Na španělském nebi - Messerschmitt Bf 109 E

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔08.10.2014 📕5.620

Podobné články

Další články autora

Úvodní Messerschmitty Bf 109 E se na španělském nebi objevily na samém konci roku 1938. Přinesly na Iberský poloostrov v kategorii stíhacích letounů zcela novou kvalitu.

Starší sourozenci nové stíhačky, letouny Bf 109 A, Bf 109 B, Bf 109 C a Bf 109 D, představovaly hodnotné stíhací stroje, nicméně původní provedení „stodevítky“ s motory Junkers Jumo 210 ztratilo mezitím hodně ze své dřívější výjimečnosti. Vývoj letecké techniky pospíchal v druhé polovině 30. let 20. století mílovými kroky a v Evropě se objevily nové konstrukce, které poslaly „Antony“, „Berty“, „Caesary“ a také nové „Dory“ (jak byly jednotlivé verze s motory Jumo 210 označovány) do průměru.

Ovšem Messerschmitt Bf 109 E představoval stíhací letoun zcela jiné výkonnostní kategorie. Spojení osvědčeného draku s vynikajícím motorem Daimler-Benz DB 601 rázem ze „stodevítky“ učinilo tehdy nejvýkonnější stíhací letoun na celém světě. Tuto pozici si „Emil“ udržoval až do úvodního období 2. světové války (hodnotu rovněž výborného Spitfiru Mk.I zprvu snižovaly méně vhodné typy vrtulí). Zde se nicméně soustředíme pouze na úvodní kapitolu z nasazení této úspěšné a velmi populární verze německého stíhacího letounu, boje ve Španělsku.

Pro připomenutí, první prototyp Bf 109 V1 (výrobního čísla W.Nr.758) byl zalétán 28. května 1935. Následovaly další prototypy a stavba sériových verzí s motory Jumo 210. Vývojové práce na nové variantě Bf 109 E pak byly zahájeny během roku 1937. Prototypy se staly exempláře Bf 109 V15 (zkušební pilot dr. Hermann Wurster s ním poprvé vzlétl 18. prosince 1937) a V15a.

10 předsériových Bf 109 E-0 (W.Nr. 1781–1790) opouštělo montážní haly mateřské firmy Bayerische Flugzeugwerke AG v Augsburgu od léta 1938 a před koncem roku se rozběhla skutečná sériová výroba strojů Bf 109 E-1. První dva exempláře (W.Nr. 1791 a 1792) byly smontovány v Augsburgu v listopadu. Následovalo 12 dalších Bf 109 E-1 (W.Nr. 1793–1804). Do velkosériové výroby se zapojily firmy Fieseler v Kasselu, Focke-Wulf v Brémách, Ago v Oscherslebenu a Arado ve Warnemünde.


Výroba Messerschmittů Bf 109 E

Na začátku roku 1939 začaly z výroby přicházet také silněji vyzbrojené Bf 109 E-3. Jejich produkce běžela v továrnách Bayerische Flugzeugwerke, Messerschmitt v Regensburgu, Erla Maschinenwerk, sídlící v Leipzigu, a také Wiener Neustädter Flugzeugwerke ve Vídeňském Novém Městě.

Výroba se rozjížděla značnou rychlostí a k 8. lednu 1939 již u Jagdgruppen Luftwaffe sloužilo 104 Bf 109 E. Celkem vzniklo 1183 Bf 109 E-1 a 1246 Bf 109 E-3 (v podkladech je možno nalézt i jiné mírně odlišné údaje).

Úvodní Bf 109 E dorazily do Španělska koncem roku 1938. Celkem pak šlo na Iberský poloostrov 44 „Emilů“. Stejně jako stroje předchozích verzí, obdržely kódové označení číslicí „6“, na letounech kombinované s individuálním číslem daného stroje. Bf 109 E tedy nosily kombinace od 6-87 po 6-131. V bloku se nicméně (jako někdy chybně uváděný 45. dodaný „Emil) nacházel ve skutečnosti také jeden starší stroj. Letoun 6-95 totiž navzdory svému kódu zastupoval verzi s motorem Jumo 210, a šlo tedy o Bf 109 C nebo Bf 109 D.

Letouny reprezentovaly obě úvodní sériová provedení: Bf 109 E-1 (např. 6-109, 6-118, 6-119, 6-121) a Bf 109 E-3 (např. 6-106, 6-111, 6-121, 6-123, 6-126, 6-127, 6-130). Hlavní odlišnost spočívala ve výzbroji: Bf 109 E-1 byla vyzbrojena čtveřicí kulometů MG 17 ráže 7,92 mm. Dvě zbraně (na každou připadlo tisíc nábojů) byly uloženy na horní straně přední části trupu a pálily synchronizovaně okruhem vrtule. Dva další kulomety (po 500 kusech střeliva) se nacházely v křídle a střílely mimo okruh vrtule. U provedení Bf 109 E-3 byly křídelní kulomety nahrazeny dvojicí kanonů MG FF ráže 20 mm (na hlaveň připadlo 60 nábojů).

Jinak Bf 109 E představovala jednomotorový celokovový samonosný dolnoplošník. Trup celokovové poloskořepinové konstrukce měl eliptický průřez. Krytá, poměrně těsná kabina byla vybavena vpravo odklápěným překrytem. Dvoudílné celokovové křídlo mělo jeden nosník a duralový potah. Na náběžné hraně byly umístěny automatické sloty, na odtokové hraně se nacházela štěrbinová křidélka a vztlakové klapky s kovovou kostrou a plátěným potahem. Přistávací zařízení tvořily jednoduché hlavní podvozkové nohy, uchycené na bocích trupu a zatahované do výřezů v křídle směrem od osy trupu. Zatahovaly se hydraulicky, v případě potřeby mechanicky. Pod zádí se nacházelo ve vysunuté poloze trvale fixované ostruhové kolečko. Ocasní plochy, vybavené vzpěrami vodorovného stabilizátoru, měly kovovou konstrukci. Stabilizátor i kýlová plocha měly kovový potah, kormidla krylo plátno. Pohonnou jednotku tvořil řadový invertní 12válec do „V“ Daimler-Benz DB 601 A o výkonu 809 kW (1100 k). Roztáčel třílistou kovovou automaticky stavitelnou vrtuli VDM. K chlazení pohonné jednotky sloužily dva pod křídlem umístěné chladiče. Průtok vzduchu byl regulován pomocí klapek. Chladicí kapalinu tvořila směs etylenglykolu a vody v poměru 1 : 1 plus malý přídavek protikorozního přípravku. Pod přídí byl umístěn olejový chladič, zatímco olejová nádrž se nacházela před motorem. Pohonné hmoty (palivo B4 o oktanovém čísle 87) byly neseny v trupové 400litrové, pasivně nechráněné palivové nádrži o tvaru písmene „L“, umístěné v prostoru pod a za pilotním sedadlem. Bf 109 E-1 i Bf 109 E-3 se vyznačovaly vysokou jakostí dílenského zpracování, kvalitním přístrojovým vybavením, moderním reflexním zaměřovačem Revi C/12C nebo C/12D a radiostanicí FuG VII. Lety ve velkých výškách usnadňoval kyslíkový přístroj.

Dodávky moderních stíhaček do Španělska vyvolaly ostré protesty Luftwaffenführungstab. Vadilo upřednostňování J/88 před domácími jednotkami Luftwaffe. Výhrady nicméně zůstaly nevyslyšeny a hned některé z prvních vyrobených strojů byly urychleně demontovány, zabaleny do přepravních beden a po moři odeslány na Iberský poloostrov.


Bf 109 E-3 kódu 6-126 od J/88 Legionu Condor na barcelonském letišti El Prat de Llobregat, rok 1939

Úvodní kampaní, do které „Emilové“ ve Španělsku zasáhly, se stala povstalecká ofenziva proti Katalánsku. V jejím průběhu se zúčastnily několika střetů s vládním letectvem.

Na začátku ofenzivy, 23. prosince 1938, měla J/88 působící na frontě v Katalánsku celkem 32 Bf 109. Převážně šlo o starší stroje s motory Jumo 210 (hlavně Bf 109 C a Bf 109 D), doplněné menším množstvím nových Bf 109 E. Stroje byly umístěny na letišti La Cenia (podle odlišného podkladu dorazily úvodní dvě či tři Bf 109 E do La Cenie až několik dnů po vypuknutí ofenzivy). Pět dalších Bf 109 se nacházelo na letišti León.

Personál J/88 se v té době skládal vesměs z méně bojově ostřílených letců, kteří do Španělska dorazili v rámci pravidelného střídání kádrů během druhé poloviny roku 1938 a nahradili zkušené veterány. V čele J/88 stál Hptm. Walter Grabmann (velení převzal 10. září téhož roku, posléze získal ve Španělsku sedm sestřelů). V čele 1. Staffel byl Hptm. Siebelt Reents (od 2. září, jeden sestřel), 2. Staffel velel Oblt. Alfred von Lojewski (od 1. listopadu, dva sestřely). Velitelem 3. Staffel byl Oblt. Hubertus von Bonin (5. prosince vystřídal velmi úspěšného Mölderse, dosáhl čtyř sestřelů).

V každém případě akce během úvodní fáze katalánské ofenzivy ležely zprvu hlavně na bedrech starších „stodevítek“ s motory Jumo 210. Sestavované Bf 109 E přicházely ke skupině postupně. Němečtí stíhači se v té době věnovali zejména doprovodům bombardérů a samostatným stíhacím akcím. K těžším bojům došlo ve dnech od 28. do 31. prosince 1938. Němci nárokovali 28. prosince šest sestřelů (tři I-16 a tři SB), 29. prosince čtyři sestřely (tři I-16 a jednu I-15), 30. prosince šest sestřelů (čtyři I-16 a dvě I-15) a 31. prosince sestřel jedné I-16. Z těchto celkem 17 sestřelů připadlo 12 na 2. Staffel, tři na 3. Staffel, jeden na 1. Staffel a jeden na štáb J/88. Zdá se, že němečtí stíhači své úspěchy v těchto střetech značně nadhodnotili.

V lednu 1939 pokračovala J/88 v akcích proti již oslabenému republikánskému letectvu nad Katalánskem. Bf 109 v této fázi bojů opakovaně napadaly pozemní cíle, včetně katalánských letišť. Např. Bf 109 atakovaly 12. ledna letecké základny Valls, El Vendrell a Villafranca del Panádes. Messerschmitty v zájmu zmatení nepřítele přilétly od moře. Němci nárokovali zničení 12 letounů na zemi a poškození několika dalších. Ve skutečnosti shořelo celkem osm stíhaček I-15 a I-16 a zničeno bylo několik vozidel včetně autocisterny. O život přišel jeden mechanik a několik dalších členů pozemního personálu utržilo zranění.


Bf 109 E-1 německé Luftwaffe. Stroj patřil před vypuknutím války 1./JG 77.

Mezi 1. a 14. lednem zaznamenali piloti J/88 šest sestřelů (tři I-16, dvě I-15 a jeden SB), dva z nich však nebyly potvrzeny. Tarragona padla 15. ledna a o čtyři dny později začal závěrečný útok na katalánskou metropoli, Barcelonu. Město ovládly nacionalistické jednotky 26. ledna. Se spěšným postupem povstaleckých vojsk Bf 109 od J/88 často měnily základny. V úvodní části ledna operovaly z letišť Zaidin a Lerida a v druhé polovině měsíce se přesunuly na letiště Valls a záhy poté na základnu Sabadell u Barcelony. Do konce ledna stíhači z J/88 přidali šest sestřelů. Všechny připadly na konto pilotů ze 3. Staffel (sedmý sestřel z toho období, vybojovaný pilotem 2. Staffel 22. ledna, zůstal nepotvrzen).

Zimní akce J/88 se neobešly beze ztrát: 29. ledna Bf 109 doprovázely během náletů na nádraží Figueras a Geronu bombardéry He 111 od K/88. Při jedné z akcí republikánská protiletadlová palba sestřelila v prostoru Mollet Bf 109 ze 2. Staffel. Pilot Lt. Karl August Böticher padl.

I-16 od Grupo 21 překvapivě zaútočily 31. ledna na roj čtyř Bf 109 ze 3. Staffel, doprovázející nedaleko od francouzských hranic průzkumný Dornier Do 17. Republikáni po boji nárokovali jeden jistý a jeden pravděpodobný sestřel Messerschmittů. Perné chvíle zažil Uffz. Helmut-Felix Bolz (tři sestřely), za kterého se zavěsily tři I-16. Unikl jim střemhlavým letem u Montserratu, kde se také dostal do protiletadlové palby. Bolz musel nakonec nouzově přistát. Podobně, tedy nouzovým přistáním, skončil let také pro vedoucího jeho dvojice, kterým byl Lt. Josef Fözö (ve Španělsku dosáhl tří sestřelů).

Ve dnech 3.–6. února zaznamenali piloti J/88 nad Katalánskem 10 sestřelů (včetně tří nepotvrzených). Číslo úspěchů J/88 se tak zastavilo na jistých 308 sestřelech. Nebyla však pouze vítězství. Někteří bojově zkušení vládní piloti nadále představovali velmi nebezpečné protivníky. Přesvědčili se o tom piloti roje 1. Staffel, kteří ráno 6. února zaútočili na jedno z posledních republikánských katalánských letišť, Vilajuigu. Základna se nacházela u pobřeží Středozemního moře, poblíž hranic, a vládní letectvo ji využívalo při svém ústupu do Francie. Dokumenty Legionu Condor uvádí, že během přepadu zasáhla protiletadlová palba Bf 109 E 6-98, přičemž pilot Uffz. Heinrich Windemuth z 1. Staffel padl, zasažen kulometnou kulkou do prsou. Němci naopak toho dne docílili čtyř sestřelů: Hptm. Reents, Uffz. Halupczek a Uffz. Herzog po jedné I-15 a Uffz. Nirminger jeden blíže neidentifikovaný průzkumný letoun.

Skutečnost však byla poněkud odlišná: útočníci z Legionu Condor při přepadu letiště Vilajuiga zastihli na základně velké množství vládních letounů a některé z nich skutečně zasáhli. Další stroje ovšem vzlétly bezprostředně před jejich úderem. Němci u letiště sestřelili jeden z nich, dvouplošnou dvoumístnou stíhačku CC&F G-23 Delfin, označení AD-10, sedlanou velitelem 2a Escuadrilly z Grupo 28 Diegem Sánchezem Lópezem. Dvoučlenná osádka zahynula. Ve vzduchu se však nad letištěm nacházel také tte. José Falcó Sanmartin, zkušený pilot z nočního stíhacího roje (Patrulla de caza nocturna). Za řízením I-15 CA-205 vzlétl, právě když se Němci v minimální výšce hnali k letišti. Podle svých vzpomínek okamžitě zasáhl jeden Messerschmitt. Jeho dopad na zem však neviděl. Pak zpozoroval Delfin v obtížích. Jeho osádce již nepomohl, ale sestřelil neopatrného pronásledovatele. Vysazení pohonné jednotky ho vzápětí donutilo k nouzovému přistání na nedalekou nouzovou letištní plochu.


Bf 109 E-1 velitele I./JG 77 Hptm. J. Jankeho, léto 1939

Zdá se, že Falcó skutečně poslal do pekel minimálně jeden zbrusu nový Messerschmitt Bf 109 E. Smrt pilota Uffz. Windemutha je potvrzená německými podklady. Pilot se ve svém zasaženém „Emilu“ 6-98 zřítil v prostoru letiště. Evidentně tedy ne v důsledku protiletadlové palby, ale po přesné střelbě vládního stíhače. Nelze ovšem zcela vyloučit ani možnost, že Falcó zasáhl také druhý „Emil“. Je totiž možné, že byl během této akce zabit ještě jeden německý pilot, Uffz. Hans Nirminger. Jeho smrt sice německé dokumenty kladou až do 11. května 1939 a jako příčinu uvádí havárii během nácviku akrobacie v Leónu, nicméně některé indicie naznačují, že se snad ve skutečnosti stal další Falcóvou obětí.

Falcó totiž později uvedl, že po svém návratu na Vilajuigu několik hodin po souboji spatřil přímo na letištní ploše vrak Messerschmittu. Jeho vážně zraněného německého pilota hned po zajetí zavraždil kulkou do hlavy velitel 4a Escuadrilly z Grupo 21 Antonio Arias (ten tento brutální čin posléze vysvětloval jako akt milosrdenství a eutanazii). Falcó si z letounu vzal zaměřovač, lékárničku a evidenční lístek z padáku – vystavený ovšem na pilota jménem Nirminger! Ostatky zavražděného pilota byly republikány pohřbeny na hřbitově vesnice Vilajuiga a povstalci objeveny až po skončení války.

Možné vysvětlení této malé záhady je v zásadě dvojí:

Zavražděným pilotem byl Uffz. Windemuth, který si na svůj poslední osudový let vzal padák spolubojovníka. Jenže proti této eventualitě stojí fakt, že do stejné akce vzlétl také samotný majitel tohoto padáku, Uffz. Nirminger. O tom, že se na akci podílel, není pochyb – německé dokumenty mu přisuzují dokonce jeden ze sestřelů, a to zasažení blíže neurčeného průzkumného stroje, tj. Němcům málo známé G-23 Delfin, jejíhož pronásledovatele Falcó dle svých vzpomínek zasáhl.

Druhá možnost se přímo nabízí: Falcó sestřelil hned dva „Emily“, zavražděným pilotem byl skutečně Nirminger a smrt tohoto pilota je do 11. května kladena omylem, snad kvůli nedbalé kancelářské práci (datum objevení ostatků je možná vydáváno za datum úmrtí).

Pro útok na Madrid se německé letouny přesunuly na centrální část bojiště. Operovaly zde z letiště Barcience (Torrijos). Navzdory některým tvrzením o úplném přezbrojení skupiny na nové Bf 109 E již během katalánské kampaně, zde u J/88 stále ještě (jak dokládají snímky) sloužily také Bf 109 C a D.

Poslední sestřel Jagdgruppe 88 Legionu Condor vybojoval velitel 3.J/88 Oblt. Hubertus von Bonin. 5. března sestřelil nad Alicante I-15. Vítězství bylo vyhodnoceno jako 314. potvrzený sestřel J/88.


Bf 109 E-1 kódu 6-119 patřila 1.J/88 Legionu Condor, letiště Barajas

V samém závěru občanské války došlo ještě k několika „zvláštním událostem“: Lt. Jung z 3. Staffel 5. března nouzově přistál kvůli poruše motoru s Bf 109 E 6-101 na letišti Calamocha. Během akce 16. března u Toleda došlo ke kolizi dvou Bf 109 ze 3. Staffel. Letouny byly ztraceny, piloti se zachránili na padácích a přistáli na nacionalisty kontrolovaném území. Jeden z nich vyvázl nezraněn, Lt. Rolf Strössner utržil lehké zranění. Blíže neznámého březnového dne došlo při nepovedeném přistání na letišti Barcience k poškození podvozku Bf 109 E 6-129 (v kabině seděl Lt. Josef Fözö).

K poslední bojové akci během španělské občanské války vzlétly Bf 109 E J/88 27. března 1939. Šlo o doprovod He 111 z K/88.

Když skončila občanská válka, létaly s novými Bf 109 E již všechny tři letky J/88. Stroje byly soustředěny na letišti León, kde provedl jejich přehlídku gen. Franco. Pak byly předány Španělům.

Po skončení občanské války se Bf 109 E-1 a E-3 staly nejbojeschopnější složkou nově budovaného španělského vojenského letectva Ejército del Aire. Dokumenty je podchyceno celkem 27 Bf 109 E (podle počtu vrtulových listů nazývané jako tzv. tripalas) sloužících u španělského letectva plus 14 strojů s motory Jumo 210 (podle dvoulistých vrtulí byly značeny bipalas). Osud zbývajících ze 44 pro Legion Condor dodaných „Emilů“ není znám. Snad posloužily jako zdroj náhradních dílů či byly vráceny zpět do Říše.


Bf 109 E-3 v péči pozemního personálu J/88, letiště El Prat de Llobregat, rok 1939

Messerschmitty Bf 109 se staly výzbrojí nově vytvořené Grupo 25. K 31. prosinci 1939 měla ve stavu 29 provozuschopných Bf 109, 12 dalších se nacházelo v leteckých dílnách. Skupina byla umístěna na letišti v Logroño. K úvodní ztrátě došlo 21. listopadu 1939, kdy Bf 109 E 6-104 havarovala do řeky Ebro (pilot ten. Carlos María Rey-Stolle Pedrosa vyvázl).

Roku 1940 se Grupo 25 stala součástí Regimiento de Caza n° 23. V témže roce se přesunula na barcelonské letiště El Prat de Llobregat. V březnu 1941 pak na letiště Reus, kde skupina setrvala až do konce války. Počet bojeschopných strojů postupně klesal. Na konci srpna 1945 měla Grupo 25 jen šest akceschopných strojů (včetně letounů vyžadujících malé opravy) a další čtyři se nacházely v dílnách.

Během 2. světové války, v které Španělsko udržovalo neutralitu, bylo ztraceno celkem šest Bf 109 E (6-104, 6-92, 6-105, 6-109, 6-130 a 6-131). V roce 1945 obdržely letouny nové označení. Bf 109 E byly nyní provozovány jako C.6 (starší stroje s motory Jumo 210 získaly označení C.4). „Emily“ sloužily ve španělském letectvu až do 50. let 20. století. Po stažení od Grupo 25 byly používány k výcviku u Escuela de Caza v Morón de la Frontera.


Marokánci u vraku Bf 109 E kódu 6-98. Letoun byl sestřelen během útoku na republikánské letiště Vilajuiga 6. února 1939. Pilot Uffz. Windemuth zahynul.

Název:
Name:
Messerschmitt Bf 109 E-1 Messerschmitt Bf 109 E-1
Originální název:
Original Name:
Messerschmitt Bf 109 E-1
Kategorie:
Category:
stíhací letoun fighter aeroplane
Výrobce:
Producer:
DD.11.1938-DD.MM.193R Bayerische Flugzeugwerke AG, Augsburg /
DD.MM.1939-DD.MM.194R Gerhard-Fieseler-Werke GmbH, Kassel /
DD.MM.1939-DD.MM.19RR Focke-Wulf Flugzeugbau AG, Bremen /
DD.MM.1939-DD.MM.1940 AGO Flugzeugwerke GmbH, Oschersleben /
DD.MM.193R-DD.MM.194R Arado Flugzeugwerke GmbH, Warnemünde /
Období výroby:
Production Period:
DD.11.1938-DD.08.1940
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
1183 (1083 Bf 109 E-1 / 100 Bf 109 E-1/B):
Bayerische Flugzeugwerke: 14 E-1 (W.Nr.: 1791-1804)
Fieseler-Werke: 447 E-1 (W.Nr.: 3171-3299, 6001-6318) + 61 E-1/B (W.Nr.: 6319-6401)
Focke-Wulf: 90 E-1 (W.Nr.: 4001-4090)
AGO: 80 E-1 (W.Nr.: 3300-3379)
Arado: 442 E-1 (W.Nr.: 3380-3364, 3854-3919) + 49 E-1/B (W.Nr.: 4801-4975)
První vzlet:
Maiden Flight:
18.12.1937 (prototyp / prototype Bf 109 V15)
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník monoplane
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické conventional
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací retractable
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola wheels
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
2010 kg 4431 lb
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
2505 kg 5523 lb
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg ? lb
Rozpětí:
Wingspan:
9,87 m 32ft 4,57in
Délka:
Length:
8,64 m 28ft 4,16in
Výška:
Height:
2,60 m 8ft 6,36in
Plocha křídla:
Wing Area:
16,40 m2 176.53 ft2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
? kg/m2 ? lb/ft2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový piston
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Daimler-Benz DB 601 A-1
(Daimler-Benz DB 601 A-0)
- invertní do V (60°)
- počet válců: 12
- maximální výkon: 809 kW (1100 PS) při 2400 ot/min (na úrovni mořské hladiny)
Daimler-Benz DB 601 A-1
(Daimler-Benz DB 601 A-0)
- inverted V-design (60°)
- number of cylinders: 12
- maximum power output: 1085 hp at 2400 rpm (at sea level)
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
400 l 88 Imp gal / 105.6 US gal
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
570 km/h v 4000 m 354.2 mph in 13123 ft
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
? km/h v ? m ? mph in ? ft
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
? m/s ? ft/min
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
? min do ? m ? min to ? ft
Operační dostup:
Service Ceiling:
8150 m 26739 ft
Dolet:
Range:
? km ? mi
Maximální dolet:
Maximum Range:
600 km 373 mi
Výzbroj:
Armament:
2x 7,92mm kulomet MG 17 v přídi, každý 1000 nábojů
2x kulomet MG 17 v křídle, každý 500 nábojů


+ Bf 109 E-1/B:
1x SC 250
4x SC 50
96x SD 2
2x 7,92mm MG 17 machine gun in the nose, 1000 rounds each
2x MG 17 machine gun in the wing, 500 rounds each


+ Bf 109 E-1/B:
1x SC 250
4x SC 50
96x SD 2
Uživatelské státy:
User States:






Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
Höfling, R.: Messerschmitt Bf 109 E - Varianten, Flugzeug Profile 46
Ritger, L.: Messerschmitt Bf 109 - Part 1: Prototype to "E" Variants, SAM Publications, 2005
Michulec, R.: Messerschmitt Bf 109 - 1. část, Intermodel, 1998
http://www.messerschmitt-bf109.de/
Zdroje (výběr): Arráez Cerda, J.: Los Casadores de la Legion Condor. Valladolid 1993; Franco Molina, L., Manrique García, J. M.: Legion Condor. La historia olbidata. Valladolid 2000; Laureau, P., Fernandéz, J.: La Legion Condor. Outreau 1999; Prien, J., Stemmer, G., Rodeike, P., Bock,W.: Die Jagdfliegerverbände der Deutschen Luftwaffe 1934 bis 1945. Teil 1, Eutin 2000

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 1/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Podobné články

Další články autora

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔08.10.2014 📕5.620

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře