Proti přívalu - Sedan 13. květen 1940

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔10.11.2011 📕9.134

Pokud se francouzští pěšáci, krčící se v pevnůstkách, zákopech a postaveních děl na jižním břehu řeky Meuse u Sedanu 13. května 1940, podívali na jarní nebe, viděli jen a pouze nepřátelské letouny. Stroje označené černými kříži se drze promenovaly na nebi jejich vlasti, nevšímavě měnily sestavy jako během nějakého velkého cvičení a vrhaly se na pozemní cíle podobně jako na střelnici. Byly zdánlivě nezranitelné. Chaotická palba vedená ze země těmi pár dostupnými protiletadlovými kanony a kulomety jim evidentně nepřekážela. „K čertu, kde jsou naši stíhači?“ To byla asi nejčastěji zaznívající otázka vojáků 55. a 71. pěší divize francouzské 2. armády, kteří měli tu smůlu, že se ocitnuli přímo v těžišti německé ofenzivy.

Neschopnost francouzského letectva

Zoufalství mužů nešťastné 2. armády, bránících 13. května frontu na Meuse, z nepřítomnosti spojeneckého letectva bylo oprávněné. Přes známky toho, že nepřítel provádí rozsáhlou ofenzivní operaci Ardenami směrem k Meuse, neučinila francouzská generalita nic k posílení nedostatečných vzdušných sil, podporujících ohroženou 2. a 9. armádu. Nedosti na tom! Nedbaje na volání o pomoc francouzské pěchoty, drcené leteckými útoky u Sedanu, soustředilo velení Armée de l’Air dosažitelné stíhací jednotky 13. května nad Belgii. Zde stíhačky působily v prospěch francouzské 1. armády v oblasti, odkud Luftwaffe toho dne prostě zmizela, přesunuta do akcí proti Sedanu!


Těžké stíhací letouny Messerschmitt Bf 110 C

Letectva přidělená k podpoře obou ohrožených armád tak měla vedle průzkumných a pozorovacích jednotek během 13. května pouze po jediné stíhací skupině na neúplných stavech. 2. armádu podporovaly Curtissy H.75 GC I/5, 9. armádu Morany 406 GC II/2. Stíhačky obou skupin nicméně musely vedle frontových akcí zastat také úkoly protivzdušné obrany týlových cílů (tyto bojové mise stojí mimo zájem této statě). Na dosah byly ještě Hurricany stíhací složky AASF, jejichž hlavní úkol ovšem představovala protivzdušná obrana britských letišť v Champagni. A to bylo vše. Ani tyto skromné síly však francouzské velení nevrhlo tam, kde jich bylo zapotřebí nejvíce, nad Meuse u Sedanu.

Operace spojeneckých leteckých sil po celý 13. květen probíhaly v „normálním“ tempu (pokud je na válce něco normálního), bez nějakého zvýšeného úsilí. Několik průzkumných letů, pár stíhacích hlídek a žádné nasazení bombardérů až do večerních hodin. Velení armády o intervenci prostě nepožádalo a velení letectva z vlastní iniciativy k žádným rázným krokům nepřistoupilo. Toto bylo největší selhání: ne prohraná letecká bitva – ale skutečnost, že se Spojenci rozhodujícího dne, 13. května, o svedení žádné letecké bitvy vůbec nepokusili!

Ranní akce

Absence vzdušné podpory ze strany francouzského letectva byla neomluvitelná. V prospěch napadané 9. armády provedlo francouzské stíhací letectvo v tomto období jedinou stíhací akci, a to brzo ráno. Ve 4.50 odstartovala z letiště Laon Chambry defenzivní hlídka dvou tříčlenných rojů Moranů 406 GC II/2 (tzv. patrouille double). Stíhačky hlídkovaly v severní části sektoru armády, v prostoru kolem Givetu. Let vyústil v dosažení jediného pravděpodobného sestřelu letounu, identifikovaného jako Dornier Do 215, v oblasti východně od Dinantu. Francouzi nejspíše pronásledovali průzkumný Do 17, jehož přesnou identitu však nelze podle dochovaných dokumentů určit. Honička byla dosti dlouhá, vrcholila letem nízko nad terénem a francouzští piloti při ní spotřebovali veškerou munici. Pravděpodobný sestřel zatížil osobní konta všech zúčastněných stíhačů: Cne. Labita, Cne. Alexandra, Sgt. Desrumeauxe, Adj. Bernavona, Sgt. Fortina a Sous Lt. Aquilina. Německý letoun ovšem ve skutečnosti uniknul. Dvě z francouzských stíhaček inkasovaly během střetnutí nějaká poškození obrannou palbou německých palubních střelců.


Příslušník GC I/5 Cne. Accart ukazuje průstřel větrného štítku, demontovaného z jeho Curtissu H.75 C1. K události došlo během boje 13. května 1940

Groupe de Chasse I/5, umístěná na letišti Xaffevillers vykonala ve prospěch svého chráněnce, 2. armády, v první polovině dne rovněž jedinou nad frontu směřující akci. Od 10.00 do 11.00 hlídkovalo devět jejich Curtissů H 75 C1 ovládaných francouzskými a československými piloty 1ère escadrille v oblasti mezi Carignanem a Sedanem. Sestavu, tzv. patrouille triple, vedl velitel 1. letky Cne. Accart. Spojenečtí letci se v jejím průběhu naplno seznámili s německou vzdušnou mocí.

Nad Stenay Francouzi zpozorovali mohutnou formaci 35 Messerschmittů Bf 109 E, hlídkující mezi řekami Meuse a Chiers. Accart se pokusil pokračovat v hlídce směrem k Meuse, ale německá formace se Curtissům postavila do cesty. Podobný pokus piloti GC I/5 podnikli třikrát a Němci vždy zaujali takové pozice, aby Francouzům v letu zamezili. To bylo poprvé, co spojenečtí stíhači toho dne narazili na skutečnou zeď německého stíhacího letectva, kryjícího neprostupně oblast německé ofenzivy hlídkovými lety.


Piloti GC I/5 na letišti Saint-Dizier, květen 1940. Zleva Sous Lt. F. Warnier, Lt. M. Dorance, československý stíhač Lt. A. Vrána, Sous Lt. M. Parnière, Sous Lt. H. Boitelet a Sgt. M. Tallent

Po třetím pokusu Accart zpozoroval 30 km na sever formaci 40 Heinkelů He 111, chráněnou dalšími Messerschmitty. Francouzi se nakonec pokusili o útok na tyto bombardéry, byli však zataženi do boje s německými stíhači. Po akci nárokovali sestřelení dvou Bf 109, velení však přiznalo pouze jeden jistý sestřel (Lt. Marin-la-Meslée) a jeden pravděpodobný sestřel (Lt. Rouquette). Ve skutečnosti musel pouze jeden Bf 109 E-3 Gruppe II./JG 53 s 15 % poškozením přistát v Cabourgu (Moselle). Francouzi naopak přišli o Curtiss H.75 No 33, sestřelený pilotem ze Staffel 4./JG 53. Tato letka zaznamenala krátce po 12.00 (středoevropského času) jižně od Sedanu tři sestřely. Lt. Richard Vogel sestřelil ve 12.02 jeden Curtiss, Oblt. Kurt Brändle o tři minuty později stíhačku identifikovanou jako Morane 405 a Obfw. Ernst Vollner ve 12.10 další Curtiss. Československý pilot jediné skutečně vyřazené francouzské stíhačky, Lt. Adolf Vrána, se musel nad Harricourtem v 11.05 spasit na padáku. Bezpečně přistál jižně od Bar-le- Butancy. Byl popálen na rukou a čele, do nohou ho zranilo množství malých střepin. Francouzi pilota považovali za Němce a chovali se vůči němu se značnou dávkou brutality. Vzhledem k osudu několika skutečných německých letců, kteří byli toho dne po sestřelení nad Champagní francouzskými četníky a civilisty zavražděni, měl Vrána ještě štěstí. Francouzi ho pod zámkem drželi až do následujícího dne.

Zasahují Britové

Fáze II německé letecké ofenzivy u Sedanu začala v době, kdy kulminoval dopolední souboj GC I/5 s německými stíhači. Po 11.00 (západoevropského času) došlo v operacích francouzských stíhaček nad bitevní oblastí k několikahodinové přestávce. Během fáze II se nad frontou ani Morany 406 GC II/2 ani Curtissy H.75 GC I/5 vůbec neobjevily! Francouzské stíhací letectvo ponechalo německému řádění ve vzduchu zcela volnou ruku.


Kolona tanků Rommelovy 7. Panzerdivision

Štafetu nyní převzali Britové. Před polednem obdržel štáb AASF francouzskou žádost o intervenci v prostoru Sedanu, za účelem stíhání formace devatenácti bombardérů. 73. Sq. vyslala do akce v 11.50 sedm Hurricanů. Pět z nich sedlali piloti letky A, dva pak příslušníci letky B. Letouny přistály ve 12.30, beze ztrát, ale také bez nároku na jediný sestřel. Do cílové oblasti vůbec nepronikly. Opět, podobně jako se to o něco dříve stalo pilotům Curtissů H.75 GC I/5, se o to postaraly hlídkující německé stíhačky.

Ve 13.00 přebrala od 73. Sq. bojovou pohotovost 501. Sq. Její piloti získali tu pochybnou čest, stát se také jedinými spojeneckými stíhači, pokoušejícími se alespoň omezenými silami čelit náporu Luftwaffe během fáze II německé letecké ofenzivy. Ve 14.30 odstartovala z Bétheniville k akci do prostoru Sedanu pouhá jediný (Red Section) 501. Sq., vedený F/Lt. Ch. Griffithsem. Vzlétl navíc neúplný, neboť třetí Hurricane, sedlaný Sgt. Laceyem, se na zemi zdržel kvůli technickým problémům.

Když Lacey (posléze se stane s 28 jistými sestřely, pěti pravděpodobnými sestřely a devíti poškozeními jednou z hvězd RAF) nakonec přece jen odstartoval, pokoušel se své dva kolegy dostihnout marně. Pátrání po členech roje jej přivedlo ke Stenay, do prostoru, kde hlídkovaly Messerschmitty Bf 109E kryjící operace bombardérů nad Sedanem.


Průzkumný letoun Potez 63.11 ze stavu GR I/33, květen 1940

Lacey vedl svůj Hurricane ve výšce 6 100 m. Po nějaké době spatřil o nějakých 2 400 m níže letící He 111 a o několik okamžiků později si všimnul poblíž letící stíhačky Bf 109E. Lacey si za cíl vybral Messerschmitt. Během první zteče v piké však nedokázal přesně zamířit a vhodný okamžik pro palbu propásl. Prosvištěl za nepřátelským strojem, jehož pilot si naštěstí hrozby evidentně nevšimnul. Znovu nabral výšku a podnikl druhý útok. Opět se přibližoval ze zadní polosféry a palbu zahájil z pouhých 45 m. Zasažený Bf 109 začal okamžitě kouřit, odlétly z něj nějaké kusy konstrukce a podle Britova přesvědčení se zřítil k zemi nedaleko od Stenay. Lacey poté zaútočil na Heinkel He 111 a rovněž nárokoval jeho sestřelení.

Po návratu do Bétheniville Laceye nečekaly žádné ovace. Velitel perutě i ostatní piloti zůstali vůči jeho dvěma nárokovaným sestřelům dosti nedůvěřiví. Oba sestřely byly pilotovi přiznány až poté, co jeho hlášení potvrdila jedna francouzská dělostřelecká baterie. Nicméně se zdá, že skepse spolubojovníků k dvojnásobnému úspěchu byla v tomto případě přece jen oprávněná. Po válce se badatelům nepodařilo ani v německých ani ve francouzských archivech nalézt dokumenty, potvrzující Laceyovy úvodní sestřely. V pilotem udané oblasti nepřátelské letouny zcela jistě nedopadly.


Stíhačka Bloch MB.152 C1 pilota Sous Lt. Roberta Thollona, GC I/8, jaro 1940

Kolem 16.00, tedy za fáze III německé letecké ofenzivy, se šest Hurricanů 501. Sq. pokusilo proniknout do oblasti bitvy mezi Sedan a Vouziers. Až nad Sedan se Britové opět nedostali. Severně od Vouziers, v oblasti Le Chesne, byli zastaveni patrolujícími Messerschmitty Bf 110. O nějakých 300 m výše letící německé těžké stíhačky jako první zpozoroval P/O Lee, který palbou s předsazením zaútočil na letoun v čele nepřátelské sestavy. Okamžitě se objevil dým, německý stroj se překlopil a pikoval k zemi.

Na akci se opět podílející Sgt. Lacey vybojoval svůj další úspěch. Zaujal pozici za německým letounem a pálil krátké dvousekundové dávky do jeho levého motoru. Po dvou sériích bylo křídlo nepřítele těžce poškozené. Bf 110 toho měl dost a zamířil k zemi. Lacey začal po odpoutání opět stoupat. Ve výšce 5 500 m si uvědomil, že je sám a na plný plyn šplhal přímo do obranného kruhu Messerschmittů. Překlopil svůj stroj a unikl střemhlavým letem.


Americký letoun Curtiss H.75 C1 patřící GC II/5, letiště Toul, podzim 1939

První reflexe souboje, zachycené v dochovaných dokumentech, uváděly úspěchy 501. Sq. dosti opatrně. Zprvu byly výsledky Britů určeny na jeden jistý sestřel (P/O Lee) a tři možné sestřely. Na základě francouzských hlášení však došlo k navýšení skóre na tři jisté sestřely Messerschmittů Bf 110 vybojované v 16.00 u Le Chesne, severovýchodně od Vouziers. Byly přisouzeny F/Lt C. D. Griffithsovi, P/O K. N. T. Leemu a Sgt. J. H. Laceyovi. Britové si svůj úspěch tentokrát nejspíše doslova vycucali z prstu! Ve skutečnosti během šarvátky Luftwaffe žádnou skutečnou ztrátu neutržila.

Těžký den GC II/2

Britové v průběhu fáze IV již do akcí u Sedanu nezasáhli. Ke slovu se opět dostalo francouzské letectvo, jeho aktivita nicméně zůstávala opět velmi nízká. V prostoru ohrožené 9. armády vykonala odpoledne jedinou stíhací akci GC II/2. Velitel skupiny do ní od 16.35 do 17.55 nasadil všechny dostupné stroje, tedy dvě patrouilles doubles s celkem 11 Morany 406. Hned na začátku hlídky Sgt. Fortin, Adj.Chef. Bricart, Sgt.Chef. Parent, Sous Lt. Robiaud a Adj. Bernavon společně docílili severně od Mézières jeden pravděpodobný sestřel pozorovacího Henschelu Hs 126. Němec ovšem ve skutečnosti unikl nepoškozen. Francouzi také v prostoru u Mézières pronásledovali formaci Dornierů Do 17Z z II./KG 76. Útok na německé bombardéry ze zadní polosféry však nepřinesl větší efekt (s výjimkou jednoho zraněného palubního střelce ze Staffel 6./KG 76). Osádky bránily své bombardéry intenzivní palbou a některý z Němců prostřelil palivovou nádrž u jedné stíhačky, jejíž pilot se musel pro úbytek paliva předčasně vrátit na základnu.


Blochy 152 GC II/9 na letišti Châteauroux-Les Vignots, 18. květen 1940

Zbytek sestavy v podobě devíti Moranů 406 narazil západně od Dinantu na početnější skupinu Messerschmittů Bf 110C Gruppe II./ZG 76. Francouzi ji odhadli na 20 až 30 strojů. V tvrdém boji piloti nárokovali v 17.35 jeden jistý sestřel (docílený společně velitelem skupiny Cdt. Bertrouem, Sgt. Fortinem, Sgt. Delileslem, Cne. de Gailem, Adj.Chef. Renaudiem a Sgt. Breitensteinem) a jeden pravděpodobný sestřel (ten si do svých osobních účtů započítali Sgt. Fortin, Sgt. Delisle a Sgt. Breitenstein). Cena však byla značná, čítala tři zničené Morany a padlé piloty.

O život přišel velitel GC II/2 Cdt. P. Bertrou. Jeho MS.406 No 164 se zřítil u La Loge Rosette. Sestřelení P. Bertroua bývá někdy přisuzováno veliteli Staffel 6./ZG 76 Oblt. Nackemu. Cenu nejvyšší za obranu vlasti zaplatil také Morane 406 No 308 sedlající Cne. H. de Gaile. Jeho stíhačka (snad zasažená Lt. Guthem ze 6./ZG 76) dopadla u silnice 3 km od Rocroi. Padl i Adj. M. Renaudie, ovládající MS.406 No 286 (i jeho pokořitelem se snad stal Lt. Guth). Proti Francouzům stojící Staffel 6./ZG 76 beze ztrát zaznamenala od 17.50 do 18.15 (středoevropského času) sestřelení hned deseti Moranů 406.


Messerschmitty Bf 109 E jsou připravovány k akci

Celkově GC II/2 vykonala 13. května 33 vzletů a její piloti zaznamenali tři jisté a tři pravděpodobné sestřely, včetně dvou jistých a jednoho pravděpodobného sestřelu německých těžkých stíhaček. Prokázat se na základě německých dokumentů nepodařilo ani jeden z „úspěchů“ skupiny. Zato ztráty byly těžké: čtyři zničené MS.406 a tři padlí piloti. Večer 13. května skupina disponovala pouze sedmi bojeschopnými Morany 406.

Francouzské letectvo zesiluje tlak

Teprve odpoledne začalo velení spojeneckého letectva měnit pohled na události, probíhající v oblasti Sedanu. V 17.25 vydal vrchní velitel ZOAN rozkaz 1. letecké divizi (Ière Division Aérienne) zaútočit co nejrychleji proti cílům v oblasti Sedan-Givonne. Velení AASF bylo informováno o vývoji situace příliš pozdě a proto měly být britské bombardéry nasazeny do útoku až následujícího dne.


Svaz německých bombardérů Heinkel He 111 směřuje k cíli

Večer se tedy nad bojištěm také konečně objevily francouzské bombardéry, intervenující v prospěch 9. armády. Podle rozkazů měly zničit německé kolony na belgickém území v oblasti Dinant, Ciney, Ciergnon a neutralizovat předmostí v Ile de Hous. Akce se mělo zúčastnit celkem deset strojů LeO 451 skupiny GB I/12 a GB II/12. Čtyři však vůbec nevzlétly, či se předčasně vrátily záhy po startu. Šest zbývajících kolem 18.45 bez většího efektu zaútočilo proti pozemním cílům v oblasti Neufchâteau – Recogne – Bertrix. Ochranu bombardérům poskytovala formace Blochů MB.152 GC I/1 a GC I/8. Vedle horšícího se počasí francouzské osádky čelily protiletadlové palbě a pět bombardérů si přineslo různě vážná poškození. Ze stíhaček po akci přistál na břicho Bloch MB.152 z GC I/1, ovládaný československým stíhačem Sous Lt. R. Fialou.


Piloti 501. Sq. RAF. Sgt. Lacey stojí třetí zleva

V závěru dne prošly bojovým křtem u Sedanu nové moderní francouzské stíhačky Dewoitine D.520 GC I/3. Jejich piloti hlídkovali mezi 19.30 a 20.00 v bojové oblasti poblíž Meusy, po ose Bouillon– Florenville. Beze ztrát nárokovali se - střelení tří pozorovacích hornoplošníků Henschel Hs 126 a jednoho bombardéru He 111, který společně zasáhli Sous Lt. Boutarel a Sous Lt. Salva. Ze čtyř úspěchů se po válce podařilo dohledat jediný: zasažený He 111P ze Staffel 5./KG 55, poškozený protiletadlovou palbou a útoky Dewoitinů D.520, nouzově se zataženým podvozkem přistál v belgickém Attertu. Osádka pozorovatele Oblt. G. Weigela vyvázla a rychle se vrátila k bojové činnosti, stroj Němci vykázali jako zcela zničený (rozsah škod 100 %).

Výsledky

Velmi rozpačité nasazení Armée de l’Air a RAF nad Sedanem 13. května 1940 představovalo jedno z největších selhání spojeneckého letectva během celého západoevropského tažení. Stíhači, navzdory řadě nárokovaných sestřelů, nedosáhli vůbec ničeho. Jediná bombardovací akce (provedená stroji LeO 451 GB I/12 a II/12) také neměla na průběh německého útoku žádný vliv.


Stíhačka Morane 406 z výzbroje GC II/2, léto 1939

Někdy je zdůrazňováno, že se německá armáda právě toho dne u Meuse nacházela v poměrně zranitelném postavení. Na komunikacích se tvořily dlouhé kolony vozidel všech typů, čekajících na ovládnutí přechodů přes řeku. Protiletadlová obrana, která následujícího dne způsobila tak vážné ztráty útočícím bombardérům RAF, ještě nebyla plně připravena. To je sice pravda, ale i tak by nejspíše pokus o spojenecký letecký protiútok skončil 13. května podobně, jako dopadlo ofenzivní nasazení AASF následujícího dne. Útočníci totiž měli v rukávu jedno eso: koncentrovaně v těžišti ofenzivy na Meuse působící Luftwaffe. Stíhací piloti Luftflotte 3 by si se spojeneckými útočníky i 13. května poradili stejně jako to dokázali o 24 hodin později, během známého „Dne stíhačů“.


Francouzskou obranu u Sedanu drtily útoky Junkersů Ju 87B

Zdroje (výběr):
Cornwell, P. D. – The Battle of France Then and Now, After the Battle 2007;
Gillet, A. – Les Victoires de l’aviation de chasse Britanique (10. mai 1940 – 23. mai 1940), Bétheniville 2003;
Gillet, A. – Les Victoires de l’aviation de chasse Francaise (10 mai 1940 – 15 mai 1940), Bétheniville 2008;
Roger, F., Roger, P. – Combats aeriennes sur La Meuse et La Semoy, 10-14 mai 1940, Le Musee de l’A.A.S.F. de Vraux

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 10/2010 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔10.11.2011 📕9.134

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře