Adolf Galland

Autor : Michal Rak 🕔16.09.2003 📕28.804

Adolf Galland je pravděpodobně nejznámější stíhač Luftwaffe, vynikající pilot, taktik a velitel. Narodil se 19. března 1912 ve Westerhollu ve Vestfálsku.

Galland se o letectví zajímal již od mládí. Ke svým devatenáctým narozeninám dostal jako dárek od otce kluzák Grunau Baby GB II, na němž 27. 2. 1932 překonal německý rekord v plachtění, když vydržel ve vzduchu 2 hodiny, 6 minut a 5 sekund. V tomtéž roce byl přijat do letecké dopravní školy v Braunschweigu, kam se dostalo jen osmnáct z čtyř tisíc uchazečů.

Po narukování do armády byl samozřejmě přidělen k právě se rodící Luftwaffe a  prodělal utajený letecký a bojový výcvik v Itálii. Po jeho skončení nastupuje jako pilot k Lufthanse.

Dne 15. 2. 1934 je znovu povolán do armády, nejprve k pěchotě, ale po skončení maskování výstavby armády je přeložen k první stíhací jednotce Luftwaffe JG 132 „Richthofen“. Zde také prodělal nehodu, která ho málem stála leteckou kariéru. Vše nakonec dopadlo dobře a Galland mohl létat dál. V roce 1937 prodělal křest ohněm, protože odplul jako dobrovolník do Španělska, kde v té době zuřila občanské válka.

Galland se zde objevil v červenci a stal se velitelem 3. Staffel Jagdgruppe 88 Legie Condor. Tato letka jako poslední létala se zastaralými stíhačkami Heinkel      He 51 a specializovala se na útoky proti pozemním cílům a podporu pěchoty. Pod jeho velením se hloubkový letci velmi proslavili, i když byli proti novým republikánským stíhačkám dodávaným ze SSSR v nevýhodě. Galland zde odlétal 300 bojových letů a obdržel Španělský kříž ve zlatě s brilianty. Stal se uznávaným odborníkem na poli bojovém i technicko-taktickém.

Po návratu do Německa dostal za úkol vycvičit bitevní eskadry pro útok na Československo. K tomu nedošlo a on se věnoval taktice. V okamžiku vypuknutí 2. světové války velel 4.(Sch.)/LG 2, která létala s bitevními dvouplošníky Henschel Hs 123. Galland absolvoval asi 50 bojových letů, při kterých měla jeho jednotka velké úspěchy. On se ale chtěl stát stíhačem a s pomocí jeho kamaráda – vojenského lékaře – se mu to podařilo.

V dubnu 1940 byl přeložen k JG 27 jako pobočník velitele a létal ve štábním roji. Dne 12. 5. 1940 získal svá první vítězství, když sestřelil tři britské Hurricany. Dne 3. 6. 1940 sestřelil jeden MS.406, ale málem se mu to stalo osudným, protože se srazil s troskami zasaženého letounu. Tento stroj pilotoval Čech J. Popelka, který zahynul. Dne 6. června 1940 se stal velitelem III./JG 26. Do konce bojů zde ještě stačil sestřelit Blenheim a Battle, což bylo jeho 13. a 14. vítězství. Pak před ním stála nová bitva – bitva o Británii.

Zde své konto otvírá 24. 7. sestřelením Spitfira od 54. perutě. Dne 1. 8. 1940 byl Galland, za sedmnáct leteckých vítězství, vyznamenán Rytířským křížem, avšak počet jeho vítězných soubojů se nezastavil. Dvaadvacátého srpna byl jmenován velitelem celé JG 26, která se pomalu stávala elitou Luftwaffe, a 6. září pokořil hranici třiceti sestřelů. Dne 24. 9. 1940 sestřelil čtyřicátý letoun a jako třetí voják byl vyznamenán Dubovými ratolestmi k Rytířskému kříži. Třicátého října pokořil padesátého soupeře, ale již bylo jasné, že Němci bitvu prohráli.

Během bojů se JG 26 několikrát střetla i s 310. československou perutí RAF    a odnesla si vítězství. Poprvé to bylo 15. září a jedno vítězství, jeho již třiatřicáté,    si připsal i Galland. V krvavé bitvě nad Londýnem se mu podařilo sestřelit Hurricane, kterého pilotoval Josef Hubáček. Tomu se podařilo vyskočit, s lehkými zraněními,  na padáku.

Po bitvě o Británii začalo přezbrojování JG 26 na nové Messerschmitty Bf 109F a eskadra se na frontu ke Kanálu vrátila až v dubnu 1941. V té době začalo stahování německých jednotek do Říše, kde se připravovaly na válku se SSSR. U Kanálu tak nakonec zůstaly jen dvě stíhací eskadry,  za to ty nejlepší – JG 2 a 26.

Galland ovšem dále střádal svá vítězství. Několikrát se také utkal s čs. stíhači, kteří sloužili u britských jednotek, a 17. 6. 1941 pravděpodobně sestřelil Josefa Brykse od 242. perutě, který byl zajat.  Bylo to Gallandovo 65. vítězství.

Ovšem i Galland se několikrát stal obětí spojeneckých stíhačů. Nejčernější den pro něj určitě byl 21. 6. 1941, protože byl sestřelen dokonce dvakrát. Dopoledne ho sestřelil polský stíhač, příslušník slavné 303. perutě, Boleslaw H. Drobiński, odpoledne Novozélanďan Reginald J. C. Grant od 145. perutě. Galland navíc při nouzových přistáních utrpěl několik zraněních, ze kterých se plně zotavil až koncem července. V nemocnici se však dozvěděl, že je prvním německým vojákem, který obdržel Meče k Rytířskému kříži. Zároveň ale dostal od Hitlera zákaz dalších bojových letů. Již 2. 7. 1941 ho porušil, sestřelil jeden bombardér, ale sám byl opět sestřelen Spitfiry a musel se osobně dostavit k Hitlerovi.

Galland však létal dál. Dne 21. 10. 1941 ohlásil své devadesáté vítězství. Dne 22. 11. 1941 zahynul při letecké havárii Werner Mölders a Galland byl po něm jmenován inspektorem stíhačů, ale dále létal. Po 96. vítězstvích byl jako druhý německý voják vyznamenán Brilianty k Rytířskému kříži, ale nyní opravdu musel zanechat bojových letů a zabýval se spíše plánováním leteckých operací.

¨

Jeho prvním velkým úspěchem v nové funkci bylo brilantní řízení letecké ochrany bitevních lodí, které 12. 2. 1942 propluli kanálem La Manche. Dne 1. 11. 1942 byl povýšen na Generalmajora a stal se nejmladším německým generálem. Galland se pak staral o blaho svých stíhačů a několikrát se dostal do ostrých sporů s Göringem. Ten ho nakonec 31. 1. 1945 odvolal z jeho funkce a pověřil ho sestavením elitní stíhací jednotky, která měla používat proudové stíhačky Messerschmitt Me 262. Gallandův Jagdverband 44 byl skutečně galerií německých stíhacích es. Sloužily zde taková esa jako Günter Lützow (115 vítězství), Walter Krupinski (197 v.), Heinz Bär (221 v.), Johannes Steinhoff (178 v.) nebo Gerhard Barkhorn (301 v.).

Galland na Me 262 získal ještě sedm sestřelů a jeho účet se zastavil na čísle 104. Poslední bojový let provedl 26. 4. 1945 v prostoru Neuburgu. Šestice Me 262 zaútočila na formaci bombardérů B-26 Marauder a Galland dva z nich sestřelil. Pak se ale objevili doprovodné stíhačky P-47 Thunderbolt, které zasáhly jeho Messerschmitt do kabiny a obou motorů. Podařilo se mu sice doletět na vlastní letiště, ale se střepinami v noze pro něj válka skončila.

Dne 6. 5. 1945 byl zajat Američany a jako vysoký důstojník Luftwaffe byl podroben obsáhlým výslechům. Ze zajetí byl propuštěn 10. 5. 1947. V roce 1948 odplul do Argentiny, kde pak spolu s několika dalšími letci bývalé Luftwaffe téměř sedm let působil jako poradce při výstavbě tamního letectva. V roce 1953 vydal své válečné paměti pod názvem Die Ersten und die Letzten.

V roce 1955 se vrátil do Německa a stal se inspektorem nové Bundesluftwafe. Krátce na to však přišlo odvolání ministra obrany a své místo musel opustit i Galland, který tak navždy opustil armádu. V roce 1968 působil jako poradce pro film Bitva o Británii.

Adolf Galland zemřel 9. 2. 1996 v Remagenu. Poté se mu dostalo té největší pocty, byla po něm pojmenována jedna z eskader německého letectva.

Autor : Michal Rak 🕔16.09.2003 📕28.804

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře