Šarže se pozná

Autor : Vladimír Marek 🕔25.11.2011 📕27.011

Od ledna 2011 bychom v ulicích měst a obcí, v autobusech, vlacích a tramvajích měli potkávat vojáky Armády České republiky s poněkud jinými hodnostními označeními. V souvislosti s novelou zákona 221/1999 Sb. o vojácích z povolání se mimo jiné upravuje současná hodnostní struktura. Základ naprosté většiny armád NATO tvoří poddůstojnický sbor, u nás přitom byly tyto hodnosti až doposud vyhrazeny vojákům v základní službě a záloze. Stali jsme se tak doslova armádou šarží. A právě proto nyní dochází ke změně. V tomto článku bychom vám chtěli nejen přiblížit připravované novinky v této oblasti, ale udělat i malou exkurzi do historie hodnostního označení.

Vizuální znázornění vojenských hodností je staré jako uniformy samotné. Ty začaly být zaváděny v armádách evropských zemí na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století. A to z důvodů zpočátku výrazně ekonomických. Pro majitele jednotlivých pluků bylo totiž výhodnější nakupovat látky ve velkém. Jednalo se ale o stejnokroje plukovní, teprve později došlo k jejich unifikaci a rozšíření jednotného vzoru na celou armádu.


Stejnokroje rakousko-uherské armády i s hodnostním označením z roku 1908.

Hodnostní označení v podobě, v jaké je známe dnes, měla například francouzská armáda již před revolucí v roce 1789. V rakouské armádě se důstojníci odlišovali většinou nejrůznějšími doplňky, jako bylo například zlaté lemování klobouku či zlaté prýmky. Především ale nosili šerpy uvázané kolem pasu anebo šikmo přes prsa. Červené důstojnické šerpy zavedl v této armádě údajně během třicetileté války již Albrecht z Valdštejna. K rozlišení hodností ale sloužily především hole či rákosky. Těmi byli vybaveni nejen poddůstojníci. Například poručík měl rákosku bez ozdob, setník ji měl již zdobenou bílým kostěným knoflíkem, major stříbrným, podplukovník stříbrným knoflíkem a řetízkem a plukovník zlatým knoflíkem. Ke zrušení tohoto značení došlo v případě důstojníků v roce 1807, u poddůstojníků až v roce 1848.

Hodnosti kubistické avantgardy

Tato změna si vyžádala potřebu jiného viditelného rozlišení. Na uniformách se objevil nový prvek v podobě horizontálních pásků na límci. Poddůstojníci je měli bílé barvy, důstojnické pásky byly z dracounové nitě, zlaté nebo stříbrné, podle barvy knoflíků. Svobodník měl jednu pásku, desátník dvě, strážmistr a šikovatel tři. V případě důstojnického sboru měl podporučík a major jednu pásku, nadporučík a podplukovník dvě, setník či rytmistr a plukovník tři. Vyšší důstojníci se odlišovali již od roku 1799 stříbrným či zlatým lemem rukávových výložek. Později byly hodnostní pásky nahrazeny šesticípými hvězdami. Poddůstojnické se vyšívaly z bílé vlny. V roce 1857 došlo k zavedení hodnosti četaře, který měl tři hvězdy. V případě šikovatelů či strážmistrů k nim přibyl úzký žlutý lem. Nižší důstojníci nosili hvězdy zlaté nebo stříbrné, opět podle barvy knoflíků. Vyšší důstojníci široké zlaté nebo stříbrné lemy límců a na nich pak hvězdy. Podporučík (od roku 1870 poručík) a major měli jednu hvězdu, nadporučík a podplukovník dvě hvězdy, setník, rytmistr a plukovník tři hvězdy.


Hodnostní označení plukovníka používané v naší armádě před listopadem 1989

Před úkol přijetí nových hodnostních označení byla postavena i vznikající československá armáda. V roce 1921 schválilo vedení resortu hodnostní označení, které nezapřelo nemalý vliv avantgardních umělců, ovlivněných v té době módním kubizmem. Poprvé se u nás objevily v případě poddůstojníků tak oblíbené tzv. pecky, a to v provedení z mořeného kovu. Rotmistrovský sbor měl osmihrany, nižší důstojníci obdélníčky a vyšší kosočtverce. Vše včetně čepicových označení z bílého kovu. Žlutá barva byla vyhrazena jen generálům.


Rakouský generál a voják v roce 1808

Problém ale byl v tom, že Rudá armáda v tehdejším Sovětském svazu měla shodou okolností obdobné vzory, a tak v roce 1930 došlo u nás ke změně. Rotmistři a praporčíci nosili od tohoto okamžiku obdélníčky z bílého kovu, nižší důstojníci v té době v Evropě naprosto ojedinělé trojcípé hvězdičky a vyšší důstojníci pěticípé hvězdičky ze žlutého kovu.

Limity válečného průmyslu

Během druhé světové války si velení československých zahraničních jednotek prosadilo, že bude používat naše hodnostní označení. Problém byl ale s možnostmi a kapacitami válečného průmyslu. S ohledem na to, že bylo možné razit pouze jeden druh hvězdiček, dostávali rotmistři a praporčíci pěticípé hvězdičky stříbrné barvy, také nižší a vyšší důstojníci nosili pěticípé hvězdičky, ovšem ze žlutého kovu.

Ještě složitější situace vznikla u čs. jednotek v Sovětském svazu. Sovětská strana navrhovala, aby Češi a Slováci používali ruské hodnostní označení vyráběné ve velkých sériích. To ale Čechoslováci odmítali. Zpočátku si důstojníci vystřihovali hvězdičky ze slídy. Později se hodnostní označení vyrábělo v praporních dílnách. Praxe ale byla trochu jiná. Když byla Marie Kvapilová Pišlová za boje u Sokolova v Moskvě na Všeslovanském sjezdu povýšena na svobodníka, vytáhl Svobodův pobočník cvočky z koženého křesla a nahradil jimi chybějící „frčky“.


Pozn. redakce: Grafické návrhy nových vojenských hodností procházely v době přípravy tohoto čísla připomínkovým řízením. Jejich podoba tedy ještě může doznat změn

Pěticípé hvězdičky pro nižší a vyšší důstojníky zůstaly v naší armádě zachovány i v poválečném období. Od roku 1949 ale v případě poddůstojnických hodností nahradily tradiční „pecky“ proužky. Svobodník měl jeden, desátník dva, četař tři a rotný jeden silnější. V roce 1951 prosadil tehdejší ministr národní obrany Alexej Čepička hodnostní označení sovětského vzoru. Na tvrdých výložkách byly pro nižší důstojnický sbor malé pěticípé hvězdičky a pro vyšší důstojnický sbor velké pěticípé hvězdičky typu, jaký používala sovětská armáda. O dva roky později došlo ke zrušení hodnosti štábního kapitána. Namísto brigádního generála byl zaveden generálmajor, divizního nahradil generálporučík a sborového generála generálplukovník. K další změně došlo až v roce 1960, kdy byly pro rotmistrovský a praporčický sbor vyvzorovány malé hvězdičky z bílého kovu. Rotný měl jednu, rotmistr dvě a nadrotmistr tři. Podpraporčík nosil jednu ve stříbrném rámečku, praporčík dvě a nadpraporčík tři. Důstojníci používali velké hvězdičky ze žlutého kovu. Podporučík jednu, poručík dvě, nadporučík tři, kapitán čtyři, major jednu ve zlatém rámečku, podplukovník dvě a plukovník tři. V roce 1965 se armáda v případě poddůstojníků vrátila k osvědčeným „peckám“.

Návrat k tradicím

Toto hodnostní označení vydrželo až do poloviny 90. let minulého století, kdy byly pro hodnostní sbor nižších důstojníků opět zavedeny trojcípé hvězdičky. V roce 1999 došlo ke zřízení hodnosti štábního rotmistra a štábního praporčíka. Zároveň se následujícím způsobem změnily generálské hodnosti. Brigádní generál měl jednu hvězdičku, generálmajor dvě, generálporučík tři a armádní generál čtyři.


Pozn. redakce: Hodnostní označení na vojenských stejnokrojích Vojenské kanceláře prezidenta republiky a Hradní stráže má samostatné grafické ztvárnění

Od ledna příštího roku je nově stanoven hodnostní sbor mužstvo, který bude tvořit vojín a svobodník a hodnostní sbor poddůstojníci, do kterého spadají desátník, četař, rotný. Ke změnám dochází i v hodnostním sboru praporčíci. Jeho součástí budou nově hodnosti rotmistr, nadrotmistr, praporčík, nadpraporčík, štábní praporčík. V hodnostním sboru nižší důstojníci dochází nově ke zrušení hodnosti podporučíka. Hodnostní sbory vyšších důstojníků a generálů zůstávají beze změny.

Nově vzniká sbor čekatelů, tedy vojáků, kteří se připravují k výkonu služby.

Kromě standardních velitelských struktur a personalistů se v přípravném období do diskuse o nových hodnostech zapojili především historikové z VHÚ Praha. „S konečným návrhem jsme spokojeni. Nám všem se podařil návrat k tradicím z konce 30. let minulého století. Něco podobného jsme nedosáhli ani během změn v hodnostním systému po roce 1989,“ vysvětluje Robert Speychal z Vojenského historického ústavu.

Shoda na „peckách

Nejjednodušší bylo najít hodnostní označení pro poddůstojnický sbor. Tzv. hodnostní knoflíčky, lidově zvané „pecky“ jsou v Armádě České republiky natolik zažité, že nikdo nenavrhoval nic jiného. Existují totiž u nás s krátkými přestávkami od 20. let minulého století. Představují tedy téměř něco jako rodinné stříbro. Hodnost rotného již nebude mít trojcípou stříbrnou hvězdu, ale čtyři „pecky“. A to z toho důvodu, že i ona je začleněna do poddůstojnického sboru. Zazněly prý dokonce názory, že „pecky“ by mohly být zavedeny i pro praporčický sbor. Ten by se lišil pouze jejich jiným uspořádáním. To se ale podařilo s odůvodněním na malou rozlišovací úroveň odvrátit.

Poměrně velká diskuse se vedla kolem toho, zda pro praporčický sbor budou zavedeny stříbrné trojcípé hvězdičky, anebo prvorepublikové stylizované pásky lidově zvané ,rakvičky‘. V obou případech existuje určitá tradice,“ říká Robert Speychal. „Nakonec jsme se ale se všemi hlavními praporčíky shodli na hodnostním označení ve tvaru rakviček. Je totiž výhodné i z výtvarného hlediska. Výrazně odlišuje tento sbor od všech ostatních. V minulosti mohlo obzvlášť na polních stejnokrojích docházet k záměně například mezi poručíkem a rotmistrem. Nyní budou jednotlivé hodnostní vzory vizuálně rozdílné.

Původně se v praporčickém sboru uvažovalo o čtyřech hodnostech. Nakonec k nim přibyla ještě pátá – štábní praporčík. „Jedná se o určitou specialitu, která je mezi nimi jakoby navíc. Ovšem hodnost štábního praporčíka existovala již za první republiky, byla zavedena v roce 1938. Do okupace ale nedošlo k jejímu udělení, první štábní praporčíci se objevili až za druhé světové války v naší zahraniční armádě,“ objasňuje Robert Speychal. Byla to úzce výběrová hodnost, a takový charakter bude mít i nyní. Nejspíš na ni dosáhne jen několik jedinců.

Štábní kapitán neuspěl

Došlo ke zrušení hodnosti podporučíka, která v armádách NATO nemá ekvivalent. S ohledem na tradici bylo také rozhodnuto ponechat poručíkovi dvě zlaté trojcípé hvězdičky. „V tomto směru jsme se poučili u Ozbrojených sil Slovenské republiky. Ty podobnou změnou realizovaly již před léty, rozhodly se tehdy v případě poručíka zavést v rozporu se zvyklostmi jen jednu hvězdu. Dodnes jsou s tím spojené určité problémy. I u nich bylo totiž dlouhá léta zažité, že poručík měl dvě hvězdy,“ upozorňuje Robert Speychal. „V historii naší armády jsme navíc našli několik alternativ, kdy hodnostní sbor začínal rovnou dvěma hvězdičkami. Za první republiky například první generálská hodnost, tedy brigádní generál, měla dvě hvězdičky. Za druhé světové války nosil rotný čtyři pecky a rotmistr začínal rovnou na dvou hvězdičkách. Četnictvo také nemělo podporučíka, nejnižší důstojnickou hodností byl rovněž poručík se dvěma hvězdičkami. V každém případě bychom ale neradi opakovali chybu z 50. let minulého století. Tehdy jsme přizpůsobovali hodnosti systémům zaběhlým na Východě, nyní bychom dělali něco podobného směrem na Západ. V zákoně o ozbrojených sborech, které kromě Policie České republiky tvoří Celní správa a Vězeňská služba, je zachována hodnost podporučíka. Pokud by hodnostní označení poručíka tvořila jen jedna hvězda, došlo by k určité nesystematizaci vůči těmto sborům.

Zajímavá byla i myšlenka obnovit hodnost štábního kapitána. V minulosti to totiž prý mohl být ještě velitel roty, ale i štábní důstojník. Navíc například Německo a Belgie mají ekvivalenty této hodnosti. Nakonec ale bylo rozhodnuto, že se přiblížíme anglosaskému systému hodností.

Jeden z původních nerealizovaných návrhů uvažoval o zavedení u nás dříve užívaného označení aspirant pro absolventy vojenských škol. Vojenští vysokoškoláci neměli mít hodnosti, pouze podle počtu tzv. véček by se rozlišoval ročník studia. Nakonec ale zvítězila varianta, že mohou mít poddůstojnické a v případě vysokoškolského studia i hodnosti rotmistr či nadrotmistr ze sboru praporčíků. Na služebním stejnokroji budou mít navíc véčko, ze kterého má být zřejmé, že se jedná o posluchače. Mělo by se ale upustit od dosavadního systému, kdy určité ročníky prezentovala nějaká hodnost. Ta by se měla v budoucnu udělovat ne podle délky studia, ale prospěchu.

Další změna se dotkne hodnostních označení u polních stejnokrojů. Ta budou namísto současné tištěné podoby z důvodu větší trvanlivosti s největší pravděpodobností vyšívaná.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 8/2010 vydavatelství Naše Vojsko

Autor : Vladimír Marek 🕔25.11.2011 📕27.011

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře