Boj o Sokolovo - 6. část

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔15.02.2015 📕5.554

Vývoj na bojišti

Situace na frontě se na přelomu února a března rapidně změnila. Prapor dorazil do Charkova ve chvíli, kdy vrcholila ofenzíva sovětských vojsk. Voroněžský front pod velením genplk. F. I. Golikova od 2. února rozvíjel úspěšnou útočnou operaci, během které postoupily jeho jednotky až o 300 km vpřed a osvobodily Charkov, Kursk a Lgov. Vlevo od Voroněžského frontu postupovaly jednotky Jihozápadního frontu. Německé velení proti postupujícím sovětským vojskům soustředilo na 30 divizí, kterým se postupně podařilo sovětský nápor zastavit a protiútoky zatlačit vojska Jihozápadního frontu.  Tím se odkryl levý bok Voroněžského frontu, jenž nadále pokračoval v postupu směrem na západ. Tak se ve frontové linii vytvořil výběžek, který se německé velení rozhodlo odříznout útokem z jihu. Provedením tohoto úkolu byla pověřena skupina armád Jih pod velením generála polního maršála E. von Mansteina.

V tomto okamžiku již poměr sil jasně vyzníval pro německé jednotky. Sovětská vojska byla po dlouhé ofenzívě značně oslabena, trpěla nedostatkem lidí, bojové techniky i ostatního materiálu. Kvůli rychlému postupu se příliš prodloužily dopravní linie, takže vázlo zásobování a navíc se pozemní síly příliš vzdálily od vlastních letišť, takže nyní operovaly mimo akční rádius vlastních letadel. Kvůli nedostatku provozuschopných letišť v přífrontovém pásmu nemohlo letectvo pozemní jednotky následovat a účinně je podporovat.

V této pro Sověty nelehké situaci zahájily jednotky německé 4. tankové armády (jejíž jádro tvořil Tankový sbor SS, XXXXVIII. tankový sbor a LVII. tankový sbor; celkem asi 400 tanků) postup směrem na Charkov. Golikov reagoval na útok na své levé křídlo nepochopitelně – proti Němcům vrhl pouze 3. tankovou armádu, přičemž ostatní síly frontu měly nadále pokračovat v útoku směrem na západ. 3. tanková armáda však již v té době byla pouze stínem své původní síly, v daném okamžiku oba její tankové sbory disponovaly pouhými 30 bojeschopnými tanky. Brzy ráno 2. 3. 1943 u Kegičovky jednotky Tankového sboru SS z chodu smetly nastupující 3. tankovou armádu a pokračovaly v postupu na sever.

Schéma bojů v rámci tzv. Třetí bitvy o Charkov mezi 19. únorem a 14. březnem 1943
Zdroj:   https://ru.wikipedia.org/wiki/File:Third_Battle_of_Kharkov_sector.png

Tím se situace pro Sověty dramaticky změnila. Jediná přírodní překážka, která se nyní nacházela mezi postupujícím prvním sledem německých sil a Charkovem, byla řeka Mža. Padlo proto rozhodnutí vybudovat obranu podél jejího toku, přičemž síly na jižním břehu řeky měly zatažením postupujících německých jednotek do bojů o osady protivníka zdržet a oslabit. Na frontu byly odesílány všechny bojeschopné jednotky a Sověti proto nemohli pominout ani 1. polní prapor.

Ačkoliv organizačně šlo pouze o prapor, ve skutečnosti disponoval více vojáky a větší palebnou silou (s výjimkou těžkých zbraní), než jakýkoliv sovětský střelecký pluk v oblasti. Nelze se tedy divit, že 2. března v 18.00 hod. byl plk. Svoboda náhle povolán do štábu Charkovského obranného prostoru, kde pro svůj prapor obdržel první bojový rozkaz: přesunout se a zaujmout obranu na čáře Timčenkov–Mirgorod, zde vybudovat obranné postavení polního typu se souvislým zákopovým systémem a odolný protitankový rajón. V případě, že by se prapor střetl s nepřítelem již během přesunu do prostoru obrany, měl nepřítele zatlačit zpět za řeku a teprve potom zaujmout obranu podél jejího břehu.

V polním zpravodaji praporu stálo: „Z odpočívající jednotky se stala v několika chvílích jednotka připravená k plnění úkolu. Pochod Charkovem změnil se v pochod na frontu. Hlubokou nocí, sněhovou bouří, předjarní plískanicí šel prapor k vyplnění očekávaného, čestného, slavného úkolu. (…) Naše hodina udeřila.“

 

Na frontu    

Prapor vypochodoval z Charkova 3. března 1942 v 02.30 hod. a ve dvou proudech usilovným pochodem postupoval za velmi nepříznivého počasí ve vánici do vytčeného prostoru, ohraničeného osadami Timčenkov – Arťuchovka. Během přesunu došlo k prvnímu střetu s nepřítelem – pochodující čs. jednotky byly napadeny německými letouny, nedošlo však k žádným ztrátám. Jednotky se bránily palbou ručních zbraní. Zbytek přesunu proběhl bez incidentů. Cíle pochodu vzdáleného více než 30 km bylo dosaženo v pozdních odpoledních hodinách. Ihned bylo přikročeno k budování obrany.

Plk. Svoboda se dostavil do Zmijeva na velitelství 25. gardové střelecké divize, jíž velel generálmajor P. M. Šafarenko. Zde byl praporu přidělen obranný úsek a upřesněn bojový úkol. Obranný úsek byl dlouhý 10 km, což bylo hodně. Tak široký úsek se zpravidla přiděloval pluku, někdy i divizi. Opět však bylo argumentováno značnou početní silou praporu a vysokou vycvičeností (některé sovětské střelecké pluky pro srovnání odcházely na frontu již po dvou měsících výcviku). Během porady měl plk. Svoboda navrhnout generálu Šafarenkovi zahrnout do obranného systému i osadu Sokolovo, která se však nacházela na druhém břehu řeky, jak uvádí ve svých pamětech. Naproti tomu ve Válečném deníku 1. polního praporu stojí: „Velitel 25. gardové střelecké divize nařídil změnu sestavy praporu v obraně; jednu zesílenou rotu předsunout do Sokolova s úkolem přehradit směr Taranovka-Sokolovo-Mirgorod.“

Důvodem této změny v obranné sestavě byl silný led, pokrývající navzdory začínajícímu jaru hladinu řeky Mži. Led byl dostatečně pevný, aby unesl tanky a řeka proto netvořila přirozenou protitankovou překážku.

Podle Svobodova návrhu tak mělo obranné postavení dostat tvar trojúhelníka hrotem mířícím proti postupujícímu nepříteli. Vesnice Sokolovo byla téměř 4 km dlouhá, vinoucí se podél toku řeky Mža. Vesnice přehrazovala střed svěřeného obranného úseku a podle Svobody zde měl být vybudován silný uzel protitankové obrany.

Toto je jedno z nejvíce kritizovaných rozhodnutí velení čs. jednotky. Současní historici Svobodovi vyčítají, že vedlo ke zbytečným ztrátám, než kdyby byla obrana vybudována pouze na severním břehu řeky. Určitě prý také bylo možno rozrušit led na zamrzlé řece pomocí výbušnin či dělostřelectva a tak z ní vytvořit protitankovou překážku.

Toto nejsem schopen posoudit. Řeka Mža na svém dolním toku meandrovala, v údolích se rozlévala a vytvářela mokřiny, které tehdy byly podle Svobody široké místy 400-500 metrů, historik Z. Fiedler uvádí šířku v úseku Sokolova 25 m, dnes je tok zcela zanesený odpadem ze zpracování kukuřice, takže zůstaly pouze slatiny.

Ženijní teorie zná vytváření tzv. stok, tedy vytvoření dostatečně širokého zátarasu v ledu za pomoci výbušnin. Nevíme však, zda sovětští ženisté disponovali dostatečným množstvím trhavin (20kg nálož je schopná vytvořit v ledu tlustém až 1,5 metru otvor o průměru 12,5 m). Nejspíše také nešlo o nijak jednoduchou operaci, protože k ní nepřikročila ani žádná sovětská jednotka v úseku.

Naopak historik Z. Maršálek si myslí, že umístění obranného postavení před řeku protivníkovi bránilo rozvinout se a vybrat si vhodné místo k překročení řeky. Z taktického hlediska je také nepopiratelné, že obrana osady je snazší, než se bránit tankovému útoku v otevřeném terénu pouze v polním opevnění.

Naopak by bylo liniové postavení podél řeky výhodnější pro vlastní tankovou zálohu, která by se tak mohla rychle přesouvat na ohrožené úseky a posílit zde obranu. Když se však Svoboda rozhodoval o zaujetí obrany, ještě nevěděl, že nějaké tanky vůbec dostane – ty dorazily až o 4 dny později.

Na druhou stranu nelze přehlédnout ani další výrazné nedostatky v obraně, zejména fakt, že před Sokolovem se zvedá kopcovitý terén, z jehož hřebenů mohl nepřítel vesnici snadno ostřelovat. Také případný vlastní ústup musel nutně probíhat přes nekrytou řeku. Nevýhody tak převažují nad výhodami. Opět se nabízí myšlenka na spíše politické než taktické rozhodnutí velení praporu, znovu je však také třeba připomenout fakt, že nepřítel měl být zatažen do bojů o osady, měl tím být zdržen a měl utrpět ztráty. Z tohoto pohledu nemuselo být pro Sověty žádoucí, aby Němci bez odporu postupovali podél toku řeky a hledali si vhodné místo pro její překročení. 

Ilustrační foto zobrazuje německé dělostřelecké postavení nad ruskou vesnicí na jaře 1943. Obdobně by vypadlo z pohledu Němců i Sokolovo
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/14/Bundesarchiv_Bild_101I-732-0131-32%2C_Russland%2C_Gesch%C3%BCtzstellung_im_Winter.jpg 

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔15.02.2015 📕5.554

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře