Námořní letci Jeho Veličenstva proti Blitzkriegu (1. díl)

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔15.02.2015 📕5.219

FAA v květnu 1940

Britské námořní letectvo, nazývané Air Branch of Royal Navy (Letecká složka Královského námořnictva), ale známější pod předválečným názvem Fleet Air Arm, nepředstavovalo v květnu 1940 nijak impozantní bojovou sílu. Nedlouho předtím, v dubnu téhož roku, disponovalo pouhými 264 bojovými letouny.

Nejrozšířenějším typem byl palubní víceúčelový dvouplošník Fairey Swordfish Mk.I, přezdívaný Stringbag (Síťovka). Patřil do kategorie TSR (Torpedo Spotter Reconnaissance) a zvládal torpédové útoky, bombardovací nálety, hlídkovou a průzkumnou činnost a také korigování dělostřelecké palby. Představoval sice velmi zastaralý typ nemoderní konzervativní konstrukce, byl však spolehlivý, odolný, nenáročný a velmi oblíbený. V dubnu 1940 se ve službě nacházelo celkem 137 strojů tohoto typu. Doplňovalo je 12 jen o něco málo výkonnějších strojů stejného určení (TSR), rovněž dvouplošných Fairey Albacorů Mk.I. Od března 1940 se na ně přezbrojovala první jednotka, 826. Sq., která prozatím nedosáhla operačního statutu.


Sea Gladiator (N5517) sloužil od června 1940 v rámci Fighter Flt. z nosiče HMS Eagle

Druhým nejpočetnějším typem ve výzbroji FAA byly s 48 exempláři jednomotorové dvouplošné amfibie Supermarine Walrus. Tyto stroje zastaralé konstrukce sloužily u britského námořního letectva jako „děvečky pro všechno“, zejména pak k průzkumu, hlídkování, ke korigování dělostřelecké palby, spojovacím a záchranným letům. Na katapultech je nosila řada válečných lodí Royal Navy. Navzdory dosti archaickému vzhledu se v řadové službě velmi osvědčily. V roli katapultovacích strojů jim na křižnících sekundovalo osm lehčích plovákových dvouplošníků Fairey Seafox.

Na třetím místě se co do počtu nacházelo 31 palubních víceúčelových jednoplošníků Blackburn Skua Mk.II. Těžkopádné, podmotorované a nevýkonné stroje plnily funkci (velmi průměrného) střemhlavého bombardéru a (skutečně podprůměrného) stíhacího letounu. Ještě hůře na tom co do bojové hodnoty bylo 10 obdobně koncipovaných palubních věžových stíhaček Blackburn Roc Mk.I. Za těžkou střeleckou věž se čtveřicí kulometů platily při stejné pohonné jednotce výraznou ztrátou výkonů.

Výzbrojovou skladbu stíhací složky FAA uzavíralo 18 zastaralých dvouplošných palubních stíhaček Gloster Sea Gladiator. Šlo o pouhou nouzovou námořní úpravu pro RAF stavěných stíhacích letounů dávno překonané koncepce.

Když Wehrmacht přešel 10. května 1940 na do té doby statické západní frontě do útoku, upírala se velká část pozornosti britského námořního letectva a potažmo Royal Navy jako celku na zcela jiné válčiště. Tím byly vody Severního moře u norského pobřeží. Právě zde, v rámci boje o Norsko, zahájeného 9. dubna německým útokem na neutrální severský stát (operace Weserübung), Královské námořnictvo nasadilo své cenné letadlové lodě HMS Ark Royal, Glorious a Furious. A samozřejmě také palubní letectvo. Letouny FAA ovšem do probíhající norské bitvy nezasahovaly pouze z nosičů, ale také z pozemních základen na Orkenejích a ve Skotsku.


Palubní stíhačky a střemhlavé bombardéry Blackburn Skua Mk.II 800. Sq. na letadlové lodi HMS Ark Royal, listopad 1939

Boje norské kampaně byly těžké a prověřily popravdě dosti omezené možnosti FAA na samu nejzazší mez. Navzdory zastaralosti letového parku si nicméně námořní letci v řadě ohledů nevedli zle. Připomenout je nutno zejména úvodní velký úspěch, který zde vybojovali 10. dubna. Toho dne celkem 16 letounů Blackburn Skua 800. a 803. Sq. zaútočilo po startu z orkenejského Hatstonu a po přeletu Severního moře na v norském Bergenu kotvící poškozený lehký křižník Königsberg. Při brilantně provedené střemhlavé zteči Britové loď zasáhli pěti či šesti pumami. Lehký křižník utržil vážná poškození a zhruba 2,75 hodiny po útoku se u přístavního mola převrátil a potopil. FAA za skvělý výsledek zaplatilo ztrátou jediného letounu a jeho osádky.

Události na západní frontě však rychle odsunuly děje z norského válčiště do pozadí.

Námořníci na západní frontě

Byť tedy velká část námořního letectva operovala (ať již z palub nosičů, či pozemních základen) na severu, několik perutí se k 10. květnu 1940 nacházelo také na jihu a jihovýchodě britských ostrovů. Procházely zde na doposud klidných letištích výcvikem a doplňováním, čekaly na uschopnění letadlové lodě či byly detašovány ke Coastal Command.

Na jaře 1940, částečně ještě během relativně klidného období podivné války, došlo k jednání mezi ministerstvem letectví a admiralitou o zapojení perutí FAA umístěných na britských ostrovech do aktivit v rámci Coastal Command. RAF postrádalo vhodné letouny a vycvičené osádky pro potírání německých rychlých torpédových člunů a minonosek. Přitom malá německá plavidla stále aktivněji působila ve vodách průlivu La Manche. Jevilo se jako výhodné do akcí proti těmto obtížným protivníkům nasadit palubní torpédové bombardéry Swordfish a Albacore, s osádkami vycvičenými pro specifika boje na moři. Torpéda měly námořní letouny pochopitelně vyměnit za vhodnější pumy.


Palubní torpédový bombardér Fairey Swordfish Mk.I

Činnost Swordfishů a Albacorů v rámci Coastal Command ovšem nezůstávala omezena pouze na stíhání německých torpédových člunů. Námořní letouny se začaly věnovat také kladení min. Průkopníkem těchto aktivit za FAA byla 815. Sq., vyzbrojená Swordfishy. Protože tato jednotka patřila rovněž mezi nejaktivněji během západoevropského Blitzkriegu nasazované námořní perutě, budeme jí věnovat větší pozornost.

Ve Worthy Downu 9. října 1939 byla ze zbytků 811. a 812. Sq., které zanikly v září 1939 po potopení letadlové lodě HMS Courageous německou ponorkou U-29, postavena 815. Sq. Útvar sice ještě stačil projít torpédovým výcvikem, avšak již 10. listopadu jej velení zrušilo (splynul s druholiniovou 744. Sqn.). Opět vznikl 23. listopadu 1939 na identickém letišti a pod velením stejného velitele, tedy Lt.Cdr. Borretta. Výzbroj tvořilo devět Swordfishů Mk.I. 815. Sq. zprvu působila jako náhradní jednotka, bez přidělení na některou z letadlových lodí. Na začátku února se z Worthy Downu přemístila do waleského Cardiffu.

Swordfishe 815. Sq. přelétly 8. dubna 1940 na norfolkské letiště Bircham Newton, vhodně situované u východoanglického pobřeží pro akce nad Severním mořem, odkud se měly zapojit v rámci Coastal Command do kladení min (tzv. Gardening) a rovněž do pronásledování německých torpédových člunů. 17. dubna došlo k výměně velícího důstojníka. Do čela jednotky se postavil Lt.Cdr. R. A. Kilroy.


Plovákové provedení námořní věžové stíhačky Blackburn Roc Mk.I.

Swordfishe měly svrhovat zbrusu nové magnetické 680kg námořní miny „A“ Mk.I, což byla britská odpověď na obdobné německé zbraně, kladené do vod v okolí mateřských ostrovů od podzimu 1939. RAF nemělo u Coastal Command dostatek letounů a osádek vycvičených pro minové operace. Na jaře 1940 mohlo počítat pouze s 22. Sq. RAF, vyzbrojenou novými dvoumotorovými torpédovými bombardéry Bristol Beaufort, které zahájily akce s magnetickými minami v noci z 15. na 16. dubna. Vypomoci mělo tedy FAA.

Úvodní zaminovací operaci FAA provedlo šest Swordfishů 815. Sq. v noci z 24. na 25. dubna. Jeden ze strojů (L3A) ovládal velitel perutě Lt.Cdr. Kilroy. Letouny při této příležitosti nesly v zájmu zvětšení doletu v trupu montované přídavné nádrže a místo obvyklých tří pouze dvoučlenné osádky, tvořené pilotem a pozorovatelem. Vzlétly v 1.15 hod. Magnetické miny svrhovaly u nizozemského ostrova Schiermonnikoog, situovaného západně od německého Borkumu. Operace nesla krycí označení Bottle. Z pětihodinové akce se vrátily všechny stroje. Poslední přistál v 6.30 hod.

Do akcí nad kanálem La Manche a Severním mořem zasahovaly námořní stroje v sestavě No. 16 Group, Coastal Command. Zahájení německé ofenzivy na západní frontě vedlo k zintenzivnění bojové aktivity letounů FAA z britských letišť. Záhy přibyly rovněž akce přímo nad pevninou, nad pobřežními oblastmi Nizozemska, Belgie a Francie.

Nemoderní letouny FAA byly totiž britským velením v kritických květnových dnech nemilosrdně vrženy do taktických bombardovacích akcí. Atakovaly dělostřelecké baterie, soustředění nepřátelských sil, a dokonce tankové kolony. Zejména archaické Swordfishe dostály své pověsti tažného koně FAA. Výčet jejich aktivit v prostoru západoevropského bojiště v květnu a červnu 1940 je skutečně impozantní. V noci kladly miny u protivníkova pobřeží, bombardovaly přístavy a letiště, ve dne střemhlav bombardovaly taktické cíle na frontě či v blízkém zápolí (útočily na pozemní jednotky, na tanky, komunikace a dělostřelecká postavení), řídily palbu děl válečných lodí, prováděly protiponorkové hlídky nad průlivem La Manche, doprovázely konvoje a pronásledovaly německé rychlé motorové čluny!


Pohled na nizozemské letiště Waalhaven, květen 1940. Základna se stala večer 12. května 1940 cílem Swordfishů 815. Sq

Při riskantních bombardovacích akcích v rámci Coastal Command žádala Admiralita o právo operace konzultovat, neboť letouny z výzbroje FAA vznikly pro zcela jiné bojové podmínky, a byly velmi zranitelné vůči německým stíhačkám i palbě flaku. Kritická situace si však žádala okamžité a razantní nasazení, prováděné bez ohledu na možná rizika. Vliv Admirality na probíhající akce byl tak v květnu 1940 dosti formální.

Silně motivované osádky FAA si za své výkony během německé ofenzivy na západní Evropu zaslouží nejvyšší ocenění. Pro řadu činností, které musely podnikat, postrádaly odpovídající výcvik. Působily v zastaralých letounech na nebi ovládaném stíhačkami Luftwaffe. V kabinách plátnem potažených archaických dvouplošníků čelily palbě nebezpečného flaku. Je s podivem, že za daných podmínek zůstaly ztráty na poměrně přijatelné úrovni. Od dubna do června 1940 bylo během akcí nad západní Evropou zničeno pouze 12 Swordfishů plus čtyři letouny Skua, dva Albacory a jediný Roc.

Faktem ovšem zůstává, že ani při nejvyšším osobním nasazení osádek nemohlo těch pár námořních letounů zvrátit pro Spojence katastrofální průběh operací. Jak ještě poznáme, minimálně v jednom případě nicméně dokázaly námořní „bitevníky“ Albacore 826. Sq. poměrně významně ovlivnit okamžitý průběh pozemních bojů u Dunkerquu.

Nizozemsko

K úvodnímu výraznějšímu vystoupení britského námořního letectva během německého západoevropského tažení došlo večer 12. května, třetího dne bitvy. Osádky 815. Sq. byly instruovány zaútočit na nizozemské letiště Waalhaven. Tato strategicky velmi důležitá základna se nacházela na ostrově Ysselmonde u Rotterdamu. Již 10. května ji ovládli odvážným vzdušným výsadkem němečtí parašutisté a vojáci letecké pěchoty Gen.Lt. Studenta. Letiště poté Němcům sloužilo jako důležitá nástupní základna v bojích o Rotterdam. Britské letouny patřící RAF na Waalhaven poprvé zaútočily již 10. května.


Palubní stíhačka Gloster Sea Gladiator (Interim) sériového čísla N2272 z výzbroje 804. Sq., září 1940

Na FAA přišla řada večer 12. května. Z letiště Bircham Newton vzlétlo k ofenzivní akci celkem sedm (někdy je uváděno devět) Swordfishů. Vedoucí stroj sedlal velitel 815. Sq. Lt.Cdr. Kilroy (jako pozorovatel s ním letěl Lt.Cdr. E. H. C. Chapman). Každý z dvouplošníků nesl na podkřídelních závěsnících náklad víceúčelových a zápalných pum. Nálet organizovalo velitelství pobřežního letectva a vedle Swordfishů se na něm podílelo rovněž šest Beaufortů 22. Sq. RAF.

Swordfishe pronikly nad letiště a úspěšně zde svrhly pumy. Během akce jim kladla odpor pouze protiletadlová palba, kterou námořní letci označili za slabou. Přesto se jeden ze strojů 815. Sq. nevrátil.

Swordfish sériového čísla L9784 a kódového označení „L3M“ byl poškozen flakem a pilot Lt.(A) A. S. Downes s ním ve 22.10 hod. nouzově přistál na poldru Oud Herkingen na nizozemském ostrově Overflakkee. Pilot i pozorovatel Lt. R. W. Little vyvázli bez zranění. Zapálili poškozený letoun a poté se přes Antverpy vrátili zpět do Anglie. U jednotky se opět objevili 14. května, právě v den, kdy nizozemská armáda kapitulovala.

Během bojů v Nizozemsku představoval Littleho Swordfish L9784 jedinou ztrátu britského námořního letectva. Swordfishe 815. Sq. poté dále operovaly v sestavě Coastal Command. 16. května se přemístily na letiště Ford, 20. května zpět do Bircham Newtonu. 23. května se základnou perutě opět stalo letiště Ford a 27. května přelétly do Detlingu, aby se zapojily do krytí spojenecké evakuace z Dunkerquu.

Nad kanálem La Manche

V úvodních dnech německé ofenzivy pokračovaly Swordfishe umístěné na jihu mateřských ostrovů ve svých obvyklých činnostech: kladení min a námořních hlídkových letech. 815. Sq. v těchto činnostech postupně doplňovaly další perutě Swordfishů a také první bojeschopná jednotka Albacorů, 826. Sq.


Námořní letecké základny na britských ostrovech

Krátce se do podobných aktivit zapojila rovněž 819. Sq., zformovaná 15. ledna 1940 na letišti Ford s 12 Swordfishy Mk.I. Peruť byla určena pro dokončovanou letadlovou loď HMS Illustrious. Osádky pocházely z letadlových lodí HMS Ark Royal a Glorious. V čele stál Lt.Cdr. J. W. Hale. 21. května se detachement 819. Sq. se šesti letouny Swordfish přesunul z Fordu na základnu Detling. Dvouplošníky odtud začaly pátrat po německých ponorkách u belgického pobřeží. Detachement ovšem v Detlingu setrval pouze do 23. května. Ve Fordu pak peruť zůstala jen o čtyři dny déle a poté se přemístila do Roboroughu. Na zbrusu novou letadlovou loď HMS Illustrious se nalodila 11. června.

Intenzivněji z britských základen v inkriminovaném období působila 825. Sq. Představovala tradiční jednotku FAA. Vznikla již 8. října 1934 a Swordfishe Mk.I používala od července 1936. V předválečném období sloužila z letadlových lodí HMS Eagle a Glorious ve Středozemním moři. Od ledna 1940 v jejím čele stál Lt.Cdr. J. B. Buckley. V prvních měsících podivné války působila z HMS Glorious v Indickém oceánu a Středozemním moři. Společně s lodí se po německém útoku na Norsko přesunula do domácích vod. Do skandinávské kampaně však nezasáhla, neboť po dlouhé aktivní činnosti vyžadovala reorganizaci a doplnění. HMS Glorious opustila 21. dubna ve skotském Prestwicku. Přemístila se na jih do Worthy Downu, kam dorazila 4. května.

V Detlingu začala v rámci Coastal Command operovat počínaje 18. květnem. Pokus o první akci skončil fiaskem. Brzy ráno 20. května 11 Swordfishů 825. Sq. přelétlo z Detlingu na letiště Bircham Newton. Měly se odtud zapojit do torpédového útoku proti lodím německé Kriegsmarine, hlášených ze Severního moře. Zbrojíři začali pod trupy umísťovat torpéda, poté však musela být akce odvolána. Poněkud trapným opomenutím Swordfishe vyrazily na předsunutou základnu bez trupových přídavných palivových nádrží a nyní jim chyběly pohonné hmoty ke zdárnému realizovaní dálkové operace. Roztrpčené osádky se večer vrátily do Detlingu.


Třetí sériový palubní torpédový bombardér Fairey Albacore (L7078)

Letouny 825. Sq. prováděly 22. května protiponorkové hlídkové lety nad Severním mořem. Sub.Lt. J. K. Cannon vzpomínal, že se z této akce vrátil po dvou hodinách a půl na kost zmrzlý.

K dramatičtější operaci došlo v noci 23. května. Pět strojů 825. Sq. vzlétlo v hodinových intervalech k nočnímu ozbrojenému průzkumu u nizozemského pobřeží. Každý nesl čtyři 113kg pumy. Stroj Lt.(A) M. R. Northa byl ostřelován z neidentifikované lodě, na kterou vzápětí bez efektu zaútočil pumami. Sub.Lt. C. S. G. Hogg zpozoroval dva torpédové čluny, ale nálet nepřinesl úspěch. Pumy dopadly mimo. Pilot poté německé plavidlo ostřeloval svým jediným pevným kulometem.

Šlo o pouhou rozcvičku; netrvalo dlouho a Swordfishe 825. Sq. zasáhly do bojů přímo v epicentru probíhající bitvy, nad francouzským pobřežím. Již večer 20. května totiž čelní jednotky z 2. Pz.Div., patřící mezi útvary Heeresgruppe A, které před týdnem překonaly francouzskou obranu na Meuse u Sedanu, dorazily u Noyelles-sur-Mer k pobřeží průlivu La Manche. Spojenecká vojska, bojující na severu v Belgii, zůstala odříznuta od zbytku francouzské armády na jihu.

800. Sq. HMS Ark Royal (Severní moře) Skua Mk.II
801. Sq. HMS Ark Royal (Severní moře) Skua Mk.II, Roc Mk.I
802. Sq. HMS Glorious (Severní moře) Sea Gladiator
803. Sq. HMS Ark Royal (Severní moře) Skua Mk.II
804. Sq. HMS Furious (Severní moře) Sea Gladiator
805. Sq. Donibristle Roc Mk.I
806. Sq. Hatston Skua Mk.II, Roc Mk.I
810. Sq. HMS Ark Royal (Severní moře) Swordfish Mk.I
812. Sq. Ford Swordfish Mk.I
813. Sq. HMS Eagle (Středozemní moře) Swordfish Mk.I, Sea Gladiator
814. Sq. HMS Hermes (Atlantský oceán) Swordfish Mk.I
815. Sq. Bircham Newton Swordfish Mk.I
816. Sq. Donibristle Swordfish Mk.I
818. Sq. Hatston Swordfish Mk.I
819. Sq. Ford Swordfish Mk.I
820. Sq. HMS Ark Royal (Severní moře) Swordfish Mk.I
821. Sq. HMS Ark Royal (Severní moře) Swordfish Mk.I
823. Sq. Evanton, HMS Glorious (Severní moře) Swordfish Mk.I
824. Sq. HMS Eagle (Středomoří) Swordfish Mk.I
825. Sq. Worthy Down Swordfish Mk.I
826. Sq. Bircham Newton Albacore Mk.I
Zdroje (výběr):
Friedman, N.: British Carrier Aviation. Londýn 1988;
Rawlings, J. D. R.: Pictorial History of the Fleet Air Arm. Londýn 1973;
Sturtivant, R.: The Squadrons of the Fleet Air Arm. Tunbridge Wells 1984;
Thetford, O.: British Naval Aircraft since 1912. Londýn 1962

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 9/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔15.02.2015 📕5.219

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře