Dějiny bleskové války

Autor : Pavel Koudelka 🕔19.05.2002 📕12.409

Přepadení Polska

V létě 1939 už bylo jasné, že po zabrání Rakouska a Československa je na řadě Polsko. Avšak prozatím si nikdo nedovedl představit, jak by takový útok měl vypadat, podle čehož také vypadaly představy polského generálního štábu. Polská obranná strategie spočívala ve snaze zabránit zničení vlastních sil do doby, než polští spojenci Velká Británie a Francie zahájí vlastní ofenzívu. Jak víme, ve skutečnosti se přepadení Polska odehrálo tak rychle, že Polákům pro nějaké větší akce nezbyl žádný prostor, a ani ze strany jeho spojenců se Polsku nedostalo žádné pomoci.

Metoda německého útoku spočívala v překvapivém vstupu na polské území s cílem zabránit řádné mobilizaci a koncentraci polské armády pomocí soustředěného útoku ze Slezska, Pomořanska a Východního Pruska. V čele německého útoku se měly pohybovat tankové divize podporované taktickým letectvem, zejména střemhlavými bombardéry Ju 87 Stuka, které měly působit jako létající dělostřelectvo. Obrněná technika měla určovat směr postupu. Pokud by kolona narazila na odpor, návodčí Luftwaffe měl zavolat bombardéry, mezitím by dorazila pěchota a po skončení náletu by zahájila útok.

Německé tažení bylo vcelku uskutečněno podle plánu, jen s malými obměnami přímo na místě. Přesto však útok neměl zcela hladký průběh, což bylo způsobeno především nezkušeností vojáků. Jako největší problém se ukázala snaha držet se zpátky a čekat na rozkazy i u sebemenších překážek. Tento postup byl přežitkem cvičení z mírových dob a zároveň také projevem mentality pruské vojenské školy, bazírující na poslušnosti a ponechávající vlastní invenci nižších šarží jen málo prostoru. Navíc podle tehdejších představ měl být velitel vzadu za bojovými jednotkami, aby měl přehled o situaci, což ale znamenalo, že musel čekat, než se k němu dostanou informace, a potom znovu vyčkávat, dokud se jeho příkazy nedostanou dále. Guderian byl jedním z prvních, kteří tento systém pozměnili, a jako velitel zaujal místo vpředu, takže mohl okamžitě řešit vzniklé problémy a vydávat rozhodnutí.

Navzdory dojmu, který zavládl po skončení operace, že totiž obrněné síly dobyly Polsko za minimální asistence zbytku německé armády, je pravdou, že nejdůležitější roli při této ofenzívě sehrála Luftwaffe. Sám Manstein později napsal, že rozhodujícím faktorem byla úplná eliminace nepřátelských leteckých sil a ochromení sítě štábů a dopravy pomocí letectva. Obrněné síly bezpochyby odvedly dobrou práci, ale při tažení v Polsku se uplatnilo jen málo z toho, co předpokládal Fullerův Plan 1919. Německá aktivita směřovala převážně ke zničení polských sil a nikoli k její paralyzaci, jak to vyhovovalo představám klasiků bleskové války. Ty naplňovala právě snad jen Luftwaffe, která bombardováním týlu ochromila nervová centra polské armády, což se ovšem do té doby považovalo za úkol samostatné obrněné síly.

Autor : Pavel Koudelka 🕔19.05.2002 📕12.409

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře