Vybrané trendy globální bezpečnosti

Autor : Bc. Jana Strouhalová 🕔13.12.2011 📕6.639

Závěr

Základní tezí této práce bylo, že se bezpečnostní prostředí proměňuje. Kromě celkového vývoje mezinárodního systému směrem k multipolaritě ho ovlivňují i další dílčí změny. Mezinárodní systém je komplexnější a žádnou dimenzi bezpečnosti nelze podceňovat. Rovněž nelze podceňovat ani nové aktéry, neboť se v nich skrývá velký potenciál, ať jde o počet obyvatel, smýšlení či schopnosti aktérů. Rozrůstá se škála hrozeb i jejích možných nositelů a stírá se rozdíl mezi vnitřní a vnější bezpečností. V globalizovaném světě bude také podoba bezpečnostního prostředí více záležet na ekonomických faktorech.

Teprve příští vývoj ukáže, zda s sebou méně stabilní a předvídatelná multipolarita nese větší pravděpodobnost vzniku konfliktů. Rostoucí vzájemná závislost států, která přichází s globalizací, snižuje pravděpodobnost vzniku celosvětového konfliktu. Literatura se shoduje na nepravděpodobnosti vzniku globálního konfliktu, ovšem konflikty menšího rozsahu připouští. Konflikty z mezinárodních vztahů určitě nezmizí. Chování aktérů lze v určitých aspektech přirovnat k chování jednotlivce. Pokud nad nimi nestojí žádná autorita, nejsou stanoveny hranice chování. Nyní hranice určuje mezinárodní právo. Aktéři jsou více či méně disciplinovaní a řídí se jím. Nacházíme se však v období změn. Teoreticky by v budoucnu mohla nastat nouzová situace, kdy by se válka stala řešením. Vymizelo již přímé ohrožení státní suverenity, ale stále existují hrozby nižšího stupně, které mohou při zanedbání eskalovat.

Do budoucna jsou akcentovány zejména hrozby terorismu, šíření zbraní hromadného ničení a jejich kombinace, kybernetické kriminality, existence tzv. failed states a degradace životního prostředí. Hlavním tématem bezpečnostních vztahů zůstane terorismus a jeho nové formy. Jednou z nich je nekonvenční terorismus. Předpokládá se, že by teroristé v budoucnu mohli získat zbraň hromadného ničení a že by usilovali spíše o biologické a chemické zbraně než o ty jaderné. Chemický či biologický útok lze totiž snáze realizovat.

Poměrně novým fenoménem je kybernetická bezpečnost. Vyspělé státy jsou stále více závislé na počítačových sítích, jejichž napadení by mohlo vést ke kolapsu komunikačních systémů včetně vojenských a k ochromení života společnosti. Vyřazení kybernetické infrastruktury státu je v současné době nejlevnější formou konfrontace. Původcem této hrozby nejsou jen teroristé, ale i jedinci, kteří jsou schopni prolomit ochranu kybernetické infrastruktury a ochotni získané informace prodat. Z toho důvodu budou v budoucnu dále posilovány prostředky kybernetické bezpečnosti.

Kromě států se mezi účastníky mezinárodních vztahů řadí nestátní aktéři, z nichž nejdůležitější roli hrají mezinárodní organizace. Na podobu mezinárodního systému mají stále větší vliv, plní však jinou úlohu než státy, a proto postavení států neohrožují. Mezinárodní organizace pozitivně přispívají k mírovému rozvoji globálního prostředí, i nadále však budou limitovány naplňováním zájmů jednotlivých členských států.

Důležitý bude rozvoj technologií. Nové technologie mají potenciál zásadně ovlivnit podobu globální bezpečnosti, ať půjde o zbraňové systémy či zcela mírové informační technologie. Využívání informačních a komunikačních technologií v sobě sice nese riziko kybernetické kriminality, přináší však hlavně výhody. Zrychluje a zpřesňuje vedení operací a umožňuje snížit ztráty na životech. Na základě technologických možností jsou také rozvíjeny nové bezpečnostní koncepty.

V následujících dvaceti letech bude probíhat konfrontace ideologií, která však nezpůsobí vojenskou rivalitu. Pro státy Afriky, Asie a Latinské Ameriky, které jsou považovány za zaostalejší, se může stát modelem hodným následování systém kombinující liberalizaci tržního prostředí s nedemokratickým řízením státu. Dle některých autorů představuje tento model první novou ideologickou výzvu pro demokracii západního typu od rozpadu socialistického bloku. Také není vyloučeno, že se objeví nová ideologie, která bude zpochybňovat úplné základy demokratického zřízení, a že demokracie bude muset vůči této nové ideologii obhájit své místo.

Součástí mezinárodních vztahů zůstane zbrojení i jaderné odstrašení jako nástroj zajištění bezpečnosti vůči aktérům, kteří nejsou ochotni dodržovat závazky vyplývající z mezinárodního práva. Potenciál šíření jaderných zbraní se skrývá i v šíření jaderné technologie pro využití v energetice. Rizika jsou obsažena i v nižších bezpečnostních standardech a odborném zázemí v zemích, které si tyto technologie teprve osvojují.

Energetické dimenze si zachová svůj význam. Vlastnictví primárních energetických zdrojů zajišťuje státům lepší pozici v mezinárodních vztazích. Dostupnost těchto zdrojů a nakládání s nimi bude mít konfliktní potenciál. Dostatek energie je nutnou podmínkou pro ekonomický rozvoj, proto bude poptávka po primárních zdrojích stoupat. Stále budou nejvíce využívána fosilní paliva. Kromě současných těžebních lokalit získá na významu Střední východ a výhledově se zvažuje možnost těžby v Arktidě.

Jaderná energie se ani v následujících dekádách nebude těšit přízni. Panuje vůči ní přílišná nedůvěra, než aby se její podíl na energetickém mixu výrazněji zvýšil. Přesto bude využívána, neboť pro některé země bude tím nejpřijatelnějším řešením.

O mnoho více nebudou využívány ani obnovitelné zdroje, protože ještě nebudou vykazovat dostatečnou efektivitu. Možná, že v příštích dvaceti letech dojde k objevení nového komerčně využitelného zdroje energie. Bude ale ještě nějakou dobu trvat, než bude uveden do praxe. To, kdy společnost přejde na nový zdroj energie, závisí na rychlosti vědeckotechnického pokroku a také na ceně ropy, která je nyní nejpoužívanějším zdrojem energie

Energetická bezpečnost bude stále více spojována s environmentální. Státy si uvědomí, že se jim vyplatí dbát na ochranu životního prostředí, protože jeho kvalita ovlivňuje zdraví všech obyvatel planety. Špatné zdraví obyvatelstva znamená nižší HDP, celkově menší ekonomické výkony a vyšší výdaje ve zdravotnictví a na sociální péči.

V úvodu představené teze se v obou částech práce potvrdily. Z toho lze vyvodit i určité závěry pro Českou republiku. ČR nehraje při formování globálního bezpečnostního prostředí výraznější roli. Musí naopak reagovat na daný vývoj. Jako malý stát zajišťuje své postavení v mezinárodních vztazích a svou bezpečnost činností v mezinárodních organizacích. Ty budou hrát i nadále klíčovou roli pro hájení českých zájmů. Pro ČR jsou v tomto ohledu relevantními organizacemi EU a NATO.

Ve vojenské dimenzi se ČR nemůže srovnávat s globálními aktéry. V případě ohrožení státní suverenity by se musela spolehnout na pomoc spojenců, neboť nemá dostatečné kapacity na obranu vlastního území. Od státu velikosti ČR se to však ani neočekává. Požadována je schopnost působit společně se spojenci. Proto by česká bezpečnostní i vojenská strategie měly reflektovat bezpečnostní politiku mezinárodních organizací, jichž je součástí.

Nové hrozby se ČR dosud bezprostředně nedotkly. ČR se zatím nestala terčem teroristických útoků. Ví se však o tom, že by zde teroristé mohli pobývat a připravovat se na útok na jiném místě. Kybernetické útoky jsou zatím v ČR záležitostí jednotlivců, motivované často finančním ziskem nebo prokázáním vlastních schopností. Existuje ale možnost, že se časem objeví útoky ohrožující chod státu.

ČR se neřídí novými koncepty vojenství. Nemá na to dostatečné zdroje, ani to od ní není vyžadováno. Čeští vojáci nebývají nasazováni do středu konfliktu, ale spíše se specializují na jiné úkoly. Sledovat technologické trendy je však nezbytné, aby se čeští vojáci mohli účastnit společných misí.

Co se týká energetické bezpečnosti, ČR není soběstačná. Suroviny se musí dovážet, a tak je nutné zajistit si dobré vztahy s dodavatelskými (pro ČR především Rusko) i tranzitními zeměmi. Pro využití alternativních zdrojů, jako jsou vítr, voda a sluneční záření ve větším rozsahu nemá ČR odpovídající přírodní podmínky. Z toho důvodu je zatím nejvhodnějším řešením do budoucna jaderná energetika. Ta však naráží na odpor veřejného mínění. Pokud bude pokračovat nedůvěra v jadernou energii, měla by ČR diverzifikovat své dodavatele fosilních paliv. Kdyby měly v budoucnu z nějakého důvodu dodávky selhat, nezbývalo by než těžit více uhlí nebo masivně investovat do výzkumu a vývoje a podpořit zavedení nového energetického zdroje.

Autor : Bc. Jana Strouhalová 🕔13.12.2011 📕6.639

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře