Hoodovo tažení do Tennessee - 1. část

Autor : David Krayzel 🕔15.04.2007 📕11.106

Úvod

Když Sherman zahájil na jaře 1864 svou ofenzívu do Georgie směrem k Atlantě, měla mu čelit Army of Tennessee generála Johnstona. Johnston při obraně Atlanty postupně ustupoval, s cílem způsobit nepříteli ztráty při prvním pokusu o útok a poté se v případě obklíčení stáhnout. Postupně byl tak zatlačován k Atlantě. Nespokojenost s Johnstonovou údajnou pasivitou narůstala, až byl nakonec nahrazen favoritem Jeffersona Davise, generálem Hoodem. Ten byl téměř pravým opakem opatrného Johnstona – byl proslulý svou agresivitou a přímočarostí. Jeho dosazení na místo velitele Sherman, Hoodův spolužák z West Pointu, uvítal. Očekával, že brzy skončí opotřebovací obranná taktika a Hood se mu  postaví v otevřeném boji. A nemýlil se. V průběhu léta se Hood pokusil o čtyři větší protiútoky a byl čtyřikrát za těžkých ztrát poražen. Unionisté postupně uzavírali smyčku kolem Atlanty a Hood nakonec musel Atlantu opustit a stáhnout se na jih, aby zachránil alespoň svou oslabenou armádu. 2. září 1864 byla silně opevněná Atlanta bez boje obsazena, což podkopalo morálku Konfederaci a na severu posílilo Lincolnovu šanci na znovuzvolení  v nadcházejících volbách, které měly proběhnout na začátku listopadu. Hood, jehož pozice byla porážkou otřesena, však stále ještě neztratil Davisovu důvěru a vymyslel plán na zvrácení situace. Army of Tennessee měla převzít iniciativu a zaútočit na Shermanovo nejslabší místo –  dlouhou zásobovací trasu.

Armáda se měla dostat mezi Shermana a jeho zásobovací základnu v Chattanooze. Sherman by se musel stáhnout a bojovat s Hoodem v horském terénu vhodném pro obranu, čímž by se vynulovala unionistická přesila. Kdyby se Sherman místo toho pokusil vyrazit do jižní Alabamy nebo na na východ k Atlantiku, nechal by si v týlu nebezpečného nepřítele schopného vpadnout  mu do zad nebo  zamířit na nechráněný sever do Tennessee a Kentucky.

Útok proti železnici


Mapa úvodní fáze Hoodovy ofenzívy

Ofenzíva začala 30. září, když Army of Tennessee překročila západně od Palmetta na pontonech řeku Chattahoochee. Armáda byla rozdělena na menší části. Zajala několik menších posádek, dobyla Allatoonu a rychle se stáhla. Na mnoha místech byly vytrhány koleje. Části Shermanova vojska musely postoupit na severozápad, aby bránily železnici. V říjnu proběhl neúspěšný útok na posádku v Resace a byl dobyt Dalton, kde byl na železničním nádraží málem zajat generál Schofield.

Hoodovy nájezdy do jisté míry splnily svůj účel – Sherman se dostal do svízelného postavení a značná část jeho vojska musela bránit železnici. Sherman se v důsledku těchto problémů definitivně rozhodl pro provedení již nějakou dobu promýšleného plánu – přerušení svých zásobovacích tras a postupu na východ směrem na Savannah. Koncem září mu to Lincoln s Grantem ještě vymluvili, ale v polovině října byl jeho plán pod tlakem okolností nakonec schválen. Současně se Hood odpoutal a stáhl na jihozápad od železnice do Gadsdenu v Alabamě, odkud se rozhodl vyrazit na sever do Tennessee. Sherman zahájil přípravy na opuštění Atlanty a do 27. října se podařilo zcela zprovoznit železnici Atlanta-Chattanooga, která byla téměř po celý říjen přerušená.

22. října Hood opustil Gadsden směrem na západ s cílem nalézt přechod přes řeku Tennessee. Té poprvé dosáhl u Guntersville, kde byl přechod silně bráněný. Z obav před napadením pontonů dělovými čluny se Hood rozhodl postupovat po proudu dál na západ. O několik dní později se dostal k Decaturu. I ten byl bráněn silnou posádkou podporovanou dvěma dělovými čluny  a jeho zkusmý útok byl odražen. Nakonec se po dalším pochodu na západ dostal do města Tuscumbia, kam vedla železnice, po které mohl být zásobován z Mississippi. V blízkosti našel přechod přes řeku u města Florence. Na druhém břehu byly jen slabší oddíly nepřátelské jízdy a po obou stranách byly mělčiny, které bránily dělovým člunům protivníka v přístupu. Koncem října překročily některé oddíly řeku a 1. listopadu byla dokončena stavba mostu. V průběhu listopadu armáda přecházela řeku a 21. listopadu vyrazila na sever do poslední větší konfederační ofenzívy v občanské válce. O několik stovek kilometrů dál na východ opustil Sherman 16. listopadu Atlantu a vydal se na “pochod k moři”.

Soupeřící armády

Na straně Konfederace se operace účastnila Army of Tennessee pod vedením Johna Bella Hooda. Původě měl Hood nad sebou pouze prezidenta, ale v říjnu došlo v důsledku kritiky Hoodova vedení bojů před Atlantou k přidání jedné úrovně velení. Vzniklo Military Department of the West, pod které spadala Army of Tennessee a síly Richarda Taylora (Department of Alabama, Mississippi and East Lousiana). Velitelem byl generál Beauregard, ale měl jen velmi mlhavé pravomoci a prakticky neměl reálnou autoritu. Mezi ním a Hoodem docházelo ke střetům a Hood většinou jednal přímo s vládou v Richmondu. Role Beauregarda se během tažení v podstatě omezila na koordinaci logistické podpory. Army of Tennessee se skládala ze tří pěších sborů (Cheathamův, Stewartův a Leeův). Byl k ní přiřazen Forrestův jízdní sbor, který se k armádě připojil až v polovině listopadu poté, co se vrátil z nájezdu do západního Tennessee. Celkem armáda čítala asi 37000 mužů, z toho 5000 jezdců.(kompletní OOB)

Proti němu stálo postupně se shromažďující různorodé vojsko pod velením generála Thomase s hlavním stanem v Nashville. Thomas byl do Nashvillu převelen už koncem září, aby odrazil Forrestovy nájezdy do Tennessee. Jeho vojsko se teprve postupně utvářelo z místních posádek a oddílů, které byly na podzim postupně převeleny do Tennessee. Největší část jeho vojska byly IV. a XXIII. sbor pod velením generála Schofielda, umístěné v Pulaski asi sto kilometrů jižně od Nashvillu. Schofieldovo vojsko mělo kolem 22000 mužů. Jejich úkolem bylo zpomalit Hooda, dokud nedorazí další oddíly.  Z východního Tennessee byly do Nashvillu přesunuty posily pod velením generála Steedmana – jednalo se o různorodou směs oddílů, většina z nich byla vnořena do provizorní divize. Další důležitou posilou měl být zkušený XVI. sbor generála Smithe o síle 10000 mužů. Ten se pomalu a s mnoha zdrženími přepravoval od začátku listopadu z Missouri, kde předtím odrazil nájezd Sterlinga Price.  Ještě 22. listopadu byla většina sboru v St. Louis a do Nashvillu dorazili první vojáci až 30. listopadu. Jezdectvo přidělené Thomasovi bylo ve špatném stavu a potřebovalo reorganizaci. Jedním z velkých problémů byl nedostatek koní. Čerstvým velitelem jezdeckého sboru se stal generál Wilson. Většina jeho bojeschopných oddílů, něco přes 3500 jezdců, se spojila na jihu se Schofieldem.(kompletní OOB)

Závod se Schofieldem začíná

21. listopadu ráno vyrazil Hood na sever směrem k městu Columbia. Army of Tennessee postupovala ve třech proudech s cílem dostat se do Columbia dříve než Schofield, a tak mu uzavřít ústupovou cestu. Jezdci postupovali v prostoru mezi proudy.  Následujícího dne zahájil ústup z Pulaski stejným směrem i Schofield. Spustil se závod o to, kdo města dosáhne jako první. 24. listopadu ráno dorazil Forrest do Mount Pleasant 15 kilometrů jihozápadně od města a při dalším postupu narazil na nepřátelskou jízdu. Johnson a Bufford byli zastaveni Hatchem a mezitím se Chalmers pokusil o obejití Caprona. Capronovi jezdci, vyzbrojení pouze drážkovanými mušketami, byli poraženi a ustupovali na sever. Při pronásledování ale Chalmers narazil na pěchotu Coxovy divize, která se dříve toho dne odchýlila od hlavní silnice na západ, aby podpořila Hatche. Chalmers musel zastavit pronásledování a stáhl se na jih. Konfederační pěchota byla tou dobou stále ještě jižně od Mount Pleasant a Coxe navíc brzy podpořil i Stanley. Stažení hlavních sil Schofieldova vojska do Columbia proběhlo bez problémů. Schofield se opevnil v Columbii, rozdělené rozvodněnou Duck River a později ustoupil na severní břeh. Hood mezitím čekal na pontony, které měly dorazit z Florence.

Hood došel k rozhodnutí, že se pokusí nepřítele obejít. Forrest měl porazit unionistickou jízdu u břehů Duck River, zajistit brod a obsadit Spring Hill (asi 18 kilometrů severně od Columbia). Většina dělostřelectva, Leeův sbor a trén měly zůstat před městem. Zbylé dva sbory překročí řeku a spojí se u Spring Hillu s jízdou a odříznout tak Schofieldovu ústupovou cestu. Pak by Hood buď blokoval Schofielda nebo by útočil severně na Franklin a Nashville.
I Schofield nabyl přesvědčení, že se jej Hood patrně pokusí obejít na východě a plánoval soustředění hlavních sil severně od města, aby mohl překazit přechod řeky. Snažil se nalézt kompromis mezi snahou neriskovat střetnutí s početně silnějším Hoodem a Thomasovým očekáváním, že Hooda zdrží alespoň do příjezdu Smithova sboru do Nashvillu. Schofieldovy vozy byly několik kilometrů severně od Columbia na cestě do Spring Hillu. Wilsonova jízda se soustředila asi 15 kilometrů východně od města a střežila brody přes Duck River.

28. listopadu řeka opadla a ukázalo se, že existuje více brodů, než se očekávalo; Forrest nakonec  překročil řeku západně od Wilsonových sil. Odpoledne donutil k ústupu Capronovu brigádu a večer se podařilo postavit most. Schofieldovi byla poslána zpráva o tom, že nepřátelská jízda překročila řeku a postupuje na Spring Hill. V noci navíc zvědové zjistili, že k překročení řeky se chystá i nepřátelská pěchota. Wilson ihned vyslal kurýra ke Schofieldovi s doporučením, aby byl do 10:00 ve Spring Hillu. Zpráva ale nedošla; musela být odeslána znovu a Schofield ji obdržel až ráno.

Ještě před setměním Schofield přikázal Kimballově divizi, aby se přesunula k trénu na Rutheford Creek. V 7:00 dorazilo Wilsonovo hlášení a Stanley dostal rozkaz přesunout dvě divize do Spring Hillu i s většinou vozů. Na Spring Hill měla postupovat i Rugerova divize. Schofield měl v důsledku ztráty kontaktu s jízdou nedostatečný průzkum a nakonec změnil rozkazy – Rugerova divize měla zůstat na místě a pouze se připravit k odchodu. Druhá Stanleyho divize (Kimballova) měla zůstat u Rutherford Creeku. Schofieldovo vojsko tak bylo roztaženo příliš doširoka.

Ráno se Wilson pokusil shromáždit své síly a  ustupoval na sever k Mount Camel. Za rozbřesku Johnsonova divize napadla zadní voj Croxtonovy brigády; ta sesedla a nakonec útok odrazila – Johnson dostal rozkazy, aby na nepřítele netlačil příliš silně, aby jej mohl Chalmers obejít a zaútočit ze severu.

Chalmers pak později napadl čelo Hatchovy divize před Mount Camel. Několik útoků bylo odraženo a konfederační jízda se nakonec odpoutala. Wilson došel k závěru, že Forrest postupuje přímo na Nashville, a kolem poledne ustoupil na sever. Do bitvy u Spring Hillu už nezasáhl. Pronásledovala jej pouze Rossova texaská brigáda. Zbytek konfederačních jezdců pokračoval na Spring Hill.

Bitva u Spring Hillu


Bitva u Spring Hillu (vlevo)

Když se Forrest dostal kolem 11:00 ke Spring Hillu, zahnal federální hlídky, spatřil vozy shromážděné u vesnice a nařídil zteč. Narazil na dva jízdní pluky, které byly přiřazeny k ochraně trénu. Unionistická jízda vyzbrojená opakovačkami Spencer sesedla, odrazila první pokus o útok a postupně ustupovala k vesnici. Forrest se kvůli obavám z příchodu nepřátelských posil pokusil o útok na koních – i ten byl rozbit palbou opakovaček. Mezitím začala pěchota budovat obranný perimetr severně a východně od vesnice. Kolem poledne k nim ustoupili jezdci.

Silám v okolí Spring Hillu velel generál Stanley. Prozatím mohl  u Spring Hillu rozvinout pouze Wagnerovu divizi: Opdyckeova brigádu severně od vesnice, Laneovu východně od města a Bradleyho brigáda se opevňovala jižně od Lanea. Brzy po poledni byly rozvinuty i dvě baterie, které pak pomohly odrazit Chalmersův útok na jihu. Kolem třetí hodiny odpoledne byly Forrestovy útočné možnosti vyčerpány; teď už jen mohl sledovat opevňujícího se nepřítele a čekat na posily. V půl páté pak Forrest rozkázal svým mužům stáhnout se kvůli únavě a nedostatku munice.

Johnsonova divize byla po odpočinku poslána severně od Spring Hillu do Thompson's Station.

Původní plán předpokládal, že Cheathamův sbor překročí Rutherford Creek, spojí se s Forrestem a zaútočí na Spring Hill; Stewart měl zůstat na jižním břehu Rutherford Creek, rozvinutý do bitevní linie. Později měl buď zaútočit na nepřítele a zablokovat jeho ústupovou cestu, nebo podpořit Cheathama. Pěchota se ale stále ještě nedostavovala. Již na začátku se ukázaly nepřesnosti v Hoodových mapách a jednotky musely ujít delší cestu, než se předpokládalo. V 15:00 byl Hood v čele vojska u Rutherford Creek jihovýchodně od Spring Hill. Vojáci zaslechli střelbu ručních zbraní v dálce a zastavili. Hood byl přesvědčen, že jezdci narazili na odpor a nepodařilo se jim obsadit vesnici. Když Hood dojel na Rally Hill s výhledem na federální kolonu vozů, rozhodl se změnit plán.  Došel k závěru, že větší nebezpečí mu hrozí z jihu než ze severu, a tak přesunul těžiště útoku více na jih. Cestou zpět přesměroval Cleburnovu divizi Cheathamova sboru více na západ s cílem zaútočit směrem k cestě jižně od Spring Hillu, pak se stočit na jih a blokovat Schofielda. Dále řekl Bateovi, aby pochodoval jižně směrem na Columbia. Minul se ale se samotným Cheathamem, který stále předpokládal útok na severozápad. Hood se uchýlil na nedalekou farmu Absolona Thompsona, kde zůstal většinu zbytku dne, zatímco Cheatham byl vpředu a vydával rozkazy v souladu s původním plánem.

Kolem čtvrté hodiny odpoledne se k Cleburnovi připojil Forrest a rozkázal jedné své brigádě, aby postupovala po Cleburnově pravém křídle.

Cleburnova divize postupovala ve stupňovité formaci - Lowreyho brigáda byla vepředu vpravo, Govanova uprostřed a Granburyho vlevo vzadu. Slunce pomalu začalo zapadat, když se Lowreyho brigáda dostala pod palbu Bradleyho vojáků, jimž hrozilo obejití pravého křídla. Kvůli nevýhodné formaci chvíli trvalo, než se celá divize otočila, ale nakonec byla Bradleyho brigáda obrácena na útěk a Bradley byl při snaze o zastavení ústupu těžce zraněn . Cleburnův postup byl zastaven až soustředěnou palbou děl čerstvě umístěných u silnice jižně od Spring Hillu. K postavením děl vyslal Wagner rezervní pluk. Cleburne pak dostal od Cheathama rozkaz, aby zastavil útok a počkal na posily, které by koncentrovaným útokem dobyly Spring Hill. Zároveň Cheatham poslal rozkaz všem jednotkám sboru, aby se zformovaly u Cleburna bez ohledu na současnou pozici.  Mezitím se Stanley pokusil zformovat Bradleyho brigádu za děly. Wagner v této době rozhodl o tom, že 2 pluky Laneovy brigády se mají otočit doprava (tj. čelem k jihu) a podpořit linii děl. Lane navíc rozmístil východně od svých pozic asi 300 mužů s cílem ostřelovat nepřítele při případném pokusu o útok z jihu. V té době se už začalo stmívat.

V 17:30 se vpravo od Cleburna rozestavila Brownova divize. Cheatham rozkázal Brownovi zaútočit přímo na Spring Hill a při zvuku střelby Browna se měl připojit k útoku i Cleburne. Poté Cheatham odcválal hledat Bateovu divizi, která měla být nalevo a stále ještě nedorazila. Když se Brownova linie harcovníků připravovala k útoku, přijel k Brownovi generál Strahl, velitel vpravo umístěné brigády.  Informoval jej o tom, že na pravém boku má federální pěchotu a varoval, že při postupu vpřed by se jeho muži dostali do křížové palby. Brown ověřil pravdivost informace a po zjištění, že není možné najít jízdu, která měla být na jeho pravém křídle,  se rozhodl zastavit připravovaný útok a počkat na Cheathama. Když Cheatham neslyšel hluk boje, vrátil se z jihozápadu, kde neúspěšně hledal Batea. Když krátce po šesté hodině dorazil k Brownovi, byla již téměř tma, což znemožňovalo určit sílu nepřítele na pravém křídle. Když Cheatham zvážil riziko nočního útoku na připraveného nepřítele, došel k závěru, že nechá rozhodnutí na Hoodovi. I Hood byl znepokojen tím, že ze svého hlavního stanu neslyší zvuk děl a vyslal štábního důstojníka, aby zjistil, co se děje. Přikázal Stewartovu sboru, aby postoupil na sever. Po příchodu Cheathama změnil Stewartovy rozkazy na napojení se na Cheathamovo pravé křídlo. Bate se mezitím kolem šesté hodiny ocitnul jižně od Spring Hillu asi 200 metrů od silnice; postupoval v souladu s novými Hoodovými pokyny a zabloudil. Dostal pak dva rozkazy od Cheathama, aby se přesunul na Cleburnovo levé křídlo (což provedl až kolem desáté).

Stewart potkal Forresta večer v hlavním stanu. Později zde obdržel nový rozkaz ohledně spojení s Cheathamovým pravým křídlem, kolidující s předchozím rozkazem o útoku na sever. Stewart se vydal hledat Cheathama. Našel Browna, který jej požádal o připojení ke svému pravému křídlu. Stewart následně rozkázal zastavení postupu a vydal se za Hoodem.

Před Columbií už od dopoledne probíhaly dělostřelecké a odstřelovačské přestřelky. Schofield se rozhodl pro noční ústup k Franklinu. Kvůli možným problémům s překročením Harpeth River u Franklinu požádal Thomase o dopravení nových pontonů z Nashvillu. Ve čtyři hodiny odpoledne se na severní břeh dostala Pettusova brigáda Leeova sboru, zajistila předmostí a zahájila stavbu pontonového mostu.

V sedm hodin večer byl zahájen ústup na sever. Ústupová cesta byla na několika místech byla velmi blízko konfederačních vojáků -  unionisté mohli občas spatřit záře ohňů. Rugerovi muži narazili na několik hlídek a dostali se do Spring Hillu hlavně díky tomu, že si je Granburyho muži spletli s očekávanou Bateovou kolonou. Náhodně zajatý konfederační kapitán (štábní důstojník Granburyho brigády) potvrdil přítomnost dvou sborů. Z Thompson's Station přišly zprávy o tom, že konfederační jízda přerušila cestu a obsadila železniční stanici. V devět byla Rugerova divize poslána k Thompson's Station a byly podniknuty přípravy na zničení trénu pro případ, že by armáda byla obklíčena.

Konfederační vojáci mezitím spekulovali, proč není nařízen útok na roztažené nepřátelské vojsko. Podobné to bylo i u části generálů – Cleburne rozzlobeně čekal na střelbu Brownovy divize nebo na povolení Cheathama k útoku. Brown, který měl zahájit útok, usoudil, že nemá žádné rozkazy (s odkazem na Cheathamovu zmínku o rozhodnutí o útoku na pravém křídle). Stejnou odpověď získal i generál  Chalmers, který projížděl mezi pěchotou. Brown nadále odmítal útok bez rozkazů. Brzy se vrátil Cheatham s pokynem neútočit. V průběhu noci se za Hoodem vydalo několik generálů. Prvním, kdo jej vzbudil, byl Stewart; dozvěděl se, že má s útokem počkat do rána. Dalším byl Forrest. Získal svolení s vysláním Chalmersovy divize na jih, aby pronásledovala ustupující nepřátelskou kolonu a vyslal Johnsonovu divizi k Thompson's Station. Později v noci dal Cheatham rozkaz Johnsonově pěší divizi Stewartova sboru, aby se přesunula k silnici. Ve dvě hodiny byla již silnice prázdná. Schofieldovy vozy se v jednu hodinu vydaly na cestu ze Spring Hillu do Franklinu. V půl druhé do Spring Hill dorazila i Kimballova divize. Zadní voj byl tvořen  z dvou pluků; ten zahájili ústup z Columbie o půlnoci a do Spring Hillu dorazili  až kolem čtvrté. Leeův sbor se na  severním břehu Duck River zakopal a obnovil útok až ráno.

Rossova brigáda Johnsonovy divize se večer stáhla z Thompson's Station po spálení mostu a o půlnoci dostala rozkaz znovu se vrátit k silnici. K té dorazila kolem druhé ráno a napadla čelo jedné kolony vozů. Bylo získáno 34 vozů; ty pak zůstaly blokovat cestu. Později se jízda musela stáhnout před postupující pěchotou. Stanley poté vydal rozkaz, aby se Kimballova a Woodova divize rozptýlily po obou stranách cesty a postupovaly po celé trase s vozy. Ross už nedostal další příležitost zaútočit. Poslední vojáci opouštěli Spring Hill za rozbřesku, zadní voj tvořila Opdyckeova brigáda. Schofieldovo vojsko uniklo z téměř úplného obklíčení.

Ráno mohli konfederační vojáci pouze zjistit, že obklíčený nepřítel unikl. Cesta byla lemována odhozeným vybavením rychle ustupujících vojáků. Forrestovi zvědové nahlásili, že se nepřítel zdržuje v okolí Franklinu.

Jezdectvo zahájilo postup na sever už krátce před sedmou,  o něco později následováno prvními oddíly pěchoty - v čele pochodoval Stewartův sbor, poté Cheatham, poté vozy a dělostřelectvo z předešlého dne. Lee se s většinou ostatních děl a vozů objevil ve Spring Hillu až kolem deváté a byl mu povolen odpočinek.

Autor : David Krayzel 🕔15.04.2007 📕11.106

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře