Ada „Zeke“ Zelený II.

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔08.06.2005 📕7.065

V lednu 1945 jsem poslal dopis náčelníkovi štábu Inspektorátu, plk. Schejbalovi, s návrhem na založení organizace zahraničních letců, jejímž úkolem by bylo udržovat „esprit-de-corps“, pečovat o zahraniční letce a propagovat činnost našeho letectva v zahraničí. Během jeho inspekční cesty k 311. peruti do Tainu s mým návrhem souhlasil. Doporučil, aby bylo sdružení založeno až po skončení války a návratu do vlasti.

Po návratu do Československa jsem zůstal v Praze jako student Vysoké Válečné Školy. Na podzim jsme se sešli s několika zájemci o založení sdružení – Dr. F. Kubánkem, Dr. Horou a ppor. Prčkem, přičemž jsme se dohodli, osobně svolat do Prahy schůzi bývalých zahraničních letců. Na první schůzi do slovanského domu tenkrát přišlo nějakých padesát zájemců. Dlouho se debatovalo, například o úkolech Sdružení, načež proběhla volba členů prozatímního výboru. Čestným předsedou nemohl snad být zvolen nikdo jiný, než sám generál Dr. Karel Janoušek. Já byl zvolen prozatímním předsedou, ve výboru byli dále Dr. Kubánek, Z. Knap, K. Trojáček, F. Prček, Bubílek, později H. Vogelová a M. Ludikar. Čestným členem Sdružení byl navíc zvolen ministr zahraničí Jan Masaryk.

Sdružení mělo zůstat politicky neutrální, bez jakýchkoliv politických debat a propagandy, jeho úkolem bylo angažovat se v problematice ubytování, zaměstnání, započítávání vojenské služby v zahraničí, přidělování znárodněného majetku v pohraničí a podobně. První intervence byly podniknuty u ubytovacího oddělení Národního výboru Prahy a u primátora Prahy Dr. Zenkla.

Po založení Sdružení byl činěn politický nátlak, aby bylo včleněno do Svazu letců, což byla předválečná organizace, sdružující většinou civilní letce, po válce obnovená, avšak silně prokomunisticky orientovaná. Sloučení bylo však zamítnuto a Sdružení dalo přednost samostatné organizaci. Byly však navázány styky se Sdružením zahraničních vojáků ze západu a východu, čímž byla fakticky docílena spolupráce mezi všemi složkami zahraničního odboje.

Na schůzi Sdružení na jaře 1946 byl jsem jmenován jeho předsedou pro rok 1946-1947. Sdružení samotné pak bylo včleněno do Československé Obce Legionářské. Veškeré problémy, buď Sdružení nebo ČSLO, řešily se poté na nejvyšších místech, u Ministerských předsedů (Fierlinger, po 25. květnu Gottwald...), předsedů politických stran, MNO (gen. Svoboda), OBZ (gen. Reicin).

Měl jsem v té době možnost seznámit se s významnými legionáři, kterým se za války podařilo uniknout a přežít německé pronásledování. Uvedl bych například prezidentova bratra Vojtěcha Beneše, redaktora Národního osvobození Sychravu a jiné. Patřil sem i komunistický poslanec Vodička, hlavní komunistický propagátor u Československé legie v Rusku v období její sibiřské anabáze...

Na jaře 1946 se předsednictvo Sdružení rozhodlo vydávat měsíčník s názvem „Letu zdar!“. Hlavním iniciátorem byl tehdy H. Lőhring. Založil inzertní agenturu, pomocí níž a inzerátů v měsíčníku by byly pokryty náklady na jeho vydávání. Lőhring byl následně zvolen i pokladníkem. Já byl zvolen zodpovědným redaktorem, do redakce se dále dostali Dr. Kubánek, Z. Knap a K. Trojáček. První číslo vyšlo v září 1946...

Něco málo z práce Sdružení: po naší intervenci byl poslancem V. Holubem v parlamentu prosazen zákon č 255/46 o příslušnících Československé armády a letectva v zahraničí a uzákoněno započítání služby v zahraniční armádě. Mnoho zahraničních letců se podílelo na organizaci velice úspěšného leteckého dne 5. září 1946. Delegace zahraničních letců se zúčastnila odhalení pamětní desky známému předválečnému akrobatu a vítězi mnoha mezinárodních leteckých soutěží kpt. Františku Novákovi, který v roce 1940 zemřel ve Francii. V roce 1947 se zúčastnila oslav 5. výročí Heydrichiády a odhalení pamětní desky československým parašutistům, kteří zahynuli v boji s přesilou německých vojáků v kostele v Resslově ulici v Praze. Já byl na jaře roku 1947 zvolen předsedou na další rok.

Sdružení zorganizovalo také několik společenských večírků, obvykle v sále pražské Lucerny. V květnu 1947 uspořádalo slavnostní oběd, na nějž byl pozván čestný člen, ministr Jan Masaryk. V červnu jsme se zúčastnili manifestace legionářů na Václavském náměstí. V říjnu se naši zástupci J. David a V. Holub zúčastnili audience u prezidenta Beneše...

Začátkem března jsem se zúčastnil své poslední schůze předsednictva ČSOL. Komunistická frakce pod vedením poslance Vodičky se chopila předsednictví, obnovily se staré rozpory a bylo navrhnuto, aby redaktor Národního osvobození Sychrava byl z předsednictva vyloučen. Sychrava byl dlouholetým odpůrcem komunistů a věčný Vodičkův protivník. Byl jsem sice proti, ale komunisté a ostatní pod jejich vlivem nás přehlasovali. Se Sychravou jsem se naposledy setkal na pohřbu Jana Masaryka, poté utekl do Anglie.

Naposledy jsem se angažoval při setkání s generálem Vicherkem, nástupcem Karla Janouška. Navrhl jsem, aby letcům, kteří mají za manželky Angličanky, bylo umožněno emigrovat. Generál můj návrh rezolutně zamítl, prohlásil, že se dotyční mají nechat rozvést a mě nechal z kanceláře vyvést. Zkusil jsem to také u gen. Reicina, ten se mi však vysmál a byl na mě velmi sprostý...

V březnu vyšlo poslední číslo „Letu zdar!“. V květnu poslanec Vodička svolal bez mého vědomí schůzi Sdružení, na které jsem byl jednohlasně zbaven funkce předsedy a jako reakcionář okamžitě vyloučen. Novým předsedou byl jednohlasně zvolen synovec generála Svobody maj. Doležal, který do té doby o Sdružení neprojevil vůbec žádný zájem...

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔08.06.2005 📕7.065

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře