Pro dokreslení představy o dragounské jízdě bych se v krátkosti zmínil též o charakteristice výstroje, výzbroje a členění dragounského jízdního pluku v období působení v nymburské garnizoně. V r. 1868 byla zavedena reformní jednotná dragounská uniforma. Helma z černé lakované kůže používaná v boji a při přehlídkách, do výstroje zavedená od r. 1851, byla zdobená hřebenem z mosazného plechu a císařským dvouhlavým orlem z téhož materiálu na přední části. Spony na bocích zvonu byly rovněž mosazné pro všechny hodnostní stupně. Boční stěny hřebenu byly u helem pro důstojníky pokryty mosazným plechem s reliéfním vyobrazením lva bojujícího s hadem. Pro strážmistry byl plech hladký, černě lakovaný, s reliéfními mosaznými lemy po okrajích. Desátníci a prostí dragouni měli na hřebenech helem podobné plechy, ale bez mosazného lemování. V horní části zvonu pod hřebenem byl pás kování s prolamovanými okraji, mosazný pro důstojníky a poddůstojníky, černě lakovaný pro prosté dragouny. Mosazné součásti u důstojnických helem byly zlacené. Mimo parádní uniformy se jako pokrývka hlavy užívala polní čepice, stejná jako u pěchoty, ale bez štítku proti slunci a krapově červená, tj. v barvě kalhot. Důstojníci měli černé polní čepice se štítkem jako u pěchoty. Na čepicích byly kokardy s císařským monogramem FJI, pro mužstvo žluté (mosazné), pro důstojníky zlato černé (dracounové se sametovým středem).
Kabát pěchotního střihu bez nárameníků (tzv. Waffenrock) byl světle modrý s jednou řadou knoflíků (6 ks), stojatým límcem s hodnostním označením, rukávovými výložkami v plukovní barvě a dvojitou, černo-žlutou splétanou šňůrou na levém rameni. Dále byla zavedena tmavě modrá blůza se stojatým límcem opatřeným výložkou (tzv. Paroli) s hodnostním označením, ale bez rukávových výložek, která byla zapínána lištou. Jako polní výstroj byla blůza s kabátem zavěšeným přes levé rameno pomocí všitého pásku. Blůzy byly zrušeny v r. 1885 a zavedlo se pouze nošení kabátu. V témže roce byl zaveden světle modrý kožíšek (tzv. Pelzrock) s kožešinovým límcem a dvěma řadami knoflíků. Tento, pokud nebyl oblečen, býval rovněž nošen v závěsu přes levé rameno. K uniformě náležely krapově červené soukenné rajtky a černé holínky s ostruhami. Důstojníci a délesloužící poddůstojníci mohli mimo službu nosit modrošedé pantalóny s červenou paspulkou, tyto tzv. salonní kalhoty byly zavedeny pro všechny jízdní jednotky. Důstojníci používali i rajtky z modrošedé látky nebo jelení kůže a letní kalhoty z bílého plátna nebo světle okrové látky. Plášť v raném období v bílé nebo zelené barvě, byl nyní tmavě hnědý (všeobecně zaveden pro jízdu, vozatajstvo, hřebčince apod.). Důstojníci mohli užívat i tmavě hnědé pláště do deště a pláštěnky (peleríny). Důstojníci a poddůstojníci měli pro různé příležitosti předepsány bílé nebo hnědé kožené rukavice, mužstvo tmavě hnědé vlněné rukavice.
Do roku 1914 dragounské uniformy již nedoznaly podstatnějších změn a dragouni nastupovali do Velké války ve svých dosavadních modro-červených uniformách. Postupně se ale začaly prosazovat praxí vynucené změny, k dosažení maskovacího efektu. Helmy byly opatřovány potahy ze šedé či okrové látky, nebo byly natírány krycí barvou. Červené kalhoty byly nahrazovány šedými. Byly odkládány důstojnické patrontašky, podobně jako u pěchoty polní přepásky.
V roce 1765 byly existujícím útvarům císařsko-královské armády přiděleny barvy výložek (tzv. egalizace) a knoflíků (stříbrná, zlatá), jež se zachovaly s menší úpravou až do roku 1918. V roce 1766 nahradily důstojnické a poddůstojnické hole krátká i dlouhá kopí, dosavadní symboly velitelských pravomocí.
V roce 1848 byl zaveden nový způsob označování hodností – formou prýmků na límci kabátu, které byly už v roce 1850 byly nahrazeny hvězdičkami, rovněž připevněnými na límci kabátu.
Hlavní zbraní dragounů byla především šavle pro mužstvo jezdectva vzor M.1850, M.1861, M.1869 a šavle pro důstojníky jezdectva M.1850, M.1861 a M.1869. Jednotlivé vzory šavlí pro důstojníky jízdy byly vyráběny v honosnějším provedení a často se upravovaly a zdobily na přání majitele. V ranějším období byly dragouni vyzbrojeni palašem pro těžké jezdectvo vzor M.1769/75 a M.1801/08, dále palašem pro lehké dragouny M.1798 a poddůstojnickou a strážmistrovskou variantou palaše pro těžkou jízdu M.1769.
Střelné zbraně byly u dragounů nejprve zastoupeny párem jezdeckých křesadlových pistolí vzor M.1798 umístěných v sedlových holstrech, následně párem jezdeckých pistolí s perkusním zámkem vzor M.1851 a jejich pozdějšími variantami. Výzbroj byla doplněna jezdeckou karabinou s křesadlovým zámkem pro dragouny a kyrysníky M.1770 a M.1798/77, po přechodu na perkusní typ zbraní pak perkusní jezdeckou karabinou vzor M.1851 (nabijenou zepředu). V mezidobí před zavedením opakovaček typu Mannlicher byly ve výzbroji dragounů různé varianty karabin zadovek typu Wänzel a Werndl. Následně byli dragouni vyzbrojeni velmi kvalitní karabinou Mannlicher M.1890 a M.1895 ráže 8 mm, která se nosila zavěšena od levého ramene k pravému boku stejně jako řemen s koženým pouzdrem pro revolver Gasser M.1870 ráže 11 mm určený strážmistrům a důstojníkům.
Výstrojní řemení bylo vyrobeno z hnědé kůže, dvě jezdecké sumky na náboje pro mužstvo byly umístěny vpředu po stranách opaskové přezky. Důstojníci nenosili opaskové sumky, ale od levého ramene k pravému boku umístěnou patrontašku (kartuši), která měla na kovovém víčku zlaceného císařského orla. S šavlemi pro jízdu pozdějšího vzoru M.1904, karabinami Mannlicher a revolvery typu Gasser se zapojili dragouni do válečných střetů s nepřítelem na začátku světového konfliktu v roce 1914.
Co se týče taktického a organizačního hlediska, existovala u dragounského jízdního pluku jakožto elementární člen jízdní eskadrona, která se dělila do dvou křídel, křídla pak na dvě čety a četa na dvě družstva, tzv. desátnictva. Z taktického hlediska vytvářely dvě eskadrony division. Dragouni jako složka těžké jízdy, prapůvodně bráni co by pěchota přesunující se jízdmo, procházeli složitým vývojem a proto se seznámíme pouze s organizačním vývojem během jejich působení v Nymburce. Pojmenování tohoto druhu jízdy je odvozeno od zbraně, kterou nejčastěji používaly - karabinu nebo krátkou mušketu tzv. drago, význam pochází z výrazu „plivat oheň“, tedy záblesku ohně a kouře po výstřelu.
Po rozsáhlé reorganizaci jízdy v r. 1798 se dragounský pluk skládá z 8 eskadron a výcvikového depotu, který obnášel 62 mužů a 58 koní. Stav polní eskadrony byl v mírovém i válečném stavu 144 jízdních mužů a 11 pěších mužů. Ve válce stavěl každý dragounský pluk reservní eskadronu, jejíž základ tvořilo 6 dosavadních pěších mužů z každé polní eskadrony. Podle výnosu ze 27. července 1851, potažmo podle nového výcvikového předpisu pro jízdu, sestával pluk těžké jízdy nadále ze tří divisionů. Početní stavy pluku těžké jízdy (tj. i dragounů) byly stanoveny následovně:
- štáb: 46 mužů a 8 koní
- polní eskadrona: 194 mužů a 170 koní
- depotní eskadrona: 172 mužů a 113 koní.
Dále bylo stanoveno, že 10 % mužstva má být stále pěší. V letech 1859 - 1866 probíhal výcvik jízdy podle zásad zavedených plukovníkem baronem Edelsheimem. Výcvik byl zaměřen jak na boj v bitevní mase, tak k činnosti v členitém terénu a rakouská jízda byla přivedena k vysokému stupni dokonalosti.
V oběžníku z 12. března 1868 bylo publikováno císařské rozhodnutí z 8. března, které stanovilo strukturu jízdního pluku následovně: štáb, 2 divisiony (po 3 eskadronách) a doplňovací depot, který byl dislokován v tom rajonu, odkud byl pluk doplňován. Pro všechny jízdní kategorie byl normován stejný mírový stav eskadrony - 136 mužů (z toho 98 jízdních a 10 pěších vojínů) a 118 koní. U každé z pěti prvních polních eskadron bylo 5 mužů vycvičeno jako eskadronní pionýři (Escadrons-Pionnier) a bylo jim přiděleno odpovídající nářadí (2 soupravy pro tesařské práce a 2 pro zemní práce). U 6. eskadrony byla 4. četa vycvičena a vybavena jako pionýrská četa (Pionnierzug). Tato četa byla určena především pro ničení a obnovy kolejí a ostatního železničního zařízení. Příslušníci pionýrských čet byli vystrojeni, vyzbrojeni a vycvičeni stejně jako ostatní příslušníci pluku a potřebné ženijní nástroje přepravovali na koních.
Od roku 1883, kdy došlo k mnoha dalším organizačním změnám včetně číslování jízdních pluků, můžeme považovat stav 15 dragounských pluků (č. 1 - 15) jako konečný až do roku 1918. Od r. 1882 byly doplňovací kádr a doplňovací eskadrona označovány jako náhradní kádr (Ersatz-Cadre), nebo tzv. náhradní eskadrona (Ersatz-Escadron). Doplňovací kádr byl dislokován v místě plukovního štábu. Podle organizačních nařízení z r. 1897 se skládal každý jezdecký pluk ze štábu a 2 divisionů (oddílů nebo korouhví) s čísly 1 a 2, každý division ze 3 eskadron (švadron nebo setnin) s čísly od 1 do 6 a náhradního kádru. Jezdecká eskadrona se členila na čtyři jezdecké čety a každá četa na tři jezdecké hlídky. V rámci každého pluku existovala pionýrská četa a telegrafní hlídka. Plukovní štáb se skládal z 11 důstojníků, 23 mužů a 25 koní. Mírový stav polní eskadrony zůstával nezměněn - 171 mužů, 149 erárních a 7 soukromých koní a byl stanoven v detailu následovně:
- velitel eskadrony (rytmistr 1. třídy)
- 4 velitelé čet (1 rytmistr 2. třídy, 1 nadporučík a 1 poručík, nebo 2 nadporučíci a 2 poručíci)
- 2 strážmistři
- 4 četaři
- 12 desátníků (z nichž 4 služebně nejmladší byli vyzbrojeni i karabinou)
- eskadronní trubač
- 4 svobodníci
- 122 jízdních vojínů
- 13 pěších vojínů
- účetní poddůstojník
- podkovář - eskadronní řemenář
- 5 důstojnických sluhů
Mírový stav náhradního kádru činil 4 důstojníky a 23 mužů. Náhradnímu kádru nyní náležel výcvik služebních koní a byli v něm vedeni jako přespočetní 3 poddůstojníci a 36 vojínů, včetně 48 služebních koní. Mírový stav pionýrské čety byl 1 nadporučík, 3 poddůstojníci, 20 vojínů, 1 důstojnický sluha a 25 erárních koní. Po těchto mnoha reformách, které pokračovaly až do roku 1914, si lze udělat obrázek o struktuře dragounského pluku a jeho vývoji, až do vypuknutí světového válečného konfliktu.
V srpnu roku 1914 disponovala monarchie 383 jezdeckými eskadronami a 22 jezdeckými kulometnými oddíly. Posádky jezdeckých oddílů byly na území Čech a Moravy umístěny v roce 1914 v Brandýse nad Labem, Dobřanech, Pardubicích, Klatovech, Stříbře, Brně, Hodoníně, Olomouci a Bzenci.
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více