Jízdní srážka u Rudoltic z 8. července 1866 a pomník pruských husarů

Autor : Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔19.01.2011 📕10.203

Prusko-rakouská válka, jež se v létě roku 1866 přehnala přes české území, se citelně dotkla mnoha obcí severních a východních Čech. Velké množství pomníků a typových křížů, které byly vystavěny jako reakce na tyto události, můžeme nalézt do dnešních dnů. Mezi ty zapomenuté a z části poškozené lze zařadit i památeční kříž na pískovcovém soklu v obci Rudoltice v Čechách. Jeho pohnutou historii a důvod výstavby pojďme společně sledovat na následujících řádcích. Krátkým nástinem tehdejší válečné situace se ocitneme v období po bitvě u Hradce Králově a představíme si několik menších jezdeckých srážek na česko-moravském pomezí.

Část rakouské Severní armády ustupovala směrem na pevnost Olomouc, přičemž kladla postupujícím pruským vojskům velmi sporadický odpor. Samotné rakouské vrchní velení na jakoukoliv energickou protiakci v podstatě nepomýšlelo a nižší důstojníci a vojáci v pochodových kolonách ve své ústupové agonii opomíjeli i nejzákladnější bezpečnostní opatření. Bez řádného jezdeckého zajištění tak byly ve směru od Litomyšle dne 7. července obsazeny pruskými jízdními oddíly Svitavy. Do svitavských ulic vniklo na 700 jezdců podplukovníka von Barnekow a rozprášili část rakouského vozatajstva trénu a zajali téměř celou setninu 4. pěšího pluku Hoch und Deutschmeister. Teprve když pruští jezdci se svými zajatci opustili v noci město po silnici směrem na Litomyšl, byla komunikace opětovně přehrazena saskými pěšími prapory, které ráno vystřídaly setniny Wöberovy pěší brigády z VIII. rakouského sboru spolu s jezdci 10. hulánského pluku. Pruské vrchní velení vydalo v dopoledních hodinách 8. července rozkaz razantně postupovat za ustupující armádou z důvodu možné regenerace rakouských sil a zamezení následného možného protiútoku. Jednotky 2. pruské armády dostaly rozkaz postupovat na linii Konice-Litovel a 1. armáda udržovala směr postupu přímo na Brno přes Poličku a Kunštát. Z těchto rozkazů též plynul výskyt zvýšeného počtu vyslaných jízdních hlídek obou stran a jejich možný střet s protivníkem.

První jízdní srážka se uskutečnila v dopoledních hodinách dne 8. července u Opatova. Huláni podplukovníka von Barnekow z jízdní divize generálmajora Hartmanna napadli nedaleko rozlehlého rybníku Hvězda ve směru na Třebovické sedlo jednu eskadronu 6. hulánského pluku od II. rakouského sboru. Rakouští huláni tuto přesilu srdnatě odrazili, ale pod palbou pruských děl z návrší byli donuceni se stáhnout k obci Damníkov ve směru Žichlínek, Lanškroun. Ztratili přitom jednoho muže, dva důstojníci a jeden hulán byli ranění a čtyři muži zajati. Tuto šarvátku a následný ústup sledovala z Damníkova rakouská hlídka ze 4. husarského pluku vedená rytmistrem Morbitzerem. Jízdní hlídka byla vyslána v ranních hodinách z Lanškrouna k Třebovicím s úkolem prozkoumat území kolem Svitav a Litomyšle. Nechme citovat dobové hlášení, jež poslal v jednu hodinu po poledni z Damníkova na divizní velitelství v Lanškrouně rytmistr Morbitzer: „Poslušně hlásím, že Třebovice jsou obsazeny nepřítelem. Podle výpovědi sedláků a císařsko-hulánské hlídky postoupil pluk pruských hulánů spolu s dělostřelectvem.“ Již o čtvrthodiny později došlo od rytmistra Morbitzera další hlášení: „Nepřítel má obsazené návrší po obou stranách silnice na Damníkov. Moje hlídky jsou ve vesnici a sledují veškeré dění. Jedna eskadrona hulánů zaútočila na pruské hulány, vrhla se na ně a byla pak ostřelována dělostřelectvem. Celý pluk c. k. hulánů č. 6 odtáhl k Žichlínku. Po dvou hlídkách jsme stříleli. Jedna divize nepřátelských hulánů s dělostřelectvem postupuje na Damníkov.“ Pruský generálmajor Hartmann reagoval na tuto šarvátku posílením svých pozic lehkou jízdní brigádou generálmajora von Witzleben, která se započala přesunovat od Semanína k Třebovicím. Na rakouské straně reagovalo velitelství v Lanškrouně vysláním silnějšího jízdního odřadu spolu s dělostřelectvem do prostoru Rudoltice, Luková, Damníkov. Plukovník hrabě Bellegarde, velitel brigády z 2. rakouské lehké jízdní divize, vyrazil z prostoru Žichlínek v čele 4. husarského pluku a poloviny brigádní baterie vstříc postupujícím Prusům. Z prostoru jižně od Lanškrouna vyrazilo celkem 630 jezdců se čtyřmi děly. Rakouské i pruské jednotky se chystaly k bitvě.

Plukovník hrabě Bellegarde se při svém vstupu do Rudoltic setkal s husary rytmistra Morbitzera, kteří se stáhli z předsunuté hlídky od Damníkova. Po rekognoskaci terénu zaujala rakouská děla palebné postavení zcela ukryta v žitném poli východně od Rudoltic mezi silnicí a železniční tratí do Lanškrouna. Husaři zaujali pozice na Knapkově kopci západně od Rudoltic a současně vyslali průzkum ve směru jižním na Damníkov a severním na Ostrov. V zorném úhlu pozorovatele od rakouské dělostřelecké pozice se silnice od Damníkova táhla třemi mírnými zvlněními terénu. Byla odtud vidět jihozápadní část vesnice a jako ohraničení horizontu prudce se zdvihající návrší Třebovských stěn. Hodiny na kostele ukazovaly k půl čtvrté hodině odpoledne, když rakouské průzkumné hlídky v přední linii spatřily silné pruské jezdecké oddíly, které projížděly přes Třebovské stěny na ves Damníkov. Za několik okamžiků došlo k těžké bitevní srážce předsunutých sil. Dvě eskadrony pruského pluku tělesných husarů č. 2 rozšavlovaly na polích před vsí a mezi vesnickými staveními jednu eskadronu hlídkujících husarů ze 4. pluku a zatlačily ji směrem k Rudolticím. Za pruským průzkumem postupovaly hlavní jízdní síly včetně dělostřelecké podpory.

V téže době se bojovalo i na severní straně Rudoltic. Rakouská hlídka umístěná na návrší kopce Lískovec (Lískový kopec 454 m. n. m.) hlásila plukovníkovi hraběti Bellegarde střet mezi rakouskou hlídkou a předvojem pruských husarů postupujících ze směru od Ostrova. Napětí stoupalo čím dál více. V zorném poli Rakušanů se náhle vynořovaly ze směru od Damníkova cválající pruské jízdní oddíly hlavních sil. Jakmile projely jedno zvlnění terénu, byly Rakušanům patrné. Hned ale zmizely v následující dolině. Jezdci vypadali unaveně, neboť z Litomyšle vyrazili již časně ráno a dopoledne projížděli promoklými lesními návršími u Opatova. V měkkém terénu ztratilo mnoho koní své podkovy a proto klusali nejistě. Pruští jezdci dosáhli hranice katastrálního území Damníkova a Rudoltic, kde byly louky, které jsou v lidové mluvě nazývány „bláznivé bažiny“, protože se tam za horkých letních nocí vyskytují světelné úkazy z lehce vznětlivých bažinatých plynů. V okamžiku, když pruští jezdci projížděli těmito bažinatými loukami, zahájili rakouští dělostřelci přesnou palbu na vzdálenost asi 1000 kroků, jež měla ničivé účinky. Během vteřiny leželi na louce rozryté granáty mrtví a ranění, koně bez jezdců prchali na všechny strany. Na zmatené eskadrony pruského pluku tělesných husarů č. 2 udeřili nemilosrdně v záloze na výšině čekající rakouští husaři a zahnali je zpět k Damníkovu. Tam se málem zmocnili několika nepřátelských kanónů. Pruské jednotky urychleně ustupovaly zpět přes Třebovské stěny průsmykem do Třebovic. Lehká jízdní brigáda generálmajora von Witzlebena pak ustoupila až k rybníku Hvězda u Opatova, kde rozbila ležení.

Jezdecká srážka u Rudoltic skončila. Válka ale pokračovala dál. Rakouská vojska ustupovala k Olomouci a na poli mrtvých v Rudolticích se začalo pohřbívat. Na rakouské straně nebyly naštěstí žádné ztráty. Dle dobových zpráv dokonce obdrželi čtyři dělostřelci od hraběte plukovníka Bellegarde peněžitý dar. Prusové však po střetnutí u Rudoltic vykazovali 16 mužů a 11 koní mrtvých a blíže neurčený počet raněných a zajatých. Z pěti mrtvých, které zanechali Prusové na bojišti, byli tři pochováni v Damníkově a dva v Rudolticích. Rozhodující přitom bylo, na kterém katastrálním území zůstali ležet. Dvěma pruským husarům z pluku tělesných husarů č. 2, pochovaným v Rudolticích, nechala zřídit náhrobek pí. Karolina Janischová, porodní bába v Rudolticích čp. 148. Ačkoliv v pozdější době byly ostatky těchto mrtvých exhumovány a pohřbeny na lanškrounském hřbitově do společného hrobu, zůstal tento kamenný náhrobek dál na rudoltickém poli. Do roku 1938 pak stál vzadu za kostelem sv. Petra a Pavla a zaujímal tam důstojné místo jako připomínka války 1866. Prostý pískovcový pomník nesl nápis: „Zde v Bohu odpočívají H. Reich a R. Flex, pruští husaři. Ježíš řekl: Já jsem cesta, pravda a život.“ Tento pomník byl později přemístěn na nenápadné místo v prostranství pod kostelem v Rudolticích, kterému vévodí vysoký kamenný kříž z roku 1704, pod nímž byl v roce 1937 umístěn památník s bronzovou deskou obětem Velké války 1914-1918. V současné době je původní ozdobný železný kříž ulomen a nápis na pískovci je velmi špatně čitelný. K 700. jubileu první zmínky o obci Rudoltice byla v r. 2004 odhalena a biskupem královéhradeckým Mons. Dominikem Dukou vysvěcena nová žulová pamětní deska obětem obou světových válek. Renovace pomníku pruských husarů se v současné době připravuje za podpory OÚ Rudoltice.

Použité prameny a doporučená literatura:
Aus vergangenen Tages Kriegserinnerungen eines Zwittauer Bürgers in Mitteilungen zur Volks und Heimatkunde des Schönhengster Landes - Anron Mundrak, r. 1924
Boje v Čechách a na Moravě za války roku 1866, (I. - III. díl) - Otakar Jedlička, Pardubice r. 1883
Kronika obce Rudoltice (Rudelsdorf)
Moravskotřebovsko Svitavsko, Vlastivěda Moravská, Vladimír Nekuda a kol., Brno r. 2002
Válečné události roku 1866 v severovýchodních Čechách - Ludvík Mühlstein, Aleš Doubrava, Chlum u Hradce Králové r. 1981
Válka 1866 - Pavel Bělina, Josef Fučík, Praha r. 2005
Válka rakousko-pruská 1866 v Čechách a na Moravě - Karel Kudr, Praha r. 1936
Válka z roku 1866 v Čechách, její vznik, děje a následky - Servác Heller, Praha r. 1896
Von Königsgrätz bis an die Donau. Der Rückzug der Nordarmee vom Schlachtfeld des 3. Juli - Österreichisches Generalstabswerk, Wien 1907

 

Autor : Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔19.01.2011 📕10.203

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře