Učitelé s prstem na spoušti

Autor : Vladimír Marek 🕔25.09.2012 📕7.999

Podobné články

Další články autora

Kolona českých vojáků se po týdenním úmorném patrolování vracela na základnu Soltan Kheyl. Odněkud zepředu se najednou začala ozývat prudká střelba. Jednotka afghánské armády se přímo na komunikaci ocitla pod palbou povstalců. Jeden z afghánských vojáků ležel na zemi a silně krvácel ze střelného poranění. Dva čeští vojáci mu okamžitě poskytli pod palbou pomoc. Zatáhli škrtidlo a snažili se zastavit krvácení. Voják sice ztratil přes 2 l krve, ale díky včasnému zásahu příslušníků českého mentorovacího týmu se mu podařilo zachránit život.

Od konce loňského roku působí v afghánské provincii Wardak český školicí a styčný tým OMLT (Operational Mentor and Liasion Team). Jeho velitelství je na jihu oblasti na základně Carwile. Kromě toho působí čeští vojáci na čtyřech předsunutých základnách, které se nacházejí v distriktech Seyed Abad a Jaghato.

Výcvik afghánského praporu (kandaku) se uskutečnil na základně Black Horse v Kábulu. Vyvrcholil třídenní závěrečnou prověrkou schopností. V prosinci loňského roku se náš tým společně s 500 afghánskými vojáky a 150 ks techniky přesunul na základnu Carwile. Kolona za 8 hod. překonala v náročném terénu 120 km. Afghánští vojáci jeli v otevřených pick-upech, kde stáli za kulomety. Cestu zajišťovali také z věží obrněných vozidel HMMWV. V prosincové studené noci prokázali vysoké morální schopnosti. A to včetně více než 130 nováčků, kteří nastoupili krátce před přesunem.

„Provincie Wardak se může pochlubit krásnými sceneriemi. Hory dosahují výšek i přes 5000 m n. m. Distrikty Chak a Jaghato jsou známy zemědělstvím a sadařstvím. Zvláště Chak je proslulý pěstováním jablek. Rozlehlost zelených zón však není velká, vše ostatní je pokryto kameny a pískem. Za dobu našeho působení jsme zde snad neměli ošklivé ráno. Pokaždé nás vítalo slunce. Nadmořská výška nám při operacích dává zabrat. Obzvlášť když patrolujeme s plně naloženým batohem, neprůstřelnou vestou a nabitou zbraní,“ vysvětluje mjr. Robert Dziak. „Na druhou stranu je však Wardak trvale zařazen mezi pět nejnebezpečnějších provincií v Afghánistánu. Jednak se zde pohybuje spousta kriminálních skupin, kterým jde výhradně o vlastní zisky. Jednak zde operují povstalecké jednotky ideologicky zaměřené na boj proti koaličním silám a oddíly rebelující proti jakýmkoli vládním složkám, které by mohly zajistit stabilitu země. Podél hlavní komunikace, nazývané ‚Highway 1‘, se nachází množství ohořelých vraků. Je to výsledek činnosti povstaleckých bojůvek a kriminálních skupin.“

Nejdříve budovali

Česká jednotka OMLT má 54 vojáků (více než 60 % je ze 43. výsadkového mechanizovaného praporu) a je kompletně vybavena a schopna samostatného nasazení. Její součástí jsou i dělostřelečtí a letečtí návodčí a někteří další specialisté. Velitelství a štáb (16 vojáků) zabezpečuje a plánuje činnost pěti mentorovacích (školicích) týmů. Čtyři týmy se zaměřují na taktický výcvik afghánských jednotek a pátý má na starost rotu zbraní. Organizační strukturu doplňuje skupina bojové podpory, jejíž součástí je i zdravotnický tým v čele s lékařem.

Základna Carwile zajišťuje činnost všech jednotek v jižním Wardaku. Byla postavena jako bojová a stejně stroze je i vybavena a zařízena. Není tady žádný komfort. „Podobně jako základna Jaghato, má několik zodolněných staveb, pár sprch, jídelnu ve stanu a přenosné záchody. Nikdo se zde nezabývá nepodstatnými věcmi. Kluci na předsunutých postech, kterým se vlastně ani neříká ‚základny‘, ale ‚checkpointy‘, mají ještě tvrdší podmínky,“ popisuje Robert Dziak. „Po převzetí operačního prostoru po předchozím kandaku jsme zjistili velké nedostatky v ochranných stavbách. V prvních týdnech po příjezdu jsme fungovali jako ženijní jednotka, nejdůležitějšími bojovými prostředky zde byly bagry a kolové nakladače. Checkpointy jsme zodolnili, pomohli jsme Afgháncům zavést systém obrany a ochrany – teď už se můžeme plně věnovat operační činnosti v celém prostoru odpovědnosti.“

Všestranní vojáci

Mise zaměřená na školicí činnost vyžaduje široké spektrum znalostí. Mentor by měl být pedagog a psycholog, musí být velmi, velmi trpělivý, shovívavý a schopný porozumět kulturním odlišnostem. Měl by dokázat přimět Afghánce, aby operovali i v nevhodnou denní dobu a dodržovali postupy, které se jim zrovna zdají být zbytečné. Musí být schopen komunikovat s americkým pilotem nebo dělostřelcem, aby zajistil svému týmu bezpečnost a nezbytnou palebnou či zdravotní podporu.

„Do Wardaku se nechce moc ani tlumočníkům. Navíc si nemůžete dovolit 54 překladatelů, je tedy nezbytné některým výrazům rozumět a některé věty dokázat sestavit sami. Působíme zde v mnohojazyčném prostředí. Velitel kandaku a několik dalších důstojníků a místní obyvatelé mluví nebo alespoň rozumí rusky. Během jediného dne není tedy výjimkou, že mluvíte dvěma třemi, nebo i čtyřmi jazyky,“ vysvětluje mjr. Dziak. „Setkáváte se rovněž s odlišným přístupem při plánování úkolů. Jinak postupuje afghánská armáda, jinak NATO či americká armáda. OMLT je tmelicím prvkem, který v podstatě umožňuje spolupůsobení afghánských a koaličních složek v jednom operačním prostoru.“

Školicí tým plní úkoly 24 hod. denně, sedm dní v týdnu. V Afghánistánu je obecně uznáván jako den pracovního klidu pátek – často ale všechno bývá jinak. Na základně Carwile se v afghánské části nachází mešita, kde se pravidelně každý čtvrtek (afghánská sobota) konají bohoslužby vedené náboženským důstojníkem Afghánské národní armády (ANA). Na předsunutých základnách však i v této době často probíhají patroly zaměřené na získávání informací a zjišťování potřeb místního obyvatelstva. Důležité je rovněž zabezpečení páteřní komunikace. Často se také konají setkání s radou starších. „Pokud se vyskytne nějaký problém, např. nález improvizovaného výbušného systému (IED), příp. střelba na základnu, je nezbytné situaci okamžitě řešit,“ říká pplk. Ladislav Švejda. „Naši vojáci se navíc často podílejí na odstraňování následků dopravních nehod. Lékař a zdravotník týmu při podobných událostech zachránili několik lidských životů.“

Čeští příslušníci OMLT jsou zásobováni americkým logistickým systémem, který dokáže i na tak odlehlé místo v Afghánistánu dostat potřebné množství potravin. Mentoři na checkpointech si vaří sami, střídá se celý tým. Jídlo si připravují z polotovarů. Pokud zrovna působí s americkou četou, doplňují se vzájemně. Často české vojáky zvou na jídlo i Afghánci. Dokážou ho připravit v obtížných podmínkách a je velmi chutné. Problém mnohdy bývá pozvání ke stolu slušně odmítnout.

Překonali kulturní odlišnosti

Afghánská společnost, armádu nevyjímaje, je do značné míry poznamenána dlouhotrvající válkou a vlastní minulostí. V ANA slouží bok po boku bývalí protivníci z minulých konfliktů. Jejich nespornou předností je, že se dokážou nad minulost povznést a tahat za jeden provaz. ANA se, na rozdíl od afghánské policie, těší u veřejnosti nemalé důvěře.

„Zpočátku se jako jeden z největších problémů zdály být kulturní odlišnosti. Jsme vychovaní jinak: nemohli jsme pochopit, jak moc důležité je pro Afghánce společné pití čaje. Tuto činnost mají dokonce zapracovanou do denního řádu. Když je zrovna čas modlitby, nelze ji odložit, i kdyby se dělo cokoliv. Po delším čase stráveném společným výcvikem a přípravou na budoucí operace se nám podařilo nastavit systém přijatelný pro obě strany, postavený na vzájemném respektu a společných cílech,“ vysvětluje velitel týmu. „Musím uznat, že Afghánci jsou dobří vojáci. Především při patrolách a bojových operacích dokážou dodržet plán. Pro někoho možná překvapivě působí disciplinovaně a mají solidní výdrž, což se ukázalo hlavně při společných pěších patrolách se spojenci. Mimořádně si cení vědomostí českých instruktorů. Jsou velmi soutěživí. Během zaměstnání se snažíme udržet jejich pozornost vymýšlením nejrůznějších her. Je to Komenský v praxi.“

Asi největším problémem je prý přesvědčit afghánské důstojníky, že se musí účastnit výcviku a operací se svými podřízenými. To se ale netýká nižších velitelů, kteří vedou své vojáky na patrolách, v operacích nebo v součinnosti s českými patrony opravují případné taktické nedostatky. Jedná se s největší pravděpodobností o pozůstatek z minulosti. Např. výcvik ve střelbě musel být veden odděleně: zvlášť pro vojáky a poddůstojníky a zvlášť pro důstojníky kandaku.

Hned v prvních dnech našeho působení v provincii Wardak došlo k napadení jedné z předsunutých základen. Mentorům dalo obrovskou práci korigovat dychtivost afghánských vojáků opětovat palbu ve všech směrech, dokonce i napříč základnou. Při nastřelení jiné základny o týden později vystřílela afghánská jednotka 1600 nábojů, náš tým přitom ani jeden.

V současné době dosáhly afghánské jednotky vyšší úrovně vycvičenosti. Když občas slouží na checkpointech bez mentorů, dokážou organizovat obranu, vést střelbu zájmovým směrem a zbytečně neplýtvat municí.

Dobré jméno republiky

Plnění úkolu v provincii Wardak je mnohonárodní záležitostí. Kromě Afghánců zde naši vojáci často spolupracují s americkou armádou. Při společných operacích působí mj. jako styčný prvek koordinující činnost všech zúčastněných jednotek. Mezi českými mentory a afghánskými vojáky se postupně vybudoval určitý vztah. Rozhodující pro jeho formování byly první tři měsíce společného výcviku v Kábulu na základně Black Horse. Naši vojáci v průběhu této přípravy využívali netradiční metody a dokázali se u Afghánců prosadit i díky dobrému jménu České republiky, resp. Československa v této zemi. V úvodní fázi společného výcviku spolupracovali rovněž s vojáky z Velké Británie (především štáb) a s příslušníky rumunské armády. Velmi dobré vztahy byly navázány i s řeckým a zejména se španělským OMLT, které nám předaly své cenné zkušenosti z výcviku Afghánců.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 9/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Podobné články

Další články autora

Autor : Vladimír Marek 🕔25.09.2012 📕7.999

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře