Záznam Jaltské konference - 7.díl

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔07.06.2005 📕8.818

SEDNÉ ZASEDÁNI - 10. února 1945

Eden předčítá text prohlášení o Polsku dohodnutý na schůzích ministrů zahraničních věcí 9. února večer a 10. února ráno.

Roosevelt prohlašuje, že souhlasí s textem prohlášení o Polsku, který přednesl Eden.

Churchill říká, že nyní bylo dosaženo dohody o východních hranicích Polska a dospělo se k závěru, že Poláci mají dostat východní Prusko a území až k Odře. Churchill však pochybuje o tom, mají-li polské hranice vést až po řece Nise (západní). Churchill dodává, že obdržel od vojenského kabinetu telegram, v němž byly vysloveny obavy, že bude obtížné přestěhovat do Německa velké množství lidí.

Roosevelt poznamenává, že by bylo dobré zjistit názor nové polské vlády na západní hranice.

Stalin říká, že prohlášení by mělo obsahovat o hranicích něco určitého.

Churchill pokládá za důležité uveřejnit zprávu, že bylo dosaženo dohody o východních hranicích (Curzonova linie). Nebude-li však přitom nic řečeno o západních hranicích, lid se okamžitě zeptá: a jaké jsou hranice Polska na západě? Churchill se domnívá, že je nutné vzít v úvahu názor Poláků na otázku západních hranic a že o této otázce musí být rozhodnuto na mírové konferenci.

Roosevelt se domnívá, že by bylo lépe vůbec o hranicích Polska nemluvit, protože tato otázka musí být projednána v Senátě a Roosevelt nyní nemá pravomoc přijímat jakékoli rozhodnutí.

Churchill prohlašuje, že je přece jen třeba o západních hranicích něco říci. Domnívá se, že lze zvolit nějakou vhodnou formulaci, neboť tři vlády souhlasí, že Polsko musí získat územní přírůstek na západě a na severu a že při řešení této otázky bude brán ohled na názor polské vlády.

Stalin rovněž považuje za nutné zmínit se v usnesení o otázce polských hranic.

Roosevelt s tím v zásadě souhlasí a navrhuje, aby tři ministři byli pověřeni projednáním otázky a doplnili k textu prohlášení o Polsku odstavec o hranicích.

Konference tento návrh přijímá a přistupuje k Prohlášení o osvobozené Evropě.

Sovětská delegace navrhuje, aby k třetímu odstavci od konce byla připojena věta s tímto obsahem:
"Budou se mezi sebou okamžité konzultovat o nutných opatřeních v zájmu společné odpovědnosti stanovené v tomto prohlášení."
Návrh sovětské delegace je přijat.

Eden prohlašuje, že má ještě doplněk týkající se Francouzů. Tento doplněk zní:
"Tři mocnosti vydávající toto prohlášení vyslovují naději, že se k nim prozatímní vláda Francouzské republiky může v navrhované proceduře připojit."

Roosevelt prohlašuje, že ve svých úvahách došel k závěru, že by se de Gaulle mohl k prohlášení připojit, zúčastní-li se Francouzi kontrolního mechanismu Spojenců v Německu. Dříve byl Roosevelt proti účasti Francie v Kontrolní radě v Německu, nyní je však pro účast Francie.

Stalin prohlašuje, že proti účasti Francouzů v Kontrolní radě nic nenamítá a že je pro jejich připojení k prohlášení.

Churchill říká, že to musí být uveřejněno v komuniké.

Stalin a Roosevelt s Churchillovým návrhem souhlasí.

Konference přistupuje k jugoslávské otázce.

Eden navrhuje, aby byl Titovi a Šubašicovi poslán telegram.

Stalin navrhuje, aby text telegramu obsahoval zmínku, že dohoda Tito-Šubašic vstupuje okamžitě v platnost, dále o zapojení členů Skupštiny do shromáždění a o schválení zákonů přijatých shromážděním v novém parlamentu. Navrhuje dále, aby třetí bod telegramu, že vláda je jen prozatímní až do chvíle, kdy lid svobodně projeví svou vůli, byl vypuštěn a celý text odeslaného telegramu byl zařazen do komuniké.

Roosevelt a Churchill se Stalinovým návrhem souhlasí.

Konference se dále usnáší na tom, aby vypracováním návrhu komuniké byli pověřeni tři ministři zahraničních věcí.

Eden oznamuje, že v otázce mezinárodní organizace bezpečnosti bylo vše dohodnuto.

Konference přistupuje k otázce reparací.

Churchill říká, že v současné době by neměla být uváděna žádná částka reparací.

Roosevelt je téhož názoru, že nyní by se snad nemělo mluvit o peněžních částkách. Lépe by bylo pověřit reparační komisi, aby otázku prostudovala, a pak stanovila výši reparací.

Stalin prohlašuje, že by nebylo správné vytvářet dojem, jako bychom hodlali vymáhat reparace v penězích. Nejde o peníze, ale o zboží v ceně 20 miliard amerických dolarů. Existují již tři dohody, s Maďarskem, Finskem a Rumunskem, v nichž byla uvedena částka reparací, jež budou vymáhány v naturáliích, a dosud jsme v tomto směru neměli žádné nedorozumění. Nebo si snad konference přeje, aby Rusové vůbec žádné reparace nedostali?

Churchill říká:"Naprosto ne, naopak. Chtěl bych navrhnout, aby komise prostudovala otázku reparací a vypracovala zprávu o vymáhání reparací".

Stalin klade otázku: souhlasí účastníci s tím, aby Německu bylo odňato zboží k úhradě škod? Zatím jsme otázku reparací nevyřešili a nebyly schváleny ani zásady, podle nichž mají být reparace vymáhány. Navrhuje toto řešení: "Tři mocnosti se shodují v názoru, že Německo musí uhradit zbožím (nebo v naturáliích) největší škody, které způsobilo během války spojeneckým národům. Reparační komise má být pověřena projednáním otázky výše úhrady škod; má jí být doporučeno, aby se opírala o sovětsko-americkou formuli; výsledky má oznámit vládám."
Stalin dále poukazuje na to, že americká strana souhlasila s tím, aby za základ diskuse byla vzata částka 20 miliard dolarů, ovšem s výhradou, že úhrada škod bude vyplácena v naturáliích. Sovětská strana nenavrhuje, aby usnesení bylo nyní zveřejňováno. Bude to možno učinit tehdy, až všechny tři mocnosti budou tento krok pokládat za nutný.

Roosevelt prohlašuje, že se Stalinovými návrhy souhlasí.

Churchill znovu opakuje, že si konference nemůže svazovat ruce žádnými čísly, dříve než reparační komise otázku prostuduje a dospěje k určitým závěrům.

Stalin odpovídá, že nenutíme konferenci schvalovat určité částky, ale pouze navrhujeme komisi, aby uvedenou částku považovala za materiál k jednání.

Churchill oznamuje, že obdržel telegram od vojenského kabinetu a rád by z něho přečetl úryvek. Dále prohlašuje, že Britové pokládají za naprosto nemožné, aby nyní byla určována jakákoli výše reparací. Churchill poukazuje na to, že Britové kladou zvláštní důraz na schopnost Němců platit za dovoz. Jinak se ocitneme v takové situaci, říká Churchill, že budeme muset Německu platit a ostatní budou dostávat reparace.

Stalin žádá Churchilla, aby uvedl vlastní reparační částku. Sovětská strana nepovažuje částku, kterou uvedla, za neměnnou, a navrhuje ji pouze k projednání. Stalin navrhuje, aby usnesení o reparacích bylo přijato v této formě:
1. Šéfové tří vlád se dohodli na tom, že Německo musí uhradit v naturáliích škody, které během války způsobilo spojeneckým zemím.
2. Moskevská reparační komise má projednat otázku výše škod, jež mají být uhrazeny, a závěry, k nimž dospěje, oznámí vládám.

Roosevelt a Churchill prohlašují, že se Stalinovým návrhem souhlasí.

Stalin se ironicky ptá: "A nepopřete to zítra?"

(...) Konference přistupuje k otázce polských hranic.

Eden předčítá britský návrh dodatku k prohlášení o Polsku, týkající se jeho hranic.

Roosevelt říká, že v otázce polských hranic má k textu opravu: místo slov "tři vlády" napsat "šéfové tří vlád". Roosevelt vysvětluje, že bude-li řečeno "tři vlády", bude on jako president nucen předložit tuto otázku k projednání Kongresu, čemuž by bylo dobře se vyhnout. Ve druhé větě je třeba škrtnout slova "tři vlády" a místo slov "shoduji se" slova "domnívají se". S těmito opravami Roosevelt text dodatku k prohlášení o Polsku přijímá.

Text dodatku o polských hranicích je přijat s Rooseveltovými opravami.

Literatura:
Antoním Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔07.06.2005 📕8.818

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře