Mil Mi-9

Autor : Martin Smíšek 🕔16.08.2003 📕19.329

Další články autora

Kódové označení NATO: Hip-G

Typ

Létající velitelské stanoviště

Vývoj & Popis

Vrtulník Mi-9 slouží jako velitelské stanoviště pro štáb jednotek o velikosti divize a výše. Základem pro létající velitelské stanoviště se stal vrtulník Mi-8T. Ke stávajícím navigačnímu a komunikačnímu zařízení tohoto vrtulníku přibyly další specializované systémy.

Pilotní kabina vrtulníku Mi-9 zůstala oproti předchozím verzím prakticky nezměněna. Za ní se nachází prostor palubního informačního systému Plazma 1. Další část trupu je tvořena vlastním velitelským stanovištěm, pracovištěm tří důstojníků operační skupiny. Výbavu tvoří pracovní stůl, informační tablo, mapa, schránka s osobními zbraněmi, telefonní zařízení AK-11 a tři zapisovače radiokorespondence MS-61. Poslední, přístrojová, sekce je určena pro uložení bloků radiostanic R 405, R 111, R 832. Nachází se zde rovněž rušící aparatura T 817 určená k vedení radioelektronického boje. Pro napájení vrtulníku na zemi se používá vozík s agregátem AI-8, jenž je za letu také umístěn v poslední části trupu.

Osádku vrtulníku tvoří dva piloti, palubní technik a obsluha systému Plazma 1, jenž je tvořena operátorem šifrovací aparatury, operátorem radiostanice a velitelem informační centrály.

Rozpoznávacím znamením tohoto vrtulníku od ostatních verzí Mi-8 jsou zadní dveře a větší počet antén. Dvě antény radiostanice R 826 jsou uloženy rovnoběžně vedle sebe, téměř po celé délce spodní části trupu. Uprostřed je umístěna anténa radiostanice R 802. Pravá spodní část trupu je osazena prutovou anténou radiostanice R 111. Pokud se vrtulník nachází na zemi, je sklopena; za letu je naopak vysunuta směrem dolů. Další antény jsou na zádi trupu. Na levé straně to je anténa radiostanice R 405 a na straně pravé pak anténa radiostanice R 860. Na horní straně ocasního nosníku jsou umístěny antény radiostanic R 856 a R 832. Druhá anténa radiostanice R 405 se nachází na spodní straně ocasního nosníku.

Pohon vrtulníku zajišťuje dvojice motorů TV2-117A, každý o výkonu 1 104 kW.

Prototyp létajícího velitelského stanoviště poprvé vzlétl v roce 1982. Zanedlouho poté byly sériové vrtulníky Mi-9 zařazovány do výzbroje sovětského letectva.

Nasazení

Do výzbroje československého letectva se jediný vrtulník typu Mi-9 (ev. č. 0001) dostal na počátku roku 1984. Jeho uživatelem se stala 14. vrtulníková letka dislokovaná na letecké základně Bechyně. Toto létající velitelské stanoviště bylo přímo vyhrazeno veliteli Západního vojenského okruhu. Na Mi-9 se společně s vrtulníky Mi-8PPA, které tehdy u 14. vrlt rovněž působily, vztahovalo to nejpřísnější utajení. Po zrušení 14. vrlt v říjnu 1985 bylo létající velitelské stanoviště zařazeno do stavu 31. smíšené letky velení a průzkumu, jež taktéž operovala z bechyňského letiště. V květnu 1993 se i 31. smltvpz stává obětí rušení a její Mi-9 se stěhuje k 11.vrtulníkovému pluku v Líních. V roce 1995 přichází celková reorganizace letectva. 11.  a 51. vrp jsou likvidovány a na jejich základě vzniká 33. zVrL dislokovaná v Přerově. U její 332. letky dopravních a speciálních vrtulníků tak operuje i jediný Mi-9 českého letectva.

Dalším uživatelem vrtulníků Mi-9 se v květnu 1984 stalo východoněmecké letectvo, a to konkrétně jednotky KHG-671) a KHG-57, u nichž působilo celkem osm těchto strojů. Tyto pluky byly přímo podřízeny štábům vojenských okruhů III-Leipzig a V-Neubrandenburg. Vrtulníky útvaru KHG-67 operovaly z letiště Cottbus, působištěm sesterského pluku KHG-57 byla základna Basepohl. Na počátku prosince 1986 byly oba pluky přejmenovány (KHG-67 na KHG-3 a KHG-57 na KHG-5), navíc došlo k tomu, že z těchto jednotek byly vyjmuty letky, jenž dostaly označení HSFA-32) a HSFA-5. Výzbroj každé letky sestávala ze čtyř Mi-2 a čtyř Mi-9. V rámci HSFA-3 působily tyto Mi-9: č. 402 (výr. č. 340002), 405 (340003), 407 (340004) a 482 (340001). Mi-9 své účinkování v německém letectvu ukončily v říjnu 1990.

Z území NDR navíc operovaly Mi-9 v rámci jednotek sovětské 16. letecké armády, konkrétně se jednalo o 178. samostatný vrtulníkový pluk (dislokovaný na základně Stendal, ve svém stavu měl 2 Mi-9), 292. samostatnou vrtulníkovou letku pro radioelektronický boj (základna Cochstedt, 2 ks Mi-9), 296. samostatnou vrtulníkovou letku (základna Mahlwinkel, 1 ks Mi-9), 485. samostatný vrtulníkový pluk (základna Merseburg, 5 ks Mi-9), 9. samostatnou vrtulníkovou letku (základna Neuruppin, 1 ks Mi-9), 226. samostatný smíšený letecký pluk (základna Sperenberg, 2 ks Mi-9) a 487. samostatný vrtulníkový pluk (základna Werneuchen, 4 ks Mi-9).

Sovětská 4. letecká armáda operující z Polska měla ve své výzbroji rovněž typ Mi-9, konkrétně jimi byla vybavena 314. samostatná vrtulníková letka ze základny Szprotawa.

Do výzbroje maďarského letectva byl jeden Mi-9 zařazen v období let 1984-1985 a jeho uživatelem se stal 87. bitevní vrtulníkový pluk dislokovaný na letišti Szentkirályszabadja poblíž Veszprému. V roce 2001 začala jeho reorganizace na 87. základnu vrtulníkového letectva, přičemž Mi-9 byl zařazen do stavu 4. smíšené vrtulníkové letky.

Nad maďarským územím tato létající velitelská stanoviště působila i v sestavě sovětské 36. letecké armády. Vyzbrojen jimi byl 396. samostatný transportní vrtulníkový pluk dislokovaný na základně Kalocsa-Föktö, která ležela v jižním Maďarsku na řece Dunaj. Ke stažení 36. letecké armády z Maďarska došlo v období let 1990 a 1991.

Ukrajina své Mi-9 zděděné z dob Sovětského svazu zařadila do 16. samostatné smíšené letky (dislokované na základně Podgorodnij), 30. samostatné vrtulníkové letky (Gončarovskoje), 96. samostatné smíšené letky (Šipinstij), 119. samostatné vrtulníkové letky (Dubno), 217. samostatné smíšené letky (Oděsa), 335. samostatného vrtulníkového pluku (Kalinov) a 442. samostatného vrtulníkového pluku (Žovtněvoje).

Z území Běloruska koncem osmdesátých let operovala 248. samostatná vrtulníková letka dislokovaná v Minsku-Stepjanovce a vybavená speciálními vrtulníky Mi-6AJa a velitelskými Mi-9. Tato jednotka je i v současnosti (2003) zařazená do sestavy běloruského letectva a v její výzbroji se nachází mj. i dva stroje Mi-9.

V Rusku dnes (2003) s vrtulníky Mi-9 operuje 332. samostatný vrtulníkový pluk (základna Klučevoje), 85. samostatná vrtulníková letka (Alakurtti), 440. samostatný vrtulníkový pluk (Vjazma) a 487. samostatný vrtulníkový pluk (Buděnovsk). Ruská létající velitelská stanoviště Mi-9 se také účastní vleklého čečenského konfliktu. V září roku 1999 ze základen na severním Kavkaze operovaly mimo jiné i dva vrtulníky tohoto typu.

Poznámky

1) KHG (Kampfhubschraubergeschwader) – pluk bojových vrtulníků

2) HSFA (Hubschrauberstaffel zur Führung und Aufklärung) – vrtulníková letka pro velení a průzkum

Uživatelé

Československo (Česká republika), Maďarsko, NDR, SSSR (Bělorusko, Rusko, Ukrajina)

Technicko-taktická data

Rozměry     délka trupu 18 310 mm
délka s otáčejícími se rotory 25 280 mm
výška 5 650 mm
průměr hlavního rotoru 21 280 mm
Hmotnost   prázdná 7 500 kg
maximální vzletová 12 000 kg
Maximální rychlost 230 km/h
Stoupavost 4,5 m/s
Dostup  4 500 m
Maximální dolet 580 km

Fotogalerie


Část aparatury Plazma 1 nacházející se vpravo za pilotní kabinou 


Levá část (po směru letu) „střední paluby


Pohled do poslední sekce trupu Mi-9

Další články autora

Autor : Martin Smíšek 🕔16.08.2003 📕19.329

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře