Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku

Autor : Bc. Vendula Krumlová 🕔30.03.2012 📕3.341

Seriál

  1. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  2. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  3. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  4. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  5. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  6. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  7. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  8. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku

Podobné články

Další články autora

Úvod

Odsun Němců pokládám za jednu z klíčových událostí novodobých českých dějin. Jak ve své knize píše Tomáš Staněk: „Hovořilo se o otázce kolektivní viny, o sociálních, hospodářských, politických, právních, i mravních dimenzích přijatého řešení, o způsobu provedení transferu, o jeho vlivu na stav společnosti apod.[1] Ve své práci se budu zabývat konfiskací majetku sudetských Němců,[2] která následovala po nuceném odchodu německého obyvatelstva. Průběh a následky konfiskace budu zkoumat na příkladu severočeského Rumburku.

Konfiskace sudetoněmeckého majetku bývá někdy označována za oprávněnou majetkovou sankci vůči nepřátelům a vlastizrádcům českého národa. Na druhou stranu je v souvislosti s konfiskací ostře kritizováno popření jednoho ze základních demokratických principů, kterým je neporušitelnost soukromých vlastnických práv. S tím souvisí zásadní otázka mé práce. Chci zjistit, zda radikální proměna vlastnických práv po válce prospěla nebo uškodila hospodářskému vývoji. Proto je důležité, chápat konfiskaci jako zásah do soukromých vlastnických práv, kdy dochází nedobrovolně k jejich změně. V úvodu chci vymezit pojem vlastnického práva a pravidla, která jsou nutná pro jeho fungování. Dále se chci zabývat okolnostmi, za jakých dochází ke změně vlastnictví.

Za metodologický rámec jsem si zvolila teorii vlastnických práv. Vlastnické právo představuje přímé právní panství nad věcí, je to věcné právo, které působí vůči všem. Všichni tak mají povinnost zdržet se jakéhokoliv zásahu do vlastnictví oprávněného. Jinak řečeno, jak uvádí Voight, vlastník má nárok, aby ostatní vyloučil z nežádoucího užívání svého statku.[3]

Jednotlivec se nemusí bát o svůj majetek, pokud někdo zasáhne do jeho vlastnického práva, je tu autorita, na kterou se může obrátit s žádostí o pomoc. Vlastnické právo je vymezeno pomocí několika spjatých práv. Vlastník má právo statek fakticky užívat, požívat jeho plody a užitky, má právo se statkem nakládat.[4] V moderní době ovšem vlastnické právo není chápáno jako neomezené panství nad věcí. Jsou tu omezení, která souvisí s vlastnickým právem jiných osob, s veřejným zájmem, zákonnými předpisy, omezujícím prvkem může být i vlastník sám.

Existuje několik teorií vzniku vlastnického práva, které stojí zejména na přirozenoprávní koncepci. Demsetz vysvětluje svou hypotézu vzniku soukromého vlastnictví na problému kolektivního statku. Při jeho využívání se jedná kolektivně neracionálně, statek je přečerpáván a dochází k produkci negativních externalit. Je tak nutné zřídit soukromá vlastnická práva, aby došlo k potlačení negativních externalit.[5] Jak uvádí ekonom Harold Demsetz, vlastnické právo má význam až ve společnosti, kdy nabízí nějaké jistoty v kontaktu s ostatními.[6] Vymezená vlastnická práva jsou institucí, která snižuje nejistotu v rámci lidských směn. Definování pravidel týkajících se vlastnického práva, stejně tak jako poskytnutí následné ochrany vlastnictví je úkolem státní moci. Ve většině publikací se rozlišuje trojice základních pravidel vztahujících se k vlastnictví, a to nabývání vlastnictví, jeho ochrana a právní nakládání s majetkem.[7] Je nutné stanovit jasně daná pravidla a zajistit jejich dodržování pod hrozbou sankce. Jak uvádí Richard Epstein, pravidla, která určují, jakým způsobem lidé nabývají vlastnictví představují soubor původních práv, ty mohou být následně měněna prostřednictvím dobrovolných směn.[8] Státní instituce (soud, arbitr) vystupuje při neoprávněném zásahu do vlastnického práva jako třetí nezávislá strana, která má právo vydávat individuální právní akty, ukládat zúčastněným dvěma stranám práva a povinnosti. Problém nastává, když do vlastnického práva z nějakého důvodu zasahuje stát jako vrcholná autorita. Stává se účastníkem sporu, měl by mít rovné postavení jako druhý účastník, ale fakticky mu je nadřazen, stále je pomocí zákonů schopen mu ukládat práva a povinnosti. Ten, jehož vlastnická práva jsou dotčena, pak nemá možnost dovolat se jakékoliv pomoci.

Demsetz vychází ze základního předpokladu, že soukromé vlastnictví je nejlepší způsob jak využít zdroje pro účely vytváření bohatství, pro hospodářský růst.[9] Pokud je změna vlastnického práva za využití dobrovolné směny (prodej, výměna) vede to k prospěchu jednotlivce a přes „neviditelnou ruku trhu[10] k prospěchu celé společnosti. Jinak je tomu ovšem když dojde k omezení nebo změně vlastnických práv nedobrovolně, v rámci vyvlastnění, za donucení státní moci. Znamená to popření právní jistoty a stát by se k tomuto kroku měl uchylovat jen v krajních případech (zda-li vůbec), své jednání by měl řádně zdůvodnit, poskytnout kompenzaci.[11] Po válce však v Československu proběhlo zabavení majetku bez náhrady. Konfiskace byla majetkovou sankcí pro vlastizrádce. Ti tak neměli mít právo na náhradu, ani právo nárokovat si majetkové hodnoty nazpět. Konfiskace představovala hluboký zásah do vlastnických práv sudetských Němců a dodnes přetrvávající majetkové spory jsou pochopitelné. Následný poválečný vývoj v Československu nadále provázely zásahy do majetkové struktury obyvatelstva. Podniky se zestátňovaly, přiřazovaly k národním, probíhaly různé restrikce v rámci nakládání s majetkem. Ekonom Douglass North uvádí, že vlastnická práva jsou rozhodující faktory, které ovlivňují efektivitu trhů[12] Na základě této teorie by konfiskace majetku a následné omezování soukromého vlastnictví měly být příčinou hospodářského úpadku. Z této teze tak ve své práci budu vycházet.

Další mojí počáteční hypotézou bude, že celý proces probíhal nárazově, nesystémově, s ohledem na zájmy orgánů u moci, na základě právních předpisů, které umožňovaly různou interpretaci pojmů a docházelo tak k nelegálním převodům majetku. Z teoretického hlediska musela nedobrovolná proměna vlastnických práv přinést negativní dopady pro hospodaření firem, celkovou hospodářskou situaci v Československu. Tento předpoklad se budu snažit ověřit na příkladu severočeského města Rumburku, kdy svou teoretickou hypotézu porovnám se skutečností. Bude mne zajímat, co očekávala od konfiskace politická reprezentace, která přišla s plánem na její provedení. Dále jak konfiskace proběhla a jaký měla dopad na regiony, kterých se týkala. Budu se snažit odpovědět, zda ustanovení národních správců, konfiskace a následné nakládání s konfiskáty probíhalo podle přesně daného plánu. Jak byli voleni národní správci? Byl velký zájem o to stát se národním správcem? Jestli ano, tak proč? Jak velké měli správci pravomoci? Které orgány měly v rukou skutečnou moc? Komu a na základě jakého důvodu se majetek bez náhrady zabavil? Kdo měl hlavní slovo při manipulaci s konfiskáty? Jak je odůvodněné zabavení majetku bez náhrady a nemožnost nárokovat si jakoukoliv kompenzaci? Jaké následky přinesl celý proces konfiskace? Problematika konfiskace sudetoněmeckého majetku mi přináší spoustu otazníků. Jasným a pochopitelným prvkem doprovázející poválečné období je boj politických sil o moc. Otázkou zůstává, zda při řešení problematiky konfiskace, došlo napříč politickým spektrem ke shodě, jako v případě odsunu, nebo zda – li se rozpory politických stran projevily i v této oblasti. Jakou váhu přikládala poválečná vláda obnově hospodářství? Nebyly upřednostňovány jiné zájmy, které mohly mít pro hospodářství negativní následky?

V první kapitole se budu zajímat o otázku odsunu německého obyvatelstva a to z toho důvodu, že byl nutným předpokladem následné konfiskace jejich majetku. Po nuceném odchodu Němců tu zůstaly nevyužité majetkové hodnoty a bylo potřeba s nimi určitým způsobem naložit. Ustanovení národní správy a následné zabavení bez náhrady se jevilo jako výhodné řešení, které odčiní křivdy, jež se českému národu děly během války. Souvisejícím problémem bylo nahrazení německé pracovní síly, celkové obnovení pokojného stavu.

V druhé kapitole bude mým úkolem zpracovat právní rámec konfiskace, představit dekret o národní správě, dekret týkající se konfiskace sudetoněmeckého majetku. Budu se snažit poukázat na jejich vznik, který souvisí především se všeobecnou náladou v poválečném období v Československu, s Košickým vládním programem a s přístupem politických stran Národní fronty. Poukázat na jejich nedostatky související s politickými boji o moc, s krátkým časovým intervalem, ve kterém byly vytvořeny. K jejich uplatnění byla nutná rozhodnutí příslušných orgánů, které tak získaly rozhodující moc. Je nutné vymezit koho se měla konfiskace týkat, jaký majetek se měl zabavit, kdo měl být popřípadě z působnosti dekretů vyjmut, zda – li byl dodržován stanovený postup konfiskace. Staněk v souvislosti s tím označuje, za otázku zásadního charakteru určení průběhu konfiskace u větších a středních průmyslových konfiskátů, na které se nevztahovalo znárodnění. Přičlenění průmyslových konfiskátů ke znárodněným podnikům nebo jejich ponechání pod národní správou prosazovala KSČ za podpory odborů. Provádění konfiskace a tzv. restituce se stalo předmětem polemik na pozadí politických sporů.[13]

Třetí kapitola by měla představit bývalé okresní město Rumburk a jeho specifika v poválečném Československu. Rumburk jsem si vybrala z toho důvodu, že leží v těsné blízkosti hranic s Německem a zároveň je přirozeným centrem Šluknovského výběžku. Jako pohraničního města, kde byla za války absolutní nadvláda německého obyvatelstva a svou výrobou sloužilo nacistickému Německu, se poválečná konfiskace týkala téměř všech majetkových hodnot. Události v následujících dvou letech po válce znamenaly pro Rumburk dalekosáhlé změny, téměř úplnou výměnu obyvatelstva. S tím souvisí i obrovské množství zanechaného majetku, který byl vlastníkům bez náhrady odebrán. Pro mou práci by tak měl být ukázkovým příkladem. Jan Smetana uvádí: „Ustanovení o konfiskaci se v Rumburku týkalo většiny podniků i živností, rodinných domů, všech vil a činžovních domů.[14]

Ve čtvrté kapitole se na příkladu podniku RINCO Werke budu snažit zodpovědět výše položené otázky. Nalézt odpovědi nebude jednoduché, v době plné nejasností nebylo těžké obejít některá pravidla, či nalézt mezeru v ustanovení vyhlášek, zákonů, dekretů. O těchto postupech, které nejsou zcela v souladu s právem, nebude zřejmě příliš informací. Budu vycházet z archivních záznamů a snažit se tak vytvořit ucelený příběh firmy RINCO a dokázat na ní nesystémovost celého procesu kolem konfiskace, poukázat na hospodaření v poválečných letech.

Jádro mé práce bude ležet v mikrostudii města Rumburk, podniku RINCO Werke. Z vydaných pramenů k Rumburku však není možné příliš čerpat. Obsahují především obecné informace, vztahující se k jeho historii, přírodě, památkám. K poválečné době nalezneme ve vydané literatuře jen málo informací. Jednou z publikací týkajících se Rumburku je monografie od Jana Smetany: Rumburk: město v českém Nizozemí[15], jako další vydaný zdroj poslouží publikace od Jaroslava Melichara: Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost.[16] Z důvodu nedostatečnosti vydaných pramenů budu muset vycházet především z archivních záznamů. Využiji především velmi obsáhlý fond Okresní národní výbor Rumburk 1945 - 1960,[17] který se týká poválečného období. Josef Kaluha se také ve svých Zápisech městské kroniky Rumburk[18] věnuje situaci v Rumburku v době po válce. Dále okrajově využiji Kroniku města Rumburk,[19] Pamětní knihu Rumburk.[20]

Literatura k problematice odsunu a konfiskace obecně je samozřejmě obsáhlejší. Z dostupných materiálů je možné si vytvořit poměrně ucelený obrázek poválečné doby v Československu. Popisu této doby se věnuje například Karel Kaplan. Bude tak jedním z mých základních autorů, který mi objasní okolnosti předcházející a doprovázející konfiskaci, poukáže na její následný vliv na hospodářskou situaci v republice. Budu se věnovat především jeho dílu Pravda o Československu 1945-1948.[21] Při bližším seznamování s tématem i z hlediska sudetoněmecké otázky nalezneme dostatek podkladů. Většina prací však zachycuje především odsun sudetských Němců a okrajově se zmiňuje i k námětu zabavení jejich majetku bez náhrady. Takovým autorem popisující sudetoněmeckou otázku, vztah Čechů Němců je například Tomáš Staněk. Jeho nejobsáhlejší publikací je zřejmě Odsun Němců z Československa 1945 -1947.[22] Naleznu v ní i zmínky o přístupu politických stran ke konfiskaci, hospodářské následky uvalení národní správy, následné konfiskace. Vzhledem k mému tématu hodlám zpracovat i právní rámec konfiskace. Budu vycházet z dostupných dekretů, vyhlášek, nařízení. Z právního hlediska se zabývá tématikou konfiskačních dekretů například Jan Kuklík. Zajímavá je jeho monografie: Mýty a realita tzv. "Benešových dekretů": dekrety prezidenta republiky, 1940-1945.[23] Ve svých knihách zastává spíše postoj obhájce dekretů a toho, co se na jejich základě stalo. K samotné konfiskaci hospodářského majetku sudetských Němců již tolik dostupné literatury není. Problematice průmyslových konfiskátů se věnuje Růžena Hlušičková ve své monografii: Boj o průmyslové konfiskáty.[24] Dále mi již nezbývá než teoretická východiska porovnat s konkrétním příkladem.

Poznámky

[1] STANĚK, Tomáš. 1992. Předpoklady, průběh a důsledky vysídlení Němců z Československa (1918 – 1945). Ostrava : Amosium servis, 1992. s. 5.

[2] Pojem Sudety se v období druhé světové války stal synonymem pro české pohraničí.

[3] VOIGHT, Stefan. 2008. Institucionální ekonomie. Praha: Alfa nakladatelství. 2008. s. 129.

[4] Nynější vymezení v zákoně:„Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s nimi.“ Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník § 123. (online). (cit.2011-04-01). http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obcanzak/cast2.aspx.

[5] DEMSETZ, Harold. 1967 Toward a theory of property rights. American Economic Review (online). May 1967, vol. 57, no 2, p347.(cit.2011-08-20). www.ebsco.com.

[6] DEMSETZ, Harold. 1967 Toward a theory of property rights. American Economic Review (online). May 1967, vol. 57, no. 2, p351.(cit.2011-8-20). www.ebsco.com.

[7] Například i Robert Nozick ve své knize z roku 1974 Anarchy, state, and Utopia.

[8] EPSTEIN, Richard. 2010. Právo, ekonomie a politika. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. s. 19.

[9] DYAL-CHAND, R. 2011. Useless property. Cardozo Law Review (online). March 2011, vol. 32, no. 4, p1369. (cit.2011-04-01). www.ebsco.com.

[10] Pojem, který zastupuje myšlenku, že na svobodném trhu jedinec sledující svůj vlastní zájem rovněž podporuje blahobyt celé společnosti. Celkové výnosy jsou chápány jako součet individuálních.

[11] Jako příklad dnešní úprava: „Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“ Zákon č. 2/1993 Listina základních práv a svobod, článek 11, odstavec 4, (online). (cit.2011-05-01). http://business.center.cz/business/pravo/zakony/listina-zakladnich-prav-a- svobod/hlava2.aspx.

[12] NORTH, Douglass C. 1992. Institutions and Economic Theory. American Economist (online). spring 1992, vol. 36, no. 1, p6. (cit.2011-04-01). www.ebsco.com.

[13] STANĚK, Tomáš. 1991. Odsun Němců z Československa 1945 - 1947. Praha : Academia, 1991. s. 349.

[14] SMETANA, Jan. 1999. Rumburk: město v českém Nizozemí. Město Rumburk, 1999. s. 134.

[15] SMETANA, Jan. 1999. Rumburk: město v českém Nizozemí. Město Rumburk, 1999. 213 s.

[16] MELICHAR, Jaroslav. 2008. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. 250 s.

[17] JOZA, Petr. 2008, Státní okresní archív Děčín,Okresní národní výbor Rumburk 1945 – 1960, inventář č. 573, NAD 1003. Děčín. 2008. 85. s. (online). (cit.2011-04-01). http://www.soalitomerice.cz/sites/default/files/onv_rumburk.pdf

[18] KALUHA, Josef. 1972. Zápisy městské kroniky Rumburk za léta 1945 – 1948. Strojopis 1972. 13 s.

[19] ZIEBNEROVÁ Marie: Kronika města Rumburk. I. Díl (1945 – 1970). Rukopis. Psáno od r. 1981.

[20] SLÁVA, Bohuslav: Pamětní kniha města Rumburk. Strojopis, in: Státní okresní archív Děčín (SOA Děčín). 20 s.

[21] KAPLAN, Karel. 1990. Pravda o Československu 1945-1948. Praha : Panorama, 1990. 245 s.

[22] STANĚK, Tomáš. 1991. Odsun Němců z Československa 1945 - 1947. Praha : Academia 1991. 536 s.

[23] KUKLÍK, Jan. 2002. Mýty a realita tzv. „Benešových dekretů“ : dekrety prezidenta republiky, 1940-1945. Praha : Linde, 2002. 511 s.

[24] HLUŠIČKOVÁ, Růžena. 1983. Boj o průmyslové konfiskáty v Československu 1945 – 1948. Praha : Práce,1983. 180 s.

Seriál

  1. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  2. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  3. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  4. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  5. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  6. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  7. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku
  8. Konfiskace průmyslového majetku sudetských Němců po roce 1945 na příkladu Rumburku

Podobné články

Další články autora

Autor : Bc. Vendula Krumlová 🕔30.03.2012 📕3.341

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře