major Iwori Sakai

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔23.12.2004 📕8.053

Iwori Sakai jeden s nejstarších operačních stíhacích pilotů WWII, jeho největší zásluhou v armádním letectvu v tomto období byl jeho příspěvek jako instruktora a zkušebního pilota. Narodil se v prefektuře Gifu v roce 1909 a původně prodělal výcvik jako civilní pilot v Tokorozawě. V roce 1928 se stal jako poddůstojník příslušníkem záloh armádního letectva.

Sakai plnil svou vojenskou službu nejprve v Koreji a poté v Šantungu v Číně. Vrátil se do Japonska a stal se asistentem instruktora na letecké škole Akeno. Vstoupil na Armádní akademii v roce 1932, kterou ukončil následujícího roku vyřazen v hodnosti podporučíka (Hiko Šoji).

Když vypukla válka v Číně v červenci 1937, Japonská vojska a letectvo postupovala do severní části země. Sakai prodělal křest ohněm 11. března 1938 při útoku na Sian a přesně o dva týdny později sestřelil svého prvního protivníka – I-15. 10. dubna, sestřelil tři další a jednoho dalšího 20. května.

Když vypukl incident u Nomonchanu v květnu 1939, kapitán Sakai (Hiko Taji) létal v 2. Čutai 64. Sentai a když její velící důstojník kapitán Anzai padl 1. září stal se jejím novým velitelem.

Jak konflikt pokračoval, japonské ztráty začali narůstat. Sakai: „Denně jsem létal čtyři až šest misí a byl jsem tak unaven, že jsem měl problémy na konci dne přistát se svým letounem. Nepřátelské stroje vypadaly jako černý mrak a naše ztráty byly velmi těžké.“ Sakaiův rekord byl sedm vzletů proti nepříteli v jednom dni a z jedné se vrátil se 50 průstřely ve své stíhačce.

Po skončení bojů u Nomonchanu byl kap. Sakai přeložen do Soulu v Koreji, kde trénoval své muže podle Sakaiovy metody, taktikou používanou později americkými a britskými stíhači. V červenci 1941 se vrátil do letecké školy Akeno kde vyučoval mnoho budoucích es japonského armádního letectva, včetně maj. Johei Hikokiho.

V březnu 1942 Sakai obdržel hodnost majora (Hiko Šosa) a zapojil se to zkoušení nové stíhačky Ki-61 Hien (Tony). Prohlásil tento stroj druhou nejlepší stíhačkou armádního letectva, oproti standartnímu Ki-43 (Oskar), od roku 1943 do konce války – rezervoval označení pro nejlepší armádní stíhačku pro Ki-84 Hajate (Frank). Když B-29 začaly s nájezdy na domovské ostrovy, velel ve vzdušné obraně a bojoval proti Superpevnostem. Ke konci války se podílel na zkušebních letech Ki-100 Gošikisen a ač byl jejími schopnosti uchvácen, přišla příliš pozdě než aby to na výsledku války mohlo něco změnit.

Na konci války čítalo osobní skóre maj. Sakaie 15 vzdušných vítězství (vše sovětské stroje) a nalétal přes 5000 letových hodina na 50 různých typech.

Pramen:
Aces of the Rising Sun 1937-1945
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔23.12.2004 📕8.053

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře