Tomahawky nad Moskvou

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔27.05.2011 📕15.391

126. stíhací letecký pluk

126. IAP byl zformován v srpnu 1940 a nejdříve působil v rámci 9. SAD (smíšené letecké divize). 22. června 1941, v den, kdy se stal Sovětský svaz obětí německého útoku,měl ve výzbroji 23 Polikarpovů I-16 a 50 MiGů-3. Byl umístěn na letišti Dolubovo, 22 km od západních hranic a ocitnul se rovnou v epicentru krutých bojů. Prvního dne války, která bude v SSSR nazvána Velkou vlasteneckou, utržil výměnou za 6 sestřelů vážné ztráty, především během náletů Luftwaffe. Od 25. června, po zrušení 9. SAD, působil pod velením zástupce velitele VVS Západního frontu, generála A. I. Tajurského, a později v rámciVVS 21. armády. Od 9. července byl zařazen do 6. IAK (6. stíhacího leteckého sboru), který měl na starosti protivzdušnou obranu Moskvy.


Tomahawk Mk.IIA výrobního čísla AH965. Na tomto stroji létalo eso 126. IAP st. l-t. Ridnyj

V polovině září 1941 patřil 126. IAP mezi ty kvalitnější stíhací jednotky VVS RKKA. Na rozdíl od jiných stíhacích pluků sovětského letectva totiž disponoval na tehdejší podmínky celkem početnou skupinou předválečných, kvalitně vycvičených pilotů. Dva z nich, S. G. Ridnyj a V. G. Kamenščikov, byli od 9. srpna 1941 Hrdiny Sovětského svazu.

V čele 126. IAP stál zkušený major Vasilij Michajlovič Najděnko (1915–1969). Bojovým křtemprošel jako sovětský dobrovolník v Číně (jeho často zmiňované angažmá ve Španělsku je pravděpodobně omylem). V létě roku 1939 bojoval proti Japoncům nad Chalchyngolem, a poté proti Finům v zimní válce. Je mu přisuzována řada převážně skupinových sestřelů. Své skóre Najděnko dále rozšiřoval během bojů Velké vlastenecké války a posléze docílil (dle jednoho podkladu) 10 samostatných sestřelů a plných 29 sestřelů ve spoluúčasti.

Tomahawky pro VVS RKKA

Americké stíhačky Curtiss P-40 představovaly v září 1941 ve výzbrojové paletě sovětského vojenského letectva zbrusu nový typ. Z britských zásob bylo odesláno do SSSR celkem 230 Tomahawků. Přímo z USA pak Sověti získali 17 až 21 prvních pro USAAC stavěných P-40, které prošly u mateřské firmy Curtiss modernizací na provedení P-40G. Rusové uvádí, že převzali celkem 247 Tomahawků.


Tomahawk Mk.IIB u NII VVS

Stroje, které získal do výzbroje 126. IAP, patřilymezi původně vyrobené pro Brity. Jejich úvodní dodávka zahrnovala sedm strojů Tomahawk Mk.IIA (AH965 až AH971) a 17 Mk.IIB (AK196 až AK198, AK242 až AK247, AK250, AK253, AK255 až AK258, AK300 a AK311). Šlo o nové letouny, které na britské ostrovy přicházely během roku 1941 a byly rovnou zařazovány do zálohy RAF, k servisním jednotkám (MU). Odtud je předisponovali pro Sověty. Na místo určení byly dopraveny hned prvním britským zásobovacím konvojem, který obdržel kódové označení Dervish (derviš). Jeho šest obchodních lodí v severskémArchangelsku zakotvilo 31. srpna. Další Tomahawky přicházely do SSSR s následujícími zásobovacími konvoji.

Demontované stíhačky Sověti po převzetí urychleně přemístili na nedaleké letiště „Desátý kilometr“. Tuto základnu na nehostinném severu doslova vydupali otrockou prací vězni z koncentračních táborů GULAG.Dřevěný povrch letiště zajišťoval provozuschopnost i za deštivé sloty ruského podzimu, který tak zaskočilWehrmacht. Sestavené Tomahawky pak sovětští piloti přelétali do sídla 27. ZAP (záložního leteckého pluku), letiště Kadnikov.

27. ZAP vznikl v srpnu 1941 speciálně za účelem zaškolování sovětských letců na stíhačky ze západu, Tomahawky a Hurricany. Současně měl nové letouny distribuovat mezi bojové pluky. Piloty první jednotky, kteří u 27. ZAP prošli výcvikem na Tomahawky, se stali právě letci ze 126. IAP. Do Kadnikova dorazili 15. září.


U Moskvy zničený Messerschmitt Bf 109 F

Osvojení nové techniky ztížila skutečnost, že u pluku nebyla k dispozici technická dokumentace a instrukce pro provoz. Slovy jedné z publikací sovětské éry se letci a mechanici s velkým nadšením chopili úkolu: přes den pracovali na letišti, v noci se slovníkemv rukou překládali do ruštiny neznámá cizí slova. Po pouhých sedmi dnech piloti absolvovali úvodní lety a 1. října zahájili výcvik.

Situace na frontě byla ovšem kritická, a tak po pouhých dvou dnech leteckého výcviku přišel rozkaz k přesunu na frontu. 126. IAP odlétal do moskevské oblasti vyzbrojen 20 Tomahawky, rozdělenými mezi obě letky pluku.

Bitva o Moskvu

Na začátku října 1941 se bitva o Moskvu nacházela ve své kritické fázi. Dne 30. září zahájila Skupina armád Střed operaci Tajfun, útok na sovětské hlavní město. 7. října Němci obsadili Vjazmu, obklíčili zde čtyři sovětské armády. Útvary tří dalších armád byly vzápětí odříznuty u Brjanska a do 12. října zničeny. Wehrmacht se zdánlivě nezadržitelně blížila k sovětské metropoli. Města před Moskvou padala do německých rukou jedno po druhém: 13. října Ržev, 14. října Kalinin, 18. října Možajsk. VVS RKKA soustředilo v moskevské oblasti své nejbojeschopnější útvary a kladlo houževnatý odpor. Právě zde se rozhodovalo o výsledku celého německého tažení. A sem také směřovaly americké stíhačky 126. IAP.


Tomahawky 126. IAP pojíždí na start

Tomahawky pluku byly umístěny na letišti Čkalovskij, situovaném u města Šelkovo něco přes 20 km severovýchodně od Moskvy. Sídlil zde rovněž výzkumný letecký institut NIIVVS. Americký typ zde mimochodem procházel vojskovými zkouškami od 24. září do 6. října, tedy ještě v době přesunu 126. IAP. Testy měli na starost inženýr S. G. Florov a pilot institutu A. G. Kočetkov, který na Curtissech vykonal v tomto období 33 vzletů. Společné umístění NIIVVS a 126. IAP na stejném letišti usnadnilo pluku bojový start s novými letouny, který nebyl zdaleka bezproblémový.

Mechanici se museli vyrovnat s celou paletou technických obtíží. Ty narostly zejména poté, co udeřily pravé ruské mrazy. Typ pro ně prostě nebyl konstruován. Zamrzaly hydraulické směsi, olej, nemrznoucí směsi, praskaly voštiny v chladičích, pneumatiky kol a vybíjely se akumulátory. Ruské podklady tyto obtíže náležitě zdůrazňují již od sovětských časů, kdy bylo doslova povinností o zahraničních typech sloužících u VVS RKKA za Velké vlastenecké války, hovořit v negativním duchu. Opět slovy jednoho ze sovětských historiků: „Projevilo se nemálo defektů a problémů… Letecko-technický personál probíral nedostatky a problémy na stranických a komsomolských schůzích organizací pluku. Prováděly se technické konference inženýrů, mezi mechaniky se rozvinulo socialistické soutěžení a hnutí zlepšovatelů. Úsilí celého kolektivu dalo své výsledky.

Sovětský pozemní personál skutečně projevil při odstraňování technických problémů velkou dávku umu a improvizačních schopností. Původní generátory byly vyměněny za domácí typu GS-650. Rovněž pneumatiky byly nahrazeny výrobky sovětské provenience; vypracovány byly postupy provozu a údržby letounů za mrazů. Ačkoliv nadále docházelo k selháním pohonných jednotek, míra bojeschopnosti Tomahawků byla za zimního po časí znatelně příznivější, než v případě Messerschmittů Bf 109 na protější straně fronty. Pod velením inženýra pluku majora M. N. Gračeva, dokázala inženýrsko-technická jednotka pluku pouze svými silami a za akutního nedostatku náhradních dílů mezi 25. říjnem a 15. listopadem opravit 12 letounů.


Jedna z obětí těžkých bojů u Moskvy, sestřelený Heinkel He 111

Co do bojové hodnoty, představoval Tomahawk Mk.II vlastně druhý nejkvalitnější typ z tehdejší výzbroje VVS RKKA. V malých a středních výškách, kde probíhala většina bojů, jej výkony překonal pouze Jak-1. MiG-3 u země ztrácel mnohé ze svých příznivých charakteristik, zatímco těžkopádné LaGGy-3 zaostávaly ve většině ohledů a na podzim 1941 navíc trpěly poklesem výkonů kvůli nekvalitnímu dílenskému zpracování. Celkově pak Tomahawk nad tehdejšími novými sovětskými typy vynikal silnější výzbrojí, kvalitnějším vybavením (včetně radiostanice, jejíž význam pro bojové nasazení je často opomíjen), dílenským zpracováním a pevností draku. Největší problém představovala nízká stoupavost. Celkově ovšem Tomahawk žádnou superstíhačkou skutečně nebyl a výkonnostně značně zaostával za výborným německým Messerschmittem Bf 109 F (kterému se ostatně nevyrovnal ani žádný tehdejší sovětský stíhací typ). Mnohokrát opakované nářky nad hodnotou Tomahawků, které v ruských podkladech dodnes přetrvávají ze sovětské éry, navíc zní dosti pochybně, pokud vezmeme v potaz krizi, která se po předchozích těžkých ztrátách u VVS RKKA projevovala na podzim 1941. V první linii stále sloužily dvouplošníky I-15bis, I-153 i ty nejstarší verze jednoplošného Polikarpovu I-16. Slušná hodnota amerických stíhaček se ostatně projevila i na dobrých výkonech 126. IAP.

Pluk na moskevském bojišti působil v sestavě 6. IAK PVO. Tomahawky samozřejmě představovaly pouhý zlomek jeho sil. K 30. listopadu 1941 měl sbor ve stavu 472 stíhaček, z nichž 374 se nacházelo v bojeschopném stavu. Na Tomahawky připadlo 11 (7 bojeschopných) strojů.

V boji

Tomahawky pluku zahájily bojové akce již 12. října, v době, kdy se naplňoval osud v kotlích u Vjazmy a Brjanska obklíčených armád Západního a Brjanského frontu. Toho dne velitel roje st. l-t. Ridnyj pronásledoval u vesnice Kamenky roj Junkersů Ju 88 A. Němci letěli směrem k sovětskému hlavnímu městu. Ridnyj na bombardéry zaútočil sám. Sovětský pilot ze vzdálenosti 50 m zasáhl levý motor a kabinu posledního německého bombardéru. Junkers se zřítil k zemi. Poté napadl druhý bombardér a rovněž jej sestřelil. Třetí Ju 88 A unikl.


Doplňování pohonných hmot u sovětského Tomahawku

Roj tří Tomahawků pod velením V. M. Najděnka, čelil 13. října Schwarme Messerschmittů Bf 109 F. Najděnko zasáhl jeden Bf 109 F a sestřelil jej. St. l-t. Svirodov a l-t. Karpenko sestřelili společně druhý Bf 109 F. Tomahawk Karpenka byl v boji poškozen, všichni tři se však vrátili na letiště. Právě s tímto soubojem je často spojováno sestřelení Lt. Joachima Hackera, tehdy nejúspěšnějšího pilota 7./JG 51 (na kontě měl 32 sestřelů). Podle německých hlášení byl tento pilot sestřelen nízko nad zemí Iljušinem Il-2, nicméně to nevylučuje angažmá pilotů 126. IAP. Němci často určovali identitu sovětských letounů chybně a přítomnost Tomahawků na východní frontě jim v té době nejspíše ještě nebyla známá.

Tomahawky se objevily v prostoru Moskvy právě v době, kdy již úkoly 6. IAK PVO zdaleka netvořila pouze protivzdušná obrana metropole. Kritická situace vedla k jejich nasazení rovněž přímo nad frontou. A tak se Tomahawky aktivně podílely také na bitevních akcích (později nosily na podkřídelních závěsnících čtyři neřízené rakety), průzkumu a doprovodech.


V prosinci 1941 již byly Tomahawky 126. IAP opatřeny zimní bílou kamufláží

Dne 22. října útočilo šest Tomahawků proti nepřátelské mechanizované koloně. Západně od Malojaroslavce byly napadeny přesilou Messerschmittů. Při prvním nepřátelském útoku z mraků byly zasaženy dva Tomahawky. L-t. Gromadin padl. Ml. l-t. Perfjonov se zachránil na padáku. Téměř všechny ostatní Tomahawky byly poškozeny. Ridnyj sestřelil jeden stroj, a poté se na letiště vrátil s vážně poškozeným letounem. Mechanici napočítali na padesát průstřelů, poškozeno bylo řízení, olejová nádrž, a byl ustřelen vrtulový náboj. Ridnému je právě v tomto souboji někdy připisováno sestřelení dalšího německé esa ze 7./JG 51, Ofw. Roberta Fuchse s 23 sestřely. Dle německých hlášení byl ovšem tento pilot sestřelen během útoku na bombardovací Iljušiny DB-3.

Dvojice Tomahawků vedená V. G. Kamenščikovem, eskortovala 13. listopadu během průzkumné akce Petljakov Pe-3 z 9. IAP. V oblasti Aljoškovo-Pachmutovo na sovětskou formaci zaútočilo pět Bf 109 F. Sověti po dlouhém boji, který skončil ústupem německých stíhaček, nárokovali dva sestřely.


Nehoda Tomahawku Mk.IIA AH976 se u 126. IAP odehrála 28. října 1941. Pilot ml. l-t. Manulenko vyváznul

Do 15. listopadu vykonali piloti pluku 685 (dle jiného podkladu 665) bojových vzletů. Chránili při nich vojska Západního a Kalininského frontu a objekty v prostoru Moskvy. Věnovali se také bitevním útokům na pozemní cíle a doprovodům. Sestřelili 17 nepřátelských letounů a zhruba dalších 20 poškodili.

V polovině listopadu udeřily zimní mrazy, komplikující údržbu letounů. Současně zamrzly komunikace a Němci mohli opět obnovit postup k Moskvě, načas zastavený záplavou podzimního bláta. Nepříznivé počasí, klesající bojeschopnost Luftwaffe a nutnost soustředit akce především proti pozemním cílům, vedly k poklesu intenzity vzdušných bojů. Němci se z posledních sil prodrali až na dohled sovětského hlavníhoměsta, ale poté byli vrženi zpět sovětskou zimní protiofenzivou, zahájenou 5. prosince 1941. Moskva byla zachráněna.

Ačkoliv četnost vzdušných bojů nyní poklesla, Ridnyj dál navyšoval svůj bojový účet. 5. prosince sestřelil ve dvojici s l-t. Ivanem Levšou jeden He 111. Další bombardér stejného typu sestřelil 14. prosince. 126. IAP měl ve stejné době velké problémy s udržováním letounů v bojeschopném stavu. Počet akceschopných Tomahawků poklesl k 31. prosinci na pouhé čtyři exempláře (nebojeschopných bylo plných 16 strojů).

Tomahawky zůstávaly na moskevské frontě raritou a čas od času docházelo k jejich ostřelování vlastními jednotkami. Tak 1. ledna 1942 byla stíhačka seriálu AN507, kterou sedlal ml. l-t. P. G. Maza, napadena pěti Polikarpovy I-16 a poté přesně ostřelována Sověty ze země. Pilot musel s poškozeným strojem nouzově přistát.


Skupina pilotů 126. IAP u Tomahawku

V lednu 1942 absolvovaly Tomahawky opět několik soubojů s výkonnějšími Messerschmitty Bf 109F. Sovětští piloti v nich nárokovali pozoruhodné úspěchy. 18. ledna l-t. S. V. Levin a l-t. I. P. Levša během utkání se sedmi Bf 109 nárokovali beze ztrát sestřelení dvou protivníků. 22. ledna tři Tomahawky pod velením l-t. Lozovoje v souboji s 13 nepřátelskými letouny, sestřelily dva Bf 109 E. Dne 30. ledna tři Tomahawky 126. IAP st. l-t. P. Beljasnika, l-t. Lozovoje a l-t. G. Šorochova chránily sovětské jednotky v prostoru Volokolamsk-Cyčjovka-Vjazma. Dostaly se do boje se 13 Bf 109 a tři sestřelily, ostatní se ukryly do mraků.

Lednové výsledky 126. IAP nebyly vůbec špatné. Pluk běhemměsíce vykonal 198 vzletů o 334 letových hodinách. Během 11 vzdušných bojů sestřelil 5 Bf 109 (ne všechny výše uvedené sestřely „stodevítek“ tedy byly uznány), 1 Ju 88 a 1 He 111. Zaplatil za to ztrátou pouhých dvou Tomahawků. Jeden podlehl v souboji s Messerschmitty, druhý byl sestřelen protiletadlovou palbou.V polovině měsíce pluk disponoval devíti bojeschopnými Tomahawky.

Jako vedoucí dvojice kryl Ridnyj 3. února vlastní jednotky, pronásledující ustupujícího nepřítele. Narazil na formaci Bf 109 F. Nepřátelští piloti evidentně dvojici Tomahawků nezaregistrovali. Ridnyj sestřelil opozdilce, který se pokoušel dotáhnout zbytek nepřátelské sestavy. Téhož dne sestřelil ještě průzkumný Henschel Hs 126.


Tomahawk Mk.IIB na letišti CAGI, říjen 1941

Tentýž pilot 4. února prováděl bojový let s Šumilovem. Ridnyj zpozoroval německý transportní Ju 52/3m, kroužící nízko nad nějakým polem. Snad se chystal k přistání v rámci zásobovací akce. Stačily dva útoky a Junkers se zřítil k zemi. O několik hodin později Ridnyj sestřelil ve spolupráci s l-t. Matjuškinem ještě jeden Ju 52/3m. Poslední sestřel Ridnyj vybojoval 8. února během pronásledování formace He 111, směřující k Moskvě. Sestřelil jeden bombardér a ostatní Heinkely poté odhodily pumy nad volnou krajinou a unikly.

Ridného úspěšnou kariéru přervala 17. února smrtelná havárie s Tomahawkem Mk.IIB AK325. Stroj během startu ztratil kvůli selhání motoru rychlost a zřítil se z výšky deseti až patnácti metrů. Po dopadu se dvakrát převrhl a byl zničen. Do své smrti Ridnyj vykonal více než 100 akcí a nárokoval 10 individuálních a 11 skupinových sestřelů. Na Tomahawku z nich měl dosáhnout 5 individuálních a jeden společný (tento údaj ovšem nesouhlasí se součtem úspěchů v jednotlivých soubojích, které jsou Ridnému připisovány). Jiné zdroje úspěšnému pilotovi připisují 9 samostatných a 17 skupinových sestřelů.

Hodnocení

Účast 126. IAP na bojích v bitvě oMoskvu byla vždy hodnocena vysoko.V období od 25. října 1941 do 25. dubna 1942 pluk v sestavě 6. IAK PVO vykonal 666 vzletů na ochranu jednotek Kalininského a Západního frontu a 319 vzletů na ochranu Moskvy. Při ztrátě čtyř letounů a dvou pilotů docílil 29 sestřelů. Tyto údaje hovoří jednak o kvalitách letového personálu pluku a jednak o slušné bojové hodnotě Tomahawku. Ztráty totiž byly na tehdejší situaci skutečně velmi nízké. Co se týče sestřelů, nepochybně došlo k jejich nadsazení (což bylo u protivníků Luftwaffe v tomto válečném období obvyklé – a to ať již šlo o piloty VVS RKKA či britského RAF). Zvlášť nedůvěryhodně v tomto ohledu působí ve skóre vysoký podíl sestřelených Messerschmittů Bf 109.

Největší hvězdou pluku byl ukrajinský letec Stěpan Grigorjevič Ridnyj (1917–1942). Jako úspěšný pilot a člen VKS(b) se stal vděčným námětem pro sovětskou válečnou propagandu. Slovy sovětského historika „o slavných činech Ridného věděli sovětští vojáci od Murmanska až po Sevastopol“. Časopis Komsomolskaja pravda o něm psal jako o mistrovi vzdušného boje, chladnokrevném a obratném stíhači.

Vedle Ridného u 126. IAP vynikla řada dalších pilotů. Zmínit je nutno Vladimira Grigorjeviče Kamenščikova (1915–1943), který vybojoval 12 samostatných a 9 skupinových sestřelů (dle jiného zdroje 7 + 10). Preferoval taktiku volného lovu, při které spolupracoval ve dvojici s Beljasnikovem. U Moskvy zničil na Tomahawku šest letounů protivníka: 4 Bf 109 F, 1 He 111 a 1 Hs 123. Zmíněný Petr Nikiforovič Beljasnik (1917–2000) do konce války navýšil své skóre na 9 individuálních a 17 skupinových sestřelů, přičemž na Tomahawku je mu přisuzováno 7 vítězství.

V květnu 1942, kdy byl pluk přezbrojen z Tomahawků na Kittyhawky, měli minimálně 10 sestřelů na svých kontech ještě další jeho příslušníci, u nichž však rozsah úspěchů vybojovaných přímo na Curtissech není přesně znám.

Zdroje (výběr):
Chazanov, D. – Neizvestnaja bitva v nebe Moskvy 1941–1942 gg, Moskva 2001;
Kotelnikov, P., Soboljev, J. – Amerikanci v Rosii, Moskva 1999;
Mellinger, G. – Soviet Lend-Lease Fighter Aces of World War 2, Osprey 2006;
Romaněnko, V. – Istrebitěli P-40 v sovetskoj aviajicii, Avijacia i vremja 2/2006
Autor : Miroslav Šnajdr 🕔27.05.2011 📕15.391

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře