(Nejen) Pravěké fortifikace na našem území, část 2

Autor : Jaromír Vykoukal 🕔20.10.2011 📕5.856

Seriál

  1. Pravěké fortifikace na našem území, část 1: Teoretické pojednání
  2. (Nejen) Pravěké fortifikace na našem území, část 2
  3. Pravěké fortifikace na našem území, část 3
  4. Pravěké? Ne - už středověké fortifikace na našem území, část 4
  5. Pravěké fortifikace na našem území, díl 5: Doba laténská - keltové

Podobné články

Další články autora

Popis a zobrazení jednotlivých fortifikačních prvků pravěkých a ranně středověkých opevněných sídel na našem území v průřezu tisíciletí

ÚVOD

V této další části se musíme odklonit od čistě pravěkých fortifikací. Je to dáno tím, že lokality, které byly doposud na našem území identifikovány jako sídla pravěkých kultur, byly zhusta využívány i v době příchodu Slovanů na naše území a častokrát byly znovu na pozůstatcích hradišť pravěkých kultur vztyčeny nové fortifikace kmenů Slovanů, patřících například do svazku Velké Moravy, stály na nich první knížecí i královské hrady v podobě hradišť a na mnoha z nich stojí hrady nebo jejich opuštěné trosky dodnes. A tak se pokusíme přenést do hluboké minulosti a pokud to bude možné, propojíme ji se současností.

Někdy před osmi tisíci lety se tlupy lovců a sběračů putujících volně krajinou natolik rozrostly početně, že je lov a sběr přestal být schopen uživit. Nevíme co se stalo a jak to proběhlo, ale od jistého momentu lidé zjistili, že chov a pěstování jim zajistí potravu bezpečněji a ve větším množství než dosavadní způsob. V momentě, kdy se lidé začali usazovat a začali shromažďovat potraviny do zásoby a souběžně zahájili budování prvních sídel, zjistili že o to, co složitě a s námahou vypěstovali a vykrmili, mohou přijít. Objevila se hrozba, že jejich majetek, zdraví a životy mohou a často také byly ohrožovány doposud kočujícími tlupami a nebo kmeny, které z nějakého důvodu byly méně úspěšné v novém způsobu obživy.

Jediný způsob, jak si nový způsob života a jeho výdobytky uhájit, bylo být trvale připraven k boji. A otevřený boj má vždy v sobě riziko, že ten, kdo je v právu, může prohrát a ztratit vše. V prvním díle jsem se pokusil co nejpečlivěji popsat, jak lidé dospěli k tomu, že postavili první pevnost.

Nikdo neví a ani vědět nebude, kdy se na našem dnešním území objevila první pevnost. Tyto pevnosti pravěkých kultur i kultur z období, které nazýváme dobou hradištní, se vyskytují na celém území naší země. A možná budete překvapeni tím, když vám sdělím, že:

- na území Moravy a Slezska bylo bezpečně identifikováno 251 lokalit s charakterem fortifikace, které nazýváme a nadále i já v textu budu nazývat hradišti.

- na území Čech pak bylo identifikováno 412 takovýchto lokalit

- jen na území, tedy v dnešních hranicích Hlavního města Prahy bylo identifikováno a zkoumáno 13 hradišť

Tyto udaje platí pro rok 2009. Je tedy možné, že tato čísla opět zvětšila svoji hodnotu.

Termín hradiště, který budu používat a to jen proto, že ho používá i současná archeologie, trpí mnoha neduhy. Jak do něj vměstnat všechno, co se zde budovalo v průběhu několika tisíc let? Tento pojem tak obsahuje objekty pravěké i raně středověké, budované v naprosto odlišných historických, kulturních i časových souvislostech. Co to tedy je HRADIŠTĚ.

Za hradiště dnes považujeme lokality, které jsou v první řadě chráněné přírodou a to:

- příkrými svahy

- vodními toky

- roklinami

Tyto přírodní podmínky pak jsou podpořeny umělou lidskou činností. Jedná se o umělé bariéry znesnadňující postup možného protivníka. Jsou:

- zahloubené to terénu a pak se jedná o různé příkopy

- vztyčené nad terénem a pak se jedná o ploty, palisádové stěny a hradby.

Jejich celková mohutnost pak určuje, zda opevnění nazýváme lehké nebo těžké.

Potud se vše zatím jeví jako jednoduché. Ale my musíme vnímat i to, že tato hradiště mohla a také zcela jistě měla navzájem velmi odlišné funkce v dané lidské společnosti. Jaké ty funkce mohly být? Zcela jistě to mohly být:

- obydlené pevnosti

- správní, ekonomická centra i místa kde se uplatňovalo právo

- refugia, tedy hradiště, která sloužila v dobách ohrožení k zajištění bezpečnosti lidí ze širokého okolí.

Některá hradiště pak mohla být :

- sídlem společenské elity

- posvátnými okrsky nebo kultovními místy

Jejich někdy až neuvěřitelné rozlohy naznačují, že mohly sloužit i ke shromažďování většiny populace k náboženských oslavám a rituálům, mohly také sloužit k shromažďování a secvičování mužské populace před bojovou výpravou.

Tyto funkce se také mohly kumulovat a možná, že zde byly i funkce, o kterých nemáme ani tušení. Zde nás v poznání omezuje to, že opravdu jistotu máme až u hradišť, která jsou zachycena i v prvních písemných záznamech. Tedy bohužel v době, kdy se na našem území přestávala hradiště budovat a začala z lidského snažení mizet.

První hradiště mající charakter fortifikace se prokazatelně na našem území objevila na sklonku mladší doby kamenné. Tedy asi tak 5000 let před naším letopočtem. Poslední hradiště se objevují v podobě hradské královské soustavy v průběhu 12. století našeho letopočtu, tedy v době, kdy se objevují hrady přechodného typu, tento zdroj sporů mezi vědci, a předchází tak první vrcholně středověké hrady. Je tedy obtížné najít společné prvky objektů, které se zde s neuvěřitelným úsilím budovaly celých 6000 let.

Je pouze jeden prvek, který je sjednocuje a je jedno, kdy bylo které postaveno. Je to jejich obranný, defenzivní charakter. Jde mi tedy o jedno. Probrat se v tomto díle celou šíří jednotlivých prvků, ze kterých se tyto fortifikace skládaly. Abychom se ale mohli odrazit od něčeho pevného, následuje pohled na ideální rekonstrukci hradiště. Pohled je z půdorysu a základní popis je snad přehledně umístěn přímo na obrázku.

Vybral jsem si nejčastěji využívaný geomorfologický typ, tedy hradiště na ostrožně obklopené řekou. To jsem rozdělil tak, aby byl vidět nárůst fortifikační odolnosti od nejnižší úrovně na šíjovém příkopu s palisádou až po těžce opevněnou akropoli. Takže takto nějak by vypadalo ideální hradiště tak, jak si ho představuji já, Pátrač. Tedy autorem tohoto jsem pouze a jen já a pokud obsahuje nějaké chyby, je to moje vina. Než se ale pustím do jednotlivých kapitol, musíme si vysvětlit první důležitý termín. Jde o termín AKROPOLE.

Akropole byl původně termín, který označoval návrší s hradem, uvnitř něhož stál vladařský palác a byl zde umístěn také - a to je důležité – posvátný či jinak řečeno duchovní prostor, tedy nějaká podoba svatyně. Takto byl chápán tento termín ve starověku a akropole tvořila centrum starořeckých měst.

Přeneseně je v dnešní době takto nazývána ústřední část hradiště. Její umístění v celém opevněném areálu není konstantní a někdy dokonce bývají dvě. Bývá to zpravidla samostatně umístěný a samostatně opevněný prostor, umístěný na nejlépe chráněném a nejhůře přístupném místě celého mnohonásobně opevněného areálu.

Akropole bývá spojována s s přítomností místní elity a nebo duchovního kultu.

A nyní se pokusíme prokousat jednotlivými prvky.

Podkapitola číslo 1: Příkopy, ploty a palisády

Půjdeme na to tak, že budu popisovat vše, co by se na takovém hradišti v různých obdobích mohlo vyskytnout. Budu se snažit vše řádně definovat a kde to půjde, vložím obrázek, který řešený prvek bude co nejlépe charakterizovat.

PŘEDPOLÍ: jde o prostor nacházející se před vnějším okrajem obranného nebo opevněného prostoru. Tento prostor neobsahuje žádné obranné prvky. V době budování hradišť byl zpravidla zemědělsky využíván a nebyly na něm žádné objekty, které by bylo možno využít nepřítelem.

PŘÍKOP: vždy se jedná o uměle vyhloubenou překážku. Někdy se za příkop označuje i přírodní útvar upravený lidským působením a ten potom plní funkci příkopu. Hlavní funkce příkopů jsou:

- zlepšit výškový rozdíl mezi obránci a útočníky ve prospěch obránců

- znesnadnit přístup k vertikálním obranným stavbám a to plotům, palisádám a hradbám

Stěny příkopů byly někdy zpevňovány pomocí polí z organických materiálů - například košovým výpletem a nebo u příkopů novějších hradišť kamennými stěnami nasucho kladenými. V pravěku byly příkopy vždy suché, bez řešení zavodnění – hydrologické práce v té době ještě stavitelé hradišť nezvládali.

Jejich hlavní typy ukazuje následující obrázek.

Vytěžený materiál býval použit pro navršení:

Předprsně:

což býval jednoduchý zemní násep z vytěženého materiálu umístěný na vnější stranu příkopu. Na našem obrázku šipka označuje směr příchodu nebezpečí a je tedy jasné že vnější strana je ta u nepřítele a vnitřní ta u našich obránců. To bude platit v celém textu. Předprseň stejně jako záprseň sloužily jednoznačně ke zvýšení hloubky příkopu

ZÁPRSEŇ: jde o stejný jednoduchý násep, který se umístil na vnitřní stranu příkopu, pokud za příkopem není volná plocha před hradbou. Tato volná plocha se nazývá:

BERMA: jde o rovnou nebo šikmou přirozenou nebo uměle upravenou plochu mezi vnitřním okrajem příkopu a čelní stranou hradby. Berma byla nezbytná, pokud pevnost podloží neumožnila postavit hradbu přímo na okraji příkopu, což bylo možno jen u příkopů vylámaných ve skále. Její úkol byl jediný – zabránit tomu, aby se vnitřní stěna příkopu pod vahou hradby zhroutila a tím došlo k destrukci hradby. Berma se objevuje u většiny jak pravěkých, tak raně středověkých hradišť. Zdá se, že stavitelé opevnění byli velmi dobrými statiky.

Jak jsem uvedl, příkopy byly zpravidla vytvořeny prací lidských rukou. Ale ti lidé kteří hradiště budovali nebyli obyčejní stavbaři. Oni u práce přemýšleli a měli velký cit pro volbu místa pro zamýšlenou stavbu. A často se stávalo, že dokázali terén využít tak, že stačilo malé úsilí a získali mohutnou překážku jen malou úpravou terénních útvarů, jako byly například rokle, vyschlá koryta potoků a podobně. Mě nejznámější ukázkou je tento obrázek:

Ukazuje dokonalé využití přírodních podmínek na hradišti v lokalitě Lhota-Točná, známější jako halštatské hradiště Závist.

Ale to není o příkopech ještě úplně všechno. Zbývá dodat, že často se používá termín šíjový příkop. Je to příkop, který probíhá napříč šíjí ostrožny nebo hřbetu. Za šíji je považováno nejužší místo. Příkopy byl bráněny z hradeb nad nimi vztyčenými a nebo bočním působením z vysunutých prvků v obranné linii, nebo z věží v komponovaných do celkového obranného komplexu hradiště.

Za příkopy pak býval umístěn nějaký vertikální obranný prvek. V méně exponovaných prostorech jako byla předhradí to bývaly ploty a palisády.

POLSKÝ PLOT – PLOT: byl to lehké fortifikační prvky. Polský plot byl tvořen řadou kůlů zaražených do země s jistou mezerou od sebe. Tyto mezery pak byly pevně vypleteny pružnými větvemi či proutím. Plot z dvojitých stojen byl tvořen souběžnou linií dvojic sloupů, mezi které byly zasunuty kmínky tenkých stromů.

PALISÁDA: byla to po mnoho tisíc let nejednoduší varianta vertikálního opevnění nebo jen ohrazení. Vždy to byla řada zašpičatělých kůlů svisle zaražených vedle sebe nebo vsazených do vyhloubeného ZÁKLADOVÉHO ŽLABU. Tento žlab byl souvislý příkop zahloubený pod úroveň terénu nebo na koruně náspu. Byla do něj vsazena, zapuštěna nebo založena palisáda nebo ostrokůly nebo obojí. Tento žlab býval často vyložen kamennými deskami, které zajistili lepší kotvení jednotlivých kmenů. Palisáda tvořila ucelenou dřevěnou stěnu.

Tato dřevěná stěna byla použita vícero způsoby:

A - obklopovala bráněné místo jako úplně samostatný prvek. Takto bývala užívána jako opevnění předhradí nebo samostatných dvorů mimo hlavní fortifikaci. Mohla sloužit pro bránitelné rozdělení velkých ploch neopevněných i opevněných sídel.

B – byla součástí hlavních hradeb jako jejich předsunutá součást nebo je přímo tvořila, kdy mezi dvěma palisádami blízko sebe navíc navzájem spojených příčnými spojkami byla umístěna zhutněná zemina a tím vznikla pevná dřevozemní hradba

C – bývala součástí vrcholové úpravy náspů

D – palisáda mohla sloužit jako zajištění těch částí hradiště, které byly jinak velmi dobře chráněny přírodními podmínkami. Tyto přírodní podmínky jen vylepšila.

Varianta palisády, která byla tvořena kolmou stěnou a k ní přičleněnou řadou šikmých zašpičatělých kůlů opřených o násep nebo založených do základového žlabu, se nazývala OSTROKŮLY.

Takto mohla vypadat pohledová rekonstrukce plotu z kmenů mezi stojkami a hned vedle je pohledová rekonstrukce polského plotu.

A takto mohlo vypadat použití plotů v systému opevnění hradiště po celou dobu jejich budování:


Moje obrazové pole je sice správné, ale ne úplně výpravné. Následující obrázek by měl lépe osvětlit jak to s palisádami ve fortifikacích bylo.

Myslím si že je to natolik názorné, že není potřeba popis. Ale protože jsem slíbil, že se budu snažit méně naznačovat a více popisovat, pár slov připojíme.

Obrázek první ukazuje val za příkopem opatřený palisádou. Její pevnost je jištěna zezadu dřevozemní konstrukcí. Tím palisáda získala kvalitu lehčí hradby.

Obrázek druhý pak ukazuje použití dvou palisád jako čelní části regulérní mohutné dřevozemní hradby.

Obrázek třetí ukazuje třířadou palisádu která je zpevněna svázáním horních konců použitých kmenů. Taková palisáda byla velmi odolná proti mechanickému působení.

Obrázek čtvrtý ukazuje použití palisády jako vertikálního prvku který vylepšuje obranné možnosti navršeného valu. V příkopu pak jsou zapištěny krátké zašpičatělé kůly jak past na útočníky.

Nyní nadešel čas na to, abychom se lépe podívali na ostrokůly. Je to zajímavý prvek a nejlepší obrázek co jsem našel je rekonstrukce hlavního opevnění hradiště Klučov. Zde vyniká komletnost použitého opevnění a v této časti textu vás požádám o to, aby jste si všímali pouze pravé části obrázku.

A než část o palisádách a plotech ukončíme, je zde možnost vidět sice méně kvalitní ale o to výpravnější dvouobrázek

Co na něm můžeme vidět?

V horní části je rekonstrukce opevnění tvořeného dvojitou palisádou. Tato sestava tvoří jakýsi nekonečný tunel či spíše koridor. Při proražení přední palisády před protivníkem stojí druhá stěna. Při pokusu probíhat koridorem je minimální možnost pohybu do stran a to způsobuje velkou zranitelnost útočníka působením obránců.

V dolní části pak vidíme jinou a navíc velmi sofistikovanou variantu použití ostrokůlů v systému obrany hradiště.

Tím že jsem uvedl, že palisády byl spíše pomocný fortifikační prvek, jsem nechtěl nic znevážit. Jejich místo bylo v systému opevnění nenahraditelné. A vzhledem k tomu, že některá hradiště byla velmi rozlehlá a potom palisády tvořily většinu opevnění. To potom ukazuje následující obrázek.

Rekonstrukce lehkého opevnění palisádami řazenými za sebou na hradišti ve Stradonicích

Tímto bych opustil příkopy a palisády a podíváme se dál, na podkapitolu o hradbách a náspech.

Podkapitola druhá – HRADBY a NÁSPY

Než se pokusím podat co nepodrobnější výklad k těmto fortifikačním prvkům, nezbývá než se pokusit termín HRADBA definovat. Když jsem projel dostupné zdroje, dá se říci že:

Hradba je stavba obraného charakteru, která uzavírala , obklopovala a tím za pomoci lidské posádky chránila určitý vnitřní prostor pravěkého či raně středověkého hradiště či jiného pevněného místa. V těch úžasných dobách byla tvořena několika částmi.

Vnější část bývala v počátcích tvořena dřevěnou stěnou v podobě palisády, nebo v podobě jiného dřevěného prvku - třeba něco jako polský plot.

V pozdějších dobách se asi pod vlivem potřeby zabránit prostému spálení této čelní části, tato dřevěná stěny budovala v podobě kamenné zdi z kamenů kladených na sucho a nebo to bývala kombinace obou těchto variant. Síla kamenné stěny býval i 2 metry.

Čelní stěna bývala propojena dřevěným armováním různé konstrukce. Někdy i velmi složitou. Tato konstrukce pak byla vyplněna nebo zasypána zeminou a kameny. Tato dřevozemní konstrukce pak tvořila hlavní těleso hradby.

Jejich základní typy pak ukazuje následující obrázek.

Hradba komorová byla hradba bodovaná tak, že bylo postaveno dřevěné těleso v podobě srubu. buď jednoduché nebo s dalším v nitřním členěním. Komory které takto vznikly byl vyplněny dusanou zeminou a kamenivem. Tím vznikla masivní hmota. Tato konstrukce také umožnila stupňovitost a tím lehký výstup na korunu hradby na které pak mohly být dřevěné prvky pro vedení obranných aktivit. Postup výstavby takové hradby dobře ukazuje troj – obrázek a to od dřevěné dělené komory po dokonalou hradbu, zasypanou z obou stran zeminovým náspem.

Jenže to by bylo pro potřebnou představu málo. Proto jsem se rozhodl sem umístit tři různé komorové hradby, tak jak je přinesl postupný vývoj na jednom hradišti, které ale není na našem území. Jde o hradiště Senftenberg

První obrázek ukazuje fortifikační sestavu tvořenou komorovou hradbou s plochým ochozem a cimbuřím. Hradba je doplněna o příkop a šikmou bermou, která napomáhá statické stabilitě čelní stěny.


Druhý obrázek pak ukazuje komorovou hradbu se stupňovitým ochozem cimbuřím a taktéž s příkopem a šikmou bermou.

Třetí obrázek ukazuje komorovou opět komorovou hradbu usazenou na zlom svahu. Berma ani příkop nejsou přítomny ale celý fortifikační prvek je doplněn dvěma vzestupně umístěnými palisádami nebo ploty.

Hradba skořepinová byla flexibilnější a prošla poměrně zajímavým vývojem. A my se na tento typ hradby podíváme trochu podrobněji.

Nejjednodušší byla skořepinová hradba, která byla tvořena dvěmi dřevěnými palisádami, které byly navzájem propojené vodorovnými břevny. Prostor mezi těmito palisádovými stěnami byl opětovně vyplněn zhutnělou zeminou a kameny. Jak to asi vypadalo v lepším pohledu ukazuje rekonstrukce takové hradby z hradiště Stará Kouřim, kde je i s branou a příkopem. Obrázek je zde:


Obrázek navíc ukazuje i zásadní potřebu: opěrný systém ze šikmých sloupů.

Další varianta skořepinové hradby pak byla hradba tvořená nikoliv palisádovými stěnami ale stěnami z vodorovných kmenů. Šlo o to, že byla méně pracná na zemní práce ale na druhou stranu nesnesla takovou zátěž jak vlastní vahou tak i působením protivníka. Na skupinovém obrázku je to ta úplně vpravo nahoře.

Poslední varianta je pak hradba skořepinová, kde před čelní palisádovou stěnou je zabudována kamenná stěna. ta výrazně zvyšuje její odolnost. Následuje obrázek, který ji ukáže snad dostatečně názorně.

Navíc ukazuje i to, že na této někdy i velmi masivní hradbě byl vybudován ochoz s lehkou dřevěnou stěnou, která sloužila jako cimbuří – tedy se stínkami za kterými se obránci ukrývali a proluky ze kterých vedli obranné aktivity na útočníky.

Následuje to nejlepší a nejzajímavější. Je to hradba roštová. Centrální obrázek ukazuje její tři nejčastější varianty.

Nahoře je obrázek té nejjednodušší varianty. Byly to jednotlivé trámy, kmeny stromů a někdy dokonce i se zakrácenými větvemi. Tyto se volně ukládaly do podoby roštů a volně prosypávaly zeminou a kameny. Tvar roštového základu pak udával tvar hradby v řezu. Vždy to ale byl různě ploché lichoběžníky. Pro zvýšení její pevnosti byla někdy z vnější strany založena kamennou navážkou. Ne v podobě stěny. Šlo o podobu kamenného moře, aby se kameny pod nohama útočníků hýbaly a ti tak neměli stabilitu. tyto hradby byl málo náročné na speciální práci – vyzdívání a přitom při pohledu na ně budily respekt – byla to velká tělesa.

Prostřední obrázek ukazuje variantu, na kterou jsem na území Čech a Moravy zatím osobně nenarazil a znám ji pouze z literatury. Je to kamenito - dřevěná hradba. Je tvořena dřevěným tělesem složeným z příčně kladených vrstev dřevěných klád. Tyto se kladou do stanovené výše tak, aby se šířka tělesa hradby postupně zmenšovala. Na čele této dřevěné konstrukce byly trčící konce klád a tyto se pak staly integrální součástí kamenné stěny na její vnější straně. Tato hradba byla náročná na dodávku materiálu tedy dřeva.

Jediné místo kde asi byla s jistou mírou chyby identifikována je hradiště Albrechtice v Plzeňském kraji. Toto hradiště je jedno z nejvýše položených u nás. Je zde dokonalá sladěnost mezi přírodními podmínkami a mohutnou hradbou, ze které se zachoval jen obrovské kamenné valy. Ale nálezy velkého množství dřeva nabízí domněnku, že tato hradba mohla vypadat takto.

Dole je pak hradba, kterou známe z velkého množství hradišť a dokonce i s většiny období osídlování našeho území různými kulturami v čase i prostoru. Kolegové seznamte se:

Murum Gallicus. Je to impozantní záležitost. Pro začátek je potřeba vložit obrázek.

Obrázek okazuje obě varianty této impozantní hradby.

Od základního tvaru – kamenná stěna která vede konce příčných trámů do roštové konstrukce vyplněné zeminou a kameny. Celé těleso roštů je pak překryto hliněným náspem. tento násep se pak postupně snižuje a tím vzniká přístupová rampa na ochoz.

To potom směřuje k tomu, že tato kamenná čelní stěna je překryta ještě jednou užší kamennou stěnou, která zároveň slouží pro vybudování ochozové stěny, kterou zde pro lepší orientaci nazývám cimbuří. A zde mě potěšilo, že mohu přidat i fotografii velmi zdařilé rekonstrukce podoby této čelní stěny.

Nejkvalitnější hradby tedy obsahovaly kamenné zdivo. ZDIVO je, či v tehdejší době byla svislá kamenná konstrukce, která vznikla záměrným skládáním prvků z přírodních staviv kladených nasucho. Její kompaktnost je zajištěna vlastní vahou a organickými oporami.

V pravěké a raně středověké defenzivní architektuře se používalo zdivo kamenné, tedy skládané z lomového kamene ve:

- vodorovných vrstvách, což bylo zdivo nazývané opus gallicum. Což byl latinský výraz pro náš termín "galská práce". Byla to technika výstavby, kdy byly vytvořeny přesné otvory v kamenném zdivu pro vložení dřevěných trámů, které vytvořily vnitřní dřevěnou konstrukci v tělese hradby. Technika se tak jmenuje proto, že její přítomnost je doložena v době nám už známé. Její použití bylo časté právě v Galii a její vysoká odolnost proti dobývání si vysloužila i zmínku díle Julia Caesara.

- nebo ve vrstvách nepravidelných , což bylo zdivo někdy nazývané opus incernum, což je také po našem kyklopské zdivo – vysvětlím později, či opus antiquum. To bylo zdivo z nepravidelných kamenů, kamenné sutě a kladené po vrstvách provázaných velkými kameny tak, aby zdivo lépe drželo a umožňovalo i provázaní jednotlivých zdí.

Dalším používaným zdivem - a na našich hradištích pravěkých i raně středověkých se vyskytuje velmi často – bylo zdivo zvané opus mixtus. Jde o zdivo které kombinuje svislé, vodorovné nebo šikmé dřevěné prvky s nepravidelným vodorovným kamenným zdivem.

Jen ve dvou případech máme u hradišť prokázanou kamennou zeď která byla postavena spojením na maltu. Je raně středověké hradiště ve Staré Boleslavi a podle posledních výzkumů takovou hradbu mělo i hradiště v Olomouci, předchůdce kdysi významného královského hradu.

Na hradištích doby bronzové i doby pozdně halštatské bylo poměrně často na území západních a středních Čech použito zvláštního způsobu vybudování hradby. Jde o KYKLOPSKÉ ZDIVO. Jde označení mohutných kamenných hradeb, které byly postaveny polygonální vazbou bez pomoci zdiva z velkých nebo i hodně velkých kamenů bez opracování. Později se používaly i opracované. U nás bylo zatím bezpečně prokázáno na hradišti Mukov či na hradišti Minice.

Zvláštní typy opevnění. Zde se pokusíme podívat na několik jiných způsobů opevnění českých a moravských hradišť, které nestojí na zde popsaných hradbách.

Jako první si ale musíme objasnit další termín. Je to termín:

NÁSEP: Násep je zemní těleso, vzniklé uložením zeminy nebo skalní horniny. V pravěku a raném středověku to byl samostatný prvek pasivní obrany. Dosahoval někdy i velmi impozantních rozměrů. Technicky jde o navršení a zhutnění zeminy, kamene nebo směsi obou do různých tvarů profilu. Například oblouk, lichoběžník a podobně.

Býval to buď čistý hlinitokamennitý masiv, nebo mohl obsahovat i vnitřní konstrukci jako hradby.

Horní část náspu se nazývala koruna nebo pláň. Koruna mohla být osazena palisádou a ochozem.

Boční části se nazývaly svahy. Svahy mohly být zpevněny dřevěnými konstrukcemi – rošty a proutěnými výplety. Toto zpevnění pomocí výztuží nebo pokrytím přírodními materiály jako bylo uvedené dřevo, proutí či dokonce drny se nazývalo TALUS.

Náspy se pak objevují na různých hradištích jako doplňky hradeb, ke kterým jsou dobudovány jako integrální součást – viz murum gallicus. Zde nejen zpevňovaly samotnou hradbu z jedné či obou stran. Ale vždy usnadňovaly přístup do bojových postavení na hradbě.

U nás byl násep jako hlavní obranný prvek bezpečně identifikován v pravěké fázi osídlení hradiště Závist.

Obranný objekt, který jakýmsi způsobem bere podobu náspu, se ale objevuje na hradištích poměrně často. Začneme hradištěm ve Stradonicích. Následuje obrázek, který ukazuje pokus o rekonstrukci jeho opevnění.

Při pohledu na tuto sestavu předprsně, příkopů a něčeho co rozhodně není hradba ale spíše skutečně násep s palisádou jsem pocítil úctu k těm neznámým lidem. My se rozplývám nad kdečím - třeba nad pyramidami, ale podívejte se, co dokázali postavit lidé na našem území.

Následuje pohled na opevnění v lokalitě Dolní Břežany.

Zde při počátečním budování byla vystavěna hradba široká asi 5 metrů, skořepinové konstrukce a s kamennou stěnou na vnější straně. Když tato hradba po nějaké době podlehla zkáze – přirozeným procesem, byla narazena náspem s plochou korunou a palisádou. Základem náspu se pak stala původní destruovaná hradba.

A nyní se podruhé v této práci podíváme na hradiště Klučov. V první podkapitole jsem obrázek co následuje umístil skrze palisádu a ostrokůly před příkopem.


Pomineme příkop a jmenovanou palisádu s doplňky. Podíváme se na hlavní prvek místního opevnění. Na první pohled je vidět že je tvořeno masivním náspem. Na koruně náspu pak je usazena skořepinová nepříliš vysoká hradba. Její výška byla limitována statickou únosností náspu který je vztyčen přímo z příkopu z cele jistě z vykopané zeminy. Postrádá tedy bermu a je vysoce pravděpodobné, že toto bylo hlavním limitem rozměrů hradby. Ale i tak je zde vidět impozantní opevnění, které svojí mohutností bere dech.

Na závěr této podkapitoly nezbývá než vložit ještě dva důležité termíny. Ale bez výše uvedeného textu a vyobrazení by nebylo lehké je vysvětli s potřebnou názorností. Jde o tyto termíny:

OPEVNĚNÍ LEHKÉ - pod tímto slovním spojením se skrývá kombinace obranných prvků sestavená z příkopu nebo příkopů a jednoduché palisády, tvořící samostatnou jednotlivou obrannou linii. U nejstarších opevněných staveb zjištěných v době kamenné – rondelů – jak uvidíme v podkapitole číslo 4, to bylo jediné pevnění použité při opevňování těchto staveb. U hradišť to byl jeden z prvků obrany a zpravidla chránil první předhradí, jak koneckonců ukazuje i moje fiktivní hradiště.

OPEVNĚNÍ TĚŽKÉ – tento pojem skrývá opevnění tvořené příkopem či příkopy a hradbou nebo náspem. Mohlo mít a také mělo mnoho variant. Od jednoduchého jednoliniového provedení až po velmi složité, vzájemně propojené několikanásobné linie.

Podle konfigurace terénu je možné vícenásobné opakování jednoho či obou základních prvků těsně za sebou. Na méně exponovaných místech opevnění a na místech dobře chráněných přírodními podmínkami bývalo nahrazeno opevněním lehkým.

Tímto považuji podkapitolu hradby a náspy za vyčerpanou a podíváme se na velmi zajímavou část hradišť, a to brány.

Podkapitola třetí – Brány a věže

Tato kapitola nebude obsažná textem, ale bude zajímavá na obrazové materiály. Brána v obecném slova smyslu byl všeobecný název pro velký vstupní a vjezdový otvor do jakéhokoliv architektonického komplexu.

V pravěku, raném a také vrcholném středověku šlo o speciálně chráněný prostor, kterým se vcházelo nebo vjíždělo do vnitřní , hradbami chráněné plochy. Pravěká či středověká hradiště mívala většinou více než jednu bránu. Jedna z nich bývala vždy považována za hlavní.

Z vojenského hlediska a v dobách válečného ohrožení vždy brána představovala brána nejvíce ohrožené místo obrany hradiště. Proto bývala nejlépe a nejvíce chráněnou částí opevnění. Ke zvýšení její odolnosti bývala její obrana vyztužována předsunutými dalšími opevňovacími prvky. Například:

- bastiony či baštami

- předsunutými valy

- předsunutými palisádami

Archeologický výzkum přinesl velké množství konstrukcí bran. Po mnoha letech do se jejich rozdělení ustálilo do těchto hlavních typů:

- boční brány,

- tunelové – chodbovité brány

- kleštinové brány

- čelní brány

- ulicovité brány

Jejich společným rysem je to, že vždy je u nich pečlivě promyšleno a konstrukčně provedeno různé vedení, přerušení, vtažení či zatažení hradeb do vnitřní plochy hradišť, což vytvářelo křídla, které umožnila boční postřel celého vstupního či průchozího prostoru.

Hlavním prvkem bran však byl samotný uzávěr vchodové partie, který tvořil samotný uzávěr vchodové partie. Tvořil vlastní těleso brány s vraty. Její tvar a úprava jak prokázaly archeologické studie je vždy unikátní. Tedy nenašli by se dvě stejné. Bylo to dáno hlavně tím, že prostě nikdy není možno najít stejné místní podmínky.

V pozdně laténském a raně hradištním období se potom v bránách objevuje nový velmi progresivní prvek. Je to dřevěná vícepatrová stavba s věží a vraty.

Na řadě místy byl pozorovány i dodatečné a někdy se zdá i provizorní úpravy, které měly za úkol zmenšit průřez vchodu nebo ho i úplně zavalit a tím zneprůchodnit. Například na jedné bráně hradiště Hrazany, byla konstrukční úprava, která umožnila v pravý čas zatarasit část průjezdu. A na hradišti Libuším bylo obdobné zařízení pro zatarasení vstupu.

U některých hradišť útočištné povahy, tedy takových, která nebyla trvale osídlena a sloužila v dobách ohrožení jako místo shromáždění a posledního boje nebyly zjištěny brány vůbec. Jejich obsazení uprchlíky bylo technicky řešeno pomocí přelezů, tedy žebříků, ramp či ostrví.

Nyní se postupně probereme různými typy bran, tak jak byly na různých hradištích identifikovány, a rekonstruovány.

Začneme bránami kleštinovými.

Zde vidíte nejčastější typy kleštinových bran.

Něco málo na vysvětlení.

Vlevo nahoře je nakresleno schéma základního a nejvíce rozšířeného typu kleštinové brány. Hradba je stočena kolmo dovnitř a tím vzniká koridor kterým musí útočník projít, aby se dostal k samotné uzávěře. Po celou dobu pak mohl být intenzivně ostřelován. V kreslená dvojitá vrata jsou pouze ilustrační. Do doby kultur ovládajících výrobu železa nebylo možno vyrábět klasické veřeje, panty a závory. A dřevěné neměly potřebnou pevnost.

Vlevo dole je tatáž brána, ale je doplněna o předsunutý val, násep nebo hradbu. Tímto byl vytvořen doplňkový koridor, který prodloužil dobu, než útočník dosáhl samotnou uzávěru a prodloužil tak dobu kdy ho bylo možno pobíjet z hradeb. Navíc a to bylo důležité, tento předsunutý prvek vyloučil možnost nasazení beranidla jakéhokoliv typu.

Vpravo nahoře je fortifikační lahůdka mezi kleštinovými branami. Je to kleštinová brána s vloženým středovým tělesem, mezi archeology poněkud nesprávně nazývaným bastionem. Měl významnou úlohu. Pokud protivník pronikl obranou čela brány, narazil na toto těleso a musel volit zda jít vpravo, vlevo a nebo se rozdělit. Pokaždé ale zjistil, že ho čeká dlouhý koridor nebo koridory ve kterých je podrobován působení obránců.

Vpravo dole je pak atypická konstrukce kleštinové brány kdy kleštiny uhýbají diagonálně. Tento tvar byl objeven několikrát tam, kde přírodní podmínky neumožnily kolmou variantu. Pozitivem bylo to, že koridor byl při stejné hloubce delší.

Pokud jsem se něco o hradištích dověděl, tak si myslím, že tyto kleštinové brány byly ze všech typů nejčastější. A není důležité jaký typ konkrétně. Ale kleštinové brány prostě vedou. Je to asi tím, že byly relativně jednoduché a ty složitější už vyžadovaly pokročilejší technologie.

Následují dvě dokonalé rekonstrukce kleštinových bran. První je kleštinová brána hradiště Třísov. Je to asi ten nejčastější typ.

Následuje kleštinová brána hradiště Závist. Bylo to hradiště novější doby – tedy z časů, kdy toto hradiště obývali a opevnili Keltové. Ti už měli s opevňováním velké zkušenosti a proto tato brána obsahuje obranný doplněk, a to předsunutou do hradby zakomponovanou stavbu, která zde plní úkol jak bastion či bašta na fortifikacích vrcholného středověku.

Na dalším obrázku je zobrazeno několik bran jiného typu. Jsou to druhy bran, které se mi líbí více než ty kleštinové. Je to proto, že odráží jiné konstrukční možnosti a tím ukazují rozmanitost intelektu stavitelů.

Vlevo nahoře je takzvaná ulicová brána. Jak byla vytvořena je zjevné a skutečná délka koridoru kterým útočník musel projít než mohl začít ničit uzávěru, mohla být desítky metrů. A tím se mi nepodařilo nalézt nějakou rekonstrukci.

Následuje dvojice zajímavých bran. Jde o brány čelní. Já jsem vám vytvořil dvě varianty.

Vlevo dole je schématické uspořádání dvojité čelní brány. Ze schématu je jasné jak by vypadal tato brána s jedním průchodem, tak že jsem upustil od dalšího obrázku. Podstatně více ale napoví rekonstrukce. Takže si jich pár ukážeme.

Je potřeba vidět, že průchod v této bráně je překryt stropem. Tím vzniká tunel a odtud je jen krok k jinému typu bran – tunelovým, ale o těch až později.

Dvojité brány jsem našel dvě:

Hradiště Klučov je velmi pečlivě prozkoumané a archeologicky vytěžené. Takto vypadá rekonstrukce jedné z jeho bran. Myslím si, že obrátek je dostatečně výmluvný.

Okolo Staré Kouřimi byla lokalizována dokonce tři hradiště. To největší nese název Stará Kouřim. A na něm byla lokalizována tato brána:

Měla dva průchody - průjezdy, do kterých byl přístup přes dřevěné mostní konstrukce. Za příkopem byla hradba, která byla ve středu a na východním i západním křídle vytažena valovými tělesy. Tím umožňovala pobíjení útočníků po dlouhou dobu. Byla to mohutná kamenito - dřevěná a zemitá konstrukce. Snad je tento obrázek dostatečně ilustrativní. Ale budeme pokračovat.

Vpravo nahoře na původním obrázku je čelní brána s vloženým středovým tělesem. Je to podobné jako kleštinové brány. Princip je stejný. Útočník se po průniku branou opět dostává pod palbu vedenou z tohoto bastionu. Ale podařilo se mi najít i rekonstrukci. Zde je:

Jedná se o jednoduchou čelní bránu se středovým tělesem jak byla identifikována na hradišti Levý Hradec. Jak je vidět, středové těleso dokonce vytvářelo šikmou rampu a tím ulehčovalo přístup obránců na bojová stanoviště. Impozantní záležitost.

Každá brána mohla být speciálně upravena. Tou úpravou myslím to, že pokud byla po celé délce překryta stropem, vznikl dlouhý tunel. Tak vznikla brána tunelová. Tento strop prvotně bránu zastřešoval. Ale druhotně nebo možná prioritně tento strop sloužil jako podlaha a otvory v této podlaze bylo možno opět masakrovat útočníka,který se pokoušel dobýt bráněné hradiště. Schéma této brány jsem se nepokoušel vytvořit. Ale zde je jedna rekonstrukce:

Myslím si, že tato rekonstrukce je dostatečně výmluvná.

Následuje velmi pěkná rekonstrukce boční brány. Tato byla lokalizována na hradišti Libušín. Boční brány jsou zajímavé tím, že jsou vytvořeny na bocích dvou pásů hradeb, které se míjí ale nepřekrývají se více, než na ukrytí samotné uzávěry.


Podobná brána byla lokalizována na hradišti patřící Keltům na Moravě, a to na Starém Hradisku u Prostějova.

Následuje pěkný obrázek a to Dvojitá boční brána s komorou lokalizovaná na lokalitě u Liptovské Mary. Tedy ne u nás ale na Slovensku. Nevím o tom, že by podobný objekt byl na území České republiky.

Tímto bych asi téma brány vyčerpal. Pokud bych něco zajímavého objevil, doplním to jako příspěvek do diskuse a také do tohoto textu.

Nyní se podíváme na další obranný prvek a to na VĚŽ či VĚŽE.

Věž byla za všech dob, tedy za pravěku, raného středověku i vrcholného středověku stavba okrouhlého, čtyřhranného či víceúhlého půdorysu jakéhokoliv druhu a stavebního provedení jejíž hlavní úloha spočívala ve výrazném převýšení svého okolí. To umožňovalo dvě funkce:

- pozorování okolí

- blízkou obranu okolí postřelováním

Stávala samostatně nebo byla přidržena k jiné stavbě. V pravěkých hradištích byla umístěna čtverným způsobem:

- byla součástí vstupní brány nebo více bran na jednom hradišti

- byla součástí obranného komplexu brány ale byla umístěna bokem jako součást hradby

- byly objeveny obranné věže stojící volně na plochách hradišť

- mohla být umístěna před samotnou fortifikací a sloužila pak jako hláska která po zjištění nepřítele byla zničena a opuštěna

Více ní co moc vykládat. Takže se podíváme na vybrané ukázky:

Tento obrázek ukazuje možné provedení strážní věže. Mohla být součástí hradby kdekoliv to stavitel fortifikace uznal za vhodné. Její plná výdřeva stěn neumožnila vést z ní boj. Na druhou stranu její posádka mohla pozorovat okolí i pod palbou a pokud se ji protivníkovi nepodařilo svalit či podpálit, její posádka byla v relativním bezpečí.

Tato věž je součástí obrany brány. Zde je dvoupodlažní a její nižší podlaha vybavená otvory k podlaze umožňovala likvidaci protivníka, který se pod ní nacházel. Průhledy z obou pater bylo možno postřelovat protivníka na dostřel použitých zbraní - nejspíše luků.

Většina v této práci umístěných vyobrazení rekonstrukcí bran nějakou tu podobu věžovité stavby obsahuje.

Tento obrázek ukazuje možnou rekonstrukci těžké obranné věže, která byla identifikována na hradišti Doubravčice. Byla to samostatně stojící obranná stavba a její provedení, pokud vypadala takto či podobně zajišťovalo její vysokou bojovou hodnotu. Pokud byla umístěna na akropoli, mohla plnit úkol jakou na středověkých hradech plnila hlavní obranná věž, bergfrit, tedy posledního útočiště. Pokud byla umístěna kdekoliv jinde vytvářela velmi silný uzel obrany.

Tento obrázek zde už byl. Já se k němu vracím jen proto, že tato obranná bašta jaká byla nalezena na hradišti Závist mohla vypadal takto ale mohla mít u věžovitý charakter a potom by to byla výše citovaná věž, která byla součástí obranného komplexu brány a byla umístěna mimo její hlavní prostor.

Tímto si myslím, že jsem vyčerpal obsah této podkapitoly a následuje poslední část této práce, kde se podíváme na první prokázané obranné stavby na našem území mající původ v daleké minulosti.

Podkapitola čtvrtá – Poznatky o nejstarších fortifikacích na našem území - trochu cestování časem

Prokazatelně doložené úpravy terénu pro účely obrany, tedy užití OPEVŇOVACÍHO ÚMĚNÍ, tedy umění uměle upravit terén podle taktických zásad a to i pomocí umělých prvků tak aby dokázal chránit jeho nositele bylo datováno do období neolitu, tedy mladší doby kamenné.

Neolit - okolo 5500 př. n. l. – vrcholí příznivé klimatické období které je teplé a vlhké, bohatá vegetace, husté listnaté a smíšené pralesy. Původní neolitickou civilizaci bylo třeba přizpůsobit místním podmínkám, což lidé, přišlí z prostředí kulturního okruhu Kriš - Starčevo svojí migrací dokázali. Podle výzkumů DNA jich bylo velmi málo a geneticky ovlivnili původní obyvatelstvo jen málo, ale do místní civilizace přinesli nové myšlení, chování a kulturu. Jde o takzvaný neolitický balíček znalostí. Ten obsahoval:

- žďáření a mýcení lesních porostů aby se získala úrodná půda

- ostrůvkovitý charakter osídlení, aby kolem jednotlivých stanovišť bylo dost místa pro jejich rozvoj

- preference lokalit s nejlepší sprašovou půdou pro kvalitní zemědělskou výrobu

- zajistit si prostor s dostatkem kvalitního dřeva na stavební konstrukce

Tato kultura totiž už hodně stavěla a to i velmi veliké stavby. Ukázka - neolitický kůlový dům


Kolem 5000 let před naším letopočtem se začalo objevovat v prostoru Balkánu opevňování lidských skupinových sídlišť. Byly zde objeveny složité systémy kamenných opevnění a také opevnění tvořená valy a příkopy a nebo dřevohlinitými zdmi. Odsud se pak idea opevňování šířila do střední a západní Evropy.

Na našem území se hradiště objevují v průřezu časem nerovnoměrně. Ale bezpečně máme doloženo, že se na našem území objevují různě velké fortifikace pozdní doby kamenné, přes dobu bronzovou i dobu laténskou. A poslední výšinná hradiště se objevují od 8. do 12. století našeho letopočtu.

Pro nás z hlediska fortifikačního úsilí je neolit zajímavější od doby mladšího vývoje středoevropského neolitu – asi 4700-4000 př. n. l. Dlouho se nevědělo, že by i v této době byla budována opevněná sídliště. Ale archeologický výzkum podpořený moderními leteckými metodami přinesl překvapení. V Kolíně – Lindenthalu byl objeven pravěký opevněný prostor označený jako „Erdwerk“. Jde o různě velké opevněné prostory různých tvarů. Většinou jsou nepravidelných tvarů a jejich rozměry se pohybují od 100 do 200 metrů. Byl opevněny příkopy a palisádami. Patřily kultuře označované jako kultury s lineární keramikou. Tato kultura sídlila i na našem území. Následuje mapa,která ukazuje kde byla zatím tato kultura na našem území lokalizována.

Vstup do těchto „edwerků“ je řešen pouhým přerušením palisády, někdy je v nich palisáda zahnuta. Objevily se i konstrukce, kdy je před otvorem předsunuta další palisáda, která příchozího nutí do otvoru vstupovat koridorem. Na Moravě byly objeveny tyto stavby v lokalitě Vedrovice, Uničov a v Novém Lískovci.

Po této kultuře a jejích stavbách se na našem území objevuje kultura s vypíchanou keramikou, která svá sídliště začíná častěji opevňovat – příkopy, palisády. I tato kultura začala či spíše pokračovala v budování Erdwerků. Byl nalezeny opět ve Vedrovicích a v Pavlově na Moravě. Zároveň se objevuje zvláštní typ objektů – kruhové areály, opět ohraničené příkopy a palisádami, se vstupy ze 4 světových stran – tzv. rondely. Rondely vzhledem k jejich umístění výhradně v rovinách nejsou na zemi viditelné. Na jejich objevování se používá geologická statigrafie nebo letecká archeologie. Takto byly objeveny třeba rondely na lokalitě Bylany u Kutné Hory.

Tyto rondely jsou dokladem komplikovanějšího upořádání společnosti,. Zdá se totiž, že rondely sloužily vždy většímu počtu komunit z určitého území.

Zde poprvé je zaznamenána jakási vyšší úroveň motivace k rozsáhlé stavební činnosti. Tyto objekty jsou velmi pracné na budování. Byly nalezeny hrotité příkopy hluboké okolo 3 m což představuje značnou kubaturu vykopané zeminy. Přitom k dispozici bylo pouze dřevěné a parohové nářadí. Doposud není jasná funkce rondelů – názory oscilují mezi tím, že šlo o kultovní objekty, astronomické observatoře a objevil se i názor, že šlo o první sportovní stadiony – to bych skoro omdlel. Pro mě osobně je to poměrně kvalitní opevnění, které může sloužit jako cokoliv z výše uvedených názorů ale já preferuji funkci refugia, tedy útočiště při napadení. Toto tvrdím i na základě toho, že v těchto rondelech se jen málokdy nalezly stopy ubytovacích objektů ale jak jsem psal v prvním díle o nálezu nedokončeného kruhovitého příkopu lengyelské kultury v Ružindole-Borové, lidé se zde ve velkých počtech vyskytovali. Tento příkop je považována za nedokončený rondel, tedy jeden z mnoha těchto zajímavých fortifikačních a asi i správních prvků pravěké architektury. Nedokončení stavby souvisí podle těchto úvah se smrtí velkého počtu lidí, z nichž jen část se později ocitla v nezasypaném příkopu. Ze sedmi provedených řezů příkopem získali archeologové pozůstatky asi 18ti jedinců všech věkových kategorií. To že byli tito lidé pobiti právě zde může znamenat cokoliv. Já z toho dedukuji že se zde chtěli ukrýt ale nepomohlo jim to.

Tím jsem uvedl že následně se objevuje na našem území nový kulturní okruh – lengyelský, který je charakteristický malovanou keramikou a zdá se podle nálezů, že poprvé se ve střední Evropě objevila měď. Vznikla řada regionálních kultur – potiská, vlastní lengyelská, lužianská atd. Pro nás je důležité že sem patřila také kultura s moravskou malovanou keramikou, která na Moravě vystřídala kulturu s vypíchanou keramikou


Pro tuto práci je důležité, že sídliště kultury moravskou malovanou keramikou se také opevňují a hlavně vznikají i výšinná sídliště - zřejmě šlo o neklidné období kde se objevovali i válečné srážky. Vedle broušených seker a klínů se objevují první speciální zbraně proti lidem – vrtané sekeromlaty. Do Čech proniká kultura s moravskou malovanou keramikou až v závěru svého vývoje, okolo 4000 př.n.l. – tedy na přelomu neolitu a eneolitu,

Kultura s moravskou malovanou keramikou po sobě tedy zanechala první skutečné fortifikace. Jako největší a řekl bych top ukázka stavitelství této kultury mi poslouží rondel v lokalitě Těšetice – Kyjovice. Letecký snímek ukazuje jak vypadaly první pohledy na tuto lokalitu po které na povrchu země nebylo ani stopy. Ale rozdílná barva vegetace ukázala jasné náznaky něčeho mimořádného. V druhé části fotografie je vidět postup archeologických prací.

Nechal jsem zde i fotografii, která ilustruje, proč se tato kultura nazývala kulturou malované keramiky. Byl by to pěkný džbánek na pivo, kdybychom věděli, že něco takového tito lidé uměli vytvořit.

Následuje výkres, který ukazuje, co všechno nakonec archeologický výzkum přinesl. Je viděl rozložení venkovní palisádové stěny přerušené 4 vchody. Pak následuje vnitřní sestava rozsáhlého příkopu a dvou palisádových stěn, vše opět čtyřikrát přerušeno. Byl nalezeny i stopy po vnitřních objektech.

A nakonec následuje třešnička na dortu, a to ideální rekonstrukce podoby tohoto objektu, který postavila dnes skoro zapomenutá kultura.

Jak šla doba, podařilo se identifikovat tři základní typy rondelů:

typ první: Kothingeichendorf - Tešetice, s příkopem a vnitřní palisádou

typ druhý: Bučany – Svodín, dvojitým příkopem a nálevkovými vchody

typ třetí: Lochenice – Untenberg s dvojitými příkopy

Myslím si, že není co moc dodávat. Jen to že po nějaké době se zde objeví další díl, který se bude zabývat hradišti na našem území od dob kultury s moravskou malovanou keramikou až po hradiště ranného středověku.

Na závěr celého tohoto dílu si připomeneme konec pozdní doby kamenné. To se na našem území objevuje další kultura, nazvaná kulturou s nálevkovými poháry. Na Moravě doposud nebyla identifikována naprosto bezpečně žádná její fortifikace. Jistý náznak je skryt v palisádovém žlabu nalezeném v Kostelci na Hané. Na území Čech u Makotřas bylo zkoumáno čtvercové opevnění o rozměrech 300 x 300 metrů, které této kultuře bylo přiřazeno zcela bezpečně. Tato kultura byla přelomová, protože plynule přešla do doby bronzové což by bylo už mimo rámec tohoto dílu.

Prameny:
Sklenář, Karel – Sklenářová, Zuzana – Slabina, Miloslav,
Encyklopedie pravěku, Praha 2002
Pavlů, Ivan – Zápotocká, Marie edd., Archeologie pravěkých Čech 3. Neolit,
Praha 2007
Encyklopedie hradišť v Čechách., kolektiv autorů, Libri , 2006
Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezku, Miloš Čižmář, Libri , 2006
Dějiny pravěku I,II, skriptum FF UJEP, Brno 1981 2. vydání
Těšetice-Kyjovice 4. Rondel osady lidu s moravskou malovanou keramikou, Spisy FF UJEP č. 277, Brno 1988
O pravěkých kultech a náboženstvích, Universitas U 86, Brno 1986, č. 3
Lutovský, M. Otázky neolitu a eneolitu, Praha 2004.
Mapy a některé obrázky jsem čerpal i odtud: http://pf.ujep.cz/~velimskyt/pravek/
Něco jsem čerpal jako inspiraci k de hledat i z toho postu:
http://www.skyscrapercity.com/showthread.php?t=904992

Což považuji za velmi inspirativní práci a kolega Thór, pokud se tím prokouše bude nadšen leteckými záběry z letecké archeologie římských opevněných míst.

Co závěrem? Snad vám tato práce přiblíží naši dalekou minulost. Kolegové, i na našem území se děly velké věci. Ty lidi, co zde žili, neznáme jinak než podle stop, které po sobě zanechali. Nevíme, jak se nazývali, nevíme proti komu museli bojovat. Víme jen, že zde byli, měli své sny a aby si je mohli splnit a uhájili si své, začali stavět. A stavěli s usilím, které hraničí s posedlostí.

V dalším díle se podívame na hradiště jako fortifikační celky. Potěší mě jakákoliv kritika nebo doplněk. Zdraví vás Pátrač.

Seriál

  1. Pravěké fortifikace na našem území, část 1: Teoretické pojednání
  2. (Nejen) Pravěké fortifikace na našem území, část 2
  3. Pravěké fortifikace na našem území, část 3
  4. Pravěké? Ne - už středověké fortifikace na našem území, část 4
  5. Pravěké fortifikace na našem území, díl 5: Doba laténská - keltové

Podobné články

Další články autora

Autor : Jaromír Vykoukal 🕔20.10.2011 📕5.856

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře