Svatopluk Janouch

Autor : Michal Rak 🕔22.06.2005 📕11.548

Narodil se 6. listopadu 1913 v Holíně u Jičína. Jeho rodina měla silnou legionářskou tradici, neboť jeho dva strýcové bojovali v čs. legiích v první světové válce.

Svatopluk vystudoval jičínské gymnázium a v letech 1933-1934 prodělal prezenční vojenskou službu ve Škole pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově. Po praxi u leteckého pluku 3 na Slovensku se rozhodl pro dráhu profesionálního vojáka a v letech 1934-1936 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a v Prostějově, kde byl vyřazen jako poručík letectva. Ke dni 1. 8. 1936 nastoupil jako pozorovatel k 1. letce leteckého pluku 1 „TGM“ v Praze-Kbelích. Po absolvování stíhacího výcviku sloužil pak u 43. stíhací letky, která létala se stíhačkami Avia B-534. Od 8. 7. 1938 u ní Janouch vykonával funkci střeleckého důstojníka. To již byla jednotka přečíslována na 31. letku a působila na jižní Moravě a na Slovensku, a to až do okupace.

Proto se 24. 5. 1939 Janouch rozhodl pro odchod za hranice. Nejprve se dostal do Polska, odtud lodí do Velké Británie a stejně pak do Francie. Zde vstoupil do Cizinecké legie a sloužil, s ostatními čs. letci,  u 1. pluku v Sidi-bel-Abbés. Po vypuknutí války však byli všichni přiděleni k letectvu a prodělali přeškolení na francouzskou techniku.

 Janouch byl nejprve poslán k ERC 572 (regionální stíhací letka, na počátku války měla ve výzbroji zastaralé jednoapůl plošníky Nieuport-Delagne NiD.622) na letišti Oran-La Senia, poté se přesunul do Blídy a finální fázi přeškolení na stíhačky Morane MS.406 prodělal u GC II/9 opět na letišti v Oranu-La Senii v severní Africe. Dne 15. 12. 1939 odplouvá na západní frontu a stává se příslušníkem GC I/6, která je také vyzbrojena standardní francouzskou stíhačkou MS.406. Na frontě byl Janouch velmi aktivní – nalétal 55 hodin a sestřelil tři německá letadla.

Ovšem dříve než oslavil první vzdušné vítězství, musel sám použít padáku. Dne 11. 3. 1940 pronásledoval společně s pěti dalšími stíhači průzkumný Do 17P, když náhle z motoru jeho Moranu vyšlehly plameny. Janouch se rozhodl pro seskok padákem, což také ve výšce 300 metrů udělal. K jeho velkému překvapení se však okamžitě, jen několik sekund po otevření padáku, ocitl na zemi. V letounu měl totiž špatně seřízen výškoměr a místo z 300 skákal ze 120 metrů! Mohl tak říci, že se podruhé narodil. A navíc šlo o první úspěšný seskok čs. letce ve Francii.

Dne 25. 5. 1940 se však již radoval Janouch. Navečer se skupina stíhačů z GC I/6 dostala do boje s formací bombardérů Heinkel He 111, z nichž jednoho Janouch poslal v plamenech k zemi. Poté ale zasáhly doprovodné stodesítky, které poškodily Janouchův Morane. Stejně dopadl i Stanislav Fejfar, František Bieberle bohužel zahynul.

Třetího června sestřelil Janouch svého druhého protivníka, ale sám byl sestřelen. Toho dne podnikla Luftwaffe akci Paula, což byly letecké útoky na oblast Paříže. Německé bombardéry se snažila zastavit většina francouzských stíhacích skupin, ale marně. GC I/6 se dostala do boje se skupinou bombardérů, které chránil velký počet stíhacích stodesítek, asi hodinu po poledni. Janouchovi, který letěl společně s J.Hraničkou, se sice podařilo jeden Messerschmitt sestřelit, ale vzápětí sám inkasoval od jiného. Musel proto nouzově přistát na poli u vesnice Villepinte, kde se nakrátko stal zajatcem místních obyvatel. Podobně se vedlo i Hraničkovi. Sestřelil také jednu stodesítku, ostatní si ho ale pěkně podaly a on tak musel nouzově přistát na letišti Le Burget.

Posledního vítězství dosáhl 5. 6. 1940, když sestřelil jeden bitevní Henschel Hs 123 od II.(Sch.)/LG 2(další dva dostali S.Fejfar a F.Janis). Poté se několikrát zúčastnil útoků na kolony postupujících německých tanků a při jedné z těchto akcí, 7. 6. 1940, byl sám sestřelen a vážně raněn.

Jeho tříčlenný roj měl napadnou postupující tanky v prostoru Formerie a Forgess-les-Eaux. Do prostoru cíle se dostaly kolem šesté hodiny odpolední a okamžitě je přivítalo peklo protiletadlové palby. Jako první byla zasažena stíhačka V. Bendla, který byl na svém prvním bojovém letu. Jeho Morane (No898) explodoval ještě ve vzduchu a pilot zahynul. Stejně dopadl i J. Paturle, jehož Morane (No 908) se v plamenech zřítil nedaleko od Frettemolle. Jediný se tak na letiště v Lognes-Emmerainville vrátil Janouch, ovšem i jeho stíhačka byla zle poznamenána palbou ze země a pilot sám zraněn mnoha střepinami na levé noze. Následoval převoz do nemocnice a pro Janoucha bitva o Francii skončila.

Ve špatném zdravotním stavu se sám, pomocí kola či dobytčího nákladního vozu, 19. 6. 1940 dostal do Bordeaux, odkud na lodi Karanan odplul do Velké Británie. V nemocnici se ale ještě dozvěděl, že byl za svou poslední akci vyznamenán Řádem Čestné legie ve stupni Rytíř (Legion ď Honneur – Chevalier). V Británii byl Janouch přijat do RAF a od 12. 7. 1940 sloužil u 310. čs. stíhací perutě v Duxfordu. S ní se účastnil bitvy o Británii a dosáhl posledních dvou sestřelů.

Dne 7. 9. 1940, krátce po šestnácté hodině, přelétla britské břehy zatím největší německá formace složená z 348 bombardérů a 617 stíhaček a směřovala proti Londýnu. V 17:00 vzlétla z Duxfordu 310. čs.peruť, aby jako součást Duxfordského křídla slavného Douglase R.Badera pomohla tuto hrozbu odrazit. Po čtvrt hodině letu narazili stíhači na nepřítele a okamžitě se vrhli na bombardéry. Než se k nim však dostali, zkřížily jim cestu doprovodné stodesítky. Janouch vedl žlutý roj a dostal se do křížku s Messerschmittem Bf 110D-0 (W.Nr.3334,A2+NH) od Stab II./ZG 2. Janouch byl tentokrát úspěšný a zasažená stíhačka se zřítila nedaleko Hornchurchu. Osádka ve složení Kurt Schünemann – Hans Mescheder zahynula. Celá bitva dopadla pro čs. stíhače dobře, ztratili sice Josefa Koukala, který utrpěl popáleniny na 72 % těla, ohlásila ale šest jistých a tři pravděpodobné vítězství a další čtyři letouny jako poškozené. Podobně si vedly i zbylé perutě křídla, 242. také ztratila jednoho pilota, ale nahlásila celkem 11-2-3 vítězství, sám Bader dostal dvě stodesítky a jednu stodevítku, devatenáctka pak bez vlastních ztrát nárokovala 5-0-2 vítězství, jedním Bf 110 od ZG2 a poškozením bombardovacího He 111H k tomu přispěl její český příslušník František Doležal.

Poslední vítězství získal Janouch 18. 9. 1940. Stalo se to během třetí hlídky, ke které startovala 310. peruť společně se zbylými perutěmi Duxfordského křídla ve čtvrt na pět. Asi po hodině letu v okolí Hornchurchu narazili naši stíhači na německé bombardéry, které nesprávně označili jako Dorniery Do 17 či 215. ve skutečnosti se jednalo o Junkersy Ju 88 od III./KG 77, které mířily k Londýnu. Bombardéry letěly bez stíhacího doprovodu, a to se jim stalo osudným. Celkem devět se jich nevrátilo na svou základnu. Janouch si společně s Stanislavem Fejfarem vybrali za cíl Ju 88A-1 (W.Nr.3168,3Z+FT) od 9./KG 77. Po jejich společném útoku se bombardér v plamenech zřítil u Vange Creeku poblíž Basildonu. Z čtyř členné osádky zahynuli O. Wahl, H.Buschbeck a P. Lesker, zatímco zraněný O. Graf byl zajat.

Od 28. 2. 1941 do 29. 5. 1941 pak Janouch vykonával funkci velitele letky B, ale pro zdravotní problémy byl z aktivní bojové služby stáhnut a působil na různých místech po celé Anglii, např. jako styčný důstojník u Stíhacího velitelství (Fighter Command). Počátkem roku 1944 opustil řady RAF a od 15. 8. 1944 vykonával funkci čs. vojenského atašé na čs. vyslanectví v Paříži.

Do vlasti se major Janouch vrátil 23. 7. 1945 a od 1. 9. 1945 působil jako profesor na Vojenské akademii v Hradci Králové. Po únoru 1948 byl však přeložen ke štábu 2. leteckého sboru v Českých Budějovicích a k 1. 5. 1948 byl v rámci čistek poslán na dovolenou. Janouch proto na nic nečekal a přes Šumavu odchází podruhé do exilu.

Několik let pak pracoval pro společnost Air France a roku 1952 se stal zástupcem ředitele pobočky Swissair v New Yorku. Zde také 12. 4. 1966 ve věku 52 let zemřel.

V průběhu války byl Janouch vyznamenán dvakrát Čs. válečným křížem, Medailí Za chrabrost, francouzským Croix de Guerre se dvěma palmami a stříbrnou hvězdou, řádem Legion ď Honneur (ve stupni Chevalier) či Air Crew Europe Star a Defence Medal.

Během války sepsal v Británii své vzpomínky na boje ve Francii, kde je velmi kritický k řadě představitelů čs. letectva. Kniha vyšla až po mnoha úpravách v roce 1947, pod názvem Světla a stíny.

DATUM ČAS Jednotka TYP soupeř MÍSTO
25.5.1940 18:30 GC I/6 Morane MS.406 He 111 Arleux-Denain
3.6.1940   GCI/6 Morane MS.406 Bf 110 Le Bourget
5.6.1940 11:00 GCI/6 Morane MS.406 Hs 123 Foret de St.Gobain
7.9.1940 17:15 310. sq. Hurricane Mk.I V6556 NN-E Bf 110D Hornchurch
18.9.1940 17:15 310.sq. Hurricane Mk.I V6556 NN-E ½ Ju 88A Basildon

Celkem: 4+1-0-0 vítězství

Prameny:
Foreman J.:RAF Fighter Comand victory claims of WW2, Red Kite, Walton-on-Thames, 2003
Rajlich, J.: Esa na obloze, NV, Praha 1995
Rajlich, J.: Na nebi sladké Francie, 1. a 2. část, Ares, Praha 1998
Rajlich, J.: Na nebi hrdého Albionu, 1.část, Ares, Praha 1999
Autor : Michal Rak 🕔22.06.2005 📕11.548

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře