Řízené střely OKB Zvezda

Autor : Tomáš Berka / Snake 🕔17.04.2005 📕5.908

Seriál

  1. Řízené střely OKB Zvezda
  2. Řízené střely OKB Zvezda
  3. Řízené střely OKB Zvezda

Podobné články

Další články autora

Protizemní řízená střela Ch-25

Tradiční kódové označení bylo izdělije 69.

Jednou z nevýhod při použití střely Ch-23 byl požadavek, aby pilot svým zrakem odhadl vzdálenost cíle a na základě toho odpálit střelu a u Ch-23 ji navádět na cíl. Zejména při vyšších rychlostech tohle bylo pro piloty (navíc vytížené ovládáním samotného letounu) značně obtížné. Dalším problémem byla nutnost řízení střely pilotem během letu, což velmi ztěžovalo praktické použití Ch-23.

Po vyvinutí laserových značkovačů cílů bylo možné jejich použitím problém vyřešit. Vzdálenost byla změřena při zaměření hlavice střely na cíl, označený laserem. Laserový značkovač mohl být buď umístěn v letounu a ovládán pilotem nebo operátorem, ale kromě toho bylo nyní možné značkovačem (umístěným jinde než na letounu, například neseným pěchotou) označit cíl, který by pilot sám obtížně vyhledával. Druhá metoda byla často použita v bojových situacích. Palubní verze laserového dálkoměru/značkovače byla označena Prožektor-1 (reflektor). Vyvinula ji kancelář SKB Geofizika (šéfkonstruktér D. Chorol).

Pro laserové navedení vyvíjená Ch-25 byla založena na starší Ch-23. Základní změnou bylo překonstruování příďové i záďové části. V přídi byla umístěna laserová vyhledávací a řídící hlavice 24N1 s novým autopilotem SUR-71 zajišťujícím lepší řízení střely. V zadní části již nebylo třeba umístit naváděcí systém Delta, takže uvolněné místo zabrala další bojová hlavice s hmotností 24 kg. Hlavní bojová hlavice byla také přepracována a vylepšena, nyní byla fragmentační, vysoce explozivní, s hustším, směrovaným paprskem střepin. Její hmotnost byla 113 kg.

Zkoušky Ch-25 začaly v únoru 1973, jako zkušební letouny byly použity stroje Su-7BM a také Su-17M. Při zkouškách se projevilo, že Su-7BM vybavený zaměřovačem ASP-5ND není pro nesení střely vhodný - použití střely s tímto zaměřovačem bylo nepřesné a tudíž neefektivní, důvodem byly nekorigované vibrace zaměřovače. V roce 1974 začaly zkoušky nového Su-17MKG s vybavením pro použití Ch-25, po jejich úspěšném dokončení byla střela zařazena do výzbroje letectva. Letectvo SSSR tak získalo první systém (Su-17MKG plus Ch-25) určený k ničení pozemních bodových cílů ozářených laserem.

Kvůli laserovému navedení bylo později používáno označení Ch-25L (lazernoje navedenije), někdy pro střelu Ch-25 používané i zpětně, aby ji odlišilo od pozdějších variant.

Později také došlo k testům na strojích MiG různých typů, ve spojení s novým zbraňovým systémem Kaira (Guillemot) kombinujícím TV/laserový dálkoměr/zaměřovací systém. V roce 1977 byla střela také zkoušena na palubních vrtulnících Kamov Ka-25 a Ka-27.

Konfigurace Ch-25 - čtyři kachní plošky na přídi rozmístěné do kříže s úhlem 90 stupňů mezi ploškami, horní plošky byly o 45 stupňů odkloněny od vertikály, spodní od horizontály. Na zádi střely byly čtyři křídla, umístěná stejným způsobem jako kachní plošky, mezi křídly měla střela po obou stranách výstupní trysky motoru (na každé straně jednu v horizontální rovině). Zadní část za křídly tvořil válec. Náběžné hrany kachních plošek i křídel byly šípové, ocasní křídla měla výrazně větší šíp a zaoblenou náběžnou hranu, kachní plošky měly rovnou náběžnou hranu. Od Ch-23 se odlišuje jiným tvarem naváděcí hlavice (s okénkem pro laserový senzor) a dále jinak tvarovaným zadním kuželem bez stopovky.

Střely Ch-25 jsou neseny na závěsnících APU-68UM, APU-68UM2, APU-68UM3 a dalších odvozených variantách. K první veřejné prezentaci došlo v roce 1992 na MosAeroShow-92.

Protizemní protiradiolokační řízená střela Ch-27PS

Tradiční kódové označení bylo izdělije 72.

V roce 1972 OKB Zvezda (pod vedením Jurije Koroljova) začala s vývojem protiradiolokační střely s pasivní hlavicí navádějící se na vyzařující radar.Vývoj začal v podstatě ihned po skončení hlavních prací na Ch-23 a Ch-25. Protiradarová střela ve výzbroji letadel tehdejšího SSSR velmi chyběla, proto se pro urychlení vývoje se mělo vyjít z Ch-25, označení bylo Ch-27PS (passivnoje samonavedenije).

Protože střela byla určena pro potlačování nepřátelské PVO (SEAD - Suppresion of Enemy Air Defence), byl základním požadavkem velký dolet (tedy větší než u Ch-23 a Ch-25), aby nosič mohl zničit nepřátelský radar na vzdálenost přesahující jeho dosah - vyzařující radar lze totiž spolehlivě zaměřit na vzdálenost větší než je jeho efektivní dosah.

Základní požadavek velkého doletu se podařilo splnit. Klíčem byl nový motor, ačkoli měl stejné rozměry (i hmotnost) jako u předchozích střel, tak poskytoval daleko větší tah. Motor měl dva provozní módy, v druhém mohl dolet dosáhnout až 60 km, za cenu menší rychlosti v počáteční fázi letu (motor vyvíjel menší tah a měl menší spotřebu paliva). Dalším novým prvkem byl autopilot, který zajišťoval útok na cíl z optimálního úhlu, nezávisle na výšce vypuštění střely (program počítá s neměnící se pozicí cíle-radaru).

Logickou změnou byla nová naváděcí hlavice - v kónickém radomu umístěná pasivní radarově naváděná hlavice 1PG nebo 2PG (ta má trochu rozměrnější kryt). Nová hlavice si také vynutila větší přední část střely, která je tak o něco delší než Ch-25. Na Ch-27PS také konstrukční kancelář použila nový rys - destabilizační aerodynamické plošky před kachními plochami na přídi střely. Jejich úkolem bylo upravit proudění vzduchu kolem kachních plošek a zvýšit jejich účinnost. Kromě toho byla přepracována křídla, jejich rozpětí ale zůstalo nezměněno.

Protože střela samozřejmě vyžaduje patřičnou spolupráci zbraňového systému nosiče, byl vyvinut podvěsný kontejner Vjuga (sněžná bouře), který zajišťuje tuto spolupráci - jeho hlavním úkolem je řízení hlavice střely ve vyhledávacím režimu, předávání informací o cíli z hlavice střely do systému nosiče a naopak, zajištění odpálení střely pouze v rámci její letové obálky (v závislosti na rychlosti, výšce a poloze nosiče vzhledem k cíli).

V srpnu 1975 započaly státní zkoušky střely (jako nosič sloužil MiG-27), cíle byly pouze radary s konstatním vyzařováním (naváděcí hlavice 1PG). Až téměř o dva roky později (červen 1977) následovaly zkoušky s novou hlavicí (2PG), schopnou navedení se na pulzní radary.

Konfigurace Ch-27PS - čtyři kachní plošky na přídi rozmístěné do kříže s úhlem 90 stupňů mezi ploškami, horní plošky byly o 45 stupňů odkloněny od vertikály, spodní od horizontály. Před těmito ploškami byly další (destabilizační), jejich úkolem bylo usměrnění toku vzduchu pro zvýšení manévrovacích schopností střely. Na zádi střely byly čtyři křídla, umístěná stejným způsobem jako kachní plošky, mezi křídly měla střela po obou stranách výstupní trysky motoru (na každé straně jednu v horizontální rovině). Zadní část za křídly tvořil válec. Náběžné hrany kachních plošek i křídel byly šípové, ocasní křídla měla výrazně větší šíp a zaoblenou náběžnou hranu, kachní plošky měly rovnou náběžnou hranu. Střela může být vybavena dvěma hlavicemi - 1PG a 2PG (ta má mírně větší rozměry, ale podobný tvar). Od Ch-25 se odlišuje jiným tvarem naváděcí hlavice, destabilizačními ploškami a přepracovanými křídly (což není přilíš patrné).

Střely Ch-27PS jsou neseny na závěsnících APU-68UM, APU-68UM2, APU-68UM3 a dalších odvozených variantách. K první veřejné prezentaci došlo v roce 1992 na MosAeroShow-92.

Protizemní řízené střely rodiny Ch-25M

Tradiční kódové označení bylo pro Ch-25MP izdělije 711, pro Ch-25ML izdělije 713 a pro Ch-25MR izdělije 714.

Tato rodina střel byla zařazena do výzbroje sovětského letectva v letech 1975-77 a zařadila se do posloupnosti protizemních střel kanceláře Zvezda, které široce využívaly komponent z jiných střel.

Jedním z nových principů použitých při konstrukci Ch-25M je modulární design, takže písmeno M v označení si můžeme vysvětlit buď obligátním "modificirovannaja" (upravená) nebo také "modulnaja konstrukcija" (modulární konstrukce).

Je třeba uvést, že pokud M znamená, jako obvykle u sovětských výrobků, modifikovaná, tak v tomhle případě byla Ch-25 upravena skutečně důkladně. Z protiradarové střely Ch-27PS bylo totiž do "upravené" Ch-25M převzat: motor, generátor, autopilot, navíc bojová hlavice a křídla. Z Ch-25 pak bylo převzato to podstatné - totiž označení... Modulární koncepce je nejlépe zřejmá na tom, že střela Ch-25M má záměnné hlavice, takže k jádru střely lze připojit tu, která je vhodná pro plněnou bojovou misi.

Střela Ch-25M jako taková se vlastně operačně nepoužívá (respektive nepoužívá se toto označení), k označení se vždy přidává další písmeno, značící typ hlavice. Používá se tedy Ch-25MP (P - passivnoje, tedy pasivní neboli protiradiolokační), Ch-25MT (televizionnaja sistema navedenija, TV navedení), Ch-25ML (lazernoje, laserové navedení) a Ch-25MR (R - radio-povelové navedení).

Vezmeme-li střely ve stejném pořadí, tak Ch-25MP (izdělije 711) používá pasivní hlavice ze střely Ch-27PS (zdroje se trochu liší, v některých je uvedeno, že hlavice Ch-25MP je označena 2VP, možná se jedná o modifikaci/přeznačení 2PG z Ch-27PS) navádějící se na zdroj radarového vyzařování. Ch-25MT má novou hlavici s TV kamerou, Ch-25ML (izdělije 713) laserovou hlavici ze střely Ch-25L, Ch-25MR (izdělije 714) radio-povelový naváděcí systém Delta z Ch-23. Ch-25MR se tak liší od zbylých verzí umístěním naváděcího systému do ocasní části (je zde také stopovka), přední část je pouze aerodynamicky tvarovaný kryt. Nevýhodou této varianty je, že nosič musí nést patřičné řídící vybavení, obvykle v podvěsném kontejneru, protože novější stroje ho standardně nemají. Pozdějšími verzemi jsou infra-červeně naváděná Ch-25MTP a protiradarová Ch-25MPU s novou zdokonalenou hlavicí oproti starší variantě.

Nosiči těchto střel mohou být i helikoptéry, uvádí se například Kamov Ka-50.

Konfigurace Ch-25M - čtyři kachní plošky na přídi rozmístěné do kříže s úhlem 90 stupňů mezi ploškami, horní plošky jsou o 45 stupňů odkloněny od vertikály, spodní od horizontály. Na zádi střely jsou čtyři křídla, umístěná stejným způsobem jako kachní plošky, mezi křídly má střela po obou stranách výstupní trysky motoru (na každé straně jednu v horizontální rovině). Zadní část za křídly tvoří válec. Náběžné hrany kachních plošek i křídel jsou šípové, ocasní křídla mají výrazně větší šíp a zaoblenou náběžnou hranu, kachní plošky mají rovnou náběžnou hranu, ale podobný tvar). Od Ch-27 se střely odlišují jiným tvarem naváděcí hlavice (kromě Ch-25MP) a trochu jiným (oblejším) koncovým kuželem.

Ch-25MR má zašpičatěný radom, laserová Ch-25ML má radom kónický s okénkem na (oblé) špici pro laserové čidlo (hlavici 24N1), podobně tvarovanou špičku má TV naváděná Ch-25MT, která má nejdelší naváděcí hlavici (v porovnání s Ch-25MR a Ch-25ML). Protiradarová Ch-25MP je prakticky shodná s předchozí Ch-27PS (včetně destabilizačních plošek na hlavici před řídícími ploškami). Pouze Ch-25MR se od Ch-27PS (a ostatních Ch-25M) liší ještě uspořádáním ocasní části, ve které je umístěn systém Delta pro přijímání naváděcích informací z nosiče. Ch-25MR lze tak identifikovat zezadu podle čtvercové přijímací antény řídícího radarového signálu z nosiče a podle stopovky pod zadním kuželem.

Střely z rodiny Ch-25M jsou neseny na závěsnících APU-68UM, APU-68UM2, APU-68UM3 a dalších odvozených variantách. K první veřejné prezentaci došlo v roce 1992 na MosAeroShow-92, podobně jako u Ch-23, Ch-25 a Ch-27.

Parametr Ch-25 Ch-25MP Ch-25ML Ch-25MR Ch-25MT
Kódové označení AS-10 Karen AS-10 Karen AS-10 Karen AS-10 Karen AS-10 Karen
Zařazení do služby 1975 1977 1976 1975 1976
Délka (m) 3.57 4.353 3.88 3.88 4.04
Rozpětí (m) 0.785 0.785 0.785 0.785 0.785
Průměr trupu (m) 0.275 0.275 0.275 0.275 0.275
Hmotnost (kg) 320 310 300 320 300
Hmotnost hlavice (kg) 136 90 90 140 90
Dosah (km) 7 60 20 10 20
Výška vypuštění (m) 500-4000 - - - -
Podmínky vypuštění přímý let nebo 10-30 stupňů sestup přímý let nebo sestup nebo stoupání
Rychlost (m/s, km/h) 700 (2520) 700 (2520) 700 (2520) 700 (2520) 650 (2340)
Pohonná jednotka PRD-228 PRD-276
Nosič MiG-27M, MiG-27K, Su-17M2, Su-24M, Su-25 MiG-27M, MiG-29K, Su-17M, Su-24M, Ka-50

Tab. 2  Parametry Ch-25, Ch-25MP, Ch-25ML, Ch-25MR, Ch-25MT

Seriál

  1. Řízené střely OKB Zvezda
  2. Řízené střely OKB Zvezda
  3. Řízené střely OKB Zvezda

Podobné články

Další články autora

Autor : Tomáš Berka / Snake 🕔17.04.2005 📕5.908

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře