Václav Cukr

Autor : Michal Rak 🕔09.03.2005 📕17.961

Narodil se 16. 10. 1915 v Praze, mládí ale prožil v Českém Těšíně. V roce 1932 dobrovolně vstoupil do Školy pro odborný dorost letectva ve VLU v Prostějově. Ukončil ji v roce 1934 a do okupace, která ho zastihla u 86. těžké bombardovací letky, sloužil jako pilot u pozorovacích, stíhacích a bombardovacích letek. Z vlasti uprchl v nákladním vlaku v noci 13. 6. 1939. Dostal se tak do Polska, ale vzápětí odplouvá do Francie. Zde prodělal přeškolení v Chartres a 8. 3. 1940 odchází k GC II/3 na frontu.

Skupina GC II/3 byla v té době vyzbrojena stíhačkami Morane MS. 406 a prováděla hlídky nad frontou. Již 20. 4. 1940 dosáhl Cukr svého prvního sestřelu. Šest Moranů tehdy odstartovalo proti hlášenému průzkumníkovi nad francouzsko-belgickou hranicí. Piloti narazili na Heinkel He 111H-2 od jednotky Stab/KG 1 a těžce ho poškodili. Zasažený letoun začal prchat nad Belgii, kde na něj zaútočila trojice Gladiatorů od letky 1/I/2 a nad Nizozemím byl Heinkel několikrát zasažen protiletadlovou palbou. Stroj havaroval v Bunde nedaleko Maastrichtu a osádka byla internována.

Podobně však dopadl i Václav Cukr. Ten se při pronásledování dostal až nad Belgii a zde mu začal vynechávat motor. Nakonec musel nouzově přistát na poli nedaleko belgického města Phillipevile. Také Cukr skončil v internaci, pro změnu belgické. Ovšem, když Německo zahájilo 10. 5. 1940 tažení proti Belgii, byl propuštěn a vrátil se k jednotce, která se mezitím přezbrojila na nejlepší francouzskou stíhačku Dewoitine D.520.

Další své vítězství tak mohl ohlásit až 22. 5. 1940, kdy se jednotka zúčastnila volného stíhání. Asi v 17.00 narazili piloti poblíž Arrasu na velkou skupinu střemhlavých bombardérů Junkers Ju 87 Stuka od I.(St.)/186(T) a zuřivě na ně zaútočili. Po přistání pak hlásili osm Stuk a dva Hs 126 sestřelené. Cukr dostal jednu Stuku sám a jeden Henschel ve spolupráci s dalším Čechem, K. Körberem. Němci ale přišli jen o tři Ju 87 a jeden Hs 126. Francouzi přišli o dvě D.520 sestřelené a dalších šest stíhačů muselo nouzově přistát pro nedostatek paliva. Jedním z nich byl i Cukr, kterého pak málem zastřelili francouzští vojáci.

Dva dny nato dosáhl dalšího vítězství. Piloti měli doprovázet bombardéry Martin 167F a Douglas DB-7 při jejich útoku na kolony wehrmachtu. Cestou formace narazila na skupinu bombardovacích Do 17 krytých stíhacími Bf 110. Cukr se společně se třemi Francouzi prostřílel až k bombardérům a jeden z nich společně poslali v plamenech k zemi. Také německý střelec měl ale dobrou mušku a Cukr musel opět nouzově přistát. K jednotce se vrátil až druhého dne ráno.

Po návratu k jednotce se opět zapojil do bojů. Ovšem během letu v mracích se ztratil své letce a dostal se do boje s dvanácti Messerschmitty Bf 110 a jeho život opět visel na vlásku. Nakonec se mu podařilo vyváznout, ale domů si přivezl 127 zásahů z kulometu a dva z kanónu.

Dne 26. 5. 1940 měl ale konečně více štěstí. Během volného stíhání piloti narazili na trojici Do 17 a Cukr jednoho z nich ve spolupráci s M. Loiem sestřelil.

Dne 7. 6. 1940 dosáhl Cukr ojedinělého vítězství v dějinách čs. letectva. Podařilo se mu totiž sestřelit pozorovací balón, slavnou „jitrnici“. Devět stíhaček odstartovalo ráno k podpoře francouzských bombardérů a kolem 10.45 narazil Cukrův roj nedaleko od Mollien-Vidame na již zmíněnou jitrnici. Po několika útocích se balón zřítil hořící k zemi.

Navečer téhož dne startovali piloti GC II/3 znovu. Jihovýchodně od Roye piloti narazili na skupinu asi čtyřiceti Heinkelů He 111 a ihned na ni zaútočili. Cukr s M. Codetem zaútočili na jeden bombardér a zapálili mu oba motory. Heinkel havaroval 3 km od Bray. Vzápětí se ale Cukr stal terčem útoku tří stodevítek. Cukrovi se ale podařilo jeden Bf 109 vymanévrovat a krátkou dávkou ho sestřelil. Poté se v pořádku vrátil na základnu.

Následujícího dne se dostal Cukr opět do boje se známými Stukami. Letouny tentokrát patřily do jednotky I./StG 2 „Immelman“ a Cukr se dostal do přestřelky s jedním bombardérem. Německý střelec měl ale velmi dobrou mušku, podařilo se mu zasáhnout motor Dewoitiny, jedna střela roztříštila kabinu a svezla se pilotovi po lebce. Cukr proto přidal plyn, za neustále střelby proletěl nepřátelskou formací a nouzově přistál v poli poblíž Vailly. S posledními zbytky sil se vyškrábal z letounu   a skryl se před právě projíždějícími Němci. Po hodině se naštěstí objevili francouzští vojáci a odvezli ho do nemocnice.

Aniž o tom věděl, podařilo se Cukrovi sestřelit jednu ze Stuk. Bylo to pro něj tak poslední, osmé vítězství. Ve Francii nalétal Cukr celkem 45 operačních hodin.


Letoun Dewoitine D.520C.1 (No61, „Červená 27“), 4. Escadrille, GC II/3, stroj na kterém létal i Václav Cukr. (Autor: Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek)

Po prohrané bitvě o Francii se Cukr přes Gibraltar přesunul do Anglie. Dne 6. 8. 1940 byl přidělen k 310. čs. stíhací peruti. Jednotka ale měla nadbytek pilotů a Cukr byl poslán k 6. OTU, aby se přeškolil na Hurricany. Poté se zúčastnil bitvy o Británii a to v řadách 43. (10. 9.-28. 9. 1940) a 253. (28. 9. 1940-7. 3. 1941) perutě RAF.

Dne 23. 9. 1940  byl opět sestřelen a ozvalo se zranění z Francie. Kolem tohoto incidentu je ale několik nejasností. Většinou je udáváno, že byl v té době členem 253. perutě. Ale k 253. peruti měl nastoupit až o pět dní později. Navíc britské prameny neudávají pro zmíněný den u 253. perutě (ani u 43.) žádnou bojovou ztrátu.

Stále častěji se ale u něj začalo ozývat zranění z Francie a tak musel zanechat aktivní služby. Od 13. 5. 1941 sloužil jako instruktor u 52. OTU a od 1. 1. 1943  působil jako zalétávací pilot u 20. MU.

Datum 4. 7. 1943 však znamenal definitivní konec jeho letecké kariéry. Toho dne odstartoval z letiště Aston Down k testovacímu letu na letounu Mustang Mk.I AG489. Kolem půl dvanácté ale nedaleko Brinniscombe do jeho stroje vrazil Spitfire Mk.II P7918 od 52. OTU a oba letouny se zřítily. Cukr sice ze svého letounu vyskočil, ale Mustang již klesl do tak malé výšky(80-100 m), že se mu zcela neotevřel padák. Tvrdý dopad sice trochu zbrzdila koruna stromu, přesto utrpěl velmi těžká zranění. Celkem 15 zlomenin, např. páteře, chodidel, žeber. Byl okamžitě odvezen do nemocnice RAF ve Wroughtonu, ale lékaři mu již nedávali moc šancí na přežití. Cukr nakonec všechny překvapil a přežil, i když se ze svých zranění zotavoval až do konce války. Z nemocnice byl propuštěn v roce 1946 a jako invalida se již k létání nevrátil.

Po válce působil jako tajemník Svazu letců, ale po roce 1948 musel odejít do druhého exilu. Zde se podílel na organizování zpravodajské služby a řídil pobočku v Curychu a od roku 1955 v Hamburku. V roce 1957 byla ale Czechoslovak Intelligence Office zrušena. Cukr pak emigroval na Nový Zéland, kde žil pod jménem Vicky Eric Cooper. Zde také 24. 10. 1989 zemřel.

Za svou bojovou činnost byl dvakrát vyznamenán Čs. válečným křížem, Čs. medailí Za chrabrost, Čs. medailí Za zásluhy I. st., francouzskými Croix de Guerre s pěti palmami a třemi zlatými hvězdami, Médaille Militaire, řád Légion ďHonnueur  ( ve stupni Chevalier) a britskými Defence Medal či War Medal.

DATUM ČAS JEDNOTKA TYP PROTIVNÍK MÍSTO
20.4.1940 11.40 GC II/3 MS-406 1/6 He 111 H Maubeuge-Maastricht
22.5.1940 17.10 GC II/3 D-520 ½ Hs 126 JV Arrasu
17.10 GC II/3 D-520 Ju 87 B JV Arrasu
24.5.1940 13.50 GC II/3 D-520 ¼ Do 17 5 km V Aulnoye
26.5.1940 19.45 GC II/3 D-520 ½ Do 17 JV Picquigny
7.6.1940 18.50 GC II/3 D-520 ½ He 111 3 km JZ Bray
18.55 GC II/3 D-520 Bf 109 E Harbonniéres
8.6.1940 15.00 GC II/3 D-520 Ju 87 R Valily-sur-Aisne

Celkem: 3+5-0-0 vítězství

Foreman J.: Fighter Comand war diaries, part 1, Air Research Publication, Walton-on-Thames, 2002
Franks N.: RAF Fighter Comand Losses of the Second World War, volume 1, Midland Publishing, Leicester, 2000
Rajlich, J.: Esa na obloze, NV, Praha 1995
Rajlich, J.: Na nebi sladké Francie, 1. a 2. část, Ares, Praha 1998
Rajlich, J.: Na nebi hrdého Albionu, 1.část, Ares, Praha 1999
Rajlich, J.: Na nebi hrdého Albionu, 7.část, Svět křídel, Cheb 2004
Autor : Michal Rak 🕔09.03.2005 📕17.961

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře