Kapitoly z dějin československého vojenství (1914 - 1992) 4.

Autor : Jiří Fidler 🕔11.01.2007 📕6.725

Vznik Československého střeleckého pluku

Vytvoření osmi rot a dvou praporních velitelství České družiny znamenalo zásadní proměnu pů­vodně neřadového dobrovolnického útvaru ve standardní útvar ruské armády. Již 13. listopadu 1915 vydal náčelník štábu Hlavního stanu vrchního velitele rozkaz, kterým byl potvrzen statut České družiny o dvou praporech jako regulérního útvaru v rámci ruské armády. Na základě tohoto rozkazu byla Družina počát­kem ledna 1916 celkově reorganizována podle standardních ruských tabulek. Každá střelecká rota měla mít 4 důstojníky a 239 vojáků, prapor pak 18 důstojníků a 958 vojáků. Česká družina, přejmenovaná 26. ledna 1916 na Československý střelecký pluk (Čechoslovackij strelkovyj polk) tak dostala charakter rus­kého střeleckého pluku o velitelství, dvou střeleckých praporech (místo tabulkových čtyř), kulometném oddílu a tzv. neřa­do­vé rotě. Podle upravených tabulkových počtů měla čítat celkem 55 důstojníků a 2105 vojáků, ale reálný stav v polovině ledna 1916 dosahoval 37 důstojníků a 1655 vojáků. Nedostatek důstoj­níků i vojáků byl řešen nepostavením jednoho praporního velitelství a rámcováním kulometného oddílu, neboť roty stále působily na frontě samostatně.

Rozhodnutí o vzniku pluku vydal opět náčelník štábu Hlavního stanu, v rozkaze České družiny se toto rozhodnutí objevilo až 2. února 1916 a následujícího dne, 3. února 1916, vyšel první rozkaz Českoslo­venského střeleckého pluku. Tato změna sice měla velký význam pro výstavbu československých jedno­tek v Rusku, prakticky však téměř nic nezměnila na činnosti jednotlivých rot. Tak jako v České družině, také u Československého střeleckého pluku zůstalo v Ivani velitelství (nyní již s posílenými logistickými jednotkami a se zárodkem štábu) a jednotlivé roty se nacházely na frontových pozicích u různých ruských divizí a sborů. K velitelství pluku se roty vracely pouze na odpočinek, doplnění a zdokonalení ve výcviku.

V okamžiku proměny Družiny v pluk se na frontě nacházely 4., 5., 6. a 7. rota, 3. rota byla na pochodu k velitelství a u pluku se nacházely, kromě zabezpečovacích jednotek, pouze 1., 2. a 8. rota, při­čemž poslední byla stále ještě ve výstavbě. Protože však roty působily na frontě převážně proti německým jednotkám, snažil se velitel pluku polkovnik Trojanov využít situace při reorganizaci a přemístit celý pluk do podřízenosti ruského Jugozapadnogo fronta, jehož armády bojovaly převážbě proti rakousko-uher­skému vojsku. Tento záměr však narazil na rozhodný odpor velitele ruské 3-j armii, který se nechtěl vzdát elitních rozvědčíků, na něž přicházela od velitelů sborů a divisí pouze chvála. Situace musela být řešena kompromisem – první čtyři roty byly spolu s velitelstvím I. praporu odeslány do Haliče k velitelství ruské 8-j armii, zatímco druhé čtyři roty řízené přímo velitelstvím pluku zů­staly v oblasti Pripjati v podřízenosti ruské 3-j armii. Rozptyl jednotlivých rot na frontě se výrazně zvýšil, takže bylo nutno hledat zvláštní ře­šení při jejich řízení, ke kterému došlo v průběhu jarních měsíců roku 1916.

Do podřízenosti velitelství Jugozapadnogo fronta odjel velitel I. praporu kapitan Zembalevskij spolu s podřízenými jednotkami již 28. ledna 1916, dva dny po reorganizací České družiny v Českoslo­venský střelecký pluk. Nasazení českých dobrovolníků vycházelo ze změny operačních úkolů frontu, jenž měl v prvé řadě provést několik odlehčovacích akcí proti rakousko-uherským vojskům ve prospěch hrou­tící se srbské fronty, a poté se pokusit opětovně proniknout ke karpatským hřebenům a v případě úspěchu je i překročit. Aby útočné akce frontu i jeho armád byly úspěšné, kladla se zvýšená pozornost na průzkum nepřátelských pozic. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká družina si v této činnosti získala mezi ruskými veliteli značné renomé, prosadilo si velení frontu přidělení čtyř rot českých dobro­volníků pro své podří­zené armády.

První rota pluku odešla na pozice koncem ledna 1916 a byla přidělena ruské 11-j armii, poté roz­dělena na čety a ty podřízeny jednotlivým divizím v oblasti Ternopilu. V této oblasti se rota, kromě  prů­zkumu nepřátelských pozic, věnovala propagační činnosti, kdy byly do rakousko-uherským postavení zasílány letáky za pomoci horkovzdušných balónů. Druhá rota byla nově přidělena k velitelství 102-j pě­chotnoj divizii v rámci 8-j armii a místem její dislokace se stala železniční stanice Rudočka ve východní Haliči. Největšího úspěchu dosáhla v polovině dubna 1916, kdy se její hlídce podařilo získat zajatce a informace o připravovaném místním útoku v oblasti Alyky. Celá 3. rota byla předána velitelství 7-j armii a její čety se rozešly prakticky po celé délce armádní frontové linie západně od Husiatyna. Jedna z čet 3. roty se podílela na stabilizaci frontové linie po místním ruském útoku v oblasti Osovcy na řece Strypa. Konečně 4. rota zůstala nejprve ve stavu 48-j pěchotnoj divizii, nacházející se v té době v rámci 8-j armii, v polovině února 1916 však byla poslána do týlu 9-j armii, kde v Kamjanci Podilskym prošla desetitýden­ním výcvikem pro průzkumné jednotky, a poté byla odeslána se speciálním úkolem k velitelství XLI-go armějskogo korpusa v Nyrkovu, přičemž spolu s tzv. partizanskim otrjadom 9-j armii podnikala akce hloubkového průzkumu v oblasti horního toku řeky Dněstru.

Zbývající roty pluku zůstaly v podřízenosti 3-j armii Zapadnogo fronta v oblasti Pripjati. Ve středu armádního postavení se nacházela 5. rota přidělená velitelství III-go Kavkazskogo korpusa a prová­dějící průzkumnou a hlídkovou činnost v oblasti Vyhonovského jezera. Severně od ní byla v rámci X-go armějskogo korpusa umístěna 6. rota, rekognoskující postupně nepřátelské pozice podél řeky Ščary, jižně od 5. roty pokračovala ve své činnosti na Oginském kanálu 7. rota, podléhající velitelství 27-j pěchotnoj divizii. Všechny tři roty využívaly zamrzlých vodních hladin k usilovnému průzkumu, přičemž 5. rotě se v polovině března 1916 podařilo odrazit nepřátelský pokus o průnik po ledě jezera do týlu jedné z ruských divizí. Vzhledem ke skutečnosti, že tato rota byla na frontě nasazena nejdéle, byla počátkem května  stažena na odpočinek ke štábu pluku. Mezitím však nabyla bojeschopnosti nově vytvořená 8. rota, která byla koncem března nasazena na frontě IV-go kavalerijskogo korpusa v oblasti Ostrovska.

Dne 29. března 1916 pak došlo u štábu Československého střeleckého pluku v Ivani k další mezní události, mající význam pro výstavbu dobrovolnických jednotek. Tehdy byla z nově příchozích dobrovol­níků vytvořena již 9. střelecká rota, tedy možný základ III. praporu pluku. Vzhledem ke skutečnosti, že se v té době nepočítalo s více než dvěma prapory u československých pluků, vytvoření nové roty nad rámec tabulko­vých počtů dalo příležitost k vytvoření vyššího velitelského stupně, střelecké brigády o dvou plu­cích po osmi rotách.

Během roku a půl tak dokázala československá vojenská akce v Rusku svoji životaschopnost, ač ruské politické prostředí výraznějšímu rozšiřování národních vojenských jednotek vůbec nepřálo. Rusko v té době zůstalo fakticky jedinou zemí, v rámci jehož armády mohla kompaktní československá jednotka existovat. Politická akce krajanů a exilu tím získala potřebný argument pro svoji existenci, ovšem další rozvoj vojenských jednotek byl závislý jednak na sjednocení různých politických směrů odboje v jedinou organizaci, jednak na osvědčení se stávajících jednotek v bojových akcích. Obojího mělo být dosaženo právě v Rusku v roce 1917.

 

Autor : Jiří Fidler 🕔11.01.2007 📕6.725

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře