SS-Unterstrumführer Hermann Maringgele

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔23.01.2006 📕18.261


SS-Unterstrumführer Hermann Maringgele

84 dnů v boji zblízka

Spona za boj zblízka v bronzu – neznámo

Spona za boj zblízka ve stříbře – zima 1944

Spona za boj zblízka ve zlatě – 21. 02. 1945

Rytířský kříž - 21. 02. 1945

Vyznamenání za útok (Sturmabzeichen des Heeres) – květen 1942

Německý kříž ve zlatě – 28. 01. 1945

Vyznamenání za zranění v černé barvě

Železný kříž I. stupeň – červen 1942

Železný kříž II. stupeň – zima 1941/42

29. 11. 1911 Tschars/Südtirol/Österreich

21. 07. 2000 Solingen/Nordrhein-Westfalen

Narodil se 29. listopadu 1911 v Tschars jako desáté dítě pilného horníka. Vyrůstal rozhodný Hermann Maringgele v nejasných politických vztazích, neboť jeho vlast – jižní Tyrolsko bylo sporným územím mezi Rakouskem a Itálií a často záminkou k politickým a někdy i vojenským srážkám.

Poté co po porážce Rakousko-Uherska území protkané horami a údolimi opět roku 1919 změnilo majitele, mělo to za následek pro tehdy 8letého školáka, že musel školní docházku absolvovat dvojjazyčně – německy a italsky. Později vystudoval na odborné hotelové škole, poté mladý Jihotyrolan prodělal 1932/33 základní vojenskou službu v italské armádě, než začal svůj civilní profesní život. Roku 1935 povolán a aktivně nasazen ve válce proti Habeši, dnešní Etiopii. Propuštěn z armády až v roce 1937 se mohl Maringgele konečně věnovat svému civilnímu povolání, pro něž byl vyučen.

Od roku 1939 směřovala fašistická Itálie ke vstupu do války po boku Německa, ale tentokrát se Jihotyrolan rozhodl pro německý Wehrmacht a přihlásil se v lednu 1940 dobrovolně.

Po základním výcviku přeložen ke Zbraním SS, kde skončil jako velitel družstva (Rottenführer) v SS-Kavallerieregiment 1, který právě vznikal v řadách nově formované 1. SS-Kavalleriebrigade.

Velitel této pohyblivé a motivované jednotky byl pozdější SS-Gruppenführer a nositel mečů k rytířskému kříži Hermann Fegelein.

V červnu 1941 nastoupili kavaleristé ve společnosti motorizovaných svazků zbraní SS z území Polska k útoku proti SSSR. I když tón moderní války udávaly tanky, letadla a další moderní vybavení, přišla v rozlehlé zemi a obtížném terénu na své i důležitost pohyblivých jezdců. Maringgele vedl jednu z dopředu pronikajících skupin a mohl se osvěčit při vícero úderných a průzkumných misích, za výkony při zimních bitvách obdržel železný kříž II. stupně. Jaro 1942 přineslo pluku velké ztráty při odrážení sovětských útoků na hořícím výběžku Vjazma-Ržev západně od Moskvy, kde Hermann Maringgele znovu prokázal statečnost a v květnu a červnu 1942 obdržel vyznamenání za útok, stejně jako železný kříž I. třídy. Mezitím povýšený do hodnosti Scharführer, přišel se svou rotou stále více znovu do typického pěchotního boje, což znamenalo záznamy dnů strávených v boji zblízka do vojenské knížky. Kdy dostal statečný kavalerista bronzovou sponu za boj zblízka, není přesně známo.

Po jednom, v srpnu 1942 utrženém těžkém zranění, z kulkou a delší době v lazaretním ošetřování byl Oberscharführer Maringgele přidělen doplňovací jednotce SS-Kavallerie-Ersatzabteilung ve Varšavě.

Roku 1943 bojuje jako velitel čety v 2. eskadroně nového SS-jízdního pluku 15 pod plukovním velením pozdějšího držitele rytířského kříže Oswalda Krausse. Jednotka patřila do sestavy nové 8. SS-Kavalleriendivision „Floiran Geyer“, jejíž existence jako plně jízdní jednotky v roce 1943 potvrzuje hodnotu jízdy jako druhu zbraně. V létě toho roku mohl Maringgele a jeho kamarádi toto dokázat v tvrdých bitvách u Charkova, rok 1944 přinesl ústupové boje na Ukrajině, v Rumunsku a nakonec v Maďarsku.

Když v i zimě 1944 jedna sovětská ofenziva vzala Budapešť do kleští a obklíčila bránící jednotky v kotli a také velká část divize Florian Geyer uvízla v pasti, a tehdy nadešla velká hodina bývalého hotelového úředníka. Mezitím Haupscharführer a nositel stříbrné spony za boj zblízka, tehdy veterán se 35 dny v boji zblízka, požíval Maringgele pověst vynikajícího taktika úderných jednotek a nezastrašitelného bojovníka. Jeho velitel praporu věděl o těchto kvalitách a dal Jihotyrolanu v následujících týdnech stále znovu těžké úkoly, ale také hodně volnosti.

Zatímco 150 tisíc německých a maďarských obránců z různých druhů zbraní, sborů a divizí, bránilo na předměstích, ulicích a domech hořící Budapešti proti značné přesile, vyrážela „četa Maringgele“ den za dnem a noc za nocí k úderným akcím.

Bylo-li to nasazení proti kulometnému bunkru, nebo proti domu obsazeného sověty, k nimž se později přidaly velící centrum, spojovací oddíl nebo zásobovací jednotka ve frontové blízkosti. Dne 28. ledna 1945 mu bylo rádiem potvrzeno udělení Německého kříže ve zlatě za dosavadní výkony, mezitím vyznamenaný Hauptscharführer do 8. února vedl v obklíčené Budapešti 47 úspěšných úderných misí proti nepřátelským cílům, při nichž došlo k boji zblízka, čímž vysoko překročil hranici 50 dnů v boji zblízka na celkových 84.

Když už byl konec obklíčeného kotle neodvratný, přišel rozkaz k pokusu o samostatný průnik prolomením vnitřního kruhu obklíčení směrem na západ. Během průniku padlo mnoho z bojových skupin za oběť sovětské palbě a završilo tak celkový počet obětí budapeštského obklíčení na 120 tisíc. Bojová skupina, kterou vedl Hermann Maringgele, po těžkých bojích prorazila. 60 mužů pod jeho vedení dosáhlo vlastních vojsk na druhé straně obklíčení, vzdálených několik desítek kilometrů od obklíčení. Bezprostředně po šťastném úniku byl se svým divizním kolegou Obersturmführerem Joachimem Boosfeldem předvolán do vůdcova hlavního stanu, kde oba vojáci předstoupili před Adolfa Hitlera.

Poté co v bojích v obklíčení kritéria udělení daleko překročili, obdržel jak Boosfeld, tak i Maringgele Zlatou sponu za boj zblízka a za úspěšný únik z obklíčení dostali Rytířský kříž.

Hermann Maringgele byl současně za statečnost povýšen na důstojníka a v hodnosti Untersturmführera jako velitel roty v jednom SS-Kavallerie-Ersatz-Abteilung padl koncem války do amerického zajetí. Tady mu jeho cenná vyznamenání sebrali.

Dlouho se mělo za to že Maringgele si vzal 1946 v zajetí život – ale to je špatně.

Po válce se Maringgele nevrátil do své staré vlasti, ale založil si v Německu rodinu a žil v Solingenu.

Prameny:
F.Berger - Ritterkreuzträger mit Nahkampfspange in Gold + internet
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔23.01.2006 📕18.261

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře