Boj s dřevěnými meči – nevyužitá příležitost německých ponorek v Norském tažení

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔29.08.2009 📕13.086

Další články autora

Ponorky v akci mezi 09. 1939 - 02. 1940

Je známou skutečností, že při vypuknutí válečného stavu měla německá ponorková zbraň k dispozici pouze 57 ponorek, z nich operačně způsobilých bylo 39 frontových člunů tzv. Frontbootů, zbylé ponorky sloužily jako cvičné, nebo byly nové a teprve se zacvičovaly po předání z doků na zkušebních plavbách.

Již v očekávání možného vypuknutí války osmnáct z nich vyplulo na pozice v moři už koncem srpna 1939, aby jim bylo umožněno udeřit, ještě než spojenci začnou tvořit konvoje. Díky U 30 Juliuse Lempa, který potopil již večer prvního dne války osobní parník Athenia, přikročili britové k formování konvojů dříve, než původně zamýšleli. Strategie a taktika nasazení ponorek navazovala na dobu operací dle kořistního práva v předchozí světové válce. Výjimkou bylo nasazení U-47 14. 10. 1939 v nájezdu proti přístavu Scapa Flow, kde potopila britskou bitevní loď Royal Oak. Druhou záležitostí byl první pokus u uplatnění taktiky vlčí smečky proti konvojům. Původně mělo vyplout devět ponorek, ale U 34 a U 25 odpadly pro poruchy, U 47 byla odeslána na svou sólo akci, U 40, U 42 a U 45 byly potopeny dříve, než se stihly ke smečce připojit. První vlčí smečku tedy tvořily U 46, U 48 a U 37. Na palubě U 37 byl korverní kapitán Hartmann, velitel 6. flotily a taktický velitel smečky. 17. 10. 1939 zpozorovala U 46 konvoj HG 3 a svolala ostatní dvě ponorky ke společnému útoku. Mezi půl pátou a půl devátou večer se podařilo potopit dvě obchodní lodi o 24 468 BRT, poté byl útok odražen letadly. Druhý pokus o útok se rovněž nijak nezadařil, a tak pod dojmem slabého úspěchu došlo k upuštění od taktiky smeček a až do 06. 1940 se podnikaly pouze akce osamocených ponorek proti osamoceně plujícím lodím a samostatné útoky na konvoje.

Ponorky pobřežního typu provedly na podzim a v zimě 33 minovacích operací, při nichž položily 330 magnetických min, na nichž se potopilo 37 lodí o 129 419 BRT.

Bilance z nasazení ponorek v roce 1939 nebyla valná. Nehledě na omezení daná malým počtem ponorek a politickým zadáním používání kořistního práva, se ke všemu přidaly ještě technické problémy s funčností magnetických roznětek torpéd a jejich hloubkového mechanismu.

Mnoho torpéd vybuchovalo předčasně, což bylo zaviněno závadami na magnetických roznětkách. Kromě neúspěšného útoku to prozrazovalo pozici ponorky a vystavovalo ji hrozbě protiútoku. Přílišná blízkost výbuchu mohla vést i k lehkému poškození ponorky. Úpravy magnetického pole poruchy neodstranily, tak se od 2. 10. 1939 používaly roznětky nárazové, což sice odstraňovalo jeden problém, ale správně nefungoval ani mechanismus udržování torpéda v nastavené hloubce, který fungoval o 1,75 metru hlouběji. Při magnetické roznětce to nevadilo, ale vzhledem k omezením minimálních hodnot to znamenalo, že s kontaktní roznětkou nešly napadat cíle s ponorem menším než 4 metry, takže cíle jako torpédoborce nemohly být zasaženy. Od 10. 11. 1939 se znovu zkoušely upravené magnetické roznětky.

Neúčinnost torpéd měla vliv na morálku ponorkářů, z vypuštěných torpéd jich selhávalo 25 %, statistiky vedené od ledna 1940 vykazovaly chybovost z důvodu technických závad torpéd ve výši 40,9 %. Velení odhadovalo, že tak uniklo zkáze na 300 tisíc BRT. Hlavními úspěchy ponorek z tohoto období bylo dosáhnutí stažení letadlových lodí z ochrany konvojů (U 39 útok na Ark Royal a U 29 potopení Courageous). Leden a únor roku 1940 se v tomto nijak nelišily.

Invaze do Dánska a Norska

4. 3. 1940 byly ponorky staženy z akcí proti námořní dopravě, aby mohly podpořit invazní jednotky v akcích proti Dánsku a Norsku. Byl přerušen i výcvik na Baltu a cvičné ponorky vyzbrojeny a připraveny v pohotovosti k případné bojové plavbě.

Během vlastní akce byla většina ponorek rozestavena při ústí fjordů, aby tam nepříteli bránily proniknout, další hlídkovaly před nepřátelskými základnami a v prostoru na severovýchod od Shetland, aby mohly zachytit námořní síly na cestě k norskému pobřeží. Ve vlastním průběhu tažení se kriticky projevily závady na torpédech, což německé ponorky připravilo o mnoho úspěchů proti nepřátelským válečným lodím a transportům vojsk, která spojenci ve středu a na severu Norska vylodily. Po analýze neúspěšných útoků, vycházející z bojových hlášení jednotlivých ponorek, se soudí, že nebýt selhání torpéd, byly by zcela jisté zásahy v těchto případech:

Jeden ze čtyř útoků na bitevní loď
Sedm z dvanácti útoků na křižník
Sedm z deseti útoků na torpédoborec
Pět z pěti útoků na transportní lodě.

Stiuace se vyhrotila tak, že 20. 4. 1940 Reader ustanovil speciální výbor. Závěry šetření přivedly několik důstojníků pokusného velitelství pro torpéda, kteří odpovídali za vývoj torpéd od 1936 do 1939, před válečný soud. Byla provedena různá opatření ke zdokonalení nárazového zařízení i zlepšení zařízení pro udržování hloubky, ale problémy se podařilo odstranit až 11. 1942 zavedením nových magnetických roznětek.

Příklady neúspěšného torpédování

U 38 se dostala do vhodné útočné pozice proti křižníku Southampton 14. 4. 1940, odpálená salva torpéd ale cíl minula. O něco později se dostala do mířidel ponorky bitevní loď Valiant, salva čtyř torpéd též nenalezla cíl. Poté U 38 unikala hlubinným bombám devíti doprovodných torpédoborců, které ji lehce poškodily. Jihozápadně od Lofotů se U 38 dostala do pozice k útoku na torpédoborec Effingham, ale i tento pokus skončil selháním torpéda a učinil tak z norského nasazení neúspěšnou plavbu.

U 47 byla 15. 4. 1940 uprostřed Vaagsfjordu, když byl hlášen kouř na obzoru. Prien nařídil zaplavit torpédomety I až IV a připravit na na útok pod hladinou. Po přiblížení protivníka byla odpálena dvojice torpéd na velkou nákladní loď a dvě jednotlivá torpéda na další dvě srovnatelně velké lodě. Neozvala se ale žádná detonace a ponorka se stáhla do Astafjordu na sever, k nabití torpédometů a podání hlášení o přítomnosti množství lodí protivníka. S přicházejícím večerem ponorka znovu narazila na protivníka. Tři torpéda s elektrickým pohonem a jedno na stlačený vzduch byla připravena v torpédometech. Ve vzdálenosti 800 metrů se objevila obrovská transportní loď. Torpédo na stlačený vzduch změnilo kurs krátce před cílem o 20 stupňů a vybuchlo za lodí na skálách. O osudu třech elektrických torpéd se kromě toho, že nezasáhly, nic neví. U 47 odbočila a narazila na rybářský parník kotvící u Fjodeingangu. Krátce předním se ponorka ponořila a na elektromotory rybářský parník podplula a unikla tak hlubiným bombám od doprovodu transportní lodi. Poslední čtyři torpéda U 47 si nechala, dvě z nich odpálila 19. 4. 1940 proti bitevní lodi Warspite ze vzdálenosti 900 metrů. Obě torpéda vyrazila k lodi, ale místo jisté rány se až po dlouhé době ozvaly samočinné detonace po dosažení maximálního dostřelu. Následně U 47 pronásledovaly doprovodné torpédoborce. Výrok velitele ponorky Günthera Priena o boji s dřevěnými meči a riskování krku pro nic se stal příznačným mementem tohoto tažení.

U 48 zaútočila proti bitevní lodi Warspite 18.4.1940 o den dříve než Prien, ale její torpéda měla stejnou kvalitu jako U 47 o den později.

Vysoká cena za ztracené příležitosti

Boje u norských břehů přivedly před hlavně torpédometů ponorek Kriegsmarine soustředených u norských břehů velké množství významných cílů, jejichž zasažení by v případě válečných lodí zkomplikovalo britskou situaci v nadvládě na mořské hladině a v případě transportních lodí plných vojska by se to jistě projevilo na průběhu bojů v samotném Norsku. To už jsou však jen „kdyby“ z historického odstupu, jisté však je, že tuto příležitost ponorková zbraň německého námořnictva nedokázala využít.

Zatímco úspěchy proklouzly německým ponorkářům mezi prsty, cena v podobě ztráty ponorek byla zaplacena v plné výši. Bilance tažení je tak jednoznačně uzavřena v německý neprospěch a nelze než souhlasit s Prienovým hodnocením situace o boji s dřevěnými meči.

U 44 – 20. 3. 1940, potopena hlubinnými bombami torpédoborce RN Fortune severozpadně od Narviku.
U 54 – 12. 4. 1940, torpédována ponorkou RN Salmon v Severním moři.
U 64 – 13. 4. 1940, bombardována letounem z bitevní lodi Warspite ve Rombaksfjordu
U 49 – 15. 4. 1940, hlubinné bomby torpédoborce RN Fearless ve Vaagsofjordu
U 1 – 16. 4. 1940, torpédována ponorkou RN Porpoise, jihozápadně od Stavangeru
U 22 – 25. 4. 1940, miny, Skagerrak
U 50 – 29. 4. 1940, hlubinné nálože torpédoborců RN Amazon, Witherington, severně od Shetland.
U 13 – 31. 5. 1940, hlubinné bomby šalupy RN Weston, v Severním moři.

Zdroje:
http://www.uboat.net/history/index.html
Franz Kurowski – An alle Wölffe: Angriff!
Chris Bishop – Německé válečné ponorky 1939-1945
Paul Kemp – Námořní války
V.E. Tarrant – Ponorky útočí

Další články autora

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔29.08.2009 📕13.086

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře