Horatio Nelson - IV. díl

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔09.06.2007 📕11.735

Kapitola čtvrtá – Sňatek v Karibiku

Nelson obdržel úkol odplout s fregatou Boreas do Karibiku, konkrétně na Závětrné ostrovy, kde se měl hlásit u admirála sira Richarda Hughese.

Před odplutím mu příbuzní poslali na 30 mladíčků s prosbou, aby je vzal na loď. Nelson nemohl odmítnout, byla to tradice a sám nezačínal jinak. Měl na palubě také dceru a manželku admirála Hughese a právě dle svědectví lady Hughesové, byl sice Nelson vůči chlapcům tvrdý a náročný, avšak ve všem jim šel sám příkladem. Když kupříkladu chtěl kadeta odnaučit strachu z výšek a ukázat mu, jak správně šplhat na vrcholky vysokých a kymácejících se stěžňů, obrátil se k němu se slovy: „Pane, hodlám se nyní co nejrychleji odebrat na vrcholek stěžně a doufám, že se tam s vámi setkám.“ Méně šikovné chlapce prý nikdy nekáral, ale vždycky se jim snažil problém vysvětlit a ukázat, jak správně postupovat.

Na Barbados Boreas doplul v červnu 1784 a Nelson zde začal plnit své povinnosti. Brzy však zjistil jaká zde bují korupce. Admirál, guvernér i ostatní úředníci zavírali oči nad pašováním zboží mezi britskými koloniemi a USA. Nelson se snažil proti pašeráckým lodím bojovat, sir Hughes však vydal nařízení, kterým tato činnost spadala do kompetence místní koloniální správy a tím vyšachoval ze hry kapitány válečných lodí. Nelson se vzbouřil a stěžoval si u Admirality. Avšak svým lpěním na dodržování zákonů sám jeden porušil – šlo o zákon naprosté kázně a poslušnosti a tím se vystavil nebezpečí válečného soudu.

Příteli Lockerovi o tom napsal: „Sir Richard Hughes je velká nula. Nutí mě buď nesplnit rozkazy, které vydal, nebo porušovat parlamentní zákony, které sám porušuje. Rozhodl jsem se pro to první…“

Svůj postoj Hughesovi sdělil dopisem, jenž zakončil touto větou: „Pokud mám tu čest velet anglické válečné lodi, nikdy se nesnížím k tomu, abych poklonkoval před nějakým guvernérem nebo se s ním podílel na páchání protizákonných činů.“

Pevnost Nelsonova charakteru se ocitla v těžké zkoušce. Tváří v tvář hrozbě válečného soudu ale Nelson necouvl. Po celý život stavěl na první místo svoji čest a službu vlasti. Svůj postoj pevně hájil se vší statečností a důsledností. Admiralita nakonec spor zametla pod kobereček a nikdo nebyl potrestán. Nelson však u admirálů získal značný vroubek, který se pak s ním táhl po celý život.

Služba v této oblasti mu však přinesla také něco příjemného. Seznámil se s mladou vdovou Frances Herbertovou Nisbetovou, neteří bohatého plantážníka J. R. Herberta. Brzy se rozhodl si ji vzít, i když s největší pravděpodobností šlo jen o sňatek z rozumu, jak dokládá jejich korespondence, kde se často hovořilo o finanční stránce věci.

Nelson se oženil 11. 3. 1787 na ostrově Nevis. Nevěstu vedl k oltáři princ William Henry, což bylo pokládáno za mimořádnou poctu. Od posádky Boreasu dostali manželé jako svatební dar stříbrné hodiny a od důstojníků obdržel Nelson stříbrný model fregaty, který až do jeho smrti stával na jeho stole. Den po obřadu pronesl jeden z hostů, kapitán Prengle, tato prorocká slova: „Včera při Nelsonově svatbě ztratilo královské námořnictvo jednu ze svých největších okras. Sňatek tohoto důstojníka je ztráta pro celou zem. Nebýt této okolnosti, prorokoval bych, že se stane největší postavou královského námořnictva.“

Prengle se však v jedné věci mýlil: Nelson nestavěl manželství výše než službu, i když to znamenalo často i roky odloučení. Tři roky strávené v tropech opět podlomily Nelsonovo zdraví. Těžce nemocen odplul zpět do Anglie, kam jej následovala i jeho manželka. Na palubu své fregaty si  Nelson nechal naložit sud rumu, neboť se vzhledem k vážnosti své choroby obával, že plavbu domů nepřežije. V případě jeho skonu mělo být tělo uloženo do tohoto sudu, aby mohl být pohřben doma v Anglii.

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔09.06.2007 📕11.735

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře