Bojové nasazení North American B-25 Mitchell v Pacifiku (1): 5th Air Force 1942-1943

První čtyři Mitchelly přišly do Pacifiku již na počátku roku 1942. Přiletěly cestou přes Havaj a Fidži do Brisbane v Austrálii. Byly to letouny určené pro ML-KNIL (Militaire Luchtvaart – Koninklijk Nederlands Indisch Leger), doprovázeny zástupcem výrobce North American, Jackem Foxem. Všechny stroje byly vybaveny přídavnými palivovými nádržemi a tovární piloti je dopravili na základnu Long Beach, kde je přejaly najaté posádky z Consolidated Aircraft Co. Poslední přípravy byly provedeny v San Diegu, odkud letouny přeletěly na základnu Hamilton Field u San Francisca. Odletěly 2. 3. 1942.

Po příletu do Brisbane se Fox sešel s kapitánem Bootem z ML-KNIL, který netrpělivě čekal na své první B-25. Fox zde také potkal několik přátel ze 17th Bombardment Group, kteří měli proškolit Holanďany na Mitchellech. Po smontování Mitchellů byl zahájen výcvik pod vedením Jacka Foxe. Do konce března 1942 se v Austrálii nacházelo 19 Mitchellů pro ML-KNIL. Výcvik přerušil příchod velitele americké 3rd Attack Group (3rd AG), Col. J. H. Daviese, který měl posílit své jednotky a neoficiálně odkoupil od Holanďanů 15 nových B-25C, které 5. 4. odletěly do Charters Towers.

V té době se začalo formovat americké letectvo. 5. 2. 1942 vznikla na Havaji Seventh Air Force (7th AF) a koncem července přijel do Austrálie Maj. Gen. George Kenney, který od 4. 8. zahájil organizování Fifth Air Force (5th AF). 13. 1. 1943 vznikla v Nové Kaledonii Thirteenth Air Force (13th AF). Letectvo na Aleutách bylo organizováno do Eleventh Air Force (11th AF). Do konce roku 1942 byly vytvořeny opravárenské závody v Brisbane, Charters Towers, Cairns, Townsville a Port Moresby. Tam bylo do konce září namontovaná zimní výbava na 107 Mitchellů.

5th Air Force

Již v únoru 1942 začaly americké letecké jednotky přicházet do Austrálie. Mezi nimi byla 3rd AG (8th, 13th, 89th a 90th Bombardment Squadron) pod velením Capt. Roberta F. Stricklanda, která přibyla do Brisbane 25. 2. na palubě SS Ancon.

Jeden z prvních Mitchellů v Pacifiku, B-25C. Byl částí jednotky Brigadier Generala Ralpha Royce. Zleva Capt. McAfee, Corp. Neuman, Col. Davies, Maj. Hubbard a Serg. Young. Ocas Mitchellu je poškozen protiletadlovou palbou

Byla vybavena střemhlavými bombardéry A-24, bitevními A-20 a několika Mitchelly. Od 1. 3. byla 3rd AG umístěna v Charters Towers a na počátku dubna převzal velení Col. John H. Davies, který holandské Mitchelly začlenil do 90th BS. Při přistání 5. 4. byly tři Mitchelly poškozeny. V té době již B-25 přicházely pravidelně a Davies plánoval využít Mitchelly v boji. 5. 4. odstartovali Col. Gavies a Capt. Gunn k prvnímu bojovému letu, bombardovali Gasmatu. Svůj následující plán představil Davies generálovi MacArthurovi, kterému navrhnul, že by bombardoval Japonce, blokující poloostrov Bataan. Ale 9. 4. Bataan padl, a proto měl být proveden 12. 4. nálet na Mindanao.

Celou operaci vedl Brig. Gen. Ralph Royce a úderná síla se skládala ze tří B-17 (Capt. Frank Bostrom) a deseti B-25 (Col. Davies). První etapou byl přelet do 1770 km vzdáleného Darwinu. Proto byly v pumovnicích bombardérů namontovány palivové nádrže a následně přeletěly na 2400 km vzdálené letiště Del Monte Field na Mindanau, ještě neobsazeného Japonci. Tam byly palivové nádrže demontovány a místo nich zavěšeny bomby. Celá formace odletěla k cíli a bombardovala letiště Nichols, základnu a přístav Davao na ostrově Cebu. Na zemi byly zničeny tři nepřátelské letouny a v přístavu pravděpodobně potopeny dvě dopravní lodě. Jedinou ztrátou byl jeden B-17 a když odlétali z Mindanaa, přilétly japonské stíhačky, které ostřelovaly letiště a prostřelily palivovou nádrž u stroje Capt. Gunna, který doletěl do Darwinu jako poslední. Při zpáteční cestě evakuovaly letouny vojáky.

16. 4. provedla svůj první bojový let s Mitchelly 90th BS, bombardující Salamauu. Celý květen přicházeli k 3rd AG letci z 27th BG, kteří na palubě ponorek uprchli z Filipín. Je třeba přiznat, že zpočátku se Mitchelly netěšily u svých posádek velké popularitě z důvodu jediného kulometu, mířícího dopředu, díky čemuž měli japonští stíhači při čelních útocích značnou palebnou převahu. Proto B-25 z 3rd AG zůstaly na zemi a jejich posádky létaly na A-20 a A-24. V té době po vytvoření 5th AF přibyla do Iron Range v Austrálii 22nd BG Lt. Col. George R. Andersona, jejíž 2nd, 33rd a 408th BS byly nedávno přezbrojeny z Marauderů na Mitchelly. Následující jednotkou s B-25 byla 38th Bombardment Group (69th, 70th, 71st a 405th Bombardment Squadron) pod velením Lt. Col. Briana O’Neilla, umístěná od října v Port Moresby. Během několika následujících měsíců Mitchelly, stejně jako Maraudery, stály na letištích v Austrálii díky nedostatku náhradních dílů a vyškolené obsluhy.

Tato situace trvala do října, kdy byly obě jednotky nasazeny do boje, útočíce na cíle v Nové Británii a Nové Guinei. 20. 10. zničily posádky 38th BG most přes řeku Kumusi a přerušily tak zásobování Japonců na Nové Guinei. Pomohlo to odražení a zničení nepřítele na jižním břehu řeky. Dalším oblíbeným cílem byla Buna, tvrdě bráněná Japonci. 1.12. byl během útoku na zásobovací konvoj ztracen jeden Mitchell z 3rd AG, sestřelený stíhačkou. O týden později byla Buna zasažena 53 bombami. Útoky přicházely skoro každý den, 15.12. byla Buna dobyta.

Příď průzkumného B-25C Mitchell ze 71st RG, 17th RS, Dobodura, Nová Guinea, 11. 11. 1942

V posledních prosincových dnech přišly do Moresby přezbrojené Mitchelly s dodatečnou přední výzbrojí. Těmito Strafery byla vybavená 90th BS z 3rd AG, která byla od května přejmenována na 3rd Bombardment Group. Na počátku března se rozhořela bitva v Bismarckově moři, která znamenala bod obratu v historii Mitchellů v Pacifiku.

Průzkumný letoun nalezl večer 1. 3. konvoj osmi dopravních lodí, eskortovaných šesti torpédoborci a masové útoky letadel 5th AF začaly 3. 3. 12 Straferů z 90th BS, pod vedením Maj. Eda Larnera, spolu s australskými Beaufightery, zaútočilo před polednem. Za nimi letěly Mitchelly ze 71st BS. Přes palbu protiletadlové obrany a přítomnost japonských stíhačů Strafery zahájily útok na cíle. Maj. Larner zaútočil na vedoucí torpédoborec Shirayuki a ostřelováním paluby umlčel japonské dělostřelce. Shodil dvě bomby po 227 kg, zasáhl vlajkovou loď kontradmirála Kimury do skladu munice a přivodil výbuch. Loď se zlomila napůl a potopila se.

Larner přeletěl na druhý konec konvoje a ostřeloval a zasáhl bombou nákladní loď Shin-Ai Maru (3793 BRT), o chvilku později čtvrtá bomba zasáhla torpédoborec Tokitsukadze. Lt. Howe zasáhnul bombou nákladní loď Aiyo Maru (6896 BRT) a ostřeloval ji spolu se dvěma Beaufightery a způsobil explozi paliva a munice na palubě lodě. Capt. Henebry zasáhnul bombou Oigawa Maru (6493 BRT) a ostřeloval ji spolu se dvěma Beaufightery, loď se potopila. Lt. McCoun a Lt. Smallwood spolu s Beaufighterem potopili Teiyo Maru (6896 BRT).

Palba z lodí poškodila Smallwoodův Mitchell, letoun se zablokovanými dveřmi pumovnice doletěl zpět na základnu. V té době zaútočil zbytek Straferů z 90th BS. Capt. Chatt potopil bombami torpédoborec Arashio a Lt. Reed a Lt. Reid dorazili již hořící nákladní loď Nojima (8251 BRT). Celkem shodila 90th BS 37 227 kg pum na 11 lodí a dosáhla 17 zásahů. Krátce poté přiletěly Mitchelly z 38th BG.

Útoky na zbývající lodě konvoje, většinou již poškozené, pokračovaly i následující den. Do 10:15 bylo všech sedm dopravních lodí vážně poškozeno. Po poledni se nad bojiště vrátilo spojenecké letectvo, mezi nimi 20 Straferů z 90th a 405th BS, aby dokončily dílo zkázy. Japonské torpédoborce byly přeplněné zachráněnými námořníky z dopravních lodí. Japonský konvoj byl takřka celý zničen, což mělo vážné důsledky na další události. Celkem bylo na konvoj shozeno 571 bomb o váze 193 tun. Letce z Mitchellů neminulo nejvyšší americké vyznamenání, Medal of Honor.

18. 8. 1943 Capt. Ralph Cheli z 38th BG vedl skupinu B-25 ze 405th BS do útoku na letiště Gugua u Wewaku. Přivítala je silná protiletadlová palba, která zapálila jeho stroj, on však nepřerušil útok. Mitchell se zřítil do vody a Cheli padl do zajetí, v němž zahynul při bombardování Rabaulu v březnu 1944. Byl prvním pilotem B-25, vyznamenaným Medal of Honor. Druhým byl Maj. Raymond H. Wilkins z 8th BS, 3rd BG, který 2. 10. 1943 vedl svoji jednotku do útoku na Simpson Harbour v Rabaulu. Potopil dvě nákladní lodě, po tom se na něj soustředila japonská protiletadlová palba, při které zahynul, ale umožnil ostatním letadlům potopit další japonské lodě.   

B-25D Mitchell, 499th BS, 345th BG, nad Borgen Bay, 26. 12. 1943

V té době se v 5th AF objevila jednotka s Mitchelly, jejíž bojová cesta dokonale ilustruje boje v jižním Pacifiku. 345th (Medium) Bomber Group vznikla 6. 9. 1942. Fakticky byla vytvořená 11. 11. 1942 v Army Air Base v Columbii. Jednotky 345th BG byly 498th, 499th, 500th a 501st BS, které měly 62 středních bombardérů B-25. Zpočátku měla skupina 40 důstojníků a 350 poddůstojníků a vojáků, převzatých hlavně z 309th BG, výcvikové jednotky v Columbii. Když 345th BG dosáhla plný stav, měla 250 důstojníků a 1250 poddůstojníků a vojáků. Prvním velitelem této skupiny se stal jeden z nejlepších důstojníků, Col. Jarred V. Crabb. Jeho zástupcem se stal Lt.Col. Clinton U. True, který před působením v této skupině velel v Kalifornii výcvikové skupině B-26.

Když byl Crabb povýšen na náčelníka štábu 5th Bomber Command, krátce po příchodu skupiny do jihozápadního Pacifiku, True přejal velení skupiny. 6. 3. 1943, po čtyřměsíčním výcviku, byla 345th BG přemístěna na základnu USAAF ve Walterboro. Posádky skupiny byly výborně vycvičeny. Každá eskadra měla 15 nebo 16 posádek po šesti osobách. Každá se skládala z pilota, druhého pilota, navigátora, bombometčíka, palubního mechanika, radisty a zbrojíře. Mechanik, radista a zbrojíř obvykle sloužili jako střelci. Posádky odletěly do Savannah, kde obdržely nové letouny, B-25D-5 ze závodu General Motors Fisher Body v Kansas City.

Bombardéry odletěly do Walterboro, kde byly připraveny na cestu za oceán. Zde posádky přidělily svým eskadrám názvy. Capt. Bert S. Rosenbaum vybral pro 498th BS jméno Pterodactyls, které bylo později na Nové Guinei změněno na Falcons. Capt. Julian B. Baird, operační důstojník, zvolil pro 499th BS jméno Bats Outa Hell. 500th BS přijala název Rough Raiders a 501st BS Black Panthers.

10. 5. 1943 se 498th BS nacházela na letišti Amberley Field u Brisbane v Austrálii a zbytek eskader přibyl následující týden. 16. 5. se 345th BG začala přemísťovat do Woodstocku, kde vzniklo velení skupiny. V Townsville se nacházel hlavní sklad a logistická základna 5th AF. Ve Woodstocku byla umístěna 498th BS. 499th BS a 500th BS se nacházely v Red River a 501st BS v Charters Towers. V polovině června byl dokončen výcvik a letouny létaly po skupinách do Port Moresby na Nové Guinei, 501st BS 18. 6. a zbylé eskadry během dalších pěti dnů.

Boj proti Japoncům byl veden velmi tvrdě, ostřelování trosek plavidel a záchranných člunů bylo na denním pořádku. Jihozápadní Pacifik se měl stát operačním polem 345th BG. Čtyři eskadry operovaly ze tří letišť kolem Port Moresby. První úkol dostala 501st BS, která měla podpořit Australany v Gusap Gap a Selebobu v horách za Salamauou. Odstartovalo šest B-25, vybavených pouzdry s vybavením, které měly být shozeny na padácích australským vojákům na zemi. Jeden letoun se vrátil kvůli špatnému počasí, ale zbývajících pět shodilo tři tuny zásob. Od té chvíle tam létaly Mitchelly každý den, shazujíc zásoby na Komiatum a Pilimung.

27. 6. utrpěla skupina první ztrátu. Posádky osmi B-25 z 498th BS a 500th BS měly shodit zásoby mezi horami, zastřenými mraky. Po několika pokusech o shoz jeden z letounů 500th BS, který pilotoval Lt. Lee A. Owa Jr. a letěl bez druhého pilota, provedl chybný manévr a narazil do hory poblíž Boli. Celá posádka zahynula. Čtyři letouny ze 498th BS se vrátily kvůli špatnému počasí.

30. 6. dostala 245th BG těžší úkol. Všechny čtyři eskadry letěly na svoji první bombardovací misi. 17 B-25 z 499th a 500th BS odstartovalo v 7:00 z letiště Jackson Drome k útoku na japonské pozice u Bobdubi, osm kilometrů od Salamauy. Tři letouny z 500th BS se musely vrátit z důvodu poruch a zbývající se vrátily po 90 minutách letu, protože se zhoršilo počasí na horami Owen Stanley Range. Lépe se vedlo 499th a 501st BS, které odstartovaly z letišť Durand a Schwimmer. Posádky 18 B-25 proletěly slabou protiletadlovou palbou a shodily přes 100 227 kg bomb na Logui Strip 2 poblíž Salamauy.

Formace B-25C Mitchell z 345th BG nad americkým konvojem. Vlevo stroj ze 498th BS a vpravo ze 499th BS

Následující měsíc posádky 345th BG prováděly téměř každý den útoky na japonská letiště a jednotky u Salamauy, kam postupovaly přes hory spojenecké jednotky. Většina náletů byla provedena ve výšce 300 až 900 metrů s použitím 227 kg nebo 454 kg bomb. 11. 7. 1943 se nad Bobdubi Ridge 245th BG poprvé setkala s odporem ve vzduchu, kdy dvě Zera vykonala několik útoků na stroje z 498th BS. Deset dalších japonských stíhaček odrazila eskorta Lightningů.

O dva dny později celá skupina opět zaútočila na cíle u Salamauy. Když 499th BS prolétala nad cílem, začaly v její formaci vybuchovat japonské granáty. Před přídí vedoucího stroje, který pilotoval Lt. Alden W. Thompson, vybuchnul granát, který zranil bombometčíka celé eskadry, 1st Lt. Johna R. Yarborougha. Mitchell jeho křídla, Lt. Jacka L. George, byl také proděravěn šrapnelem, z jednoho motoru začal vytékat olej. Thompsonův letoun začal ztrácet výšku, doprovázen stroji Lt. George L. Coopera a Lt. Jacka George. Letoun přistál na vodu 15 km od Salamauy, s letounem se utopil Yarborough, zbytek posádky plaval v moři. Lt. George se s poškozeným motorem vrátil na základnu. Fronta byla vzdálená 5 km a Cooper shodil Australanům zprávu o osudu posádky. Ze zbývajících členů posádky zemřel po šesti hodinách ve vodě těžce zraněný S/Sgt. Lawrence B. Davis. Po deseti hodinách ve vodě se vyčerpaní letci dostali na břeh a poté k australským pozicím. O tři dny později se vrátili k eskadře a byli posláni do Austrálie na odpočinek.

345th BG nejdřív opět 17. 7. zaútočila na Salamauu, poté zničila japonskou zásobovací základnu v Madangu. Většina bomb zasáhla letiště, ale několik letounů bombardovalo Alexishafen. Následující den Mitchelly 345th BG udeřily na Bogadijm a měsíc ukončily dvěma nálety na Salamauu. Na počátku srpna připravovaly posádky své letouny k letu na jih, do Townsville, kde měly být přepracovány na Strafery.

B-25C Mitchell, 500th BS, 345th BG, Nová Guinea

Do přídí byly namontovány čtyři kulomety 12,7 mm Colt Browning M-2, po obou stranách dolní části trupu za kabinou byly namontovány další dva kulomety, což zvýšilo ofenzivní výzbroj každého letadla na osm kulometů. Spouště kulometů byly v kabině pilota. Ve spodní části trupu byly namontovány automatické kamery K-21. Byly namontovány i nové závěsníky, které umožnily nést 207 10kilogramových kazetových bomb, shazovaných po třech.

Zatímco byla 345th BG v Townsville, na Nové Guinei probíhaly změny. Japonci se rozhodli soustředit hlavní síly své 4. letecké armády podél pobřeží Nové Guinei, ve vzdálenosti 885 km na severozápad od Port Moresby, poněvadž jejich předsunuté základny se nacházely pod stálými útoky spojeneckého letectva. Soustředěni kolem přístavu Wewak, vybudovali zde Japonci základny podél pobřeží s letišti Wewak, Boram, But a Dagua. Koncem července průzkum hlásil na těchto letištích kolem 200 japonských letadel. Japonci sem přesunuli velení 4. letecké armády.

Rychlé posilování letectva v oblasti Wewak znamenalo vážné ohrožení plánu Spojenců a byly naplánovány silné letecké útoky na tyto základny. Naštěstí byla již v provozu předsunutá spojenecká letecká základna Tsili Tsili, 280 km severně od Port Moresby, což znamenalo, že se Wewak nacházel v doletu stíhaček 5th AF. Brzy ráno 17. 8. provedly jednotky 5th AF sérii náletů na letiště ve Wewaku. Jako první udeřily těžké bombardéry, po nich Strafery B-25 z 3rd a 38th BG, vyzbrojené bombami. Do konce měsíce bylo na zemi zničeno 200 japonských letadel. Americké letecké jednotky ztratily jen pět bombardérů a šest stíhaček.

22. 8. se 345th BG vrátila do boje. Jednotka dostala několik záložních letadel, mezi nimi vysloužilé B-25C-1. Ten den byly vyslány čtyři stroje z 501st BS, aby bombardovaly a ostřelovaly Marawase, ale z důvodu špatného počasí byla mise přerušena a další na čtyři dny odvolány. 25. 8. osm bombardérů z 500th BS útočilo na rybářské bárky podél pobřeží zátoky Bostrem a poblíž Alexishafenu. Jejich posádky nedosáhly žádných významných výsledků. 29. 8. tuto oblast napadlo 24 letounů z 499th, 500th a 501st BS. Posledního dne měsíce byl velitel 488th BS, Maj. Bert S. Rosenbaum, převelen k 1st Ait Task Force v Doboduře. Velení eskadry převzal Capt. Chester A. Coltharp.

1. 9. se opět cílem útoku staly bárky v Alexishafenu. B-25 se prodíraly špatným počasím k cíli. 498th BS se vrátila, letouny z ostatních eskader bombardovaly japonské sklady. 5. 9. 1943 podporovala 345th BG první spojeneckou výsadkovou operaci v Pacifiku v oblasti Nadzab na Nové Guiney, koordinovanou s postupem australských jednotek z nové základny Tsili Tsili na Nadzab. Ráno 48 Mitchellů z 345th BG a dvou dalších skupin bombardovalo oblast 10kg kazetovými bombami. Několik strojů z 499th BS napadlo vozidla na cestě z plantáží u Nadzabu k pobřeží. Lt. Ralph R. Robinette z 498th BS prováděl druhý útok na tyto cíle, když byl jeho stroj zasažen do pravého motoru. Robinette přerušil útok a vracel se přes pohoří Owen Stanley nad letiště Jackson, kde přistávaly stroje z jeho eskadry. Při přistání mu vysadila hydraulika a nepodařilo se mu zcela vysunout pravou podvozkovou nohu. Robinette letoun při přistání značně poškodil, ale byla to jediná ztráta toho dne. Ukázalo se, že jeho stroj byl zasažen následujícím strojem Lt. Theodora O’Rarea.

Následující den napadla 345th BG letiště Malahang, ležící 6 km od Lae. Když B-25 odlétly, zůstalo na letišti několik desítek zničených letadel. Během ostřelování bylo vypáleno 60 000 kusů ráže 12,7 mm. 17. 9. letoun z 500th BS prováděl let nad Finschhafen, aby shodil propagandistické letáky. Lt. Charles W. Howard letěl ve výšce 3000 metrů na východ od Nadzabu, když jeho střelec, Sgt. Charles W. Brown, spatřil čtyři japonské stíhačky. Když začal Howard prudce klesat, jedno Zero na něj zaútočilo. Když se Japonec dostal na dostřel, Brown zasáhl jeho motor a stíhač začal kouřící po levém křídle klesat. V tu chvíli se objevil další letoun, zasáhl věžičku a Brown na chvilku ztratil vědomí. Další náboj zasáhl levou ocasní plochu. Howard odletěl z oblasti a letěl do Dobodury. Brownovi byl oficiálně přiznán první sestřel 345th BG a obdržel Leteckou medaili a Purpurové srdce.

Po zničujících náletech na základnu japonské 4. letecké armády ve Wewaku v druhé polovině srpna 1943, začali Japonci doplňovat stavy svých jednotek. Generál Whithead nařídil další silný nálet proti těmto zařízením, aby znemožnil Japoncům pravidelné operace v oblasti Finschhafen. 27. 9. v 7:30 odstartovalo z letišť v okolí Port Moresby a Dobodury 100 letadel z 3rd, 38th a 345th BG. Stroje z 345th BG se zformovaly nad 300-Mile Strip a ve výšce 2700 metrů letěly nad Bena Benu, kde se setkaly s ostatními letadly. Zorganizování ohromné formace trvalo 20 minut, poté všechny stroje odletěly na severovýchod ve třech skupinách.

V 10:45 zahájily Mitchelly z 3rd a 38th BG útok na Wewak, v druhé vlně letící stroje z 501st BS napadly letiště Dagua, ležící 32 km od Wewaku. 12 B-25 shodilo z výšky 15 metrů 360 bomb, následně letiště ostřelovalo kulomety. Zasaženo bylo několik japonských letadel. Lt. Henry L. Knoll shodil bomby na sklad na východním konci letiště a pak vypálil dávku z předních kanónů na Rufe, který přeťal kurz jeho eskadry. Za ním letící 1st Lt. James K. Clark také vypálil na nepřítele a viděl, jak Rufe letí klouzavým letem dolů k hladině. Lt. Orbry H. Moore spatřil Oscara, který se přibližoval za ocas stroje 1st Lt. Clarka. Stiskl spoušť a viděl, jak nepřátelský stroj byl z 50 metrů zasažen. Ki-43 se nacházel ve výšce 30 metrů a řítil se k zemi, táhnoucí za sebou kouř. 498th BS letěla ve třetí vlně nad Boram a Wewak z východu. 12 strojů vedl velitel 345th BG, Col. True. Čtyři letouny bombardovaly a ostřelovaly centrální část letiště Boram a zbytek letěl na Misji Wewak a nad letiště Wewak, kde shodily bomby. Posádky letadel hlásily zničení nebo poškození 25 letadel, nebo pokrýval dým z hořících letadel a skladů. Nad Wewakem napadl Ki-61 Tony z výšky 60 metrů na pravém křídle formace letící stroj Lt. A. N. Chiappeho. První dávka proděravěla trup, levý motor a palivovou nádrž a smrtelně zranila mechanika Sgt. Waltera A. Ochsnera. Zatímco 498th BS ostřelovala při návratu bárky v přístavu, 500th BS napadla letiště Boram. Za oběť bomb padl bombardér Betty a dvě stíhačky. Posádky narazily na silnou protiletadlovou palbu.   

B-25D-5 Mitchell „Pannell Job“, 500th BS, 345th BG, Nová Guinea

Čtyři stroje byly proděravělé šrapnely nebo náboji. Na palubě „Mary Jo“ byl smrtelně zraněn T/Sgt. Francis J. Catenaci a zemřel, než letoun doletěl na základnu. 12 B-25 z 499th BS, vedených Capt. Glennem W. Taylorem, bombardovalo letiště Wewak. Na severním konci letiště byl zničen bombardér Betty a transportní letoun. Po náletu se eskadra vrátila nad zátoku, ostřelovala malé lodě a poté odletěla na základnu. 345th BG ztratila jen jeden letoun a dva členy posádek, což byla malá cena za zničení japonského letiště. Posádky B-25 zničily 38 letounů na zemi. Jedna z dalších skupin potopila japonskou nákladní loď. Celkem byly během útoku ztraceny tři B-25.

Velení Spojenců odložilo plány na dobytí Rabaulu a rozhodlo, že je lepší základnu neutralizovat a zahájit ofenzívu na severozápad ve směru Filipín. Plán předpokládal silné útoky na zásobovací linie, přístav a letiště. Jako první měla na Rabaul udeřit 5th AF Gen. Kenneye. První velký nálet byl naplánován na 12. 10. Strafery měly napadnout čtyři letiště v blízkosti přístavu, na kterých bylo 300 japonských letadel. Obrana základny byla silná a skládala se z 400 protiletadlových děl. Na letištích Vunakanau, Rapopo, Lakunai a Tobera bylo 150 stíhaček, které pilotovali osvědčení námořní piloti, kteří sem byli přesunuti ze 965 km vzdálené základny Truk. Proto úspěch celého náletu závisel na momentu překvapení. Úderná skupina, které velel Col. True, se skládala z devíti eskader B-25. Skupina 107 letadel měla napadnout letiště Vunakanau a Rapopo. Cílem 345th BG a dvou eskader 3rd BG bylo Vunakanau, položené 16 km na jih od Rabaulu a tři eskadry 3rd BG měly udeřit na Rapopo. Jako stíhací eskorta byly přiděleny tři eskadry P-38.

12. 11. v 10:30 se nad ústím řeky Warangoi shromáždila letecká armáda a skupina 67 B-25 (z toho 48 z 345th BG) se oddělila a zamířila na Vunakanau. Formace se blížila k letišti od jihovýchodu. Jako první napadly letiště palbou Mitchelly ze 498th BS. Japonci byli úplně zaskočeni! Několik letounů se připravovalo na start a dvě skupiny Betty ze 702. a 751. Kokutai se nacházely ve valy ohraničených boxech. Strafery sestřelily Betty, která překřížila kurz eskadry Col. Trua a poslyl k zemi startující Zero. Druhý A6M, stojící na letišti, byl rovněž zasažen. 498th BS ostřelovala na zemi letoun za letounem.

Jako druhá zaútočila kulomety a bombami 500th BS, po ní 501st BS. 500th BS, vedená Capt. Hochellem, hlásila zásah šesti Betty a jedné Helen. Protiletadlová plaba, zpočátku slabá, sílila, když prolétaly následující vlny a čtyři Mitchelly byly proděravěné šrapnely a náboji. Již po odletu eskadry se na cílem objevila Zera, většinou z 253. Kokutai. Zaútočila na odlétající bombardéry, ale palubní střelci je odrazili. S/Sgt. John A. Murphy, střelec Lt. Wallacea, zasáhl jedno Zero, které se zřítilo na zem. Nad řekou Keravat S/Sgt. Michael R. Korczynski zapálil další A6M, které se pokoušelo zaútočit zezadu. Další letoun zasáhl Pvt. Jonas R. Weimer, Zero odletělo s ohonem dýmu. Čtyři sestřely byly uznány jako potvrzené, jeden jako pravděpodobný. Během boje byl jen jeden B-25 poškozen. Dvě eskadry z 38th BG, které útočily na cíl po 345th BG, byly napadeny agresívnějšími japonskými stíhači, kteří jeden B-25 sestřelili. 40 B-25 z 3rd BG rovněž provedlo překvapivý útok na letiště Rapopo. Sestřelen byl startující bombardér Ki 21 Sally a zničeny nebo poškozeny letouny, zaparkované podél letiště. První velký nálet 5th AF na Rabaul byl úspěchem. Na zemi bylo zničeno 100 letadel a dalších 26 sestřeleno ve vzduchu. 345th BG neztratila žádný letoun ani člena posádky.

Během doby, kdy velitel 5th AF čekal na lepší počasí, aby opět udeřil na Rabaul, dostala 345th BG za úkol další nálet na Wewak, kde japonská 4. letecká armáda obdržela posily. Kromě letiště měly čtyři eskadry 345th BG napadnout sklady, protiletadlová děla a lodě v přístavu. K eskortě Mitchellů byly určeny tři eskadry P-38. Mise začala v 8:00. Kvůli technickým problémům se vrátily tři stroje na základnu. Zbývajících 36 Mitchellů zamířilo na Wewak, když se nebe před nimi pokrylo výbuchy protiletadlových granátů a japonské stíhačky zahájily útok. Když útočily Strafery z 500th BS, bylo ve vzduchu 20 japonských stíhaček a další se pokoušely vzlétnout. Lt. Dibb vypálil na jednu dávku a ta se rozbila o zem. Dávka Bena Fridge zasáhla startující Ki 43, který vybuchnul ve vzduchu. 500th BS ostřelovala Boram a zahájila let na Wewak. Na krajem letiště ve Wewaku shodilo deset B-25 45,4 kg bomby. Piloti hlásili zasažení tří stíhaček a jednoho dvoumotorového bombardéru. Kolem 20 japonských stíhaček napadlo nad pobřežím odlétající Mitchelly, palubní střelci bombardérů hlásili sestřelení pěti z nich.

Mezitím 501st BS napadla Boram a Wewak. Na prvním letišti byly zničeny tři Ki 46 Dinah, na Wewaku čtyři bombardéry. Poté oba letiště napadla ještě 499th BS. Od cíle odlétají stroje byly napadeny 15 japonskými stíhačkami. Střelci bombardérů hlásili sestřel tří stíhaček. 498th BS bombardovala a ostřelovala sklady mezi dvěma letišti Boram a protiletadlová děla kolem letiště. Nad Wewakem sestřelil S/Sgt. C.L. Heath ze stroje Lt. McCalla jednu útočící japonskou stíhačku, ale šest B-25 bylo poškozeno. 345th BG zničila ve vzduchu a na zemi 25 letounů jistě a sedm pravděpodobně. Z akce se nevrátil B-25 „Boom Boom“ z 500th BS.

Následující útok na Rabaul naplánovali Spojenci na 18. 10. 1943. Jeho cílem bylo vyřadit z akce většinu japonských stíhaček. Osm eskader B-24 se stíhací eskadrou mělo vytáhnout ke vzletu nad Rabaulem japonské stíhačky a poté poničit bombami vzletové dráhy v Lakunai a Vunakanau, aby stíhačky musely přistát na letištích Rapopo a Tobera. 30 minut poté mělo tato letiště napadnout šest eskader útočných letadel. Američané chtěli napadnout japonské stíhačky během doplňování paliva a munice. Letiště Rapopo měla napadnout 345th BG. Dvě eskadry z 38th BG měly bombardovat letiště Tobera.

Ráno 18. 10., po vytvoření formace nad zátokou Oro, nabrala úderná skupina kurz na Rabaul. Po 30 minutách se tři B-25 z 500th BS vrátily na základnu z důvodu poruch. Po 45 minutách letu and vodou narazili Američané na bouřkovou frontu. B-24 shodily bomby do moře nebo bombardovaly cíle v západní části Nové Británie nebo Nové Guinee. Ale Col. True, vedoucí formaci B-25 v „Red Wrath“ z 498th BS se nezalekl. Strafery dále letěly nad vrcholky mraků. V té chvíli radisté ve většině letounů zachytili rozkaz, který operaci rušil. Stíhací eskorta vzala kurz zpátky na základnu. Col. True byl přesvědčen, že se mu podaří Japonce zaskočit a vedl údernou skupinu podél pobřeží Nové Británie. Nad zátokou Kabanga se dvě eskadry 38th BG oddělily od hlavní formace a zamířily na Toberu. Letouny z 345th BG s 498th BS a šesti letouny z 500th začaly vytvářet útočnou formaci. 500th BS měla zaútočit na sklady a lodě zakotvené u břehu ve Vunapope. 498th bombardovala letouny v boxech, posádky hlásily, že jich několik zasáhly. Lt. McCall zasáhl dva Dinahy, Zero a Betty. Během návratu ostřelovaly Mitchelly korvetu poblíž ostrova Gredner.

O 30 sekund později nalétla na cíl 501st BS, bombardovala a ostřelovala letiště a sklady. Posádky hlásily, že zničily tři bombardéry Helen a jeden stíhač Tony a poškodily tři další stroje. 499th BS zakončila nálet na letiště. Posádky pozorovaly výbuchy bomb u tří bombardérů Lily a transportního Ki 57 Topsy. Zatímco jiné eskadry útočily na letiště, šest B-25 ostřelovalo sklady ve Vunapope a tři parníky, zakotvené u břehu. Letka Lt. Maxe Mortensena napadla parník po pravé straně. 454 kg bomba, shozená Mortensenem, explodovala 20 metrů od parníku, o chvíli později shodil Lt. Raymond Greer další dvě bomby. Letci hlásili potopení parníku, ale Japonci ho nepotvrdili. Nad zátokou napadla Mortensenova letka stíhač ponorek č. 23. 1st Lt. T. C. Hecox shodil dvě 454 kg bomby, které utrhly kus lodě. Jeden B-25 z 500th BS byl poškozen protiletadlovou palbou. Když začal útok nad Kanálem St. George a zátokou Blanche, přes 100 Zer z 201., 204. a 253. Kokutai zformovalo formaci ve výšce nad 1500 metrů. Místo toho, aby japonští stíhači napadly Strafery, čekaly na stíhací eskortu a ve výšce letící B-24. Zatímco B-25 ničily japonská letiště, japonští piloti dále kroužili a obávali se ztráty výškové převahy. Když se stíhací eskorta neobjevila, Zera se pustila dolů, aby napadla stahující se formace B-25.

B-25D z 500th BS, 345th BG nad Boramem, počátek roku 1944

25 minut se Zera pokoušela prodrat obrannou palbou bombardérů. Střelcům 498th BS bylo přiznáno deset sestřelů jistých a jeden pravděpodobný, 501st BS deset dalších jistých a tři pravděpodobné a 499th BS dva jisté a jeden pravděpodobný. Na šest strojů z 500th BS zaútočil roj Zer z 204. Kokutai a sestřelil dva Mitchelly, „Sorry Satchul“ a „Snafu“. Střelci hlásili sestřelení několika Zer. Piloti dvou japonských stíhacích jednotek, 201. a 204. Kokutai, hlásili sestřelení 11 B-25 (z toho tři poručík Susumu Ičihara) za cenu ztráty dvou sestřelených Zer a dvou padlých pilotů.

Brzy ráno 24. 10. 1943 Lt. Gravis McCall z 498th BS, pilotující B-25 „The All American“, odstartoval k průzkumu počasí ve směru Wewak. Posádka spatřila ve výšce 300 metrů u Saidoru osamocený bombardér Ki 49 Helen ze 7. Sentai, který se vracel ze shozu zásob u Finschhafenu. McCall zahájil ze 180 metrů palbu. Nad levým motorem letounu, který pilotoval Keiči Okawe, se objevil dým a poté motor zhasl. Poté se stroj rozbil během nouzového přistání u břehu. McCall se vrátil a ostřeloval a zapálil bombardér.

Ten samý den provedla 5th AF provedla další nálet na Rabaul. 38 Mitchellů z 345th BG našlo na zemi desítky bombardérů Mitsubishi G4M Betty ze 702. a 751. Kokutai. Posádky Straferů hlásily zničení 26 japonských letadel. Japonské hlášení ukazuje, že na zemi shořelo pět bombardérů a devět bylo poškozeno. Během letu k cíli, letišti Rapopo, narazily Mitchelly z 3rd BG na silný odpor japonských stíhaček. Skupina ztratila jeden B-25. Nakonec se eskorta pustila do velkého boje s japonskými stíhačkami nad celou oblastí. Posádky 3rd BG hlásily zničení 21 japonských letadel na zemi. Palubní střelci Mitchellů hlásili sestřelení 16 japonských stíhaček ve vzduchu, 16 letounů bylo zničeno na zemi na letišti Launai a v přístavu 10 hydroplánů nebo létajících člunů. Během akce bylo ztraceno osm Straferů, z toho tři z 345th BG.

13. 11. zahájily jednotky 5th AF ofenzívu proti Nové Británii, napadly japonské pozice u Gasmaty. Každý den byly napadány japonské čluny, které zásobovaly posádky slabě bráněného pobřeží západní a střední části Nové Británie. 345th BG zahájila tažení 2. 12. 1943. Toho dne 33 Straferů bombardovalo a ostřelovalo sklady a pozice východně od mysu Gloucester. O dva dny později letouny 345th BG opět napadly stejnou oblast a opět 6. 12., 7. 12. a 9. 12. 1943. Bylo zničeno několik člunů a protiletadlových stanovišť.

22. 12. napadla 345th BG letiště Wewak a Boram. V první vlně letělo 18 B-25 z 499th a 500th BS, v druhé zbylé dvě eskadry. Útoku velel Capt. Marston v „Avoca Avenger“ z 500th BS. 498th a 500th BS udeřily na japonské pozice ve Wewaku a potom napadly tři parníky v přístavu. Když se letouny připravovaly k náletu, zaútočila na ně z výšky skupina 30 Ki 61 a Ki 43 z 68., 78., 59. a 248. Sentai. Střelci hlásili sestřel dvou japonských stíhaček jistě a dvou pravděpodobně. Posádky ze 498th z druhé vlny hlásily sestřel tří stíhaček, střelci z 501st BS dvě další, když formace přelétala Wewak s kurzem na letišti Boram. Jeden stroj z 501st BS, „Little Stinky“, který pilotoval Lt. E. Bailey, byl vážně poškozen Ki 61. 499th vletěla do vybuchujících granátů protiletadlových děl nad letištěm Boram. Žádný bombardér nebyl zasažen při průletu nad letištěm, kde zničily jeden bombardér a tři protiletadlová stanoviště. V přístavu Mitchelly napadly 136 kg bombami tři malá plavidla. Žádné z nich ale nebylo vážněji poškozeno. 501st BS bombardovala Wewak a Boram, hlásila zničení jednoho japonského bombardéru na zemi. Protiletadlová palba zasáhla B-25 „Thumper“ Capt. Kilroye. Mitchell se rozbil během nouzového přistání 19 km severozápadně od Dumpu, zatímco „Little Stinky“ v řece, hluboko za nepřátelskými liniemi. 23. 12. 1943 se 345th BG přesunula na letiště Dobodura. Posádky Straferů si oddychly, protože již nemusely přelétat pohoří Owen Stanley.

B-25J Mitchelly z 38th BG v nízkém letu při útoku na japonské pozice na Filipínách, 1944. V popředí je stroj ze 71st BS

24. 12. provedlo 26 B-25 z 345th BG útok na japonské pozice na Gloucesteru. Byla to generální zkouška pro misi na podporu vylodění námořní pěchoty o dva dny později. Ráno 25. 12. provedlo 24 B-25 nálet na stejnou oblast, kde shodily 136 kg bomby na Yellow Beach a Target Hill. 26. 12. tři eskadry z 345th BG ostřelovaly místa vylodění a 500th BS bombardovala 45,4 kg fosforovými bombami Target Hill. Poté skupina ostřelovala obranu pláží. Po poledni se námořní pěchota vylodila a postupovala rychle na blízká letiště. Mezitím z Rabaulu odstartovala japonská úderná skupina, skládající se z 63 Zer a 25 bombardérů Val a letěla na mys Gloucester. Formace nepřítele byla odhalena na vzdálenost 95 km, přesto řada bombardérů prorazila stíhací obranu a bombardovala vyloďovací plavidla.

Uprostřed tohoto útoku 12 B-25 z 498th a 499th BS shodilo 227 kg bomby na postavení nepřítele na Natamo Point. Při odletu letadel 499th BS od cíle napadl jeden Val Mitchell „Jingle Bells“, ale palubní střelec ho sestřelil. Stroje z 500th BS letěly ve výšce 15 metrů na vyloďovacími čluny LST. Před nimi provedl útok na LST jeden Val a několik Straferů ho ostřelovalo. Ale Val odletěl bez poškození a intenzivní protiletadlová palba z LST a námořní pěchoty zasáhla eskadru. Letoun Lt. Williama T. Kysera se zřítil v plamenech do moře 800 metrů od cíle. Dva další bombardéry z jeho letky shodily bomby na přidělený cíl. Druhá letka z 500th BS, kterou vedl Col. True v „Crabb 2nd“, byla také ostřelována a jeho stroj byl zasažen do pumovnice a pravého motoru. Letoun v plamenech nouzově přistál a jeho zraněná posádka po několika hodinách dosáhla pozic námořní pěchoty. Poslední letka byla také ostřelována, ale letouny shodily bomby na Natamo Point. Dvojice Valů útočila na pozice námořní pěchoty, když 501st BS doletěla nad Yellow Beach. Strafer „Outhouse Mouse“, který pilotoval Lt. Henry Kortemeyer, byl vážně poškozen granáty 20 mm, zraněn byl on i druhý pilot 1st Lt. James R. Jones. Mitchell se rozbil během nouzového přistání v Lae.

345th BG nebyla jediná jednotka, která měla ztráty díky přátelské palbě. Námořní pěchota hlásila, že Strafery ostřelovaly a bombardovaly jejich pozice na Silimati Point a byl zabit jeden důstojník a 14 poddůstojníků a vojáků. 28. 12. Strafery z 498th a 500th BS hledaly japonské čluny na severozápadním pobřeží Nové Británie, ale žádné nenašly, a tak útočily a pobřežní zařízení. 29. 12. bombardovalo 24 B-25 z 345th BG japonské pozice před postupem námořních pěšáků k letišti na mysu Gloucester.

Zdroj:
Monografie Lotnicze - 079 - North American B-25 Mitchell cz.2