první republiky alespoň trošku naučil slavit státní svátky a významná jubilea, pak po německé okupaci se na dnešní okoralosti a netečnosti hlavně podepsaly falešné komunistické „svátky“ a špinavý otisk oslav VŘSR hned tak z českých duší nevymaže ani jiný listopadový den, jenž učinil komunistickému režimu i jeho bolševické liturgii přítrž.

Autor : František Novotný 🕔09.09.2002 📕15.745

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře