Osvobození Hrušek

Autor : Petr Tichý / glgačka 🕔03.05.2005 📕20.968

Už od 6. dubna bylo slyšet ozvěny bojů o Lanžhot.

S blížící se frontou museli všichni muži od 15 do 55 let nastoupit ke kopání zákopů podél železniční tratě. Částečně se na opevňovacích pracích účastnily i maďarské jednotky. Na přístupech do obce se budovaly z mohutných kmenů protitankové zátarasy. Štáb pracovních jednotek byl umístěn v našem domě. V obci se shromažďovaly mohutné síly okupantů. (46. a 711. pěší divize z 24. tankového sboru, část 21. policejního pluku, i část Pz. Divize Feldherrenhalle s tanky.) V části obce Na Zahajce byl sklad pohonných hmot, v některých chvílích bylo na shromaždišti až 30 německých obrněnců.

Kvůli rozvodněné Dyji a Moravě se fronta blížila pomalu, protože se o Lanžhot, první obec na jižní Moravě bojovalo celé čtyři dny, přičemž byl Lanžhot téměř srovnán se zemí. V té době začaly letecké útoky na železniční trať Břeclav – Přerov vedoucí okrajem obce i na obec samou. Útoky provádělo současně 12–15 letadel, postřelovaly vesnici palubními zbraněmi a shazovaly menší bomby. Celkem bylo provedeno asi 10 náletů. Ve dnech 9. až 13. dubna se k leteckému bombardování připojilo i dělostřelectvo.

Němci u domů pana Úlehly a pana Motla postavili baterie 150mm houfnic, na konci Písečných dílů u tvrdonské silnice baterii protiletadlových 88mm děl a dvě automatická, s ráží 22 mm, na otočné plošině. Za vesnicí směrem k Prušánkám byla další baterie 12 děl ráže 105 a 150 mm. Protiletadlové dělo menší ráže bylo umístěno na sokolovně. Zranění z bojů o Lanžhot byli přiváženi nebo přicházeli na obvaziště v části obce Na Sklepách, odtud putovali do vojenských nemocnic. 18 Němců zraněných v bojích o Lanžhot, kteří v Hruškách zemřeli, bylo 11. a 12. dubna 1945 pohřbeno na místním hřbitově.

Po osvobození Lanžhota 11. dubna zesílilo dělostřelecké ostřelování i střelba z německé strany. Sovětská vojska se připravovala k útoku, Němci proto začali likvidovat v okolních vesnicích mosty a železniční nadjezdy. Železniční mosty v Hruškách nebyly zničeny, protože hrušecký občan Jaroslav Trecha přemluvil německého vojáka původem ze Sudet, aby to nedělal, do konce války jej potom ukrýval před německými polními četníky, kteří ho měli za neuposlechnutí rozkazu zastřelit. Tento voják zůstal v obci, pomáhal u sedláků a domů do severních Čech se vrátil až v červenci 1945.

12. dubna generálmajor S. P. Merkulov, velitel 50. střeleckého sboru, vydal rozkaz 6. střelecké divizi (tvořené 84. , 125. a 333. střeleckým plukem, dále 131. dělostřeleckým plukem a 98. samostatným protitankovým oddílem a dalšími jednotkami) zaútočit ráno 13. dubna směrem na Hrušky, Velké Bílovice a Hustopeče. Vpravo od 6. divize útočila 243. střelecká divize, vlevo pak 42. gardová střelecká divize. Hned od začátku útoku se 6. střelecká divize střetla s tuhým odporem, Němci se snažili všemi prostředky zabránit rozšíření předmostí. Ostatní jednotky 53. armády, 7. gardové armády a 1. jezdecko-mechanizovaného sboru měly útočit směrem na Kostice, Tvrdonice a Týnec a umožnit tak zapojení vojsk, které ležely v lesích pod těmito vesnicemi.

Pro tuhý odpor u Kostic se rozhodlo sovětské vedení část jednotek přesměrovat do nekrytého boku německé obrany. Jednotky 1. jezdecko-mechanizovaného sboru (zřejmě část 154. tankového pluku) a 127. , 132. a 136. střelecký pluk 42. gardové střelecké divize Kostice obešly a zaútočily na železniční trať a železniční nádraží Hrušky, vzdálené asi dva kilometry jihozápadně od obce Hrušky. 136. střelecký pluk útočil směrem na Břeclav, 127. střelecký pluk na železniční nádraží a 132. střelecký pluk mezi nimi. Největšímu odporu čelí 127. střelecký pluk, který několikrát neúspešně útočí na nádraží, později byl posílen 2. praporem 761. střeleckého pluku, protitankovými děly a protiletadlovými kulomety. Němci zakopali tanky PzKpfw. IV Ausf. J a PzKpgw. V Panther do země a používají je jako statické pancéřové pevnůstky, posílené několika 88mm protiletadlovými děly,
navíc je prostor silně zaminován. Útočící sovětská pěchota byla postřelována také 22mm flakem. Střelci 98. samostatného protitankového oddílu palbou z děl i granáty některé zakopané tanky zničili, ostatní ustupují na Moravský Žizkov, obsluha při ústupu zničila dvě osmaosmdesátky, lehké flaky zlikvidovat nestačili. Němci u nádraží přišli o dva pancéřové vozy, čtyři tanky, traktor a dvě děla.

Do boje se zapojil tank T 34 a několik Su 76, T 34 byl zničen Panzerfaustem, podobně dopadl i další ruský tank americké výroby ráže 78 mm, ostatní se, až na jedno Su 76, stáhly, to bylo zničeno o 500 m dál. Tím se sovětský útok tímto směrem zastavil.

Mezi tím jednotky 6. střelecké divize útočily přímo na obec Hrušky, Němci se na opevněném železničním náspu houževnatě bránili a snažili se udržet volný most pod železniční tratí, kudy ustupovaly německé jednotky od Týnce. Na levém křídle útočí 125. střelecký pluk na boky a týl nepřítele, na pravém křídle 333. střelecký pluk. Okolo 15. hodiny se obchvatným manévrem podařilo druhé rotě poručíka Kovalenka, z 333. střeleckého pluku, překročit železniční násep, obsadit jeden most a s jednotkami 6. gardového jezdeckého sboru vstoupit do obce. Němci střílí od Prušánek 105mm a 150mm houfnicemi, z části obce Písky provedli pomocí lehkého flaku poslední protiútok, ten byl zastaven pomocí „kaťuší“ (11. gardový minometný pluk 6. gardového jezdeckého sboru).

Sovětské jednotky postupovaly po obou stranách železničního náspu a obsadily i druhý most, přitom ztratily jeden Su 76 zasažený Panzerfaustem. Tím se dostaly do týla německé linie Kostice – Hodonín a odřízly jim ústupovou cestu. Během bojů padlo na katastru obce 52 vojáků Rudé armády (z toho asi 12 přímo v obci), 32 vojáků německých, při osvobozeneckých bojích nebyl v obci zabit žádný civilní obyvatel, což bylo v porovnání s okolními vesnicemi malým zázrakem. Bylo poškozeno větší množství domů (také náš dům zasáhl dělostřelecký náboj menší ráže, prorazil štít, ale naštěstí nevybuchl) a vyhořelo 5 stodol. Dva dny po osvobození dopadly do obce 2 německé dělostřelecké granáty, střepiny jednoho z nich zasáhly pana Felixe Bilského, který vykrvácel.
15. dubna 1945 byla v obci soustředěna celá 41. gardová tanková brigáda 7. mechanizovaného sboru s tanky T 34 a IS 2. Na něž byl proveden nálet jedním německým těžkým bombardérem, bez větších škod.

Můj děda vzpomínal, že většinu bojů strávili ve sklepě pod domem, když střelba utichla, vylezl ven a na ulici spatřil první kozáky, ti se ptali po Němcích, poprosili o vodu, kterou předtím musel ochutnat, jestli není otrávená a dali se na pronásledování Němců. Vojska prvního sledu byla disciplinovaná, což se nedalo říct o vojácích, kteří přicházeli v dalších dnech. Naštěstí se na místo po Němcích, kteří u nás v domě řídili opevňovací práce, nastěhovala sovětská rozvědka, tvořená nějakým podplukovníkem, nižším důstojníkem, písařkou a kuchařem. Těch se i jejich vojáci báli, a i když všem krádežím se zabránit nepodařilo, držel strach řadové vojáky od rozvědčíků v uctivé vzdálenosti a zajišťoval našemu domu a hospodářství alespoň nějakou ochranu.
Navíc se děda brzy skamarádil s kuchařem Míšou někde z Kavkazu, což mělo i své světlé stránky. Rozvědka se zdržela až do osvobození Brna, vyslýchala německé zajatce a zřejmě nejeden Vlasovec po jejich soudu skončil zakopán někde za vesnicí. Padlí Němci byli pohřbeni většinou tam, kde zůstali ležet a leží tam dodnes, protože očitých svědků je minimum.

Němce pohřbené 11. a 12. dubna 1945 exhumovala firma Pargent v létě roku 2000 a ostatky převezla na německý vojenský hřbitov na ústředním hřbitově v Brně. Sovětští padlí byli pohřbeni na hřbitově, v únoru 1946 exhumováni a pohřbeni ve vojenské části městského hřbitova v Hodoníně. Na památku padlým Sovětům stojí v centru obce u obecního úřadu socha rudoarmějce, u které se každoročně koná pietní akt kladení věnců, ale nejen tehdy, nýbrž celoročně, jsou u pomníku našich osvoboditelů čerstvé květiny.

Zdroje:
Vzpomínky mého dědy Jana Horkého
Materiály Františka Létala
Materiály Vlastivědného kroužku Hrušky (výstava srpen 2004)
Almanach Hrušky – občané své obci: kolektiv autorů
Kronika obce Hrušky
Kronika osvobození Břeclavska – sborník k 20. výročí osvobození: kolektiv autorů
Svědkové nemlčí: Josef Blažek a kolektiv
Památná místa protifašistického boje – jihomoravského kraje:František Mainuš
Autor : Petr Tichý / glgačka 🕔03.05.2005 📕20.968

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře