Nudíte se? Jeďte na výcvik SOG Defence!

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔07.05.2011 📕10.781

Výcvik se SOG Defence byla nabídka, při které ve mně bojovala vrozená lenost se stejně vrozenou zvědavostí. Nakonec zvědavost převážila. Přeci jen s příslušníky Special Operations Group (Skupiny pro speciální operace) se člověk nepotká každý den. Jak to dopadlo se dozvíte v článku.

Upozornění: V článku jsou použité originální záběry, které nejsou vhodné pro děti, těhotné a lidi se slabší psychickou odolností. 

Důvod proč jsem váhal byl jednoduchý. Pod vlivem mediálního obrazu speciálních jednotek jsem očekával „uřvané seržanty“, kteří nás budou honit s vyplazenými jazyky po lese a nutit vláčet klády nebo jeden druhého. Popravdě, z blbnutí v maskáčích jsem už poněkud vyrostl, poslouchání povelů odvykl a fyzička už také není jako v devatenácti. Navíc místo určení: Lišov – kolem samé lesy, rovněž nevěstilo nic dobrého. Nicméně jsem vyhnal moly z maskáčů, sbalil si nezbytné propriety do báglu, obloukem ho hodil do kufru auta a vyrazil na jih.

Freddy by záviděl

Sportcentrum Mrkáček , kde byla "základna" jsem našel v pohodě, ale dorazil jsem jako poslední, protože jsem hrubě podcenil pražskou dopravu. Fakt nevím, kam všichni jeli – v sobotu ráno. Blázniví Pražáci. Ubytování? Standardní trojhvězda, pokoje po 2 – 3, toaleta a sprcha na pokoji. Kurz 14 chlapů, dvě dívčiny.

Začali jsme takovou drsnější odrůdou zdravovědy. Žádná "bebíčka" v podobě několikacentimetrových tržných ran. Průstřely plic, končetiny utrhané výbuchy min, improvizovaných nástražných systémů nebo zásahy zbraní velké ráže, silná tepenná krvácení. Krev, maso … maso, krev. Záběry, že Freddy Krueger byl proti tomu pouhý břídil. Celé to bylo o to horší, že nešlo o nakašírované Hollywoodské atrapy, ale skutečné raněné. Sám se divím, že jsem se nesložil, zpravidla to při spatření krve dělám :) . Fotky posbíral Riki a jeho kolegové na misích, kde ošetřovali všechny - od našich, přes alianční vojáky, po „nepřátelské civilisty“.

 
Střelné poranění ruky ráží 12,7 mm.

Odborně se to jmenuje TCCC Tactical Combat Casualty Care, česky – neodkladná péče o zraněné v polních podmínkách. Prakticky jde o zvládnutí života zachraňujících úkonů. V ideálním případě ve dvojici nebo trojici, v horším případě sám sobě a v tom úplně nejhorším, sám sobě a navíc pod palbou. Začínáme s C.A.T. (Combat Application Tourniquet). Jde o škrtidlo s vratidlem, které má tu výhodu, že si ho člověk dokáže aplikovat sám jen jednou rukou. Druhou už totiž taky třeba nemusí mít. Z toho důvodu se doporučuje C.A.T., který je povinnou součástí výstroje v bojové zóně, nosit uprostřed na prsou, aby byl dosažitelný z obou stran.


Riki jako raněný - tu ruku by už třeba nemusel mít.

Začínáme cvičit nasazení. Nejprve jeden druhému. Na horní končetinu, potom na dolní. Tam to jde hůř. Instruktor je nemilosrdný: „Ještě cítím tep. Musíš to dotáhnout, takhle by ti vykrvácel.“ Kolegovi už lezou oči z důlků, ale co se dá dělat. Musí vydržet. Však on mi to vrátí, až se vystřídáme.


Co holky, ještě cítíte tep? Utáhnout!

Pravda je, že když z člověka cáká krev proudem, asi mu nikdo nemusí vykládat, že má vratidlem ještě jednou otočit. „Na sucho“ přeci jen chybí ta správná motivace. Drilly se opakují. Nejprve pomalu, potom rychleji. Ve stoje, vsedě, vkleče, vleže, vleže bez zvedání hlavy a trupu.


C.A.T. zakládaný tentokrát na Rikovu nohu.

Zkoušíme nasazení C.A.T. sami sobě. Znovu od začátku. Na horní končetinu. Na levou, na pravou. Na obě dolní. Musím říct, že po dotažení vratidlem není C.A.T. rozhodně určen na „takové to domácí nošení“. Není to nic příjemného už po pár desítkách sekund. Řeže to a za chvíli necítím prsty. Desítky si minut si raději nezkouším představit.


V leže je to ještě "lepší". Ten loket není na parádu. Uzavírá tlakový bod na stehně.

Představa, že si sám zakládám škrtidlo na utrženou končetinu někde v příkopě je dost děsivá, ale potom si uvědomuji, že není úplně od věci to zvládnout. Kus plechu při kterékoli autonehodě dokáže amputovat končetinu stejně snadno jako mina a těch pár sekund možná stojí mezi něčím životem a smrtí.

Vzhůru k výškám ...

Dáváme si oběd a razíme na PVV (práce ve výškách). To bude ideální – s nacpaným břichem někam na stěnu. Vítá nás hasičský trenažér simulující trojposchoďovou budovu. Kdysi jsem dostal základy na jakémsi branném kurzu, ale když se podívám na hromádku vybavení, šlo o pravěk. O nějaké slaňovací brzdě se samoblokujícím efektem jsme si tehdy mohli nechat akorát tak zdát. Nicméně musím přiznat, že přílišné vymoženosti jsou někdy na závadu. Na slaňovací osmě se mi dolů „fičelo“ mnohem lépe. Na druhou stranu je pravda, že s osmou si člověk nemůže dovolit luxus pustit oběma rukama lano. Nakonec jsem zvládl obojí, včetně „násilného vstupu“ oknem do budovy. Kdybych si třeba někdy zapomněl klíče …


Takhle coolově můžete přijít domů, když si zapomenete klíče a znáte levného sklenáře.

Rozhlédl jsem se po ostatních … někdo v pohodě, někdo méně. Hlavně kolegyně se do akce příliš nehrnuly. Dobírám si je: „Holky, nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit, že se umíte spustit …“. Zahihňání a jdou NATO. Napoprvé opatrně, podruhé jsou hotové spiderwomen.


Silvie jako spiderwoman

Postupně zkoušíme těžší prvky. „Fester“ předvádí i slaňování hlavou dolů, ale instruktoři svorně konstatují, že je to dobré tak akorát na ukázky. Logicky – veškerá výstroj napadá člověku „na hlavu“ a viset s návalem krve v hlavě také není to pravé ořechové. Nehledě na to, že hrozí ztráta materiálu, který v normální poloze drží na místě vlivem spolehlivě fungující zemské přitažlivosti.   


Fester předvádí, jak se dají šmírovat sousedky v koupelně, ale v boji je to celkem k ničemu.

Poslední atrakcí dne je střelba. Těším se. V nabídce je pistole CZ75 Duty a samopal Scorpion EVO3 A1 v poloautomatické verzi umožňující jen střelbu jednotlivými ranami. „Marw“ nám prozrazuje, že jde o předsériové kusy, které se od „sériovek“ v drobnostech liší. Šest Scorpů ve třech verzích, s pevnými miřidly, kolimátorem Meopta a kolimátorem od Izraelců.


Střelba z pistole. Pro některé to byla první střelná zbraň, kterou kdy drželi v ruce.

Nezbytné poučení a jde se střílet. S překvapením zjišťuji, že někteří nedrželi střelnou zbraň v životě v ruce. Výsledky podle toho vypadají. Střílíme mířené, bez časového limitu, na blízko. Jde o zvládnutí návyků, nikoli o přesnost. Já jsem spokojen. Nejsou to desítky, trochu pod, ale držím lajnu. Stačí mířít výš a je to.


G.I. Silvie

Občas pomáhám kolegyni po levici napáskovat, než se jí ujme „Marw“, protože nestíhám. Cvičení jde svižně, není moc čas. Ta druhá dívčina ani nenatáhne závěr. To bude těžké. „Krab“ se toho ujímá. Je to rozený pedagog. Na začátku netrefila papír a na konci měla dírky v terči, což pokládám za obdivuhodný úspěch.


Marw předvádí předsériového Scorpa EVO3 A1

Střílelo se na stejnou vzdálenost, takže s delší zbraní nebyl problém udržet 9-10.

V druhém kole jsme cvičili opět přechod z pohotovostní do střelecké a likvidaci cíle dvojvýstřelem. Z 10 dvojvýstřelů jen pět devítek, zbytek 10, sevřený obrazec. Scorp má moje sympatije.


Deset dvojvýstřelů ze Scorpa EVO 3 A1. Ještě jsem to nezapomněl :)

Kolegyně vedle se trápila s mechanickými miřidly. Podal jsem jí svého Scorpa s Meopťáckým kolimátorem – a ejhle. Zásahy jdou do černého. „Červená tečka“ má své kouzlo. Zkoušel jsem i izraelský kolimátor, který má žlutý záměrný obrazec, tvořený kruhem s tečkou uprostřed, ale moc mě neoslovil. Vytvářel „na sklíčku“ parazitní obrazce, tedy aspoň ten můj.


Osm z deseti žen doporučuje kolimátorový zaměřovač.

U kolegyně mě pobavilo zadání z redakce – napiš z toho lifestylový článek, pro ženský časopis. Na konci se shodujeme, že by se to dalo postavit na základní myšlence: „Při problémech s přesnosnou trefou do černého, osm z deseti žen mužům doporučuje kolimátorový zaměřovač“.

Večer bylo promítání a přednáška na téma IED (Improvised Explosive Devices). Nad tím, co se najde v zónách asymetrických konfliktů zůstává rozum stát. Náboje z raketometu Grad odpalované ze země, podepřené dvěma kolíky. Časovač z džbánku, ze kterého se vypařuje voda. Mina „podložená“ 100 kg leteckou bombou, nástrahy v tělech mrtvých zvířat, IED v čokoládě nebo v hadrové panance a podobné atrakce.


Následky výbuchu IED a dvojice C.A.T. v akci.

Po světě jsou miliony min. Ale zaplať pánbůh za ty továrně vyráběné. Tam alespoň pyrotechnici, vědí jak vypadá spouštěcí mechanizmus a co od nich mohou i po letech čekat. Nejhorší jsou doma vyrobené IED. Konstrukce jsou naprosto nevyzpytatelné a spustit mohou kdykoli. Zda zabijí nepřátele, vlastní lidi jejich tvůrci příliš neřeší. A civilisté představují většinu obětí.

Vojákům velitelé dennodenně vtloukají do hlav, jak se mají vůči IED chovat. Většinou jsou opatrní. Ale všichni vojáci po čase odejdou a začne normální život. A kdo uhlídá děti, aby nesebraly hračku pohozenou někde na cestě …

Den druhý - akční

Druhý den byly na programu akční CQB (Close Quarter Battle) a SUT (Small Unit Tactics), neboli černá taktika boje na krátkou vzdálenost a zelená taktika pro malé jednotky. Zdánlivě triviální záležitost. Ale zdání klame.


Instruktoři předvádějí v rámci CQB vniknutí do místnosti.

CQB není jako ve filmu, kde někdo vykopne dveře a ostatní postřílí všechny uvnitř. Má to řadu nástrah. Například jak se protáhnout dveřmi prakticky zároveň s kolegou a nemotat se jeden druhému? Jak zabezpečit místnost? Co s nečekanými překvapeními v podobě židle mezi dveřmi? Instruktoři přitvrzují. Nikdy nevíme, kde budou stát. Na konci jsou jen dvě hodnocení: „to bylo dobré“ nebo „mrtev, případně oba oba mrtví“. Přidávají komplikace v podobě „rukojmí“ a osob ukrytých třeba za nábytkem.

Komu vidíme ruce, komu ne? Kdo má zbraň? Kdo je útočník? Kdo rukojmí? Rozlišit hrozby během zlomku sekundy a stejně rychle reagovat na změny není vůbec jednoduché. Přibylo další hodnocení: „útočník přežil, rukojmí mrtev“. Dopoledne je pryč, jako mávnutím proutku. Jdeme na vzduch.


Panáčku ... ruce pěkně dozadu ... ať na ně vidím. A žádný kraviny.

Studený oběd, jako na vojně. Balení masa, balení sýra, lahev vody, sušenka, ovoce na každého muže (dodatek pro šílené feministky – nebo ženu). Všichni se nacpávají, jako by to bylo poslední jídlo v jejich životě. Darmo, hlad je nejlepší kuchař.

Zelenou vede „Marw“. Nejprve teorie. Výklad o pochodových a bojových formací a přechody mezi nimi v případě kontaktu s protivníkem. Na víčkách od PET lahví to vypadá jednoduše. Praxe už tak snadná není. Ostatně jako při všem. Chce to se dopředu dohodnout, co bude kdo dělat a hlavně to vyžaduje od každého situační povědomí. V opačném případě není problém vběhnout kolegovi do palebného sektoru.



Směr postupu ... a držet formaci.

Výcvik se SOG Defence považuji za příjemně strávený víkend. Původní obavy z „buzerace“ se absolutně nenaplnily. Ostatně instruktoři nejsou žádní puberťáci, ale muži přiměřeného věku s bohatými zkušenostmi, které jim umožňují udržovat si nadhled. Vše bylo naprosto v pohodě. Klidné zasvěcení do problémů a stejně klidné opravy chyb. A musím přiznat, že občas s námi museli mít svatou trpělivost a někdy odpovídat na „ … blbé, až pitomé dotazy“.


Instruktor předvádí použití slaňovací brzdy.

Samozřejmě nikdo nemůže očekávat, že za víkend se z něho stane speciál. Celý kurz má tři úrovně Basic, Advanced a Expert. Každý trvá dva víkendy, celkem 40 výukových hodin. Cena kurzu Basic je 9500 Kč, v ceně je zahrnuto:

  • ubytování a strava formou plné penze (2x snídaně, 4x oběd, 4x večeře)
  • zapůjčení výstroje - chrániče kolen a loktů, přilby, slaňovací prostředky, lana, střelecké brýle, chrániče sluchu, pouzdra, opasky, zbraně (pistole CZ), taktické pomůcky, zdravotnický materiál, mapy, navigační pomůcky
  • spotřebovaná munice
  • doprava do výcvikových prostorů

Naše "Squadra Azzura" byla neklamným důkazem, že Basic kurz zvládne opravdu každý. Do dalších levelů postupují adepti po zvládnutí předchozích úrovní se souhlasem instruktorů. Není se tedy třeba obávat nevyrovnanosti a toho, že někdo bude „brzda“, na kterou se bude čekat. Ten, kdo některou část nezvládne, nemusí procházet celým kurzem, ale může absolvovat jen vybraný blok (např. střelbu nebo CQB).

Když někomu něco nejde, instruktoři poradí. Cílem je držet vyrovnanost skupiny. 

Výčet potenciálních zájemců o kurzy SOG Defence je dlouhý: příslušníci armády, kteří chtějí víc, než nabízejí osnovy AČR, účastníci misí, uchazeči o službu ve speciálních vojenských nebo policejních jednotkách, příslušníci různých airsoftových jednotek, kteří jinak vojáky viděli jen na obrázku a výcvik znají jen z příruček, váleční zpravodajové i prostí nadšenci, muži i ženy.

Pro skeptiky je třeba dopředu říct, že se není nutné obávat nárůstu agresivity u některých skupin obyvatelstva. Z výcviku jsou předem vyloučeni všichni se „škraloupem“ v trestním rejstříku, příslušníci různých extrémistických hnutí a psychicky nevyrovnaní jedinci se sklony k agresivitě. Kdo dostane jednou „ban“ má smůlu. O další pokusy k absolvování kurzu se nemusí ani pokoušet.


Komu by se zdála tvář vlavo známá ... ano jde o Petra Lněničku z filmu Tobruk.

V nabídce SOG Defence jsou i specializované bloky upravené na míru. Například příslušníci městské policie Praha se obešli bez topografie nebo práce ve výškách, zato měli posílenou střeleckou přípravu a „černou taktiku“ se zaměřením na specifika jejich profese.

Jednou z možností, která je v nabídce SOG Defence jsou team buildingy, doprovody osob do rizikových oblastí, ochrana VIP a další aktivity. Více je na stránkách www.sog-defence.com.

Na závěr ještě doplním klasickou větu použitou v úvodu: „Nudíte se? Ne, ne … žádného medvídka mývala. Jeďte na výcvik SOG Defence!“ :)

 

Za pozvání na kurz a veškerou péči děkuji příslušníkům SOG Defence a Silvii.

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔07.05.2011 📕10.781

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře