Plukovník jezdectva Miroslav Brož

Autor : Jiří Mašek 🕔26.02.2010 📕12.595

Miroslavovo oblíbené rčení: „Já jsem se nikdy nikoho nebál.“

 

Narozen v obci Dobrovici, v okresu Mladá Boleslav, dne 12. května 1892 rodičům Josefu Brožovi a Ludmile Brožové, rozené Čumpelíkové v rakousko-uherské monarchii. Pocházel ze čtyř dětí, měl dvě sestry, Marii a Ludmilu a jednoho bratra Antonína.

Miroslav po absolvovování obecné a měšťanské školy absolvoval odbornou školu (kurs) obchodní v Praze s vyučovací řečí českou a nakonec studoval na Pokračovací škole při obchodní akademii v Ústí nad Labem s vyučovací řečí německou, kde absolvoval 3 ročníky v letech 1908–1911.

Miroslav získal velmi dobré vzdělání, pravděpodobně si otec přál, aby z něho byl vyšší státní úředník nebo ředitel nějaké továrny či výrobny jako jeho strýc Antonín, otcův starší bratr. Ten byl vrchním technickým správcem pečecké rafinérie cukru a starosta obce Peček, majitel Zlatého záslužného kříže s korunou. Po absolvování těchto škol byl pravděpodobně Miroslav zaměstnán z bývalé známosti strýce Antonína Brože (zemřel 31. prosince 1908, narozen 1854) jako účetní v cukrovaru v Pečkách.

Pravděpodobně v roce 1912 nebo 1913 odjel Miroslav Brož do tehdy carského Ruska do Kyjeva. (Mohl odjet i dříve, ale ne dříve než v roce 1911.) Zde v Kyjevě se pravděpodobně stavěl pivovar se spoluúčastí pivovaru z Červených Peček. Miroslav tehdy odjel s podporou strýce Antonína Brože do Kyjeva jako účetní. Jeden z možných důvodů jeho odjezdu do zahraničí mohla být i nenaplněná nebo zhrzená láska.

Od 1. června 1913 je Miroslav účetním a společníkem firmy Kašpar v Kyjevě. Podle jeho vlastních slov byl: „Správcem kanceláře ve strojním průmyslovém závodě. Byl jsem společníkem závodu na němž jsem byl finančně zúčastněn.

V mládí se také Miroslav naučil hrát výborně na housle. Často potom sobě a svým přátelům zpříjemňoval dlouhé zimní večery v Rusku.

Byl vysoké štíhlé postavy, měřil 185cm, obličej s výrazným nosem.

Česká družina, Svaz československého spolku na Rusi

Zde v Kyjevě Miroslava Brože zastihla zpráva o zastřelení následníka trůnu Rakouska-Uherska v neděli 28. června 1914. O měsíc později 28. července 1914 přišla zpráva o vyhlášení války Rakouskem-Uherskem Srbsku a o den později částečná mobilizace Ruska na ochranu Srbska. Nakonec 6. srpna přišla zpráva o vyhlášení války Německa a Rakouska-Uherska Rusku.

Dne 14. srpna 1914 se Miroslav dobrovolně přihlásil do právě vznikající vojenské jednotky nazvaná Rusi „Česká družina“. Dne 21. srpna byl zařazen k 2. rotě České družiny v hodnosti střelec (vojín). Zároveň absolvoval pěší výcvik v Kyjevě. Jako i ostatně drtivá většina dobrovolců České družiny, i on byl členem Sokola.

Dne 11. října 1914 slavnostně přísahal v historicky první vojenské přísaze dosud nevzniklého Českého státu na den svatého Václava. Přísahy se zúčastnilo 716 mužů. (Podle našeho kalendáře k přísaze došlo 28. září 1914 – podle starého pravoslavného kalendáře 11. října 1914.)

V roce 1934, 15. srpna, je k této příležitosti vydána pamětní známka, zelená, 50 haléřová.


Dobrovolec Miroslav Brož údajně třetí zprava

V carském Rusku žilo tehdy na 90 000 tisíc Čechů (ale jen několik stovek Slováků). Vypuknutí války přijali Češi s nadšením. Svitla totiž naděje, že by se s pomocí Ruska mohla česká země osamostatnit. Samotná ruská strana přijala nabídku Čechů s vytvořením českých oddílů s jistým despektem. Ale uvědomovalo si, že agitační oddíl složený z Čechů může pomoci. Po překročení hranic Rakouska-Uherska v česky mluvící krajině by mohl oddíl podnítit povstání proti Rakousku-Uhersku. Proto urychleně zareagovali a schválili vytvořit oddíl o velikosti praporu (asi 600-800 mužů). Velitelem byl carský důstojník podplukovník Lotocký, kterého už po dvou měsíců střídá podplukovník Sozentovič. Velitelé jednotlivých rot byli taktéž carští důstojníci. Celkem byli na začátku vytvořeny 4 roty. Později, po velkém úspěchu českých rozvědčíků (průzkumníků), byly vytvořeny další čtyři roty. Začátkem listopadu 1914 byly české roty nasazeny po ustálení fronty (po úspěšné ruské protiofenzívě) na bojišti. Jejich příslušníci nebyli však nasazeni jako agitátoři, ale jako rozvědčíci (průzkumníci). V této roli se velice proslavili a na jejich základě se později postavilo Československé vojsko na Rusi. Sami se velice záhy začali oslovovat „Bratře“ a začali se nazývat po příchodu posil, jež nahradily ztráty, „Starodružiníky“. Nově příchozí se nazývali „Novodružniky“.

Po slavnostní přísaze byla Česká družina v říjnu 1914 vypravena na frontu.

Od druhé poloviny listopadu 1914 byl střelec Miroslav Brož nasazen v rámci 2. roty České družiny, které velel ruský důstojník poručík Pavlov, na frontě v Haliči u 3. ruské armády pod velením generála Radko Dmitrijeva. Střelec Miroslav Brož byl pravděpodobně příslušníkem 2. čety, velitel byl ruský praporčík Ruňak.

V noci z 19. na 20. listopadu 1914 byla poprvé bojově nasazena půlrota 2. roty České družiny na sever od Jadovníků k řece Užvici. Prováděla rozvědku pod velením podporučíka Cejpa a ruského praporčíka Ruňaka pro 4. prapor 126. Rylského pluku 32. pěší ruské divize. Byl zaznamenán střet s nepřítelem, při kterém se vyznamenali dobrovolníci Vondráček a Kliegel. Bylo vzato do zajetí 1 rakousko-uherský důstojník a 5 vojáků. Druhá polovina roty je přidělena k 11. ruské divizi u Krakova. U ústí řeky Dunajce do řeky Visly byla od 24. prosince 1914 nasazena 2. rota České družiny.

Do března 1915 se s 2. rotou České družiny Miroslav zúčastnil rozvědek proti rakousko-uherským a německým vojskům u 42. Jakutského pluku.

Na jaře 1915 byla 2. rota České družiny přemístěna z města Žabně na řece Dunajci v Haliči do Karpat, přes Dukelský průsmyk se dostala na Slovensko (tehdejší Horní Uhry – tehdejší Maďarsko) do města Medzilaborce.

Na začátku března Miroslav onemocněl a dne 8. března 1915 byl odeslán na léčení do nemocnice 49. pěší divize, po vyléčení se vrátil nazpět k rotě.

V průběhu května 1915 střelec Miroslav Brož ustupoval spolu s 49. pěší divizí z Karpat po protivníkově ofenzívě.

Začátkem května 1915 podnikly spojené armády Rakousko-Uherska a císařského Německa úspěšný protiútok.

Kornilova 48. divize se úspěšně bránila i několik dní v obklíčení, než byla vyčerpáním zajata. Do zajetí padnul i generál Kornilov. Jen na poslední chvíli se z obklíčení vyprostil oddíl zvaný „Sokolská Komanda“ a druhá četa 2. roty České družiny pod velením ruského podpraporčíka Ruňaka. Ta cestou potkala první četu 2. roty České družiny pod velením podporučíka Klecandy a společně spořádaně ustoupili. Nadále pak prováděli rozvědky pro 49. ruskou divizi, která spadala pod 29. armádní sbor. Druhá půlrota pod velením ruského poručíka Pavlova (velitel celé 2. roty) a podporučíka Cejpa spořádaně ustupovala s 19. ruskou divizí 12. armádního sboru z Mezilaborců přes Habaru, Bukovsko, Kužminu a Przemysl do 14. května 1915. Dne 17. května 1915 se tato půlrota přesunula do oblasti města Jaroslav k 24. armádnímu sboru. (Jarosław je město v Polsku, v Podkarpatském vojvodství, poblíž města Přemyšl.)

Dne 4. května 1915 byl Miroslav přidělen v pravomoc 24. ruského armádního sboru.

V dalších dnech a týdnech postup spojené armády Rakousko-Uherska a císařského Německa pokračoval. Dne 14. června 1914 se půlrota 2. roty České družiny vyznamenala při obraně pozic u řeky Lubačovky. V červenci 1915 byly čety 2. roty České družiny pod operačním velením 24. a 29. armádního sboru, konkrétně pod 45., 48. a 49. pěší ruskou divizí.

Dne 18. srpna 1915 byl Miroslav Brož raněn na rozvědce u vesnice Malované na Volyni (Volyňská gubernie). Pravděpodobně někde jižně od města – pevnosti Brest Litevsk. A odeslán do 12. zemské nemocnice v Kyjevě.

K 1. únoru 1916 se vojenský oddíl „Česká družina“ reorganizoval a vznikl Československý střelecký pluk. Ten byl nadále reorganizován a na jaře 1916 vznikla Československá střelecká brigáda o třech plucích.

Do 11. února 1916 se Miroslav zcela uzdravil ze zranění a je poslán zpět k rotě. Dne 13. února 1916 je převelen k 8. rotě, které velel praporčík Jan Syrový. (Pozdější generál, v bitvě u Zborova 2. července 1917 byl těžce zraněn a přišel o oko.) Dne 6. května 1916 je 8. rota 1. střeleckého pluku v plném počtu, proto je Miroslav převelen k záložnímu či založenému 2. střeleckému pluku, kde je přidělen k 4. rotě.

Dnem 10. května 1916 nastupuje Miroslav 14denní dovolenou v Kyjevě a poté se má hlásiti ve škole pro praporčíky. Po úspěšném absolvování důstojnické školy v polovině července 1916 je střelec Miroslav Brož jmenován praporčíkem.

Dne 17. července 1916 nalézající se přidělením v pravomoc velitele Kyjevské pěší důstojnické školy, odeslán v pravomoc vojenského oddělení Svazu československého spolku na Rusi“.

V létě 1916 onemocněl, jedna z pravděpodobných nemocí je skvrnitý tyf. Nebo onemocněl skvrnitým tyfem o rok později při cestě z Caricynu do Tjumeně během léta a podzimu 1917.

Dne 28. října 1916 obdržel od zprávy Svazu československého spolku na Rusi dvouměsíční zdravotní dovolenou po nemoci. Od 15. ledna 1917 je veden kanceláři vojenského odboru Svazu československého spolku na Rusi.

Na konci roku 1917 a začátkem roku 1918 se v Rusku děly obrovské politické změny.

V důsledku toho spojené armády Rakouska-Uherska a Německa lehce obsadily značnou část evropské části Ruska. Od roku 1916 byla ruská společnost v totálním rozkladu. Nejprve takzvaná únorová revoluce 1917, v jejímž důsledku odstoupil car Mikoláš II. Místo něho vznikla v Petrohradě takzvaná Prozatímní (Dočasná) vláda v čele s Kerenským v březnu 1917. Pozdější pád této vlády způsobený bolševickou revolucí v čele s Leninem v říjnu 1917 zavinil totální rozpad armády. Německé a rakousko-uherské jednotky postupovaly nikým neobtěžovány do nitra Ruska. Lenin a jeho štáb se chtěli vypořádat s vnitřním nepřítelem – se stoupenci cara. Proto s císařským Německem a Rakouskem-Uherskem začali bolševici na konci roku 1917 vyjednávat o míru. Nejprve bylo 15. prosince 1917 podepsáno příměří a zastaveny boje. Takzvaný Brestlitevský mír byl podepsán 3. března 1918 a přinesl Centrálním mocnostem možnost ukončit vleklé boje na východní frontě a jednotky poslat na jiná bojiště. Centrální mocnosti získaly také mimo jiné celou Ukrajinu a její obilí. (Což bylo velice důležité z důvodu nedostatku potravin v Německu a hlavně Rakousku-Uhersku.) Celkem územní ztráty Ruska dosáhly 1 miliónu km². Šlo o území od Finského zálivu v Baltském moři až k Černému moři (Část Finska a Polska, Pobaltí, Ukrajinu, Bělorusko a Besarábii.)

Bolševici tak měli možnost se vypořádat s vnitřním nepřítelem, se stoupenci cara a sesazené Prozatímní vlády a pozdějšími bělogvardějci. Většina generálů z vrchního velení odešla ještě před uzavřením míru na Don ke generálu Kaledinovi, generálové Kornilov, Děnikin, Krasnov a Alexejev. Československé vojsko na Rusi k poslednímu únoru 1918 evakuuje Kyjev a stahuje se do nitra Ruska, na Sibiř.

Podle původních dohod mezi takzvanými Československými jednotkami na Rusi a bolševickou vládou měli býti legionáři evakuováni přes Murmansk do Francie. Což se malé části i podařilo. Poté se vedení obou stran dohodlo na odsunu na západní bojiště přes Vladivostok. Pak ale z důvodu nátlaku Rakouska-Uherska, které požadovalo repatriaci všech válečných zajatců, tedy i těch, kteří vstoupili do Československého vojska na Rusi, bolševici přistoupili k postupnému odzbrojení jednotlivých ešalonů a pak předání československých vojáků Rakousku-Uhersku nebo jejich posláním do pracovních táborů na Sibiři. Ale ti toto rozhodnutí bolševiků neakceptovali a vojensky proti bolševikům vystoupili.

Při evakuaci Kyjeva československými jednotkami v únoru 1918 Miroslav odjel na Sibiř. Obdržel dvouměsíční zdravotní dovolenou. Odjel s „Bratrem“ Josefem Foktem (též pracujícím ve Svazu československého spolku na Rusi, ten trpěl plicním katarem a obdržel též zdravotní dovolenou) odjeli do Caricynu (dnes Volgograd, dříve Stalingrad), kde ztrávili dovolenou. Dne 1. května 1918 byli oba v Caricynu. Pak nastupují na parník plující po Volze. Jejich následná cesta vedla do Samary, kde měl sídlit Svaz československého spolku na Rusi. Ten však přesídlil do Omska. Jeli tedy do Omska parníkem po řece Volze do Perni a pak do Omska přes Tjumeň. Cestou však Miroslav znovu onemocněl a v Tjumeni museli cestu přerušit. „Bratr“ Josef Fokt s ním zůstal. Město v létě 1918 bylo pod nadvládou bolševiků. Na začátku října 1918 město Tjumeň obsadili kozáci (bělogvardějské oddíly), jimž svými informacemi o pohybech bolševických vojsk značně prospěli.

Na Sibiři, Ruské legie

V listopadu 1918 se praporčík Miroslav Brož hlásí v Čeljabinsku u představitelů Československé armády na Rusi. Dne 7. prosince 1918 byl praporčík Miroslav Brož přípisem náčelníka inspektorátu štábu armádního sboru plukovníkem Vašátkem, převeden do 2. jízdního pluku a zapsán do seznamu pluku a vozatajského oddílu. Přípis zapsán pobočníkem pluku praporčíkem Františkem Hrdličkou a zapsán pod číslem 803.

Druhý jízdní pluk se v této době teprve formoval a byl posádkou v Tjumeni. Velitelem pluku byl plukovník Jaroslav Červinka.

Zde v Tjumeni v prosinci 1918 absolvoval Miroslav jezdecký kurs (Ekvitační kurs).

Dne 4. ledna 1919 byl ustanoven (naznačen) praporčík Miroslav Brož jako dočasný pomocník správce zbroje 2. jízdního pluku.

Dne 11. února 1919 byl praporčík Miroslav Brož dočasně ustanoven na funkci plukovního ubytovatele 2. jízdního pluku.

Dnem 27. května 1919 probíhal přesun pluku do nové posádky v Barnaulu.

Dne 10. června 1919 obdržel pluk rozkaz odjeti na frontu.

Rozkazem velitele pluku plukovníka Jaroslavem Červinky bylo prohlášeno:

Drazí Bratři. Po dlouhém oddychu obdržel pluk příkaz odjeti na frontu.

Řeknu krátce

Pouze od likvidování tohoto vnitřního frontu (Bolševiků) závisí rozkvět nejen nám bratrské Slovanské Rusi, ale i naším dalším úsilím závisí způsob a čas našeho odjezdu domů.

Pomněte že milovaný náš otec pr. MASARYK bude nám soudcem co teď vykonáte zde v Sibiři pomněte, že soudcem bude nám též celý náš národ.

Buďte vojáky avšak rozumnými majícími vždy na paměti hlavní princip válečného umění s a nejmenšími ztrátami dosáhnouti největších výsledků v tom i náleží umění bojovati.

Chraňte dobré jméno a čest našeho pluku, jakož i čestnou reputaci, kterou dal nám zesnulí bratr generál ŠTEFANIK, že mi kavaléristé 2. jízdního pluku – jsme perlou naší armády v Rusku.

Pomněte také, že Vaše radost a Vaše hoře je i mojí radostí a mým zármutkem.

Bude naší tužbou i starostí aby úspěch i štěstí neopouštělo našich vojsk, našeho pluku – vojsku drahého každému z nás T. G. MASARYKA.

S bratrským pozdravem NAZDAR

Dne 10. června 1919 byl praporčík Miroslav Brož dočasně ustanoven (naznačen) hospodářem (zásobovatelem) 2. divizionu a zároveň zastává svůj dřívější úřad – funkci plukovního ubytovatele 2. jízdního pluku. Zároveň je mu jako plukovnímu zásobovateli nařízeno organizovat zásobování pluku chlebem po čas jízdy. Dnem 11. června část 2. jízdního pluku – I. divizion odjíždí na frontu směrem na východ na stanici Takšet směrem na Krasnojarsk. Dále na stanici Kamarčaga a na Kijajskoje.

Dne 2. července 1919 je praporčík Miroslav Brož osvobozen od stávajících úřadů a ustanoven správcem zbroje (plukovním zbrojířem) 2. jízdního pluku. Jeho povinností bylo se starat o zbraně a munici pluku a její dostatek.

Dne 17. srpna 1919 je praporčík Miroslav Brož rozkazem Československého vojska na Rusi, povýšen na podporučíka s platností od 1. května 1919.

Druhý den 18. srpna 1919 je podporučíku Miroslavu Brožovi nařízeno prohlédnout zbraně (vintovky – pušky, šavle, píky, a další) celého pluku a periodicky dále tyto kontroly provádět a výsledek hlásiti. Dále je nařízeno konat periodické prohlídky zbraní, velitelem čety četě jemu svěřené každý týden a velitelem eskadrony či oddílu každý měsíc jemu svěřené eskadrony či oddílu. Pravděpodobně 24. srpna 1919 předal podporučík Brož zprávu o výsledku prohlídky zbraní veliteli pluku.

Dne 4. září 1919 je mu spolu několika důstojníky svěřena organizace a výzdoba dekorací a pořádek na nádraží ve stanici Kljukvennaja pro delegaci vedenou vyslancem prezidenta Československé republiky.

Dne 30. října 1919 mu bylo plukovním rozkazem číslo 296, nařízena za spoluúčasti velitelů eskadron a oddílu prohlídka zbraní pluku.

Další rozkaz číslo 324, ze dne 27. listopadu 1919, vydaný plukovníkem Jaroslavem Červinkou je jiný. Je v něm popsáno přepadení části pluku a následné vyhodnocení situace.

V 2 hodiny 20 minut v noci 26. listopadu 1919 ve stanici Kljukvennaja stojící 4. eskadrona byla napadena ze tří stran šajkou krásných, čítající přibližně 70 mužů vyzbrojených dokonce bombami a kulometem. Přepadení bylo toto asi neočekávané pro eskadronu, neboť určitou dobu byli v rukou krásných koně 3. čety a kromě toho bylo přepadení asi předem sajkou připraveno (dle zpráv naší sajky byla ves Ingab) neboť první starostí její bylo zmocniti se domu kulometného oddělení. Boj trval dvě hodiny, načeš krásní zahnáni. Na štěstí skončila věc dosti dobře, neboť z naší strany raněn lehce 1 kulometčík, 1 kůň. Přesného svého mínění o případu dosud říci nemohu bližší zprávy dosud nedošlo, však ze sběhnuvšího je možno učiniti tento závěr.

1) Příliš jsme zvyklí myšlence, že se nic zvláštního nemůže státi a cítíme se příliš bezpečni.

2) Rozkazy konají se lehkomyslně, nepřesně a vůbec ochrana je příliš slabá.

3) Důvěřuje se příliš obyvatelstvu a řádné kontrarozvědky není.

Jest ovšem pravda, že fyzicky nebylo možno v poslední době konat řádné a pravidelné rozvědky, následkem nedostatku teplého oděvu a obuvi, přes to však neomlouvá. Vzhledem k nastalé zimě, situaci na Východní ruské frontě, zesílení a organizaci šajek (které jsou nyní zimou přinuceny vyjíti z Tajgy) a vzhledem ke zhoršenému k nám (částečně vinnou naší v čemž jsme nejednou varoval) poměru se strany obyvatelstva – naše ostražitost musí býti zesílena a napjata do největší míry. Jak sami uvidíte, začnou v těch to dnech projížděti k východu naše části, rozložené dosud daleko od nás daleko na západ a je možno, že náš pobyt zde chýlí se ku konci, neboť počíná nová fáze bási evakuace, vzhledem k niž nařízena aktivní ochrana železnice s přidělených nám k ochraně rajónů…….“

V rozkaze číslo 329 ze dne 2. prosince 1919 byl oznámen výsledek kontroly zbraní konané podle rozkazu 296. Prohlídka zbraní pluku se konala od 2. do 8. listopadu 1919.

V resultatu prohlídky nalezeny zbraně ve stavu dobrém, ač bylo mnoho stížností, zvláště u 3.eskadrony na nepřesnou střelbu. Čistka zbraní byla vesměs dobrá, u eskadron zvláště pečlivá, u štábu pluku nedbalá, rovněž i nepořádek předložení zbraní u štábu. Pušek prohlédnuto celkem 647? z niž určeno 58 na opravu. Porouchání všech spočívá v nepřesném vyhazování patron, někde i slabá péra při spoušti, větším dílem chybí vrchní stvolové prstence, stvolové a korobkové šrouby, ztracené ponejvíce při jízdě.

Velký nedostatek čistícího náčiní, kde mnohdy na četu připadá jeden soubor.

U 1. eskadrony 19 přebytečných pěších pušek, určeno k vrácení a 8 k zaměnění za pušky jízdní z plukovního skladu.

Touto eskadronou nepřiznáno 15 revolverů, jež jsou považovány u eskadrony za majetek soukromý.

U samostřílu „Lewis“ u 2.eskadrony chybí spodní závlačka, ztracená při nehodě na pochodu, tuto možno nahraditi ze záložních součástek. U samostřílu „Lewis“ u 4. eskadrony chybí rukojeť, která se může zhotoviti v plukovní zbrojírně.

2. eskadrona nepřiznává dosud v odpočtech 7 revolverů, jelikož dobrovolníci činijí tyto soukromým majetkem.

U zákopního oddílu nacházel se pouze jeden samostříl „Lewis“, druhý dán k dispozici?.

Záhodně objednati čistící soubory a vyměniti pěší pušky za jízdné, popřípadě za karabiny.

K uvedenému hlášení nařizuji:

1) Kornetu Bilinovi prohlédnouti zbraně štábu pluku a mě hlásiti.

2) Přebytečných 19 pěších pušek 1.eskadrony vrátiti do plukovního skladu zbraní a 8 pěších pušek vyměniti za jízdní.

3) Ohledně nepřiznaných 1.eskadronou 15 revolverů a 2.eskadronou 7 revolverů. Zjistiti u koho se revolvery nacházejí a zapsati je do inventáře. Od dobrovolců jich neodebírati, avšak říditi se v té věci § 5 rozkazem čísla 116 ze dne 25. října 1918 čsl. Vojsku na Rusi.

4) Scházející u samostřílu „Lewis“ součástky zhotoviti a nahraditi.

5) Nedostávající soubory čistící objednati.

Vyplnění tohoto rozkazu mne hlásiti.“

Hned po příchodu nového roku 1920 rozkazem č. 1 je určen velitelem jednoho ešalonu kornet Josef Bilina a jeho pomocníkem či zástupcem podporučík spr. sl. Brož. (stanice Kljukvenné)

V lednu 1920 nastává akutní nedostatek lokomotiv. Proto pluk musel opustiti teplušky, vše naložit na koně a sáně a vydat se na cestu do Vladivostoku koňmo. Tvořili zadní voj evakujicích se jednotek, jeho křídelní zabezpečení. Spolu s nimi tvořili zadní voj po železnici přesunující se 12. střelecký pluk a obrněné vlaky „Úderník a Spasitel“.

Dne 12. ledna 1920 je přidělen k oddílu pod velením korneta Pistoriusa na stanici Iljanskaja.

Tak se zúčastnil od 12. ledna do 10. února 1920 pochodu s koňmo 2. jízdního pluku československého vojska na Rusy evakuujícího a odcházejícího před sovětskou armádou od st. Illjanskaja do Irkutska 700 verst.

(1 versta = 1,0668 km)

Na přelomu ledna a února 1920 Miroslav vážně onemocněl. Rozkazem ze dne 4. února 1920 je správce zbroje podporučík Brož osvobozen po dobu nemoce od služby. Je v péči plukovní nemocnice.

(Zde se dny pochodu a nemoci překrývají - bohužel co je příčinou, nevím.)

Začátkem února roku 1919 dochází k dohodě mezi bolševiky a vedením Československa o ukončení bojů a stažení Československého vojska na Rusi do Vladivostoku a dále lodním transportem domů.

Dne 17. března 1920 je prohlídnut Vojenskou lékařskou komisí v zdravotním vlaku číslo 5 a shledán na ½ roku neschopen vojenské řadové služby. Důvodem byli pravděpodobně omrzliny dolních končetin. Zároveň byl určen pro předčasnou (okamžitou) evakuaci do vlasti. Jeho lodní transport číslo 22. na transportní lodi Amerika probíhal od 23. dubna 1920 do 17. června 1920.

Dne 27. dubna 1920 rozkazem Československého vojska na Rusi je podporučík Miroslav Brož povýšen na poručíka s platností od 1. dubna 1920.

Dne 24. května 1920 je osvobozen od úřadu správce zbroje a převeden k záložní eskadroně, plukovním rozkazem číslo 74, vydaným velitelem pluku plukovníkem Jaroslavem Červinkou. „Evakuovaného do vlasti před odjezdem pluku, správce zbroje poručíka spr. sl. Brože osvobozuji od zastávaného jím úřadu a převádím do záložní eskadrony.

(Pravděpodobně tento rozkaz vyšel v den odplutí 27. transportu lodí Sherman s 2. jízdním plukem.)

Dne 7. června ráno přijíždí 22. lodní transport do Terstu.

Tak někdy mezi 10. až 20. červnem 1920, po minimálně 7 letech v zahraničí přijíždí Miroslav Brož domů do Československé republiky.

Dne 13. července 1920 výnosem MNO ze dne 1. července 1920 je poručík Miroslav Brož povýšen na nadporučíka.

Pravděpodobně někdy po návratu do vlasti se zavázal stát se důstojníkem z povolání se závazkem zpětně.

Revers. Zavazuji se setrvati v činné službě vojenské jako důstojník z povolání nepřetržitě, po dobu 3 (tří) let počínaje dnem 1. ledna 1920r. Miroslav Brož Nadporučík 2. jizd. Sibiřského pluku

Československo – první republika

V září 1920 byl nadporučík Miroslav Brož prohlédnut vojenským lékařem Dr. Karlíkem v Olomouci a uznán schopným v činné službě.

Od září 1920 do léta 1921 studoval v Důstojnické jezdecké škole (budoucí Jezdecké učiliště, kde bude vyučovat za několik let) v Ústředním jezdeckém ústavu v Hranicích na Moravě. Kam byl doporučen svým velitelem 2. jízdního pluku „Sibiřský“ plukovníkem Jaroslavem Červinkou.

Na Štědrý večer 24. prosince 1920 byl nadporučík Miroslav Brož povýšen na kapitána se zpětnou platností od 1. ledna 1920 v Olomouci.

Ke dni 31. 8. 1921 je kapitán jezdectva Miroslav Brož vyřazen se studijním prospěchem „Dosti dobrý“. Velitelem Ústředního jezdeckého ústavu v Hranicích byl francouzský důstojník major Falgiér. Jeho posudek zněl: „Svědomitý a spolehlivý důstojník, ale bez schopností a energie. Naprostá neschopnost k jízdě. Práce bez výsledků.

Dne 18. června 1921 se Miroslav Brož oženil se slečnou Theodorou Vymětalovou narozenou 20. června 1903 v Sarajevu.

Ode dne 15. května 1921 je Miroslav přemístěn k jezdeckému pluku číslo 4 posádkou v Klatovech. Kde také od 1. září 1921 kapitán jezdectva Miroslav Brož také nastupuje. Zde postupně vykonával tyto funkce: zbrojíře pluku, velitele eskadrony, velitele technické eskadrony od 30.září 1922 do 30. října 1922, velitele náhradní korouhve 1. listopadu 1922 do 30. září 1923 v Klatovech.

V roce 1922 se Miroslavovi a Theodoře narodil syn Miroslav, stalo se tak v sobotu 12. srpna 1922 v Klatovech.

Dnem 30. prosince 1922 je kapitán jezdectva Miroslav Brož povýšen na štábního kapitána.

V roce 1922 si vysloužil trest, jediný, který je zapsán v jeho osobním spisu. „Nedodržení služební cesty zaviněné tím, že spis jím podepsaný byl odeslán přímo MNO. Potrestán je pětidenním domácím vězením. V Klatovech 12. prosince 1922. Velitel jezdeckého pluku čís. 4 plukovník Václav Stluka

Za roky 1922 až 1925 je Miroslav velitelem jezdeckému pluku 4 plukovníkem Václavem Stlukou klasifikován jako „Způsobilý“ pro další povýšení. Jemu nadřízení s popisem souhlasili, jak velitel 1. jezdecké brigády Zdeněk Chlapec, tak jeho nástupce Ladislav Zbořil. Za rok 1925 je dokonce klasifikován jako „Velmi způsobilý“ pro další povýšení.

Dnem 28. dubna 1924 se stává frekventantem informačního kurzu v Hodoníně pro vyšší důstojníky jezdectva.

Po návratu od 1. června 1924 až do 30. září 1925 byl kapitán Miroslav Brož velitelem 1. eskadrony a zástupcem velitele I. polní korouhve v Klatovech. Velitelem I. polní korouhve a Miroslavvovým přímým nadřízeným byl v roce 1925 podplukovník Jaroslav Eminger. Mezitím Miroslav absolvoval kulometný kurs jezdectva v Prostějově, od 2. března do 14. března 1925, kdy je vyřazen s prospěchem „Velmi dobrým“.

K 1. říjnu 1925 se Miroslav stává velitelem I. polní korouhve v Klatovech. Jeho předchůdce podplukovník Jaroslav Eminger odchází na místo velitele Jezdeckého učiliště v Pardubicích. Kam ho Miroslav bude za rok následovat.

Ke dni 25. června 1926 je odvolán a poslán na zkušenou ke II. polnímu praporu 28. pěšímu pluku v Milovicích. Zde působí od 28. června do 31. srpna 1926.

Při odchodu z Klatov mu bylo vysloveno pochvalné uznání 1. jezdecké brigády, vyslovené velitelem brigády Ladislavem Zbořilem. A zároveň byl opět na konci roku klasifikován v osobním spisu jako „Velmi způsobilý“ pro další povýšení.

Zde v Klatovech se Miroslav značně zdokonalil v umění jízdy na koni a začal se zúčastňovat veřejných dostihů. Tak jako jeho přítel kapitán Rudolf Popler. Své jezdecké umění pak provozoval při profesionálních dostizích v Pardubicích a jinde.

Dnem 1. září 1926 je kapitán jezdectva Miroslav Brož převelen do Pardubic k Vojenskému jezdeckému učilišti jako učitel. Zde je ustanoven učitelem střeleckého výcviku (byl pokládán za výtečného střelce) a zbrojním důstojníkem. Zde v Pardubicích setrval až do 14. října 1930.

Dnem 2. prosince 1927 je povýšen na majora jezdectva.

Od roku 1928 je zástupcem velitele jezdeckého učiliště.

Dnem 4. července 1929 je povýšen na podplukovníka jezdectva.

Ode dne 30. září 1929 je zástupcem velitele, zbrojním důstojníkem a učitelem střeleckého výcviku v jezdeckém učilišti.

V době jeho působení v Jezdeckém učilišti je velitelem této vojenské školy plukovník generálního štábu Jaroslav Eminger. S ním se Miroslav spřátelil a stal se jeho chráněncem. Pravděpodobně i jejich ženy se staly dobrými přítelkyněmi. Na Emingerův popud je dvakrát povýšen mimo obvyklé pořadí.

V posudku z těchto let je velitelem učiliště plukovníkem Emingerem je vystižen jako „Ctižádostivý, spravedlivý, snaživý a iniciativní s nemalým organizačním talentem“. Klasifikován byl jím vždy jako „Výtečný“.

V době Miroslavovu působení v Jezdeckém učilišti zde dělal kurs pro důstojníky jezdectva v záloze herec Vlasta Burian. Bohužel pro Vlastu Buriana ve zkušební komisi zasedal či předsedal major Brož a milý Burian u zkoušky propadl. Miroslav Brož na to po létech už jako penzista rád vzpomínal.

Dnem 15. října 1930 je už podplukovník jezdectva Miroslav Brož poslán do kurzu pro velitele vojskových těles v Praze. (Kurs pro budoucí velitele pluků a divizí.) Tento kurs či vyšší válečná škola je velmi důležitá pro jeho další vojenský postup. Jedním ze spolužáků byl pozdější brigádní generál letectva Jaroslav Plass.

Dne 20. července 1931 byl vyřazen s prospěch 3, jako způsobilý pro funkci velitele vojskového tělesa jezdectva (Pluku).

Ke dni 21. července 1931 je Miroslav opět přeřazen k jezdeckému pluku 4 v Klatovech. Kde se stává dnem 6. srpna 1931 velitelem polní jezdecké korouhve II/4 posádkou v Dobřanech. U korouhve je pořádán kurs poddůstojnické školy kulometné eskadrony, kterému velí. V říjnu mezi 17. a 27. 1933 dnem absolvoval kurs OPL v Praze. Po absolvování kurzu a návratu zpět do posádky 28. října 1933 přebírá podplukovník Miroslav Brož velení pluku a posádky od plukovníka Josefa Dostála. (Ten absolvuje kurz pro vyšší velitele.) Na funkci velitele pluku a posádky v zastoupení setrval až do 30. července 1933. Druhý den se opět ujímá velení polní jezdecké korouheve II/4 v Dobřanech. Dne 18. září 1933 je ustanoven zástupcem velitele pluku v Klatovech.

Dnem 31. ledna 1934 je podplukovník Miroslav Brož převelen do Olomouce jako prozatímní velitel jezdeckého „Sibiřského“ pluku 2. Vrací se tedy k jednotce, u které sloužil na začátku své důstojnické kariéry v roce 1918 v Rusku na Sibiři.

Před jeho odchodem do Olomouce je v každoročním hodnocení klasifikován jako „Velmi dobrý“.

U nového pluku Miroslav už tak dobře hodnocen není, jeho staronový nadřízený generál Jaroslav Eminger, velitel 2. jezdecké brigády, ho sice hodnotil stupněm „Velmi dobrým“, ale nadřízený Emingera, velitel Zemského vojenského velitelství v Brně změnil posudek na „Dobrý“.

Následný rok byl velitelem 2. jezdecké brigády generálem JUDr. Josef Koutňákem klasifikován jako „Dobrý“. Generál Eminger tentokrát jako velitel Zemského vojenského velitelství v Brně, se opět k posudku kladně vyjádřil, ale pouze poznámkou „Osobně bych podplukovníka Brože klasifikoval lépe“.

V dalším roce, tedy 1936 byl Miroslav klasifikován jako „Dobrý“ velitelem 2. jezdecké brigády generálem Koutňákem, ale velitelem Zemského vojenského velitelství v Brně divizním generálem Eduardem Kadlecem byl změněn na „Vyhovující“.

Posudek napsaný velitelem Zemského vojenského velitelství v Brně generálem Kadlecem na podplukovníka Brože zní: „Závěr „Dobrý“ ke kterému velitel brigády přichází v odstavci VI. neodpovídá celkovému popisu tenoru, který uděluje. Poukazuji zejména na rubriky 11. a 12. z kterých se vyčte, že pod podplukovníkem Brožem pluk nic nezískává. (Neškodí-li podplukovník Brož přímo, což dle rubriky 11. je dokonce sporné.) Velitel pluku, který je popisován: „bude-li pevně veden ve výchovných, výcvikových a bojových věcech, jednotku svou uvede“ nepadá již do pojmu „Dobrý“. Podplukovník Brož není zejména na výši v oblasti vedení důstojnického sboru a nazírání na jeho selekci, kterážto oblast pro něho chová subtility jemu nedostupné. Jinak pro povrchního a postranního pozorovatele se podplukovník Brož prezentuje jistě dobře po společenské stránce, ale to je zásluhou jeho choti, která je jemnou dámou, a které je vůbec třeba přičísti, že podplukovník Brož se prezentuje civilizovaněji, než by podle jeho antecedenci lze očekávati. Ale ani tento vliv, jak vidno, není sto chránit ho bezpečně před výbuchy nekultury ve služebním styku s podřízenými důstojníky. Nehledě na výše uvedené, v uvážení usilovného a oddaného snažení popisovaného mám za vhodné, zastávati stanovisko, že lze věřiti v příznivý vývoj jeho, a že bude na místě osvědčiti vůči němu trpělivost. V nynější době ovšem, zájem věci vyžaduje učiniti z popisu jeho činnosti závěr: Stupeň kvalifikace „Vyhovující".

V Brně dne 27. listopadu 1936 Zemský vojenský velitel divizní generál Eduard Kadlec

Konečně po roce služby na postu prozatímního velitele je dne 1. ledna 1935 ustanoven velitelem Jezdeckého „Sibiřského“ pluku 2 v Olomouci.

O rok později 1. ledna 1936 je jezdecký pluk 2 přejmenován na dragounský pluk 2. Sibiřský.

Dragouni byli jednotky jízdní pěchoty. Dragoun se pohyboval a přesouval na koni, ale bojoval na zemi jako pěšák. Dnes jsou nazýváni motostřelci. Přesouvají se na korbě vozidla, ale bojují jako klasičtí pěšáci. Název dragoun pochází ze zbraně, kterou používali při vzniku těchto jednotek, byla to krátká mušketa nebo karabina zvaná drago na černý střelný prach. Význam pochází z výrazu „plivat oheň“, tedy záblesku ohně a kouře po výstřelu těchto zbraní ze 16. a 17. století.

O manželce Miroslavově, Theodoře se říkalo, že je to nejkrásnější žena olomoucké posádky. Syn Miroslav zde navštěvoval měšťanskou školu.

Dne 22. prosince 1936 je Miroslav jmenován plukovníkem jezdectva s propůjčením služebního místa 3. platové stupnice ve služební kategorii důstojníků absolventů vojenské akademie s účinností od 1. ledna 1937.

V roce 1937 je Miroslav nadřízeným generálem Koutňákem klasifikován jako „Dobrý“. A na Zemském vojenském velitelství v Brně tentokrát souhlasili. Posudek však podepsal divizní generál v zastoupení Antonín Hasal.

Na přelomu roku 1937–1938 absolvuje informační plynový kurs pro velitele vojenských těles s prospěchem „Velmi dobrý“.

Nástup fašistů k moci v čele s Adolfem Hitlerem v lednu v roce 1933 znamenal pro naši republiku začátek konce. Nakonec to vyústilo 29. září 1938 Mnichovským diktátem.

Mobilizace pro Československou brannou moc byla vyhlášena 23. září 1938. Jako velitel pluku se jí plukovník jezdectva velitel 2. dragounského pluku plukovník Miroslav Brož aktivně zúčastnil. Jeho pluk byl mobilizačním plánem umístěn v poli jižně od posádkového města Olomouc, kde přechází do bojové přípravy. Štáb pluku sídlil v Němčicích nad Hanou (asi 25 km jižně od Olomouce). V poli v bojovém postavení zůstal pluk až do 4. listopadu 1938, kdy se pluk vrátil zpět do kasáren v Olomouci.

Následně pluku velí jeho zástupce podplukovník Felix Koschim.

Dnem 31. prosince 1939 je poslán do výslužby výnosem MNO (Ministerstvo národní obrany).

Němci dosadili nebo se snažili dosadit všechny důstojníky, co byli propuštění po zrušení Československé brané moci, do státní zprávy. Hlavním důvodem bylo, mít je relativně pod „státní“ kontrolou a dohledem.

Za války proto pracuje na poště v Olomouci jako úředník.

Československo – druhá republika

Za druhé světové války krom toho, že pracoval jako úředník na poště, také podporoval rodiny uvězněných.

Syn Miroslav studoval první roky okupace na soukromé Obchodní akademii Tomáše Bati ve Zlíně, kde úspěšně v létě 1941 absolvoval zkouškou maturity. Aby se vyhnul pracovnímu nasazení v Německu, začal po maturitě studovat ekonomickou nástavbu v Brně. Ale v lednu nebo v únoru 1945 utekl k partyzánům, k 1. partyzánské brigádě Jana Žižky z Trocnova. Jejímž velitelem byl ruský major Murzin. Na začátku května 1945 brigáda osvobozuje bez pomoci Rudé armády Zlín.

Bohužel dne 16. května 1945, při odminovávání Baťových závodů ve Zlíně, při explozi náloží přichází syn Miroslav o obě dolní končetiny. Levou ztrácí pod kolenem, pravou nad kolenem. Neštěstí přežil a na podzim 1945 je propuštěn z nemocnice ve Zlíně a je poslán do Karlových Varů na doléčení.

Dne 8. května 1945 se plukovník Miroslav Brož přihlásil do služeb Československé armády u Československé moravské brigády. Dnem 9. června 1945 je Miroslav povolán do činné služby jako důstojník Československé branné moci v hodnosti plukovníka. (Je povolán v roce 1946, zpětně od 9. června 1945.) Dnem 1. července 1945 je jmenován plukovníkem pěchoty.

Dne 30. září 1945 je ustanoven zástupcem velitele pěšího praporu 42 na Moravě.

V zimě 1945 si podává žádost o převelení do Karlových Varů.

Dne 1. května 1946 ustanoven inspektorem branné výchovy u velitelství 16. divize v Karlových Varech. Dne 1. října 1947 je 16. divize přejmenována na 13. brigádu.

Penze

Dne 1. února 1948 je dán do výslužby ve třetím vojenském okruhu v Olomouci.

Poté se plukovník ve výslužbě Miroslav Brož odstěhoval na rodinný statek do Dobrovice. Kde obhospodařuje ovocný sad. Ze svých bývalých vojáků nadělal ovocné stromy, bodáky překoval na roubovací nože.

Po večerech pro své potěšení vyhrává na housle.

V roce 1949 byl degradován podle zákona Sb59/49 a po roce 1968 byl na vlastní žádost rehabilitován.

Zemřel 19. srpna 1975.

Obdržená vyznamenání

Československý válečný kříž 1918, číslo dekretu 13 913

Československá revoluční medaile

Československá medaile vítězství, číslo dekretu 12 763

Zdroje:
Vlastní archiv
Vojenský ústřední archív Praha - www.vuapraha.army.cz
Česká družina, Pavel Kuthan 2002, ISBN není uvedeno
Cestami odboje III. díl, Adolf Zeman a spol. 1926 - 1929, ISBN není uvedeno
Zápisky z velké války, Bedřich Opletal 1998, ISBN 80-7185-168-X
www.valka.cz
http://www.reflex.cz/Clanek5803.html
http://www.71mpr.army.cz/documents/jizda71.pdf
http://www.71mpr.army.cz/historie.html
http://de.wikipedia.org/wiki/Hamburg-Amerika-Linie
http://www.coulthart.com/134/35chapter_1.htm
http://www.history.navy.mil/photos/sh-usn/usnsh-a/id3006.htm
http://www.maritimematters.com/amerika.html
http://www.theshipslist.com/ships/lines/hamburg.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_o_Caricyn
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADjnov%C3%A1_revoluce
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Anorov%C3%A1_revoluce
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T3181_02.htm
http://vojenskaakademiehranice.ic.cz/index.html
www.olympic.cz
Autor : Jiří Mašek 🕔26.02.2010 📕12.595

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře