Přes kříž zaměřovače

Autor : Vladimír Marek 🕔25.02.2013 📕7.780

Provinční rekonstrukční tým v afghánském Lógaru má k dispozici i tým odstřelovačů. Ne všichni velitelé Armády České republiky si vědí rady s odstřelovači, kteří jsou k nim přiděleni.

Už od 2. světové války je úkolem odstřelovačů likvidovat významné osoby protivníka, jako jsou důstojníci, spojky a nejrůznéjší specialisté. Mají rovněž vyřazovat z provozu důležitá zařízení, spojovací uzly a velitelská stanoviště. Role odstřelovače se na základě nejnovějších poznatků získaných během konfliktu v Iráku a Afghánistánu přece jen mění. Změny doznává i taktika spojená s nasazením tohoto druhu zbraně. To ale v žádném případě neznamená, že by profese odstřelovače ztrácela na významu. Spíše naopak. Ostatně to potvrzují i příslušníci družstva odstřelovačů 41. mechanizovaného praporu. O svých nesporných kvalitách přesvědčili v poslední době hned v několika velice renomovaných mezinárodních střeleckých soutěžích. Tváře lidí za optikou zaměřovačů ale podléhají nejpřísnějšímu utajení, a tak se o tom příliš neví.

Osobně si vítězství v takovýchto soutěžích bez určité dávky štěstí nedovedu představit. Úroveň profesionálních odstřelovačů je natolik vyrovnaná, že o konečném výsledku rozhoduje sebemenší maličkost. Záleží nejen na znalostech, momentálním psychickém rozpoložení, kondici, ale i na vybavení a celé řadě dalších okolností,“ vysvětluje jeden z vítězů prestižní soutěže armádních a policejních odstřelovačů šrtm. P L.

Bez nadšení to nejde

Dostat se do kategorie elitních střelců ale vyžaduje obrovský zápal pro věc a dlouhodobé úsilí. Vojenští odstřelovači trénují za nejrůznějšího počasí a na nejrozmanitéjší typy a velikosti terčů. Od trojrozměrných, jako jsou například balónky, přes kovové desky, standardní stavěcí terče až po takzvané fototerče. Na nich je fotografie osoby s vyznačením smrtelných zón. Ty jsou rozpoznatelné jen při pohledu zblízka, když se ale střelec dívá na terč zdálky přes optiku, obrysy vitálních zón nevidí. Na základě fyziognomie těla musí určit, kde se nacházejí ty smrtelné, a zasáhnout je.


I během krátkého odpočinku musí být odstřelovač ve střehu

Profese odstřelovače je především o zkušenostech a správném odhadu vlivu prostředí na letící střelu. „Při po užití pušek ráže 30&Win. na velké vzdálenosti je potřeba počítat s tím, že střela velmi rychle klesá. Při určováni vzdálenosti terče, teploty, nadmořské výšky atd. se stačí jen trochu zmýlit a cíl prostě minete,“ vysvětluje šrtm. P L. Další úskalí je vítr. Jakmile střela ztrácí dynamiku, vzdušné proudy ji velmi ovlivňují. Nestačí pak určovat rychlost větru jen na metry za sekundu, v tomto případě i desetinná místa sehrávají nemalou roli. Navíc když rychlost větru změříme na místě, odkud střílíme, neznamená to ještě, že po celou dobu dráhy letu je stejná. Výjimkou nejsou větrné proudy, které míří různými směry. Často se stává, že vítr u terče fouká úplně na druhou stranu. Je to prostě alchymie.

Dostat se k výstřelu

Zasáhnout přesné cíl je pro odstřelovače samozřejmé velice důležité. Pokud se přibližuje například dva dny na pozici a po výstřelu mu trvá ještě déle, než se mu podaří uniknout, nemůže si dovolit minout. Samotná střelba je ale jen třešinkou na dortu. Sebelepší střelec, který nezvládá taktiku a ostatní potřebné dovednosti, se nedostane na pozici a nemůže tedy ani vystřelit. Nejlepších výsledků dosahuje ten, u koho jsou veškeré schopnosti potřebné pro tuto činnost vyváženy Cesta vojenských odstřelovačú k maximální profesionalitě je ale trnitá, přesto po ní v posledních letech postupují kupředu. A to především díky lidem, kteří jim jsou ochotni pomoci. Jedním z nich je například kapitán Karel Kratochvíl ze Střední policejní školy v Holešově. Žatečtí odstřelovači s ním navázali kontakt před třemi lety Díky němu mají možnost nejen účastnit se odstřelovačských soutěží pořádaných Policií České republiky, ale i kurzů pro odstřelovače, na nichž je možné získat řadu zajímavých podnětů.

Pomáhá i Dukla

Velmi dobrá je spolupráce i s vojenskými policisty Richardem Maskou, Jaroslavem Bohmem a Borisem Rekem. Ti zorganizovali letos na jaře odstřelovačský kurz, jaký v naší armádě neměl doposud obdoby. „Něco takového tady chybělo. Kurzy Policie České republiky jsou dobré, ale přece jen jsou zaměřeny na policejní odstřelovače,'' upozorňuje pprap. L. S. „V tomto případě se příprava konala v Boleticích a trvala nepřetržitě deset dní. Vzhledem k náročnosti této profese a snaze předat maximum informací a zkušeností byl kurz velmi intenzivní. Učili jsme se střeleckou taktiku, topografii, zdravotní přípravu a všechno ostatní, co s touto profesí bezprostředně souvisí. Střelecká byla zaměřena nejen na odstřelovací pušku, ale i na samopal vz. 58 a pistoli, jejichž ovládání je pro nás také nezbytné. Během přesunu máme dlouhou pušku většinou ve vaku. Těžko bychom se s ní při kontaktu s nepřítelem dokázali úspěšně bránit“.


Chvíle soustředění

Žateckému družstvu odstřelovačú při tréninku vyšla vstříc i Dukla Plzeň. Na střelnici v Lobzích jim zdejší trenéři pomáhají při výcviku ve střelbě z malorážky, která pro ně představuje určitý ekvivalent k dlouhé pušce. Pod dohledem těch nejlepších trénují takto především polohy a spouštění. „Výrazně tím šetříme náboje do odstřelovací pušky, kterých nemáme nazbyt. Navíc jedna rána do malorážky přijde na pouhou korunu. Zároveň zde cvičíme i střelbu z pistole,“ dodává šrtm. R L.

Střídavě oblačno

Přístup k odstřelovačům v naší armádě se dá vyjádřit meteorologickou terminologií střídavě oblačno. Stále je ještě dost velitelů, kteří si s touto profesí nevědí příliš rady V zahraničí je tomu ale jinak. Vývoj vojenství v posledních letech a potřeby taktiky na moderním bojišti potvrzují nemalý význam této specializace. "Například v Afghánistánu je největší poptávka po předsunutých leteckých návodčích a odstřelovačích. Díky tomu se snad postupně změní i myšlení některých našich velitelů,“ říká pprap. L S., který společně se svými kolegy strávil v roce 2009 sedm měsíců v afghánském Lógaru. "Během naší mise jsme měli možnost určitého srovnání s odstřelovači americké armády. Působili jsme totiž i ve prospěch amerických jednotek. Existovala zde také určitá zpětná vazba. Americký velitel nám na závěr osobně poděkoval. Řekl, že byl překvapen tím, jak vysoká je úroveň naší jednotky.


Snahou je co nejvíce splynout s krajinou

Čeští odstřelovači se v Afghánistánu podíleli především na zabezpečování mobilních pozorovacích týmů. Většinou obsadili nějaké vyvýšené místo a odtud hlídali cestu, kudy měla projíždět kolona. Američané požadují takovéto zajištění skoro na každý výjezd.

Musí umět improvizovat

Obecné nadále platí, že odstřelovač musí umět reagovat na každou situaci, improvizovat a přemýšlet s chladnou hlavou. Tuhle činnost nemůže dělat člověk, který čeká na to, až mu někdo řekne, udělej tohle a pak běž tam a tam. Musí umět působit samostatně, ve dvojici či týmu. Charakter úkolů většinou vyžaduje, aby odstřelovače doprovázel zajištující tým. To pochopitelně klade zvýšené nároky na celkovou mobilitu této skupiny a na schopnosti odstřelovačů si zajištovací prvek řídit. Přesuny do místa nasazení nejsou už jen pěší, ale kombinované, at již za použití vozidel či vrtulníků.


Afghánská krajina nabízí mnohdy romantické scenerie, na ty ale při nasazení nezbývá čas

Právě v Afghánistánu jsme měli možnost posoudit taktiku nasazení odstřelovačů a získat cenné zkušenosti. A to díky veliteli kontingentu plk. Petru Procházkovi, který měl opravdový zájem na zkvalitňováni této vojenské odbornosti,“dodává šrtm. P L. "Každý z nás, kdo přijal tuto profesi za svou, neváhá do ní investovat svůj čas, nadšení a případně si doplnit nějaké individuální speciální vybavení. Aby se odstřelovač udržel na standardní úrovni, měl by vystřílet dva a půl až tři tisíce nábojů ročně. My jich přitom tento rok máme podstatně méně, což není úplně ideální. Hodně se ale dá nahradit tzv. výcvikem nasucho a střelbou z malorážky. Balistiku, vítr a další záležitosti je však možné cvičit jen naostro. V extrémních podmínkách Afghánistánu při ochraně vlastních jednotek se pak zúročí veškerá kvalitní příprava a výcvik odstřelovačú.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 3/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Vladimír Marek 🕔25.02.2013 📕7.780

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře