ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

Autor : Michaela Bendová 🕔17.10.2013 📕2.038

Seriál

  1. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  2. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  3. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  4. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  5. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  6. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  7. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  8. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  9. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  10. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  11. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  12. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  13. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

Podobné články

Další články autora

7. Interpretace

Jak jsem již výše uvedla, po celkovém vyhodnocení bylo analyzováno celkem 55 úvozů (objektů). Tento výsledek však představuje malý vzorek, který by se mohl použít k zodpovězení určitých otázek pomocí formalizovaných metod (Neustupný 2007, 134). Proto bylo využito pouze neformalizovaných metod.

Při vyhodnocení prostorových vlastností jednotlivých úvozů bylo zjištěno, že nejvyšší počet reliktů cest se zachoval v nadmořské výšce ve 350 – 370 m n. m. a 400 – 420 m n. m. graf 1, přičemž 96% bylo nalezeno v lesním prostředí (graf 2). Velmi pozoruhodné zjištění je, že téměř u poloviny nalezených reliktů úvozů vede dnes současná komunikace (graf 4), která často pokračuje ve stejném směru. Když se na tyto výsledky podíváme z pohledu lokalita versus současná komunikace, zjistíme, že kromě jednoho jediného případu se současná komunikace vyskytuje na všech. Na lokalitě Pivoň je dokonce stále jeden úvoz využíván jako lesní cesta. Zároveň se tyto lokality většinou nacházejí v blízkosti nějaké vodoteče (graf 3).

Kromě těchto výsledků bylo dále na jednotlivých lokalitách sledováno vlastní geologické podloží společně s typem půdy, ve kterém se jednotlivé relikty komunikací zachovaly. Po celkovém vyhodnocení bylo zjištěno, že přibližně 36% úvozů zůstalo zachováno v prostředí, kde se nachází fylitové horniny (graf 7). Jedná se o málometamorfované jílovité břidlice, které představují zpevněné horniny vznikající při nízké teplotě a tlaku (Dudek – Malkovský – Suk 1969, 151 – 152). Pokud dojde ke zvětrání, rozpadají se na tenké desky (Jedickeová 2004, 58). Oproti tomu druhý nejvyšší počet zhruba 29% se nachází v písčito – hlinitém sedimentu, který má charakter nezpevněné horniny a často tak podléhá svahové erozi. Tyto dva nejčastější typy se nacházejí v nižších nadmořských výškách na lokalitách Hradec u Stoda a Semošice. Oproti tomu v domažlické oblasti máme hojný výskyt pararuly, která představuje silně metamorfovanou horninu, která se při zvětrávání rozpadá na jílovito – písčité eluvium (Dudek – Malkovský – Suk 1969, 156). Díky tomu jsou úvozy v této oblasti daleko lépe zachovalé a viditelné než v první oblasti. V případě, že bychom měli více zpracovaných reliktů komunikace, mohly by se tyto prostorové a dále formální vlastnosti podle již zmíněných oblastí rozdělit na dvě skupiny, které by se navzájem porovnávaly.

Na grafu 8. můžeme pozorovat, že nejvíce reliktů se zachová v prostředí kambizemí modálních a distrických, které vznikají zvětráváním již zmíněných metamorfovaných hornin (Bičík 2009, 50) často se vyskytujících na výrazných pahorkatinách (Bičík 2009, 15) v lesním prostředí, v podstatě se jedná o lesní půdy (Bičík 2009, 128).

Co se týče formálních vlastností nalezených úvozů. V tomto prostředí se nejčastěji zachovají relikty cest 1 m (graf 5) široké na dně a délka jejich stěn se pohybuje od 1,5 – 2m (graf 6). Ve většině případů mají tvar V. Tento stav dochování bývá způsoben především prostorovou transformací (Neustupný 2007, 54), která vzniká působením přírodních činitelů, jako je boční a hloubková eroze, ke které dochází vlivem klimatických podmínek a vegetačním pokryvem, nebo lidskou činností, která tyto relikty cest využívá např. k výsadbě nového lesa.

Po celkovém zhodnocení bylo zjištěno, že nejvíce reliktů komunikací, které tvoří vícekolejné systémy, se zachovalo v lesním prostředí ve vyšších nadmořských výškách v místě s vyšší terénní svažitostí, kde se zařezávají do svahů. V několika případech klesají k místu brodu (graf 3). Přestože o jejich původním účelu můžeme pouze uvažovat, jejich směr bývá nadále užíván prostřednictvím současné komunikace. Stav jejich dochování se odvíjí také podle toho, na jakém geologickém podloží a v jakých půdách se relikty nachází.

Seriál

  1. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  2. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  3. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  4. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  5. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  6. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  7. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  8. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  9. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  10. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  11. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  12. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  13. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

Podobné články

Další články autora

Autor : Michaela Bendová 🕔17.10.2013 📕2.038

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře