Generál Jaroslav Selner

Autor : Radim Chrást / Radim.ch 🕔15.11.2009 📕20.528

Generálporučík Jaroslav Selner se narodil 5. 5. 1906 ve Štěpánově č. p. 41 u Kladna. Údajně byl potomkem jednoho z vůdců slavného chodského povstání konšela z Újezda na Domažlicku Jana Selnera.

Obecnou školu v Kročehlavech začal navštěvovat 16.09.1912. Byl aktivním cvičencem Sokola. Po absolvování reálného gymnázia a Pěchotního učiliště v Hranicích (1926) zastával řadu velitelských a štábních funkcí v prvorepublikové armádě. Vojenskou válečnou školu ukončil v roce 1939. Po okupaci Československa se stal příslušníkem odbojové organizace Obrana národa a jen shodou náhod se jej nepodařilo gestapu dopadnout. Poté uprchl štábní kapitán J. Selner přes Slovensko a Jugoslávii na Střední východ a v roce 1940 se stal příslušníkem československého praporu, jemuž velel plukovník Karel Klapálek.

Bojoval v roce 1941 v obleženém Tobruku kde byl zraněn minou a jen zázrakem vyváznul. Po přemístění československého protiletadlového pluku do Anglie pracoval ve zpravodajském oddělení ministerstva obrany, jehož náčelníkem byl jeden z nejslavnějších zpravodajců, o nichž se zmiňují dějiny 2. světové války, plukovník František Moravec.

Koncem roku 1944 následoval na vlastní žádost svého bývalého velitele Karla Klapálka k československým jednotkám v Sovětském svazu. Stal se náčelníkem štábu 3. československé samostatné brigády, které Klapálek velel a později, po bojích na Dukle, převzal její velení. 3. československá samostatná brigáda se pod jeho velením vyznamenala v druhém největším válečném střetu na území Československé republiky – v bojích o Liptovský Mikuláš. Její útok, prolomení obrany a následné úspěšné ohrožení elitních německých jednotek SS vedlo ke konečnému obsazení města, jehož osvobození po mnoha týdnech urputných bojů si vyžádalo stovky obětí ze strany našich i sovětských vojsk. Velící generál Bohumil Boček při gratulaci k úspěšnému útoku a dobytí Liptovského Mikuláše na adresu velitele brigády řekl: „Pane plukovníku, to, co jste vy osobně a příslušníci vaší brigády dnes vykonali, vám vlast nikdy nezapomene“. Netušil, a ani nemohl tušit, jak hluboce se mýlí.

Pár dní po válce, země vítala svoje hrdiny a plukovník Selner vjel 17. května na koni na Staroměstské náměstí, obsypané nadšenými Pražany. Několik dnů poté se v Praze seznámil se svou manželkou. Samozřejmě dobrodružně: na hlavní třídě v Dejvicích mu herečka Věra Skálová málem vběhla pod kola trofejního bavoráku. Svatba se konala v lednu 1946. Po osvobození naší vlasti se plukovník J. Selner stal velitelem 3. divize dislokované v Kroměříži. Jako velitel divize byl vyslán na studia do Vyšší vojenské akademie Generálního štábu v Moskvě, kde absolvoval v květnu 1947 a stal se náčelníkem katedry taktiky na Vysoké válečné škole v Praze.

Dne 06.01.1949 byl plk. gen. št. J. Selner povýšen do hodnosti brigádního generála. Nositel čtyř československých válečných křížů 1939, Řádu britského impéria, Řádu bílého lva, Řádu SNP I. třídy, sovětského Řádu rudé hvězdy a mnoha dalších našich i spojeneckých řádů a vyznamenání netušil, jakým mezníkem se pro něj a mnohé jeho spolubojovníky stane vítězství pracujícího lidu.

Od představitelů země, za kterou bojoval, dostal tento dopis:
Jakožto zavilý nepřítel lidově-demokratického zřízení jste s okamžitou platností propuštěn z Československé lidové armády bez nároku na výsluhový příspěvek a…“ Další strohé formulace s vyústěním k příkazu hlásit se k zařazení na kádrovém oddělení ostravských dolů. Několik let fáral v Ostravě, poté pracoval v kladenských ocelárnách, práce posunovače na dráze, „povýšení“ na učitele a později dokonce zástupce ředitele učňovské školy a konečně v roce 1968 částečná rehabilitace. Spočívala v přiznání práva nosit uniformu a přidělení bytu 2+1 v Praze-Hloubětíně. Na jeho žádost alespoň formálního několikaměsíčního zpětného zařazení do služby v armádě a tím morální rehabilitace mu plukovník na ministerstvu národní obrany opáčil slovy: „Ale soudruhu generále, služba pro vlast se přece neplatí.“ S hořkostí a pocitem zklamání mu odpověděl: „To máte, pane plukovníku pravdu. Služba pro vlast se skutečně neplatí, ale neměla by se ani trestat.

Generálporučík Jaroslav Selner zemřel 11. 1. 1973.

V roce 1991 jej prezident republiky Václav Havel povýšil do hodnosti generálporučíka in memoriam.

Spolu s armádním generálem Aloisem Liškou a generálmajorem Karlem Strankmüllerem se stal 11.11.2006 členem Síně rytířů XX. století, která byla otevřena na zámku v Brandýse nad Labem.

Vyznamenání:

Řád Bílého lva
Řád britského imperia
rumunský Řád Královské koruny
Řád Slovenského národního povstání 1.třídy
sovětský Řád Rudé hvězy
4 x Československý válečný kříž
čs. Řád Rudé hvězdy
Za zásluhy 1.stupně
Za chrabrost před nepřítelem
britská medaile Afrika Star
sovětská medaile Za vítězství nad Německem
Za osvobození Prahy

Zdroj:
Selner, Jaroslav ; Cinger, František: Generál z rodu rebelů, Nakladatelství BVD, ISBN: 80-87090-04-7
http://www.cs-magazin.com/2006-06/view.php?article=articles/cs060643.htm
Autor : Radim Chrást / Radim.ch 🕔15.11.2009 📕20.528

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře