Souboj Titánů

Autor : Jiří Fidler 🕔14.06.2007 📕38.411

Německé a sovětské tankové vojsko v červnu 1941

Šedesáté páté výročí vypuknutí sovětsko-německé války dává možnost připomenout některé okamžiky a nejasnosti příprav a zahájení bojových akcí. V tomto případě se pokusíme zobecnit určitá data, týkající se tankových svazků a jejich výzbroje na obou bojujících stranách. I když toto téma je v ruské literatuře posledních 15 let velmi podrobně zkoumáno, u nás na tomto poli zůstávají zachovány velmi zastaralé informace, v lepším případě z počátku devadesátých let, v horším případě ještě ideologické floskule sovětské propagandy.

Zatímco přesné informace o německém tankovém vojsku jsou známy desítky let, u jeho sovětského protějšku jsou u nás často ještě k vidění informace, které lze, slušně řečeno, označit za mimořádně nepřesné. Až do konce 80. let bylo jedinou správnou informací o počtu sovětských tanků číslo 1 861 nových tanků, přičemž u serióznějších prací bylo doplňováno „a větší množství zastaralých tanků“. Reálnější informace přinesli českým čtenářům ve druhé polovině 90. let autor těchto řádků a autorská dvojice Ivo Pejčoch – Svatopluk Spurný, přičemž souhrnné číslo sovětských tanků převýšilo 23 000. Naproti tomu několik překladů zahraniční literatury na stejné či blízké téma problematiku zaplevelilo nesmyslnými a zcela zastaralými informacemi. Celá problematika tak vyžaduje revizi, aby český čtenář získal co možná nejúplnější a nejpřesnější informace.

Německé tankové vojsko bylo v červnu 1941 tvořeno celkem 20 tankovými divizemi, jejichž struktura sice vycházela ze stejného základu, naplněnost bojovou technikou se však vzájemně dosti lišila. Hlavní proměnnou byl jak počet tankových praporů v divizi (dva nebo tři), tak zařazení jednotlivých typů tanků. Počet tanků v německých tankových divizích tak kolísal od 143 do 265 strojů. Ovšem z celkového počtu 20 divizí byla jedna umístěna v severní Africe v rámci Německého afrického sboru (15.) a další dvě (2. a 5.) byly teprve doplňovány tankovou technikou po ztrátách, jež utrpěly během tažení na Baláně. Zbývajících 17 tankových divizí bylo rozděleno (s motorizovanými divizemi) do 10 motorizovaných sborů, začleněných do čtyř tankových skupin. Pro nedostatek místa zde ukážeme pouze rozdělení jednotlivých typů tanků do těchto čtyř tankových skupin (viz tabulka 1).

Tabulka 1: Počty tanků německých tankových skupin (stav 21. června 1941)

Typ tanku tanková skupina 1. tsk 2. tsk 3. tsk 4. tsk
MAN Panzerkampfwagen I 8 18 126 0
Daimler-Benz Panzerkampfwagen II 211 241 152 139
Daimler-Benz Panzerkampfwagen III 355 540 0 71
Daimler-Benz Panzerbefehlkampfwagen 54 57 36 41
Škoda Panzerkampfwagen 35(t) 0 0 0 155
ČKD Panzerkampfwagen 38(t) 0 0 507 118
Krupp Panzerkampfwagen IV 100 138 121 50
Celkem 728 994 942 574

Kromě tankových divizí byla část německých tanků zařazena do dvou samostatných plamenometných oddílů, v jejichž výzbroji se nacházelo 50 tanků Daimler-Benz Panzerkampfwagen II, 84 tanků Daimler-Benz Panzerkampfwagen II, 10 tanků Daimler-Benz Panzerkampfwagen III a dva tanky Daimler-Benz Panzerbefehlkampfwagen, celkem tedy bylo pro operaci Barbarossa v 17 tankových divizích a dvou samostatných oddílech připraveno k akci 3 384 německých tanků. Již vzpomínaný Německý africký sbor měl v květnu 1941 ve své výzbroji celkem 314 tanků, přičemž nejvíce (142) jich bylo typu Daimler-Benz Panzerkampfwagen III.

Vzhledem k tomu, že existují informace o celkových počtech německých tanků k 1. červnu 1941, můžeme stanovit, jaké procento jich bylo připraveno k nasazení. Vzhledem ke skutečnosti, že však v tomto případě záleží na množství jednotlivých typů, je vhodné číselný vztah mezi celkovým počtem tanků a tanky nasazenými do operace Barbarossa ukázat po jednotlivých položkách (viz tabulka 2).

Tabulka 2: Využití jednotlivých typů tanků pro operaci Barbarossa (stav 1. června 1941)

  Celkový počet Operační na východě %
MAN Panzerkampfwagen I 877 152 17,33
Daimler-Benz Panzerkampfwagen II 1 074 877 81,66
Daimler-Benz Panzerkampfwagen III 1 440 976 67,78
Daimler-Benz Panzerbefehlkampfwagen 330 190 57,58
Škoda Panzerkampfwagen 35(t) 170 155 91,18
ČKD Panzerkampfwagen 38(t) 754 625 82,89
Krupp Panzerkampfwagen IV 517 409 79,11
Celkem 5 162 3 384 65,56

I když se tedy zdá, že německé velení nasadilo proti Sovětskému svazu pouze dvě třetiny své tankové síly, ukazuje se, že v celkovém počtu tanků je jeden výrazně zkreslující faktor, a to existence tančíků MAN Panzerkampfwagen I, jichž byla nasazena pouhá šestina. Navíc téměř 150 tanků Daimler-Benz Panzerkampfwagen III se nacházelo v severní Africe, takže počty operačních tanků byly vyrovnány a tvořily přibližně 70 až 75 % celkového stavu.

Při zahájení sovětsko-německé války měla Velkoněmecká říše jediného spojence, Rumunské království, Svaz sovětských socialistických republik byl v tomto okamžiku osamocen. Nový válečný konflikt sice téměř okamžitě vplynul do probíhající druhé světové války, avšak v námi sledované problematice neměl při vypuknutí bojů koaliční faktor téměř žádný význam. Jediný korektiv, který je v tomto případě třeba udělat, spočívá v započítání rumunské tankové síly na německé straně.

Rumunská armáda měla v červnu 1941 k dispozici jednu tankovou divizi, v jejíž výzbroji se nacházely lehké tanky Škoda R-2 československého původu, stejný typ jako německé lehké tanky Škoda Panzerkampfwagen 35(t), a lehké tanky Renault R-35 francouzského původu. Při svém vzniku na jaře 1941 měla divize celkem 200 tanků, ale tento počet se z různých důvodů do června snižoval.

Situace u sovětského tankového vojska byla v červnu 1941 mnohem komplikovanější, neboť se stále ještě nacházelo v procesu doplňování vojáků a zbraní. To však bylo hlavně vyvoláno megalomanským navýšením počtu svazků na více než dvojnásobek v březnu 1941. V červnu 1941 tvořilo sovětskou tankovou sílu 29 mechanizovaných sborů s celkem 61 tankovými divizemi a 31 motorizovanými divizemi. Na rozdíl od německé armády, kde byly tanky zařazeny pouze do tankových divizí, měla sovětská armáda tanky nejen v sestavě tankových a motorizovaných divizí, ale také u střeleckých divizí (tanková rota), motostřeleckých divizí (tankový prapor), výsadkových sborů (tankový prapor) a jezdeckých divizí (tankový pluk). Zjišťování celkových počtů sovětských tanků a operačních počtů v okamžiku zahájení německého útoku je proto mnohem komplikovanější a stále je není možné určit v úplnosti.

Stejně jako u německého tankového vojska, také u sovětské strany známe celkové počty všech tanků, a to dokonce ke stejnému datu, 1. červnu 1941, přičemž máme k dispozici jak jejich rozdělení podle jednotlivých vojenských okruhů, tak rozdělení podle technického stavu. Sovětská armáda měla tehdy ve své výzbroji 25 522 tanků všech typů. Pokud bychom od toho odečetli nebojeschopné tanky, které musely být odeslány na generální opravu do ústředních dílen a výrobních závodů, klesne tento počet na 22 431 tanků.

Pro rozbor našeho problému, poměru tankových sil v okamžiku zahájení války, však není celkový počet sovětských tanků nejdůležitější. Mnohem větší význam má skutečnost, kolik tanků sovětská strana mohla v okamžiku vypuknutí sovětsko-německé války vůbec nasadit do bojových akcí. Zde se však dostáváme do závažných problémů souvisejících s tím, že sovětská strana se nacházela v procesu operačního rozvinování svých sil a ráno 22. června 1941 tento proces ještě nebyl dokončen. Máme sice k dispozici počty tanků (celkové počty i počty bojeschopných strojů) u čtyřech pohraničních okruhů, jejichž vojska se stala objektem nečekaného německého úderu, tato čísla však nemají definitivní charakter (viz tabulka 3).

Tabulka 3: Počty sovětských tanků v rámci západních vojenských okruhů (stav 21. června 1941)

  Celkem Bojeschopných %
Pobaltský zvláštní vojenský okruh 1 616 1 519 94,00
Západní zvláštní vojenský okruh 3 453 2 978 86,24
Kyjevský zvláštní vojenský okruh 5 876 5 419 92,22
Oděský vojenský okruh 1 109 963 86,83
Celkem 12 054 10 879 90,25

Vzhledem ke složení a průměrnému stáří tankového parku není průměrná desetina nebojeschopných tanků špatným výsledkem. Původní propagandistická tvrzení o nebojeschopnosti tzv. starých tanků se tak zařazují na své pravé místo, tedy mimo realitu.

Vzhledem k nedokončenému operačnímu rozvinování je velmi obtížné stanovit počty sovětských tanků na připravované linii střetu sovětsko-německé války. Aby bylo možné dosáhnout nějakých výsledků, je třeba na sovětské straně započítávat pouze tanky jednotlivých mechanizovaných sborů, samozřejmě s tím vědomím, že celkový počet nasazených strojů byl o něco vyšší.

V rámci Pobaltského zvláštního vojenského okruhu byly rozvinuty dva mechanizované sbory, tedy celkem čtyři tankové a dvě motorizované divize, v rámci Západního zvláštního vojenského okruhu šlo o šest mechanizovaných sborů, tedy 12 tankových a šest motorizovaných divizí, u Kyjevského zvláštního vojenského okruhu se jednalo o osm mechanizovaných sborů, tedy o 16 tankových divizí a osm motorizovaných divizí, u Oděského vojenského okruhu se pak jednalo o dva mechanizované sbory, tedy o čtyři tankové a dvě motorizované divize. Vzhledem k rozvinování dalších vojsk, která se přesunovala z vnitrozemí (mylně označovaná za druhý strategický sled) však počet sborů a divizí měl částečně stoupnout. Již osm let totiž máme k dispozici dokument, který přesně stanovuje, jakou měla mít operačně rozvinutá sovětská armáda strukturu. V rámci Západního zvláštního vojenského okruhu (Západního frontu) se počet tankových svazků měl zvýšit o dvě tankové a jednu motorizovanou divizi, v rámci Kyjevského zvláštního vojenského okruhu (Jihozápadního frontu) měl tento počet stoupnout o pět tankových a dvě motorizované divize. Kromě toho měla být vytvořena záloha vrchního velení, jež by zahrnula čtyři tankové a dvě motorizované divize v rámci dvou mechanizovaných sborů. Reálný stav tanků k 22. červnu 1941 a předpokládaný stav tanků po dokončení operačního rozvinutí je zachycen následně (viz tabulka 4).

Tabulka 4 : Počty sovětských tanků během rozvinování a po rozvinutí sil

Počty sovětských tanků Reálný stav Předpokládaný stav
Pobaltský zvláštní vojenský okruh / Severozápadní front 1 402 1 402
Západní zvláštní vojenský okruh / Západní front 2 223 2 321
Kyjevský zvláštní vojenský okruh / Jihozápadní front 4 400 5 592
Oděský vojenský okruh / Jižní front 809 1 287
Záloha vrchního velení 0 1 372
Celkem 8 934 11 974

Bylo uvedeno, že početní stavy sovětských tanků je třeba chápat jako minimální, neboť nejsou započítány reálné počty tanků v rámci 133 střeleckých divizí, šesti jezdeckých divizí a pěti výsadkových sborů. U střeleckých divizí lze předpokládat počet kolem jednoho tisíce, u jezdeckých divizí a výsadkových sborů jde řádově o stovky tanků, přesná čísla však k dispozici nemáme. Přesto však můžeme nyní již provést určité kvantitativní srovnání této zbraňové komodity, přičemž půjde o celkový poměr sil v tancích a o poměr sil v tancích na jednotlivých strategických směrech (viz tabulka 5).

Tabulka 5: Celkový poměr sil v tancích na počátku sovětsko-německé války

Poměr sil v tancích Němci A / B Sověti A Poměr sil Sověti B Poměr sil
Severozápadní směr 574 1 402 1 : 2,44 1 402 1 : 2,44
Západní směr 1 936 2 223 1 : 1,15 2 321 1 : 1,20
Jihozápadní směr 728 4 400 1 : 6,04 5 592 1 : 7,68
Jižní směr 181 809 1 : 4,47 1 287 1 : 7,11
Záloha vrchního velení 0 / 380 0 ----- 1 372 1 : 3,61
Celkem 3 419 / 3 799 8 934 1 : 2,61 11 974 1 : 3,15

Poměr sil na jednotlivých směrech v tomto případě ukazuje, že průběh rozvinování sovětské armády směřoval k tzv. Žukovovu plánu útoku levým křídlem. Snaha o koncentraci přibližně poloviny tanků v úzkém pásmu mezi Pripjatí a Karpatami navíc jednoznačně prokazuje ofenzivní sovětské úmysly. Rychlá koncentrace sil počátkem léta 1941 pak naprosto vyvrací veškeré úvahy o tom, že pokud vůbec Stalin plánoval útok, mělo k tomu dojít až v roce 1942.

Kvantitativní vícenásobná převaha sovětské strany je tušena či známa již desítky let. Stejnou dobu však představuje nejprve sovětská a nyní část ruské historické obce tezi o velké kvalitativní převaze německé tankové síly, jež spolu s momentem nenadálosti zapříčinila sovětskou katastrofu v létě 1941. Kvalitativní srovnání techniky obou tankových vojsk je však velice obtížné, ne-li zcela nemožné. Obě vojska totiž byla vytvářena na základě naprosto rozdílných teoretických představ ohledně jejich užití. Německé tankové vojsko bylo vytvářeno do (středo)evropských geografických podmínek, proto byla hlavní pozornost věnována optimálnímu poměru hmotnosti, pancéřové ochrany a rychlosti, přičemž se – na rozdíl od jiných států – věnovala i dosti velká pozornost pohodlí osádky. Hlavním úkolem těchto tanků bylo rychlé pronikání do hloubky nepřátelské obrany, jejich výzbroj byla účinná na kratší vzdálenosti. Bývalé československé tanky, které doplnily tankový park, byly konstruovány především jako mobilní protitankové zbraně, takže při nízké hmotnosti měly účinnější výzbroj, což ale bylo kompenzováno slabším pancířem.

Naproti tomu sovětská tanková zbraně vycházela ve třicátých letech z několika teoretických představ, které spolu vzájemně příliš nekorespondovaly. Na jedné straně byla britská představa silné výzbroje (Vickers-Armstrong T-26, Vickers/Ginzburg T-28), na druhé americká představa velké rychlosti za pomoci kolo-pásového přesunu (Christie BT). Teprve na přelomu třicátých a čtyřicátých let se začala plně prosazovat sovětská tanková teorie, která věnovala hlavní pozornost silné výzbroji a pancéřování na úkor rychlosti a standardního vybavení. Nové sovětské tanky měly působit jako průlomové bitevní prostředky, čímž se trochu podobaly svým německým protějškům. Maximalizace výzbroje a pancíře však byla dosažena výrazným zvýšením hmotnosti.

Z tohoto vyplývá, že při srovnávání německých a sovětských tanků budeme jen těžko hledat stejné parametry. Německý těžký tank Krupp Panzerkampfwagen IV ve své verzi E z přelomu let 1940/41 měl hmotnost 21 000 kg, tedy nižší, než sovětský střední tank Koškin-Morozov T-34 vzor 1940 (26 800 kg). Jejich hlavní výzbroj byla srovnatelná, stejně tak i pancéřování a způsob překonávání překážek, i když ve všech těchto prvcích byl sovětský tank nepatrně lepší. Německý tank byl v terénu rychlejší, sovětský měl větší akční radius. Ve prospěch německého tanku však hovořila vyšší operační způsobilost, daná lepšími komunikačními prostředky, přesnější střelbou a pohodlnějšími podmínkami pro osádku, což se při vyšším vypětí během přesunu a boje muselo zákonitě projevit.

Vzhledem ke skutečnosti, že německý těžký tank se v podstatě rovnal sovětskému střednímu tanku, neměl sovětský těžký tank Kotin KV srovnatelného protivníka. Naproti tomu německý střední tank Daimler-Benz Panzerkampfwagen III, byl ve své verzi H fakticky srovnatelný se sovětskými lehkými tanky Christie BT-7 a BT-7M. Obdobně původně československé lehké tanky Škoda Panzerkampfwagen 35(t) a ČKD Panzerkampfwagen 38(t) – stejně jako německý střední tank Daimler-Benz Panzerkampfwagen III ve starších verzích – byly plně srovnatelné se sovětskými lehkými tanky Christie BT-5 a Vickers-Armstrong T-26 vzor 1935 a vzor 1937. Pokud se tedy budeme snažit o kvalitativní srovnání tanků s kanónovou výzbrojí, můžeme je provést v kategoriích středního a lehkého tanku, přičemž rozlišovacím mezníkem v tomto případě bude hmotnost 20 000 kg. Kategorie těžkého tanku zde nemusí být vůbec zmiňována, neboť proti 503 tankům Kotin KV nemělo německé tankové vojsko žádnou alternativu. Zcela záměrně není do poměru sil započítáván sovětský těžký tank Vickers/Barjakov T-35, neboť toto pětivěžové monstrum bylo již zcela zastaralé.

Pro kategorii středních tanků máme na německé straně k dispozici tank Krupp Panzerkampfwagen IV různých modifikací, na sovětské straně pak nový tank Koškin-Morozov T-34 a tank Vickers/Ginzburg T-28. Srovnání počtů těchto tanků k 22. červnu 1941 celkově a podle jednotlivých strategických směrů se nachází v tabulce 6.

Tabulka 6: Poměr sil ve středních tancích (stav 21. června 1941)

Typ tanku strategický směr SZ Z JZ J Celkem
Krupp Panzerkampfwagen IV 50 259 100 0 409
Koškin-Morozov T-34 50 366 496 50 962
Vickers/Ginzburg T-28 53 49 199 0 301
Celkem sovětské tanky 103 415 695 50 1 263
Poměr sil 1 : 2,06 1 : 1,60 1 : 6,95 ----- 1 : 3,09

Kategorie lehkých tanků je na německé straně zastoupena modifikacemi tanku Daimler-Benz Panzerkampfwagen III (výzbroj kanónem ráže 37 mm je uvedena souhrnně pod III F, výzbroj kanónem ráže 50 mm je uvedena souhrnně pod III H, ač je rozčlenění modifikací mnohem složitější), dále původně československými tanky Škoda Panzerkampfwagen 35(t) a ČKD Panzerkampfwagen 38(t) v německé armádě, československým tankem Škoda R-2 a francouzským tankem Renault R-35 v rumunské armádě. Na sovětské straně je zastoupena různými modifikacemi tanků Christie BT a Vickers-Armstrong T-26 s kanónovou výzbrojí. Celkový poměr sil a poměr sil na strategických směrech je ukázán v tabulce 7.

Tabulka 7: Poměr sil ve středních tancích (stav 21. června 1941)

Typ tanku strategický směr SZ Z JZ J Celkem
Daimler-Benz Panzerkampfwagen III H 71 381 255 0 707
Daimler-Benz Panzerkampfwagen III F 0 169 100 0 269
Škoda Panzerkampfwagen 35(t) / R-2 155 0 0 106 261
ČKD Panzerkampfwagen 38(t) 118 507 0 0 625
Renault R-35 0 0 0 75 75
Celkem německé a rumunské tanky 344 1 057 355 181 1 937
Christie BT-7M 1 40 201 169 411
Christie BT-7 552 350 1 072 196 2 170
Christie BT-5 0 156 319 78 553
Vickers-Armstrong T-26 457 956 1 363 170 2 946
Celkem sovětské tanky 1 010 1 502 2 955 613 6 080
Poměr sil 1 : 2,94 1 : 1,42 1 : 8,32 1 : 3,39 1 : 3,14

Všechny výše uvedené přehledy byly připravovány s maximální snahou o objektivitu, při kvantifikaci sovětských počtů bylo v případě různosti dat vždy užito nižších čísel. Na německé straně nebyla zahrnována útočná děla náležející do stavu armádních sborů a pěších divizí, na sovětské straně nebyly započítány tanky ve střeleckých divizích, jezdeckých divizích a výsadkových sborech. Při zjišťování poměru sil v kvalitativních ukazatelích byly vynechány tančíky a lehké tanky s výzbrojí do ráže 25 mm, na sovětské straně navíc ještě všechny typy dvouvěžových lehkých tanků s kanónovou výzbrojí, samohybná děla a pětivěžové těžké tanky. Na německé straně byly započítávány jen tanky ve stavu tankových divizí, na sovětské straně byly sice započítávány tanky v rámci vojenských okruhů, ale bez kategorie nebojeschopných tanků. Do celkového přehledu nebyly v rámci jihozápadního a západního strategického směru započítávány tanky přisunovaných svazků, i když byly 22. června již vyloženy a směřovaly do prostorů soustředění (21. mechanizovaný sbor na západním strategickém směru 5. a 25. mechanizovaný sbor na jihozápadním strategickém směru).

Přes všechny tyto korekce, provedené většinou ve prospěch sovětské strany, vychází poměr tankových sil, celkový i na jednotlivých strategických směrech, kvantitativní i kvalitativní, vždy v německý (a rumunský) neprospěch. Nejmarkantněji je tento neprospěch v poměru sil patrný na jihozápadním strategickém směru, tedy v dosti úzkém pásmu mezi Pripjatí a Karpaty, kde sovětská převaha ve všech srovnáních dosahuje šesti až osminásobku. Podobná byla situace na jižním směru (v Moldavsku), kde sovětská převaha dosahovala troj až čtyřnásobku. Na severozápadním strategickém směru (v Pobaltí) byla sovětská převaha více než dvojnásobná, pouze na západním strategickém směru (v Bělorusku) si byly tankové síly téměř rovny, případně sovětská převaha nedosahovala celého násobku.

Rozvinutí tankových sil na německé straně i rozvinování tankových sil na sovětské straně souvisí zcela jednoznačně s operačními plány, jednak směrnicí č. 21 z 18. prosince 1940 na německé straně (plán Barbarossa), jednak návrhem směrnice z 15. května 1941 na sovětské straně (Žukovův plán). Pohotovost k akci byla na německé straně dosažena 21. června 1941, pohotovost k akci mohla být na sovětské straně dosažena v první červencové dekádě. Vzhledem ke skutečnosti, že operační rozvinutí by na jedné i druhé straně nemohlo být odvoláno, lze chápat tezi „německý útok předstihl obdobnou sovětskou akci pouze o několik dnů“ jako aspoň zčásti prokázanou.

Vyšlo v časopise Naše vojsko, ročník 2007, čísla 6 a 7.

Autor : Jiří Fidler 🕔14.06.2007 📕38.411

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře