Felix Dzierzinski

Autor : Bohuslav Lysa / Medvidek 🕔03.05.2005 📕11.725

Podobné články

Další články autora

Narodil se roku 1877 v rodině zchudlého šlechtice, žijícího ve Vilenské gubernii. Prošel přísně katolickou výchovou. Už v jedenácti letech se jako gymnazista rozhodl, že bude knězem. Na neznabožský výrok svého staršího bratra prý reagoval rozhorlenými slovy: “Bůh je v srdci. Ano, v srdci – a kdybych jednou dospěl k závěru jako ty, že Bůh není, pustil bych si ho hlavy kulku! Bez Boha žít nemohu!“ Když se modlil, nutil všech šest svých sourozenců, aby se modlili také. Byl to od malička fanatik výbušného, bouřlivého temperamentu s násilnickými sklony. V sedmnácti letech však v jeho duši nastala pruská změna. Zaznamenal ji ve svém deníku:“ Náhle jsem pochopil, že Bůh není!“ Zanechal gymnazijního studia. I když jako chlapec nenáviděl Rusy jako utlačovatele Polska a snil o kouzelné čapce, která by ho učinila neviditelným, aby mohl zničit všechny Moskaly, jak Poláci a Ukrajinci přezdívali Rusům, nyní vstoupil do ruské sociálně demokratické strany a rozhodl se, že bude profesionálním revolucionářem.

Když nastoupil na trůn nový car Mikuláš II., složil mladý Dzierzinski s několika spolužáky přísahu, že budou bojovat se zlem do posledního dechu. Nastěhoval se do chudé světničky v podnájmu, chodil mezi židovské a litevské dělníky agitovat, psal proklamace, letáky.

V létě 1897 byl zatčen, skoro rok prožil ve vyšetřovací vazbě a 10. června 1898 byl na tři roky vypovězen do Vjatské gubernie. Koncem září následujícího roku uprchl ze zapadlé vesnice na břehu Kamy. Jeho útočištěm se stalo rodné Polsko. tady se zúčastnil založení Sociálně demokratické strany království Polského a Litvy. Záhy byl znovu zatčen a vypovězen daleko na východ do Jakutské oblasti. Cestou do vyhnanství se zúčastnil vzpoury vězňů v jedné sibiřské vesnici. Z místa vyhnanství pak znovu uprchl do Varšavy. Zanedlouho se objevil v Krakově. Vydával dva stranické časopisy. Ilegálně přecházel hranice do Rakouska. Na sjezdu strany prosadil rezoluci požadující jednotnou stranu pro celé Rusko. V roce 1905 ho policie zatkla, ale všeobecná amnestie mu brzy pomohla na svobodu. S vervou se vrhl do přípravy revoluce. „Ke zbraním!“ vyzýval vášnivě na jedné ze schůzí. V roce 1936 se na stranickém sjezdu ve Stockholmu poprvé osobně setkal s Leninem, který ho dal zvolit do nového ústředního výboru. Zásluhou Dzierzinského zde polská stran splynula s ruskými sociálními demokraty. V roce 1908 byl znovu zatčen. Ve varšavské citadele píše Deník vězně. Záznam ponurých zážitků: popravy odsouzenců na smrt, platonická láska k vězeňkyni, která byla agentkou policie... V dubnu 1909 byl odsouzen k doživotnímu vyhnanství na Sibiři, ale za pouhý týden znovu utekl. Dostal se za hranice do rakouského Krakova. Tu a tam přecházel tajně do ruského Polska. Ve Varšavě ho roku 1912 zadrželi. Na jaře 1914 stanul před soudem. Ortel zněl: tři roky nucených prací v přísně střeženém vězení ve městě Orel. Nastalo nejhorší období jeho života. V roce 1916 jej odsoudili k dalším šesti letům vězení. Trest si odpykával v izolované cele v Moskvě...

Poté přišla bolševická revoluce a s ní nové období života ve kterém ho celý svět začal poznávat pod jeho poruštěným jménem Felix Dzeržinskij – ale to už je jiná kapitola...

Podobné články

Další články autora

Autor : Bohuslav Lysa / Medvidek 🕔03.05.2005 📕11.725

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře