Bystrochodnyj tank BT-5

Autor : Luděk Kratochvíl / cimbal 🕔21.05.2009 📕22.308

Již s prvními sériemi tanků BT-2 začali konstruktéři v ChPZ Im. Kominterny - Závodě č. 183 pracovat na novém typu, u kterého by byly odstraněny nedostatky, zjednodušila se a zlevnila výroba. Na počátku roku 1933, necelý rok po spuštění sériové výroby BT-2, se podařilo dokončit šest prototypů modernizované dvojky, nazvaný BT-5. Mezi hlavní změny patřilo zesílení podvozku, byla použita výrobně jednodušší disková lisovaná pojezdová kola, pásy s lepším záběrem na tvrdém povrchu a vzhledem ke snižujícím se zásobám motorů Liberty L-12 se většinou používal domácí motor M-5. Korba byla prodloužena o 25 cm a byl změněn kryt sání vzduchu pro motor a chlazení.

Na věži pro poloautomatický kanon 45 mm vz. 32 (K20/ L46) se spřaženým kulometem DT 7,62 mm, velitele a nabiječe pracovaly souběžně dva podniky - Mariupolský závod a Ižorský metalurgický závod a oba typy se na první série montovaly. Věž z Mariupolska byla nýtovaná z 15mm válcovaného plechu, kruhového půdorysu, se vzadu vystupujícím malým vyvažovačem. Do částí těchto věží se montoval i šikmý kulomet. Věž Ižorsk byla svařovaná se stejného materiálu, kruhová s větším vyvažovačem a ručním i elektrickým otáčením. V roce 1934 přešli i v Mariupoli na výrobu věží Ižorského typu. Obě věže měly rovný strop, osazený dvěma čtyřhrannými poklopy, teleskopickým zaměřovačem vz. 30 (TOP) a panoramatickým vz. 32 (PT-1). Pro pozorování byly opatřeny průzory. Vyvažovače sloužily též k ukládání munice, pro kanon 115 nábojů a kulomet 2 709 nábojů. Tyto věže se používaly i na určitý počet T-26. 263 tanků (velitelské tanky - BT-2 TU) bylo vybaveno radiostanicí 71-TK-1(3) s rámovou anténou kolem věže. V tom případě byla snížena zásoba munice na 72 nábojů.

Jelikož hmotnost vzrostla na 11 500 kg, mírně se zvýšil měrný tlak a snížil měrný výkon. Na rychlosti a průchodnosti to ale vozidlu neubralo. Ostatní neuvedená TTD zůstala stejná jako u BT-2. Celkem bylo vyrobeno 1 884 vozidel.

Na konci roku 1933, aby předvedlo kvalitu a otestovalo vozidla, uspořádalo vedení ChPZ jízdu nonstop 5 ks sériových pětek, pod vedením ředitelů A. S. Bondarenka a L. S. Vladimirova, z Charkova do Moskvy (1 100 km). Tanky jely na kolech, tankovalo se za jízdy. Dosažené výsledky byly označovány jako výborné.

Další varianty a vývoj BT-5

Tak jako BT-2 byly u BT-5 již v podstatě se začátkem výroby zkoušeny různé varianty a zlepšení. Konstruktéři se zaměřovali na zvýšení dojezdu, zvětšení palebné síly a překonávání překážek. Na vozidlech se zkoušely nové nádrže o objemu až 500 l. Několik vozidel bylo osazeno motory M-17 (sériově potom montovaných do BT-7) a od listopadu 1935 byl do malé série tanků montován motor BD-2 (bystrochodnyj dizel) ing. Čeplana, vedoucího Odd. 400 v ChPZ (označení tanků BDT-1). Znamenal sice podstatné zvýšení dojezdu, ale schvalovací komisí bylo doporučeno dopracování. Po dopracování v roce 1937 byl přijat do výzbroje jako V-2 a byl používán v tancích BT-7M, T-34 a KV.

Laboratoř dynamiky plynů zkonstruovala zajímavé zlepšení, když na věž pětky byly namontovány dvě kolejnice, ze kterých se daly odpalovat rakety TT-250 a RS-132 (132 mm) o dostřelu 1,5-6 km. Proběhlo několik zkušebních testů, takto upravené vozidlo ale nebylo doporučeno pro sériovou výrobu.

Jelikož tanky BT byly určeny pro hluboké průlomy, dalšími zajímavými konstrukcemi byly prototypy tanků pro násilné překonávání vodních toků, na kterých pracovali inženýři z Kubinky a ženijní specialisté. První variantou bylo připevnění dvou ženijních pontonů pomocí ženijních mostních dílů na korbu tanku. Řešení zajímavé, leč poněkud nepraktické (buď by tank po výjezdu na souš neprojel mezerou menší než 8 m a nebo by byla osádka pobita při pracném odstraňování dílců). Pro další vývojové varianty již byly držáky pontonů kratší. Jako životaschopnější se jevilo vybavení tanku „zástěrou“ z vodotěsné plachtoviny, která se před vjezdem do vody rozložila do výšky a zvýšila tak vztlak vozidla (podobně jako vyloďovací tanky Valentine DD a Shermann DD - ing.Straussler). Pohon zajišťovaly dva šrouby poháněné pásy. Dále byly zkoušeny prototypy se speciálními plováky rúzných typů montovanými k tanku poháněnému šrouby neb pásy.

Mezi nadčasové konstrukce patřil BT-5 se soupravou OPVT. Jednalo se o standartní pětku, vybavenou soupravou pro hluboké brodění do hloubky 4,5 m od konstruktéra K. Sirkena. Sestávala se ze tří trub (vzduch pro osádku, motor a odvod spalin), později pouze z jedné trubky pevné a jedné ohebné se záklopkami (přívod vzduchu společný a výfuk). Hermetizace byla provedena houbovitým kaučukem (otvory a ložisko věže) a kůží (lafeta). Takto upravené tanky se nazývaly BT-PCH (podvodnyj chod) a posádka ho měla připravit k brodění do 3 minut. Bylo s nimi provedeno několik cvičení, ale o použití v boji nejsou zprávy.

Technik N. F. Cyganov, veden snahou o zvýšení pasivní ochrany tanku, navrhl přepracování pancéřování (zesílení a zešikmení). V Tankovém opravárenském závodě v Charkově byly postaveny dva prototypy (BT-SV I a II), ale při zkouškách v Kubince se ukázalo, že zvýšená odolnost proti průstřelu si vybrala velkou daň na rychlosti a pohyblivosti, hlavně na kolech. Aktivní Cyganov navrhl a provedl i přepracování BT-2 na pohon tří kol na každé straně a sešikmeným pancéřováním. Po zkouškách byla na jeho základě vyrobena serie deseti kusů BT-5 s touto úpravou. Typ byl nazván BT-IS (Iosif Stalin) a bylo objednáno 300 ks. Na začátku roku 1938 byl ale Cyganov zatčen, jeho oddělení rozprášeno a projekt zrušen.

(předchozí BT-2)                                                                                                         (pokračování BT-7)

 

Použité zdroje:
PEJČOCH Ivo, PEJS Oldřich, OBRNĚNÁ TECHNIKA 3 - SSSR 1919-1945, I.část, ARES, Praha 2002
MAGNUZSKI Janusz, KOLOMZJEC Maksym, RUDÝ BLIETZKRIEG, BONUS A, Brno 1996
www.chamtec.com, www.batlefield.ru,  www.armor.kiev.uaruwar.ru/component/option,com_frontpage/Itemid,1/

 

Autor : Luděk Kratochvíl / cimbal 🕔21.05.2009 📕22.308

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře