Ada „Zeke“ Zelený, MBE

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔02.06.2005 📕10.944

V prubehu protiponorkové hlídky nad Biskají dne 11. zárí 1942 ozvala se náhle z prostoru pravého krídla obrovská rána. Kapitán postiženého Wellingtonu 311. (ceskoslovenské) bombardovací perute s oznacením KX-K se nejprve lekl, že byl letoun napaden neprátelskými stíhaci nebo protiletadlovou obranou nejakého plavidla. „Ádo, bež k bocním kulometum a podívej se na spodek krídla,“ prikázal svému navigátorovi. „Pane nadporucíku, máme velkou díru v krídle a trhá se to...“ Prícinou byla pravdepodobne prefouklá pneumatika, která se vlivem rozdílných tlakových podmínek v oblasti teplého vzduchu na jihu roztrhla. Letoun odhodil svuj smrtonosný náklad, vrátil se na základnu a zde nouzove pristál. Nikdo z posádky nebyl zranen. Zmíneným navigátorem byl tehdy témer osmadvacetiletý F/O Adolf Pravoslav Zelený...

Pan Zelený patrí k bývalým príslušníkum RAF, se kterými se nám stále darí udržovat jakýs takýs pravidelný kontakt. V nedávných dnech jsme od nej dokonce dostali celkem podrobne zpracovaný koncept jeho životních osudu a zážitku...

Narodil se v Rožné pod Pernštejnem v okrese Ždár na Morave dne 11. ríjna 1914. Po absolvování peti rocníku obecné školy, jedné trídy meštanky a osmi rocníku reformního reálného gymnázia ve Znojme se na jare roku 1934 prihlásil dobrovolne do armády. Po úspešném složení maturity 16. 6. 1934 nastoupil v Jihlave u 31. pešího pluku „Arco“. Koncem roku prechází ke 43. pešímu pluku do Brna do školy pro záložní dustojníky. K 31. pluku se vrátil již jako desátník aspirant 1. února 1935, po složení zkoušek na velitele cety byl pak povýšen na cetare aspiranta. V cervnu téhož roku, po absolvování vstupních zkoušek z matematiky, fyziky a chemie, nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Morave. Studium zahájil 30. zárí. K 1. 2. 1936 byl povýšen na podporucíka. 1. srpna 1937 absolvoval Vojenskou akademii s prospechem „velmi dobrý“ a byl vyrazen jako porucík pechoty. 30. zárí nastoupil k 15. pešímu pluku do Opavy jako velitel cety 2. roty 1. praporu. K 15. listopadu byl ustanoven prozatímním velitelem2. roty a úseku LO západne od Opavy. Po zabrání Rakouska Nemeckem v breznu roku 1938 a následné kvetnové mobilizaci ceskoslovenské armády byl tento úsek aktivován, v reakci na nemecké manévry, konající se v tesné blízkosti našich hranic.

Adolf Zelený odešel v cervenci 1938 do prostejovského vojenského leteckého ucilište. Nastoupil do kursu pro letecké pozorovatele a tento pak 19. zárí úspešne zakoncil. Byl zarazen do Olomouce k 5. letce 2. leteckého pluku „Dr. Edvarda Beneše“. Pozdeji byl jmenován leteckým pozorovatelem pechoty a odeslán do Pieštan jako záloha leteckých posádek. K pluku se vrátil v listopadu.

Na pocátku tragického roku 1939 absolvoval státnici z nemeckého jazyka. K 1. breznu byl jmenován polním pozorovatelem pechoty. Po osudném 15. breznu, vyhlášení Protektorátu a okupaci Ceskoslovenska nemeckými vojsky osobne požádal na francouzském a britském velvyslanectví o zarazení do ozbrojených sil techto státu.

18. brezna, poté, co byl odeslán na „dovolenou s cekaným“, odjel k rodicum do Jihlavy. Spojil se s bývalým velitelem 31. pešího pluku a soucasne nácelníkem jihlavské sokolské organizace plk. Bláhou (zahynul za války v koncentracním tábore) a dal se mu k dispozici. Na úteku za hranice se pak dohodl s budoucím pilotem 310. ceskoslovenské stíhací perute por. let.Vilémem Gothem (padl 25. 10. 1940 již jako príslušník 501. perute, když se pri boji proti nemeckým stíhackám srazil s jiným letounem od „Petsetjednicky“..) a por. del. Karlem Pártlem. Za pomoci sokolské organizace v Ostrave trojice na druhý pokus uprchla v noci z 12. na 13. cerven 1939, spolu s por. del. Zdenkem Skorepou a Leopoldem Havlíkem do Polska. V nákladním vagónu s uhlím prejeli hranice a vystoupili v polském Szumbarku...

21. cervna se prihlásil v Krakove na ceskoslovenském velvyslanectví a byl zarazen do letecké skupiny, se kterou 25. cervna odjel vlakem do prístavu Gdyne. 26. cervna nastoupil na palubu lodi Castelholm, na které odplul do Francie. 1. srpna pristál ve francouzském Calais. Odtud odjel s cástí letecké skupiny pres Paríž do Saint Cyr.

Velitel ceskoslovenského letectva ve Francii plk. Berounský v té dobe rozhodl, že pozorovatelé pozemních zbraní budou odesláni do Cizinecké legie, nebot nepatrí mezi létající personál. Zelený podepsal svuj petiletý závazek 18. srpna. 22. srpna odjel vlakem do Marseille a prošel branou slavné pevnosti St. Jean, druhý den byl v hodnosti Sergent do Legie prijat. Následovala cesta lodí do alžírského Oranu a znovu vlakem do pevnosti Sidi-bel Abes, africké hlavní bašty Cizinecké legie. Zde byl prezentován ve výcvikovém stredisku CP3.

1. zárí 1939 nemecké jednotky zaútocily na Polsko, címž byla zahájena 2. svetová válka. Sgt. Zelený byl premísten do Tunisu ke 4. pluku Zuavu, zanedlouho však odplul na palube lodi Guvereneur General Tierman zpet do Marseille a odtud odjel vlakem do do ceskoslovenského tábora v Agde. 3. ríjna byl pridelen k 2. pešímu pluku jako velitel 6. kádrové roty. Od 22. prosince cvicil v Pyrenejích v tábore Oloron Sainte Marie bývalé Interbrigadisty ze Španelska. 8. ledna 1940 prijel zpet do Agde s prvním transportem „Španeláku“ a byl pridelen jako pobocník ke 3. pešímu pluku.

Nemecký útok na západní cást Evropy byl zahájen 9. dubna 1940. Již 4. cervna prorazily nemecké tanky u Sedanu francouzské pozice a rítily se nezadržitelne vpred. 1. a 2. ceskoslovenský peší prapor byly odeslány na frontu, kde se zúcastnily ústupových boju na Marne, Grand Orinu, Seine a Loire. Zelený se dobrovolne prihlásil do skupiny pro zvláštní skupiny.

10. cervna se k Nemcum pridala Itálie a o ctyri dny pozdeji padla do nemeckých rukou bez boje Paríž. Zelený odplul na palube uhelné lodi Northmoor do Gibraltaru a odsud na Victory of India do jihoanglického Plymouthu, kde pristál 7. cervence. Jako ostatní se i on odsud dostal do ceskoslovenského tábora v Cholmondeley Parku.

Po známých problémech s nedostatkem mužstva, nadbytkem dustojníku a bojkotem ceskoslovenského velení ze strany „Španeláku“ prijel 26. cervence tábor navštívit prezident Dr. Edvard Beneš. Španeláci byli z našich jednotek vylouceni a internováni. Byla založena nezávislá ceskoslovenská brigádní skupina, do které byl Zelený jako nezarazený dustojník u kulometné roty prevelen. Nezarazení dustojníci, jinak receno nadbytecní, sloužili ve speciálních jednotkách, složených pouze z dustojníku, pobírali snížený plat, meli však dovoleno po službe nosit dustojnické uniformy. 27. zárí po slavnostní prehlídce ceskoslovenských jednotek byla kulometná rota premístena do Kinetonu u Stratfordu-upon-Avon.

V lednu 1941, konkrétne 4. ledna, byl Zelený odeslán na strelnici Altcar severne od Liverpoolu, kde prodelal zbrojní kurs. Po jeho absolvování se 15. února vrátil zpet do Kinetonu. 7. cervna téhož roku se následne prihlásil do ceskoslovenského letectva. 11. cervna odjel na základnu RAF Wilmslow u Manchesteru, kde byl v ceskoslovenském leteckém depu prijat jako Pilot Officer do dobrovolné zálohy Královského letectva(RAF VR). 13. zárí nastoupil u No.10 AOS na základne RAF Dumfries do kursu pro navigátory. Tento ukoncil s velmi dobrým prospechem 28. února 1942. Poté byl odeslán do ceskoslovenského depa v St. Athanu.

3. brezna se P/O Áda Zelený oženil. Za manželku pojal Anglicanku, paní Veru Mary Drake.

O necelý týden pozdeji, 9. brezna, nastoupil u No.1429 (C)OTF v East Wrethamu do 8. kursu. Byl zarazen do posádky F/O Vladimíra Nedveda. První operacní let prodelala posádka 30. kvetna. A hned na zacátek se zúcastnila náletu 1000 bombardéru. Cílem byl Kolín nad Rýnem. Další „tisícový“ nálet zažila 1. cervna, cílem byl Essen. 12. cervna se zúcastnila pátrání po sestrelené britské posádce poblíž holandského pobreží. O den pozdeji byl Zelený povýšen na Flying Officera a 4. cervence premísten do Talbenny v západním Walesu k 311. peruti.

Už 12. cervence absolvoval jako navigátor první operaci v rámci Coastal Command. Operacním prostorem byla oblast Biskajského zálivu, v té dobe jakýsi druhý domov „Tristajedenáctky“. 29. zárí se posádka dostala do souboje s nemeckými dálkovými stíhaci. Nedaleko francouzského pobreží byla napadena trojicí Junkersu Ju-88, naštestí vyvázla bez zranení. Zelený obdržel k 26. ríjnu Ceskoslovenskou medaili za chrabrost a o dva dny pozdeji byl povýšen do ceskoslovenské hodnosti kapitán. Ve stejný den se zúcastnil neúspešného pátrání trí posádek po nemeckém blokade-runneru západne a severozápadne od Španelska.

14. listopadu byla posádka prevelena do Duxfordu do školy bitevního výcviku. 10. prosince byl Zelený preložen do posádky F/O Lišky a premísten do Chivenoru na speciální výcvik s námorními torpédy. Spolu s Liškovou posádkou do tohoto kursu odešly ješte další dve posádky od 311. perute. Kurs byl však nakonec zrušen pro nevyhovující výkony pomalých Wellingtonu.

K 19. prosinci obdržel Áda Zelený první Ceskoslovenský válecný kríž...

Svým 55. operacním letem ukoncil svoji první operacní túru. Od kvetna zastával v Talbenny funkci operacního dustojníka. Nedlouho poté se 311. perut presunula do Beaulieu k preškolení na americké ctyrmotorové Liberatory.

Od prvního cervna absolvoval v Cornwallu na bázi  RAF St.Eval výcvik na operacního dustojníka. 23. cervna byl povýšen na Flight Lieutenanta, 28. srpna byl v propujcené hodnosti Squadron Leader prevelen jako operacní dustojník na základnu v Beaulieu. Od 10. ledna do 4. brezna se seznamoval v Chivenoru s prací Leteckého kontrolora, po ukoncení výcviku byl 22. brezna prevelen na základnu RAF Predannack.

6. cervna se spojenecké jednotky vylodily na pobreží Francie. Tristajedenáctka byla zanedlouho poté presunuta do skotského Tainu. Práve zde nastoupil Zelený na funkci operacního dustojníka dne 6. zárí 1944. K 1. listopadu byl povýšen na štábního kapitána...

Prišel kveten 1945 a s ním i ukoncení války v Evrope. Škpt. Adolf Zelený obdržel 20. cervna Ceskoslovenskou medaili „Za zásluhy“ I. Stupne. Do vlasti se vrátil 5. cervence, byl prevelen k letecké kontrole v pražské Ruzyni a k 1. srpnu povýšen na majora letectva. 1. ríjna absolvoval vstupní testy a 15. ríjna nastoupil na Vysokou školu válecnou v Praze. Na podzim se podílel na založení Sdružení zahranicních letcu, dokonce byl zvolen jeho prozatímním predsedou.

Od 1. ledna 1946 byl pridelen k 1. LNP – Leteckému náhradnímu pluku, se zarazením k 1. letce 1. Leteckého dopravního pluku (LDP). Po zvolení predsedou Sdružení zahranicních letcu pro rok 1946-1947 byl navíc jmenován zodpovedným redaktorem nove založeného mesícníku „Letu zdar!“, jehož úcelem byla propagace zahranicního letectva na Západe, historie, vzpomínky, informace a podobne. Pro informaci, první císlo bylo vydáno v zárí 1946.

23. brezna obdržel mjr. Zelený z rukou jugoslávského maršála J. B. Tita rád „Jedinstva a bratrstva“, 23. zárí dostal druhý Ceskoslovenský válecný kríž a druhou Medaili „Za chrabrost“, k 1. ríjnu byl povýšen na podplukovníka.

V breznu následujícího roku byl opet zvolen predsedou Sdružení na další období. 15. cervence úspešne absolvoval VVŠ s prospechem „dobrý“, titulu „inženýr“ se však oficiálne dockal až o dlouhých 43 let pozdeji, v roce 1990! 15. srpna byl premísten na Velitelství leteckého okruhu 1 v Praze...

Všichni víme, co se delo se západními letci po únoru 1948. Ani pplk. Áda Zelený se represáliím nevyhnul. Mesícník „Letu zdar!“ byl po breznovém císle zakázán. Zelený byl zbaven predsednictví ve Sdružení a poté z nej byl coby reakcionár vyloucen. Následovalo propuštení z výcvikové skupiny leteckých pozorovatelu v cervenci, žádost o propuštení z armády, preložení do zálohy k 1. srpnu 1948. Áda Zelený se posléze, podobne jako mnoho jiných bývalých spolubojovníku, rozhodl pro opetovný odchod do exilu. 22. srpna emigroval do Velké Británie...

Tolik suchá rec císel a faktu. Dejme nyní prostor i samotnému Ádovi Zelenému, aby zavzpomínal na nekteré události, které se natrvalo zapsaly do jeho života. Tyto jsme poskládali prímo z jeho poznámek a vzpomínek, aniž bychom jakkoliv upravovali jejich obsah...

Zároven děkujeme Pavlu Vancatovi za svolení nahlédnout do Ádova životopisu, který kdysi zpracoval, a možnost využití nekterých informací...

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔02.06.2005 📕10.944

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře