Buffalo Mk.I kontra Zero

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔30.09.2012 📕8.837

Americká stíhačka Buffalo se v historii leteckých bojů 2. světové války stala skutečným synonymem pro neúspěch. Charakteristicky tvarovaný jednoplošník byl vyvinut společností Brewster jako palubní letoun pro americké námořní letectvo. Jediným jednoznačně úspěšným nasazením se stala služba verze Model 239 v řadách finského vojenského letectva. U britského RAF, které společně s USN patřilo mezi jeho největší uživatele, zcela propadl.

Japonská palubní stíhačka Mitsubishi A6M2 Reisen se naopak zařadila mezi letecké legendy. Na začátku války v Tichomoří tento výkonný a extrémně obratný palubní stíhací jednoplošník zazářil skutečně jako meteor. Výrazně přispěl k triumfu císařského námořního letectva, které v úvodním půlroce bojů zcela deklasovalo své protivníky. Pod označením Zero (což znamená anglicky „nula) se A6M2 staly skutečným mýtem.


Buffala 243. Sq. RAF nad Singapurem, konec roku 1941

K měření sil mezi oběma typy došlo v úvodní fázi války v Tichomoří mnohokrát. Obvykle měla střetnutí jednoznačný výsledek. Triumf císařských orlů a naprostou porážku jejich protivníků. Stačí připomenout masakr F2A-3 USMC během bitvy o Midway 6. června 1942. Při jediném boji ztratila VMF-221 z 19 nasazených Buffal 13 (plus dva Wildcaty). O život přišlo 14 pilotů.

Britští letci a jejich spolubojovníci z dominií bojovali proti Zerům za řízením Buffal Mk.I (tovární označení Model 239E) prakticky výhradně nad Singapurem. Jaký průběh měla jejich měření sil s legendou tichomořského válčiště?

Britské impérium v ohrožení

Ozbrojené síly císařského Japonska se na přelomu let 1941 a 1942 hnaly jihovýchodní Asií jako skutečný blesk. Britové se rychle dostali do velmi vážné situace v Malajsku, kde japonská armáda po úvodním vylodění nezadržitelně postupovala směrem k Singapuru. V defenzivě se nacházeli v Barmě, Hongkong kapituloval 25. prosince 1941. Japonci se rovněž úspěšně vylodili na Sarawaku (britská část Bornea) a do 19. ledna 1942 jej ovládli.

Britům se nedařilo ani na moři. 10. prosince zmizela pod vodou u Malajského poloostrova nejsilnější plavidla Royal Navy v oblasti (tzv. Force Z), bitevní loď HMS Prince of Wales a bitevní křižník HMS Repulse. Postaraly se o to skvěle provedeným útokem torpédové bombardéry Mitsubishi G3M2 a G4M1 z 22. Koku Sentai japonského námořního letectva.


Piloti novozélandské 488. Sq. RAF před Buffalem Mk.I, W8148, (stroj původně sloužil u 67. Sq. RAF a stále nese její kódová písmena RD), Singapur, prosinec 1941

Ve vzduchu to nevypadalo lépe. Britové jen obtížně hledali adekvátní taktiku pro souboje s extrémně obratnými japonskými stíhačkami. Císařské armádní a námořní letectvo jim opakovaně zasazovalo těžké ztráty a šokovalo svou výkonností, agresivitou a kvalitou nasazovaných typů, ovládaných prvotřídně vycvičenými osádkami.

Mezi muže, kteří se pokoušeli v jihovýchodní Asii čelit japonské přílivové vlně, náleželi letci z řad RAF, RAAF a RNZAF. Far East Command RAF (Dálněvýchodní velitelství RAF) bránící Malajsko a Singapur bylo početně slabé (pouhých 155 strojů) a za standardy obvyklými na britských ostrovech znatelně zaostávalo v mnoha ohledech: v kvalitě výzbroje, logistice a také v připravenosti leteckého personálu. Významná část pilotů, Australanů a Novozélanďanů, byla čerstvými „dítky imperiálního výcvikového programu“ a postrádala bojové zkušenosti. Již první střetnutí výrazně zamávala jejich morálkou. Původní přezíravé opovrhování vším japonským vystřídal otřes z kvalit nepřátelských pilotů i letadel.

Obtížnost pozic obránců Malajska a Singapuru vynikne při porovnání stíhacích složek obou stran. RAF zde disponovalo 60 Buffaly u bojových jednotek a 52 dalších se nacházelo v záloze (21 z nich však bylo nebojeschopných kvůli problémům s pohonnými jednotkami). Na nepřátelské straně hrálo hlavní roli japonské armádní letectvo, které ve Francouzské Indočíně pro podporu útoku na Malajsko a Barmu vyčlenilo celkem 191 stíhaček (59 Ki-43, 123 Ki-27 a devět Ki-44). Námořní letectvo k tomuto počtu přidalo dalších 39 stíhacích letounů z 22. Koku Sentai.


Roj Buffal brázdí singapurské nebe

Základ sil 22. Koku Sentai tvořily bombardéry G3M2 a G4M1. 22. listopadu 1941 bylo rozhodnuto do uskupení zařadit také stíhací složku. 22. Koku Sentai Shireibu Fuzoku Sentokitai (stíhací jednotka podřízená štábu 22. letecké flotily) vznikla z elementů vyčleněných ze dvou stíhacích skupin: 3. a Tainan Kokutai. Před vypuknutím bojů jednotka disponovala 27 A6M2 Reisen, 12 A5M4 a šesti průzkumnými C5M2.

Po úvodních akcích nad mořem u Malajského poloostrova a nad Borneem se 26. prosince 19 A6M2 přesunulo z Indočíny na dobyté malajské letiště Kota Bharu. Záhy se k nim přidaly také stíhačky přechodně působící z Bornea. Zera měla nyní podporovat tažení císařské armády v Malajsku ofenzivními akcemi proti ostrovu Singapur.

Od samého začátku vedli stíhači RAF v Malajsku velmi obtížný zápas: nepřítel měl převahu v počtu, v úrovni výcviku i v bojových zkušenostech. A poměr sil se ještě horšil kvůli těžkým ztrátám, které Britové utržili v prvních bojích. Při prosincových akcích v Malajsku byla téměř zničena 21. Sq. RAAF, která kvůli svému umístění v severním Malajsku jako první pocítila sílu japonského útoku. Vážné ztráty utržila také australská 453. Sq. RAF, rovněž přesunutá do Malajska. Obě jednotky musely být koncem prosince spojeny do jediné, nesoucí označení No. 21/453 (Fighter) Squadron. K 25. prosinci disponovalo stíhací letectvo na ostrově Singapur v první linii pouhými 45 Buffaly Mk.I z 243., 488. a sloučené 21./453. Sq. Doplňovalo je devět nizozemských Brewsterů Model 339 perutě 2-VIG-V.

Nad Singapurem

Vzdušné boje mezi Buffaly a Zery byly soustředěny do nedlouhého období lednové vzdušné ofenzivy japonského letectva proti ostrovu Singapur, nazvané operace S. V té době bylo předchozími boji popleněné spojenecké stíhací letectvo soustředěno na singapurských letištích. Zatímco kombinovaná 21./453. Sq. se dál věnovala podpoře imperiálních vojsk bojujících v Malajsku a využívala přitom jako předsunutých základen také letišť na poloostrově, 243. Sq. a novozélandskými piloty tvořená 488. Sq. se soustředila na protivzdušnou obranu ostrova Singapur. Jejich práci ovšem komplikovala ztráta řady vidových hlásek v Malajsku, kterou nedokázaly zcela vykompenzovat ani v Singapuru umístěné radarové stanice. Varování přicházela obvykle pozdě a neposkytovala stíhacím letounům dostatek času k nabrání výšky potřebné k úspěšnému pronásledování nepřítele. Piloti RAF kvůli tomu pravidelně zahajovali boj za nepříznivých podmínek, přenechávající podstatnou výhodu výškové převahy nepříteli. Japonci dokázali tuto přednost ještě více zúročit vhodnou taktikou. Jejich bombardéry se zpravidla pohybovaly v 7300 m (Buffala na tuto výšku šplhala půl hodiny).


Novozélandský pilot Sgt. G. B. Fisken sestřelil na Buffalu v řadách 243. a 453. Sq. RAF šest japonských letounů

V té době již měla Buffala dosti špatnou pověst. Vzdušné boje ukázaly řadu problémů: pohonné jednotky ve vlhkém tropickém podnebí trpěly poklesem výkonnosti a často docházelo k jejich poruchám, selhávaly kulomety, docházelo k únikům oleje, nevyhovovala stoupavost, typ trpěl poklesem výkonů ve velkých výškách. Co do obratnosti však řada pilotů typ nicméně hodnotila výše než Hurricany Mk.IIB, které dorazily jako toužebně očekávaná posila do Singapuru během ledna 1942.

Stíhači japonského námořního letectva se do ofenzivy proti ostrovu poprvé zapojili počínaje 12. lednem. Toho dne vzlétlo 21 Zer, aby nad Singapur doprovodilo celkem 81 bombardérů 22. Koku Sentai. Mohutný japonský svaz však donutily k předčasnému návratu nepříznivé atmosférické podmínky. Ofenzivní akce následujícího dne skončila jen o málo lépe. Nad cíl, přístav v singapurském zálivu Keppel, pronikla z vyslaných bombardérů kolem 9.30 pouze jediná letka, G4M1 z Kanoya Ku. Ostatní z 81 původně vyslaných bombardérů vyprázdnily pumovnice na náhradní cíle.

Také 14. ledna nálet 22. Koku Sentai zmařilo nepříznivé počasí. 51 bombardérů se obrátilo zpět ještě před dosažením cíle, několik doprovodných A6M2 však dokázalo nad ostrov proniknout. Poplachově vzlétla Buffala 243. a 488. Sq. Novozélandský pilot 243. Sq. Sgt. G. B. Fisken (na kontě měl jeden jistý a jeden pravděpodobný sestřel) nárokoval zasažení jedné stíhačky. Nadřízení mu přisoudili pravděpodobný sestřel a později došlo k přehodnocení úspěchu na sestřel jistý. Japonci ovšem v této šarvátce žádnou ztrátu neutržili. Šlo o první vítězství RAF při střetnutí s obávanou japonskou námořní stíhačkou. Fiskenovo Buffalo, W8147, inkasovalo ve vzdušném boji celkem 18 průstřelů.

K dalšímu střetnutí došlo hned 15. února. 27 bombardérů G4M1 Kanoya Ku. přilétlo v doprovodu tří A6M2 nad Singapur v 9.45. Protože bombardéry v přístavu nenalezly průzkumem hlášenou letadlovou loď, svrhly pumy na náhradní cíle, včetně singapurského letiště Tengah. Do bitvy s útočníky zasáhla dvě Buffala Mk.I z 243. Sq.: F/L M. Garden sedlal W8242 „WP-K“ a Sgt. R. A. Weber W8139 „WP-B“. Odvážně zaútočili na eskortu bombardérů, a společně zasáhli jednu stíhačku. Byl jim přiznán pravděpodobný sestřel. Mohlo jít o A6M2, kterou ovládal padlý Itto Hikohei (námořní pilot 1. třídy) Hiroshi Suyama. Vedle námořních letounů byly nad ostrovem 15. února v hojných počtech přítomné také letouny armádního letectva (včetně stíhaček Ki-27, Ki-43 a Ki-44), které jako obvykle tvořily hlavní protivníky Buffal.

Ráno 16. února následoval nálet 24 G3M2 Genzan Ku. proti singapurskému letišti Seletar. Doprovod tvořilo 12 Zer. Japonští stíhači ohlásili bitvu s 20 Buffaly, z nichž měli sestřelit plných 10. Ve skutečnosti Britové žádné Buffalo neztratili! Do boje s útočníky zasáhly stroje 243. Sq. Sgt. Charlie Kronk (WP-A) zápolil s šesti Zery a nárokoval jeden pravděpodobný sestřel. Sekci tvořenou F/L Bowsem a P/O Cranstonem pronásledoval asi tucet Zer. Oba piloti se však bez jediného zásahu vrátili na mateřské letiště Kallang.

Největší boj

Svůj pravděpodobně největší boj proti letounům císařského námořního letectva nad Singapurem Buffala absolvovala 18. února. Náletu se tentokrát zúčastnilo 26 bombardérů G4M1 Kanoya Ku. Eskortu tvořilo 11 A6M2 a na akci se podílely rovněž dvě průzkumné C5M2. Britové vzlétli po vyhlášení poplachu kolem 10.00. Proti nepříteli vedl smíšenou formaci 243. a 488 Sq. F/L John Hutcheson.

Když Buffala vyšplhala do 3300 m, piloti zpozorovali o nějakých 2700 m výše svaz bombardérů, mířící nad přístav. Po usilovném stoupání a průletu mraky, přičemž se v oblačnosti těsně minuli s několika nepřátelskými stíhačkami, se Spojenci dostali nad japonskou formaci. Před sebou viděli přilétající bombardéry, pod sebou na 11. hodině pak zpozorovali asi devět stíhaček (letících v 5500 m). Zaútočili na ně dříve, než stačilo zareagovat japonské výškové krytí.


Zamaskovaná stíhačka A6M2 z výzbroje 22. Koku Sentai Shireibu Fuzoku Sentokitai, Thajsko, prosinec 1941

Šlo o unikátní situaci: Během celé singapurské kampaně to byl jediný případ, kdy piloti Buffal těžili na začátku boje z výhody výškové převahy. Téměř okamžitě ovšem zareagovaly také A6M2 letící jako výškové krytí a střet vyústil v divokou stíhačkovou rvačku. 243. Sq. si připsala dva jisté sestřely (po jednom Sgt. M. J. F. Baldwin a od 488. Sq. „zapůjčený“ pilot P/O N. C. Sharp) a tři sestřely pravděpodobné. 488. Sq. vybojovala čtyři jisté (Sgt. E. E. G. Kuhn sestřelil dvě Zera a Sgt. P. E. E. Killick a F/L J. R. Hutcheson po jednom) a tři pravděpodobné sestřely.

V souboji jedenkrát bodující F/L Hutcheson ze 488. Sq. uvedl: „Hlídka v 18 000 stopách. Napadeni (stíhačkami) typu ,0‘. Ustřelil (jsem) velké kusy z kořene levé poloviny křídla ,0‘. Pravděpodobný sestřel. Později potvrzen.“ Sgt. Killick ze stejné jednotky se nejdříve dostal do skutečného dogfightu a pak se pustil za Japoncem, který se ze skrumáže stíhaček odpoutal. Pronásledoval jej až do výšky 600 m. Palbu vedl z boku a zezadu. Japonská stíhačka začala hořet. Pilot její dopad sice neviděl, ale byl přesvědčen, že se musela zřítit. Letoun A6M2 skutečně dopadl v Johoru u australského vojenského tábora. Australané nalezli vrak, vyprostili pilotovo tělo a Killickovi předali osobní věci zabitého pilota, včetně snímků rodiny a prstenu.

Japonští stíhači nicméně dokázali zadržet nápor Buffal a své protivníky zavázat bojem. Přes stíhací eskortu se k bombardérům prodral pouze P/O E. Pevreal (Buffalo, W8154) a nahlásil pravděpodobný sestřel bombardéru identifikovaného jako Ki-48.

Navzdory řadě nároků spojeneckých pilotů Japonci v boji přišli pouze o dva stroje A6M2, přičemž padl Nito Hikohei (námořní pilot 2. třídy) Yoshihiro Sukuraba. Naopak ohlásili sedm sestřelů včetně dvou pravděpodobných. Pouze jedno Buffalo, stroj W8138 P/O Sharpa, si nicméně z boje přineslo vážné (leč opravitelné) poškození.

Výměna stráží

Japonci 20. ledna provedli největší nálet na Singapur. Vedle císařského armádního letectva opět přispěli také jejich kolegové z řad císařského námořnictva. Na letiště Sembawang zaútočilo 26 G3M2 Mihoro Ku. a 18 G3M Genzan Ku. na město Singapur a přístav. Eskortu tvořilo 18 A6M2 a podílely se rovněž dvě C5M2. Na britské straně byly prvně k akci připraveny Hurricany 232. Sq. RAF, do nichž velení i piloti vkládali velké naděje (žel, rychle se ukázalo, že ani tento stíhací typ nedokáže zvrátit vývoj vzdušné situace). Za Buffala odstartovala smíšená formace sedmi strojů 243. a 488. Sq. Bohužel, piloti jako obvykle vzlétli příliš pozdě, a nestihli již před příletem útočníků vystoupat do potřebné výšky pro záchyt bombardérů.


Bombardéry Mitsubishi G4M1 z výzbroje Kanoya Kokutai

Následujícího dne na Singapur zaútočilo 52 bombardérů G3M2 a G4M1. Ochranu jim poskytovalo devět A6M2 a jedna C5M2. Proti útočníkům vzlétla vedle několika Hurricanů také všechna dostupná Buffala 243. a 488. Sq., umístěná na letišti Kallang (obě perutě 21. ledna disponovaly dohromady jen 10 bojeschopnými stroji). Ani tentokrát britští žokejové nestačili včas nabrat potřebnou výšku a nepřátelské bombardéry dostihli až během jejich návratu. Skórovali piloti 243. Sq.

Sgt. M. J. F. Baldwin nárokoval sestřel jedné G4M1. Sgt. B. S. Wipiti vybojoval jistý sestřel jednoho Zera. Druhý přiznali Sgt. G. B. Fiskenovi. Japonskou stíhačku zasáhl blízko Bakri, východně od Muaru. Během necelého týdne tak Fisken vybojoval pět sestřelů a získal pozici stíhacího esa. Sgt. C. T. Kronk se musel spokojit s pravděpodobným sestřelem Zera. Ve skutečnosti japonští stíhači – stejně jako piloti Buffal – vyvázli ze střetnutí beze ztrát.

Hlavní tíhu boje 22. ledna nesly proti císařským orlům Hurricany 232. Sq. Na Singapur zaútočilo během dopoledne celkem 52 G4M1 a G3M2. Doprovod tvořilo devět A6M2 a dvě C5M2. Hurricany dokázaly prorazit k bombardérům a dva z nich zničily a několik dalších poškodily. Během boje s bombardéry však Brity zaskočily doprovodné A6M2. 232. Sq. poté za svůj úspěch proti bombardérům zaplatila krvavou cenu: Japonci sestřelili pět Hurricanů, přičemž tři letci padli. Buffala vzlétla s velkým zpožděním, ve chvíli, kdy již na letiště Kallang dopadaly pumy. Ze čtyř startujících strojů 488. Sq. byl jeden zničen pumami svrženými G3M2 z Genzan Ku. P/O L. Farr utržil zranění, kterému podlehl o tři dny později. Do vzduchu šlo také jedno Buffalo 243. Sq. Ani jeden z těchto pilotů nestačil nabrat pro boj s Japonci potřebnou výšku.

Nicméně v čase náletu měla 243. Sq. ve vzduchu ještě šest dalších Buffal. Vzlétly k ochraně letounů majících shodit zásoby vojákům bránícím se v prostoru Muar – Batu Pahat. Nad Malajskem bez většího efektu zaútočily na vracející se A6M2. Sgt. Wapiti sice nárokoval jeden sestřel, ale Japonci vzápětí zničili dvě Buffala. Sgt. Baldwin (W8187) a Sgt. Arthur (W8147) padli.


Pozemní personál sestavuje zbrusu nová Buffala Mk.I na singapurské základně Seletar, rok 1941

Boj 22. ledna tedy představoval první skutečně úspěšné vystoupení Zer nad Singapurem. Japonští stíhači nárokovali beze ztrát sestřelení osmi „Spitfirů“ (tedy Hurricanů) a dvou Buffal. Ztraceny byly dva bombardéry.

Tímto dnem se současně uzavřela série střetnutí Buffal a A6M2. Hlavní roli ve vzdušných bojích nyní hrály na spojenecké straně Hurricany, neboť zásoba bojeschopných Brewsterů se již krátila. A k závěru se chýlilo také nasazení japonského námořního letectva v bitvě o Singapur. Poslední úspěchy vybojovaly A6M2 nad Malajskem 24. ledna, kdy zničily dva Hudsony 8. Sq. RAAF. Na piloty Zer nyní čekaly akce proti Nizozemské východní Indii. Na britské straně se posledním pilotem Buffala nárokujícím sestřel Zera stal 26. ledna příslušník 243. Sq. P/O J. M. Cranstone. Ve skutečnosti však nejspíše střílel na armádní Ki-44.

Celkem provedli stíhači 22. Koku Sentai do 29. ledna 1942 na 150 bojových letů. Bylo jim přisouzenou sestřelení 40 spojeneckých letounů. Spojenecké dokumenty potvrzují pouze 11 sestřelů: dva nizozemské Martiny 139, pět Hurricanů, dvě Buffala a dva Hudsony. Vlastní ztráty čítaly pět A6M2 (jindy jsou přiznány pouze dvě ztráty – v tomto případě nejsou evidentně započítány ztráty Reisenů, jejichž piloti vyvázli).

Závěr

Ve vzájemných střetech Japonci při reálném zničení dvou Buffal a zabití dvou pilotů pozbyli zásahem stíhačů 243. a 488. Sq. snad až tři A6M2 a dva piloty. Obě strany se dopustily nadhodnocování výsledků. V této disciplíně vedli bezesporu Japonci. Jednou z příčin byl fakt, že při chodu na maximální výkon motory Buffal silně kouřily a císařští orli pak tento černý dým považovali za známku smrtelného zasažení protivníka.

Boje mezi Buffaly a Zery zdaleka neprobíhaly podle schématu daného pověstí obou typů. Britové si nad Malajskem vedli proti obávaným A6M2 dosti dobře – ze soubojů vyšli bez nějakých větších ztrát, což bylo za situace nad Singapurem již samo o sobě úspěchem. Císařští orli naopak podávali vzhledem ke své pověsti z úvodní fáze války překvapivě nevýrazné výkony.

Epizoda nicméně nemohla nic změnit na celkovém průběhu tažení a drtivé porážce RAF, o kterou se ovšem postarali především piloti císařského armádního letectva, sedlající Nakajimy Ki-43 a z evropského pohledu velmi zastaralé stíhačky Nakajima Ki-27.

Zdroje (výběr):
Couston, J. L.: Le Brewster Buffalo, Outreau 2003;
Cull, B.: Buffalo over Singapore, Londýn 2003;
Shores, Ch., Cull, B., Izawa, Y.: Bloody Shambles, Londýn 1992;
Stenman, K., Thomas, A.: Brewster F2A Buffalo Aces of World War 2, Oxford 2010

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 11/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔30.09.2012 📕8.837

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře