Mirage IIICJ vs. MiG-21F-13 (3.)

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔13.02.2015 📕4.996

Napjatá situace kolem národního rozvaděče vody z Galilejského jezera se vyostřila v průběhu roku 1964. S pokračujícími pracemi rostlo napětí a konflikt byl jen otázkou času. Situaci ještě zhoršovala podpora teroristické organizace pro osvobození Palestiny ze strany arabských zemí.

Vůně střelného prachu

K prvnímu kontaktu MiGů-21 a Mirage IIICJ Shakah došlo 19. července 1964. Piloti dvojice izraelských Miragů od 119. tajeset odhalili během průzkumného letu na stojánkách letiště Káhira-západ 24 nových MiGů-21 egyptského letectva. Dalších 10 letounů bylo na odstavných plochách. Egypťané poslali do vzduchu hotovost. Izraelci dokončili snímkování cíle a s cennými záběry mizeli vysokou rychlostí k domovu.


Záběr poskytující dobrou představu, jak je obtížné najít vizuálně letoun na pozadí země

Jednomu ze zasahujících MiGů-21F-13 se podařilo zkrátit vzdálenost na 5,5 km a odpálit řízenou střelu R-3S. Vzhledem k tomu, že cíl byl na odletu a sbližovací rychlost byla velmi malá, ztratila řízená střela energii ještě před zásahem a byla zničena autodestrukcí. Oba izraelské letouny se vrátily v pořádku na mateřskou základnu. Egypťanům se podařilo najít na zemi jejich odhozené přídavné nádrže a potrhané kusy plechu později vystavovali jako důkaz, že se vetřelce podařilo sestřelit.

O čtyři měsíce později se situace obrátila. Tentokrát byly lovci izraelské Mirage. 14. listopadu časně odpoledne se na průzkum cílů v Sýrii vydala dvojice Vautourů, doprovázená Mirage III od 117. tajeset. Syrské letectvo poslalo do vzduchu čtyřčlenný roj MiGů-21, aby Izraelce vyprovodil.

Vautoury dokončily snímkování a zahájily návrat; Mirage zůstaly ve vzdušném prostoru Sýrie a kryly jejich odlet. Krátce po 15. hodině zaznamenaly izraelské pozemní radary vzlet další čtveřice MiGů. Ve výšce bezmála 7000 m mířily na západ. Pozemní GCI (Ground Control Intercept) navedlo piloty dvojice Mirage III od 101. tajeset do ideální pozice pro zteč na vstřícném kurzu. Vedoucímu dvojice se však nepodařilo zachytit cíl na radaru Cyrano I, aby mohl odpálit střelu Yahalom, nesenou pod trupem.

Ve vzdálenosti asi 5 km nechal radar radarem a začal vyhledávat cíl vizuálně. Situaci měl usnadněnou v tom, že Mirage byly asi o 1000 m níž, takže tmavé siluety MiGů byly dobře vidět proti modré obloze. Piloti MiGů podle všeho o hrozbě nevěděli, protože pokračovali v přímém letu. Izraelci odhodili přídavné nádrže a pravou stoupavou zatáčkou se snažili dostat MiGům do zad.


Pilot MiGu-21F před vzletem

MiGy stále neměly o Izraelcích ani tušení, protože před hranicemi zahájily obrat o 180°, aby nevlétly do izraelského vzdušného prostoru. Pilot vedoucí Mirage, kterým bylo budoucí eso Amos Amir, zkrátil vzdálenost na 1200 m a z předpisové pozice odpálil řízenou střelu Shafrir. Rovně letící MiG představoval ideální cíl. Hlavice však cíl nezachytila a řízená střela se poroučela směrem k zemi.

Amos Amir zkrátil vzdálenost na 400 m a zahájil palbu z kanonů. První dávka minula. Při druhé dávce pilot pozoroval zásahy na trupu syrského MiGu, který však pokračoval v letu. Po zhruba čtyřech minutách souboje izraelské GCI své piloty odvolalo. Na to reagoval vedoucí pilot syrského roje a vyrazil za oběma Mirage, točícími na západ. Syrský pilot odpálil střelu R-3S, ale ta, stejně jako Amirův Shafrir, minula cíl. Z taktického hlediska skončil souboj „plichtou“ s nulami na obou stranách.

Z technického hlediska byl výsledek žalostný. Radar nebyl schopen zachytit cíl ve střední výšce, takže možnost sestřelit MiG střelou Yahalom s poloaktivní RL hlavicí, na vstřícném kurzu, padla. Střela Shafrir s pasivní infračervenou hlavicí nezachytila cíl, přestože byl téměř v ideální pozici a nemanévroval. Palba z kanonu MiGu také neuškodila, protože tříštivo-trhavé granáty se zpožďovacím zapalovačem explodovaly až po průletu drakem syrské stíhačky. Pokud chtěli Izraelci dosáhnout nějakých sestřelů, čekala je spousta práce.

První vítězství

Na svůj vysněný úspěch si museli piloti izraelských Mirage IIICJ ještě více než půl roku počkat. Den D přišel 14. července 1966. Syrské provokace začaly hned ráno, ostřelováním izraelských civilistů palbou z děl. Na odvetu zaútočily v 11.30 hod. na syrské pozice čtyři izraelské stíhací bombardéry Super Mystére B.2 Sa’ar od 105. tajeset Ha’akrav (Škorpion). Krytí poskytovaly čtyři Mirage III CJ 101. tajeset Hakrav Ha’Rišona (První stíhací). Syrské letectvo proti nim vyslalo své MiGy-21, kterým se podařilo jeden Super Mystére sestřelit.


Pohled na izraelskou Mirage IIICJ krátce po vzletu

Druhý nálet byl naplánován na 16.00 hod. Tentokrát byly cílem syrské ženijní jednotky, pokoušející se odklonit do umělého kanálu tok řeky Banias. Tentokrát měly útočící letouny ochranu dvou čtyřčlenných rojů. 119. tajeset Ha’Atalef (Netopýr) vyslala své Mirage III CJ hlídkovat ve výšce 5000 m hluboko do syrského vnitrozemí, aby zablokovaly příletovou trasu syrským MiGům. Druhou část doprovodných letounů představovaly Mirage III CJ 101. tajeset, číhající ve výšce 7500 m nad izraelským územím, těsně u západní hranice.

101. tajeset vyslala ze své základny Hatzor piloty Rav Serena Odeda Sagiho, Serena Dana Severa, Serena Avnera Slepaka a Serena Yorama Agmona. Yoram Agmon původně letět neměl, protože byl na řadě jiný pilot. Když se vrátil z oběda, na tabuli s rozpisem letů jeho jméno nefigurovalo. Potom však musel pilot určený jako č. 4 odejít plnit jiné povinnosti, proto zaujal jeho místo. Cesty osudu jsou někdy nevyzpytatelné.

Nálet úspěšně skončil a předsunuté „netopýří“ Mirage se vracely zpět. Bylo 16.23 hod., když syrská PVO zvedla do vzduchu čtyři MiGy-21F-13 ze základny Dmer. Jejich piloti vyrazili směrem k izraelsko-syrské hranici. Izraelské přehledové radiolokátory formaci zaznamenaly v době, kdy se roj rozdělil na dvě dvojice.

Piloti 101. tajeset mezitím hlídkovali nad Galilejským jezerem. Létali po protáhlém okruhu ze severu na jih a zpět, když se ve sluchátkách ozvalo hlášení GCI nařizující změnu kurzu na západ a let maximální možnou rychlostí. První tři letouny, stále ještě ověšené přídavnými nádržemi, vyrazily se zapnutou forsáží určeným směrem.

Yoram Agmon, který v té době působil jako navigační důstojník perutě, velmi dobře věděl, že let s přídavnými nádržemi na forsáž je jen plýtváním palivem. Jejich odpor byl tak velký, že maximální dosažitelná rychlost byla téměř stejná s forsáží jako bez ní, jen spotřeba byla poloviční. Nenechal se povely GCI „vyhecovat“ a pokračoval dál jen na maximální otáčky.

Začal za vlastní formací mírně zaostávat, ale vzhledem k tomu, že letěl jako č. 4, to nebylo nic tragického. Následoval další pokyn GCI, který nařizoval změnu kurzu, tentokrát směrem na východ. V té době měl Seren Agmon v nádržích asi o 300–400 l paliva víc než ostatní piloti formace, pohybující se přibližně ve výšce 6000 m.


Slavná „59“ od 101. tajeset, zde již s 10 sestřely


Tentýž letoun po havárii. Na přídi nese již 12 kill marků

Krátce po obratu Yoram Agmon spatřil v malé výšce dva MiGy, směřující na jihozápad, směrem k jižnímu okraji Kinneretu. Protože je viděl první, ohlásil jejich polohu ostatním. Velitel formace mu povolil zahájení zteče. Odhodil tedy přídavné nádrže, potlačil, aby zkrátil vzdálenost, a začal točit ostře za oběma protivníky. MiGy byly zatím jen dvě drobné tečky na rozmazaném horizontu a pestrém pozadí země. Ačkoli se je všemožně snažil neztratit z dohledu, zmizely mu.

Yoram Agmon usoudil, že hledat agilní MiGy proti zemi je nesmysl a že mnohem lepším pozadím bude modrá obloha. „Sjel“ s Mirage do přízemní výšky a začal propátrávat oblohu nad horizontem. Taktika zabrala. Oba protivníky objevil asi 2 km před sebou. Na kanon byli daleko a použití řízených střel ve výšce kolem 150–200 m nemělo smysl.

Najednou jako by MiGy něco vyplašilo a začaly ostře zatáčet. Zřejmě dostali rádiem varování od druhé dvojice nebo od vlastního GCI. Yoram Agmon byl překvapen, s jakou rychlostí změnily MiGy kurz. Jako únikový manévr by to bylo skvělé…, kdyby nezatočily na špatnou stranu. Takto se mu podařilo přetnutím zatáčky zkrátit vzdálenost a dostat se do střelecké pozice vůči vedoucímu MiGu.

Druhý MiG se svého vedoucího nesnažil krýt, jen udržoval pozici. Zřejmě útočící Mirage neviděl. Seren Agmon stiskl spoušť a kanony DEFA vyplivly dávku. Minul. Provedl opravu a vypálil znovu… a znovu. Druhá nebo třetí dávka seděla přesně. Granáty se zakously do kořene levého křídla. Z MiGu vyšlehly plameny. Pilot se katapultoval, letoun se převrátil, zřítil se na zem a explodoval.

Je to všechno jenom náhoda?

Čtveřice izraelských pilotů postupně obnovila formaci a obrátila zpět k domovu, protože jim začínalo docházet palivo. Trojice, která „vystartovala“ za syrskými MiGy na forsáži, se stěží dotáhla na základnu 117. tajeset Ramat David. Yoram Agmon, který s palivem hospodařil lépe, se dokázal vrátit na mateřský Hatzor.

Plameny šlehající z MiGu-21 byly doloženy na záznamu z fotokulometu Agmonovy Mirage. Na jednom políčku filmu byl vidět i záblesk raketového motoru sedačky SK-1, když pilot zatáhl za madla katapultáže. Pád letoun na zem a jeho následnou explozi potvrdili ještě další dva piloti formace.


Jeden z pilotů Chel Ha’Avir při přípravě ke vzletu

Z hlediska provedení šlo v úvodní fázi o téměř standardní přepad s využitím navádění GCI, které se své piloty snažilo navést do výhodnější pozice vůči protivníkovi. Navzdory vybavení Mirage radarem, řízenými střelami a systémem pro řízení zteče byla závěrečná fáze útoku záležitostí dobrého zraku a přesného odhadu při střelbě kanony. Z hlediska provedení šlo o souboj na úrovni, jen o málo vyšší než v korejské válce.

Poučením z tohoto a následujících soubojů Mirage mělo být, že kanon stále patří mezi účinné a hlavně pohotové a spolehlivé zbraně. Tento poznatek se bohužel zcela minul účinkem. Arabské země nakoupily „zdokonalený“ MiG-21PF, který měl sice radiolokátor RP-21 Sapfir, ale z výzbroje zmizel kanon. Piloti tak byli odkázaní jen na dvojici nepříliš spolehlivých řízených střel R-3S. Zvýšená hmotnost nové verze navíc setřela nepatrnou převahu ve stoupavosti, kterou měly lehčí MiGy-21F nad Mirage III.

Pro milovníky mysterií stojí za zmínku, že k sestřelu došlo 14. července, což je francouzský státní svátek, výročí dobytí Bastily. V zásobnících letounu chybělo přesně 101 nábojů, což je číslo perutě. Slovy jedné písně: […] byla to všechno jen náhoda?

Mirage III CJ s číslem 59 byla šťastným strojem. Za jejím řízením sestřelili piloti Chel Ha’avir 13 nepřátelských cílů, včetně jedné egyptské řízené střely KSR-2 (v NATO kódu AS-5 Kelt), vypuštěné bombardérem Tu-16.

Šňůra pokračuje

Napětí na obou stranách nakonec vyústilo v regulérní válku, na jejímž sklonku došlo k nejúspěšnějšímu souboji izraelských Mirage III se syrskými MiGy a konto pilotů Chel Ha’avir se utěšeně rozrostlo o pěknou řádku MiGů-21. K události došlo 7. dubna 1967 a toho dne bylo na nebi pěkně rušno. Izraelcům se podařilo 171 vzlety syrské letectvo přečíslit a vybojovat nadvládu ve vzduchu. Syřané dokázali odpovědět pouhými 34 vzlety.

V té době skončilo ve spárech izraelských Mirage již pět nepřátelských letounů. 15. srpna 1966 Yehuda Koren sestřelil kanonem syrský MiG-21. Třetí obětí se stal jordánský Hawker Hunter, který 13. listopadu 1966 poslal k zemi Ran Ronen. 29. listopadu měl svůj šťastný den Michael „Diamond“ Haber. Během jednoho dne smetl z oblohy dva egyptské MiGy-19, takže Mirage III vybojovala první double kill. Navíc se mu podařilo druhý MiG sestřelit řízenou střelou Yahalom, což bylo další prvenství.


Záběr z fotokulometu Mirage IIICJ Amose Amira: MiG byl jen poškozen

Protože 7. dubna provedly většinu izraelských vzletů bitevní letouny, došlo jen ke čtyřem soubojům. Těsně před 14. hodinou navedlo izraelské GCI dvojici Mirage III 101. tajeset za dvojici syrských MiGů-21 hlídkujících nad Damaškem. Piloti MiGů si byli patrně příliš jisti tím, že nad vlastním hlavním městem jsou v bezpečí.

Vedoucí izraelské dvojice Yiftach Spector se dotáhl na vedoucí syrský MiG, zahájil palbu, ale minul. Přitáhl, aby MiG přebytkem rychlosti nepředlétl, a přiblížil se znovu. Druhá dávka sedla přesně a MiG se zřítil.

Jeho číslo, Beni Romach, prakticky současně napadl druhý syrský MiG. Zkrátil vzdálenost a na 400 m zahájil palbu z kanonů. MiG zjevně poškodil. Yiftach Spector se již mezitím stačil vyvázat z boje a získat odstup. Přikázal svému číslu, aby uhnul. Podařilo se mu poškozený MiG zaměřit radarem a odpálit řízenou střelu Yahalom. Ta však explodovala ještě před zásahem cíle. Yiftach Spector přepnul na kanon a poškozený MiG dorazil. O sestřel se podělili s číslem na polovinu.

Další MiG-21 sestřelil příslušník 119. tajeset Ran Ronen. Šlo o jeho druhé vítězství. Ezra Dotan a Avi Lanir rozšířili konto 117. tajeset, každý o jeden sestřel. Poslední, šestý MiG-21 poslal toho dne k zemi Avner Slapak, příslušník 101. tajeset.

Avner Slapak hlídkoval podél hranice, když nad Golanskými výšinami zahlédl odlesk slunce na kovovém potahu nepřátelského letounu. Během krátké konverzace s GCI byla potvrzena identita letounu a Slapak dostal povolení k zahájení útoku. Zapnul přídavné spalování a vyrazil směrem na východ.

MiG vlétl do údolí řeky Yarmouk a pilot pronásledující Mirage III ho na chvíli ztratil z dohledu. Naštěstí nebyl problém odhadnout, kde se MiG vynoří, protože v údolí nebylo dost prostoru na manévrování. Avner Slapak zahájil zatáčku doprava, aby MiGu uzavřel cestu. Najednou zaslechl pokřik v rádiu a uviděl trasírky střel. Nejprve si myslel, že je napaden syrským číslem, ale když se rozhlédl, uviděl nad sebou další Mirage, patřící do stavu 117. tajeset. Střílela na „jeho“ MiG.

Upozornil pilota, aby zastavil palbu, protože ohrožuje vlastní letoun. Útočníkem byl Ezra Dotan, který však mezitím stihl MiG dorazit (viz výše). Před Slapakem se objevil druhý MiG ze syrské dvojice, který předtím neviděl. Protože byl ve střelecké pozici, zahájil palbu. Zpozoroval zásahy, pilot opustil letoun na vystřelovacím sedadle a prázdný stroj narazil do hory El Hama na území Jordánska.

Podtrženo, sečteno

Na závěr trochu statistiky. Sestřel Yorama Agmona byl vůbec prvním sestřelem na letounu Mirage III v celé jejich dlouhé kariéře a prvním vítězstvím nad MiGem-21. Izraelci otevřeli početné skóre, které čítá 119 MiGů-21 sestřelených piloty Mirage III z celkového počtu 190 vítězství.

Počet sestřelených letadel však nebyl jen výsledkem práce pilotů. Nemalou zásluhu na úspěchu mělo i pozemní GCI, které odvádělo stabilně velmi dobrou práci a v řadě případů navedlo stíhače do ideálních palebných pozic. Že se nabídnutou šanci nepodařilo vždy na 100 % zužitkovat, není jen vinou pilotů. V řadě případů selhala technika, prostě proto, že šlo o počátky zcela nové technologie, která musela prodělat své dětské nemoci.


Záběr z fotokulometu Agmonovy Mirage; historicky první sestřel tohoto typu

Piloti Mirage III během jediného dne, 7. dubna 1967, své vítězné konto více než zdvojnásobili. Z 11 sestřelených strojů padlo 10 za oběť palbě palubních kanonů, což svědčí o střeleckém umění pilotů. Naopak střely Shafrir se neosvědčily: ze sedmi odpálených střel nezasáhla ani jediná. Ze dvou odpálených střel Yahalom jedna zasáhla. 50% úspěšnost by mohla být z pohledu statistika považovaná za slušný úspěch, ale z tak malého vzorku se nedají dělat závěry.

Osm ze sestřelených strojů byly MiGy-21. Za stejnou dobu byla sestřelena jen jediná Mirage. Výsledné skóre 11:1 bylo těžkou ránou arabské důvěře v sovětské zbraně. A měly přijít těžší rány. 16. srpna 1966 přistál na izraelské základně Hatzor íránský MiG-21, který Izraelci podrobili pečlivým zkouškám. Nabyté zkušenosti samozřejmě zúročili ve všech následujících bojích.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 6/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔13.02.2015 📕4.996

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře