Odhalení památníku

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔01.12.2004 📕6.147

11. listopad je ve světě oslavován jako Den válečných veteránů. Je to příležitost k různým vzpomínkovým akcím a setkáním. Letos, kromě tradičního pietního aktu na vrchu Vítkově byl u příležitosti tohoto významného dne odhalen na pražském Vítězném náměstí v Dejvicích památník československých letců a vojáků, kteří za 2. světové války položili své životy v bojích za svobodu Československa a demokracii na bojištích po celém světě...

O odhalení pomníku v Dejvicích před Generálním štábem AČR jsme se dozvěděli až teprve před týdnem na schůzi v Legii. Přesto jsme neváhali a v rámci možností operativně pozměnili plány, i když to pro některé z nás znamenalo sem tam nějaké to remcání rodinných příslušníků a zanedbávání rodinných a rodičovských povinností. Taková sláva za to prostě stojí...

Jistou výhodou pro mě bylo, jestli to tedy lze za výhodu považovat, že jsem se ráno po noční službě na Puento Negro i nadále zdržoval v Matičce stověžaté. Vyřídil jsem si některé nutné záležitosti (počůčko a tak...) a nemusel se kodrcat vlakem a modlit se, aby tento neměl zpoždění. I tak jsem měl ale poměrně namále. Nějak jsem si pořád říkal, že mám docela dost času a nakonec vyrazil ze Žižkova kolem čtvrt na jednu. Cestu do Dejvic jsem sice za nějakých těch 35 minut stihl, kolem budoucího památníku se však již tísnily davy a nebylo tudíž doslova kam plivnout. Natož pak vyrazit za někým ze známých veteránů, pokecat a udělat nějaké fotky. Holt, kdo pozdě pozdě, sám sobě sám...

Než ceremoniál začal, trošku jsem se prošel a přeci jen něco málo nafotil. Naštěstí to v tom drobném zmatku těsně před začátkem bylo ještě víceméně možné. Navíc jsem díky tomu narazil i na Bigglesse a Lehouna. Když se však přiblížila minuta "M", přesunuli jsme se do prostoru nalevo od zahaleného monumentu, bychom posléze mohli v klidu nasávat atmosféru pietního aktu a slavnostního odhalení...

Úderem první hodiny odpolední zadul trubač do svého nástroje a zahájil slavnost. O úvodní slovo se postaral pan plukovník Palička z Československé obce legionářské. Vzpomněl zejména na hrdinství a zásluhy Čechoslováků v době druhé světové války. Vyjádřil radost nad tím, že i po šedesáti letech, které uplynuly od krvavého válečného běsnění, najde se stále spousta lidí, jevící zájem a snahu o udržení tradic a slávy našeho národa. Též poděkoval autorům a sponzorům, díky kterým byl památník vybudován, poděkoval i všem, kteří jeho vybudování podpořili a umožnili důstojné uctění památky hrdinů, kteří padli v bojích druhé světové války ve jménu demokracie, svobody a míru, odstranění nacismu a fašismu a obnovy naší republiky. Po přednesení projevu pak došlo k samotnému pietnímu aktu...

Nyní však musím drobek odbočit. Rád bych totiž pro ilustraci a představu alespoň zhruba popsal vybudovaný památník. Na prostranství před budovou "Genštábu", kde dříve býval obyčejný asfaltový chodník, byla vybudována plocha z žulových desek. Na několika místech jsou tyto nahrazeny mramorovými, pod nimiž jsou vyhloubeny jakési minikrypty, sloužící k uložení uren s prstí, nasbíranou na místech po celém světě, kde příslušníci československých zahraničních jednotek bojovali a pokládali své životy. Tyto uložiště jsou pojmenovány podle oněch oblastí, ze kterých byla prsť přivezena. Tedy "Polsko 1939 - Demblin, Tarnopol", Polsko 1944-1945 - Dukla, Jaslo, Slezsko", Francie 1940 - stíhací letectvo, Gien", "Francie 1944-1945 - Dunkerque", "Velká Británie 1940-1945 - Letectvo" (Brookwood, East Wretham), "Velká Británie 1941-1945 - Výsadky do vlasti" (krypta kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze), "Střední východ 1941-1942 - Aleppo, Haifa", "Severní Afrika 1941-1943 - Tobrúk", "SSSR 1941-1944 - Sokolovo, Jachnovština, Kyjev, Bílá Cerekev, Žaškov, Rovno". Nad prostranstvím se tyčí železný monument nazvaný "Oheň a meč", na němž jsou jména bojišť taktéž zaznamenána...

Ukládání uren na určená místa se kromě vojáků čestné stráže účastnila i celá řada vysokých činitelů, počínaje vojenskými přidělenci Francie, Velké Británie, Ruska a Ukrajiny, přes starostu Městské části Praha 6 Chalupu, primátora Béma, náčelníka generálního štábu Štefku, ministra obrany Kühnla (skutečně člověk na svém místě... ), pány Pitharta a Zaorálka až po Staníka Grosse. Poté následovala minuta ticha a slavnostní odhalení památníku. Pan plukovník Palička zatahal za šňůry, a prostěradlo, pod kterým byl železný monument schovaný, se svezlo za potlesku zúčastněných k zemi...

Jak už to tak při takovýchto aktech bývá, následovaly slavnostní proslovy a zdravice. Bylo jich skutečně přehršel. Povídání pana Klause, které v jeho nepřítomnosti přečetl jeho mluvčí, jsem, nutno přiznat, neposlouchal. Vychloubačné a arogantní žvásty tohoto pána mě vskutku nezajímají. Ostatní bych víceméně shrnul do několika základních bodů. Výše jmenovaní pánové pozdravili přítomné a poděkovali jim za účast. Vyjádřili úctu a hlubokou poklonu všem veteránům, ať už přítomným, nebo těm, kteří se na nás koukali již jen odněkud shora, poděkovali jim za jejich statečnost a hrdinství. Velice mile nás překvapil Staník Grossů, neboť jako jediný se odhodlal nečíst nějaký asistenty připravený projev, ale hovořil přímo "z hlavy". Kromě vyjádření díků a úcty pak hlavně požádal přítomné veterány, aby se i nadále snažili předávat své zážitky a zkušenosti dalším generacím, neboť je to jediný způsob, jak zachovat jejich odkaz a činy živé. Nerad bych, aby si snad někdo myslel, že fandím sociálním demokratům, ale musím s čistým svědomím říci, že tímto proslovem, naprosto nepřipraveným, stoupnul velice Staník v mých očích. Tentokrát to totiž viditelně myslel upřímně, politika stranou...

Na závěr bylo všem přítomným umožněno volně si prohlédnout nově otevřený památník, nafotit, pohovořit s přítomnými veterány a tak podobně. Já měl už od prvopočátku v plánu odchytit si pana generála Fajtla a požádat ho o autogram. Ne že bych od něj ještě žádný neměl, minimálně tak pět už jich bude, žádný však není na fotografii, kde se panu generálovi na krku houpe čerstvě propůjčený Řád bílého lva. Měl jsem onu fotku vícekrát, mohl jsem tudíž jednu panu generálovi i věnovat. Měl toho všeho po dvouhodinovém ceremoniálu viditelně dost a potřeboval si odpočinout, minimálně dvakrát zavrávoral, že jsme ho museli s jeho milou paní podepřít. Přesto však darovaná fotografie vyloudila na jeho unavené tváři úsměv a udělala mu radost...

Dnešní setkání a pietní akt byly skutečně důstojným připomenutím zásluh našich předků, kteří neměli to štěstí navrátit se vítězně do vlasti. Jen lze těžko pochopit chování několika kolemjdoucích sparťanských fanoušků (možná by neškodilo označení "dobytků"...), skandujících při proslovech svá připitomělá "bojová" hesla, stejně tak jako dosti hlučný radio-vůz, kroužící kolem náměstí a vytrubující neméně stupidní předvolební bojová hesla ODS. Některé věci se zkrátka nikdy nepodaří změnit. Lidská blbost je věčná...

"Čechoslováci! Hodina Vašeho osvobození přijde!..."
(Winston Spencer Churchill)

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔01.12.2004 📕6.147

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře