Vývoj římského republikánského zřízení (5)

Autor : Radim Kapavík / kapa 🕔16.11.2004 📕13.186

Období nepokojů (444 - 367 př.n.l.)

Skutečnost je taková, že systém římské státní správy (popsaný v článku Vývoj římského republikánského zřízení - Raná republika) na přelomu 5. a 4. století př.n.l. v praxi příliš nefungoval. Už roku 444 př.n.l. byli namísto konsulů zvoleni do čela státu tři vojenští tribunové s konsulskou pravomocí. Později téhož roku se úřadu vzdali a byli nahrazeni regulérními konsuly (připomeňme si, že následujícího roku, tedy roku 443 př.n.l., došlo k ustanovení úřadu censora). Vzhledem k tomu, že vojenskými tribuny mohli být i plebejové, se zdá, že ustanovení tribunů bylo dočasným řešením vnitřní krize. Roku 438 př.n.l. po něm však Římané sáhli znovu, tentokrát celoročně, a od roku 434 př.n.l., kdy se úřadu opět ujímá namísto konsulů trojice tribunů, až do roku 367 př.n.l. je zvolení regulérních konsulů spíše výjimkou (celkem v 51 případech byli namísto konsulů zvoleni vojenští tribunové). Roku 426 př.n.l. jsou - po zjevně neúspěšném pokusu vrátit se zpět k systému dvojice konsulů - zvoleni hned čtyři vojenští tribunové, mezi léty 406 a 368 př.n.l. se pak počet volených tribunů ustálil na šesti (dvakrát jich však bylo zvoleno hned osm najednou). V průběhu celého tohoto období se navíc často objevuje jmenování diktátorů.

To vše svědčí o velkém vnitřním napětí a pravděpodobných sociálních nepokojích. K tomu je třeba připočítat vnější problémy - především rozhodující období boje o ovládnutí střední Itálie mezi Římem, Etrusky, Aequi a Latinskou Ligou. Navíc roku 390 (případně 387) př.n.l. byl Řím dobyt a zpustošen Galy, kteří se znenadání prohnali severní Itálií a nezastavilo je ani skvělé římské vojsko (po zaplacení horentního výkupného Galové ze zničeného Říma odtáhli). Město bylo přebudováno, nicméně vnitřní problémy přetrvaly - vyvrcholily mezi lety 375 a 371 př.n.l., kdy v Římě zavládla pravděpodobně skutečná anarchie (nebyli dokonce voleni vůbec žádní úředníci!). Volání plebejů po podílu na moci - zesílené ještě strádáním, které přetrpěli během galského vpádu - se stalo ještě silnějším v důsledku toho, že bohatší patricijové, kteří za své výsadní postavení platili daleko větším poměrným zastoupením v armádě, nutně museli během předchozích válek utrpět značné ztráty.

Vnitřní boj o moc byl dlouhý a vyčerpávající (na plebejské straně byla zřejmě hojně využívána pravomoc tribuna lidu). Rozuzlení přišlo roku 367 př.n.l. v podobě Lex Liciniae Sextiae (Římané své zákony nazývali zpravidla podle jména jejich předkladatele). Tento zákon splňoval většinu nejodvážnějších plebejských požadavků - kromě agrární reformy měnil radikálně mocenskou rovnováhu ve státě. Nejen že byl konsulský úřad zpřístupněn plebejům, ale bylo navíc přímo stanoveno, že jeden z konsulů musí být plebej. Plebejům byl zpřístupněn i úřad diktátora (první plebejský diktátor byl jmenován roku 356 př.n.l., první plebejský magister equitum už v roce 368 př.n.l.) a censora (první plebejský censor se úřadu chopil roku 351 př.n.l.). Patricijové se následně pokusili svou moc opět posílit - když (stále roku 367 př.n.l.) plebejští aedilové spravující město odmítli uspořádat jisté slavnosti v podobě, v jaké je žádal senát, tento jednoduše reagoval vytvořením úřadu tzv. kurulského aedila. Dvojice kurulských aedilů byla volena do comitia tributa, avšak přístup k tomuto úřadu byl omezen pouze na patricije (stejně jako „obyčejným" aedilem se mohl stát pouze plebej). Kurulští aedilové byli formálně nadřazeni plebejským - tento stav však nebylo možno za nových okolností udržet a během jediného roku (první kurulský aedil z řad plebejů se úřadu chopil roku 304 př.n.l.) byl přístup do tohoto úřadu umožněn i plebejům. Kurulský aedil se stal vrchním dohlížitelem na veřejný pořádek ve městě, podléhaly mu "pořádkové složky" i vigilové (hasiči). Všichni čtyři aedilové od tohoto okamžiku tvoří kolegium spravující město.

Od roku 366 př.n.l. existuje v římské republice nový významný úředník - jde zjevně o další a tentokrát o něco úspěšnější pokus patricijů znovu získat větší moc nad státními záležitostmi. Vzniká úřad, který je pojmenován podle původního titulu nejvyššího úředníka republiky - praetor. V nové podobě je však praetor podřízen konsulům, avšak nadřazen quaestorům. Praetor přebírá moc soudní a stává se druhým úředníkem, kterému přísluší imperium (a doprovod tvořený šesticí liktorů), i když konsul je mu i v oblasti soudnictví nadřazen. Bylo již nemožné omezit přístup k tomuto úřadu pouze na patricije, ale bylo rozhodnuto, že praetora bude volit comitia centuriata, na kterém se plebejové mohli jen těžko prosadit. První plebejský praetor byl tak zvolen až roku 337 př.n.l. Hlavním úkolem praetora bylo zastupovat v Římě konsuly v době jejich nepřítomnosti během zahraničních válek, které Římané vedli čím dál častěji a v čím dál větší vzdálenosti od svého města. Praetor byl původně volen pouze jeden ročně a měl titul praetor urbanus (městský praetor). Jeho pravomoci byly omezeny na město Řím a jeho hlavní starostí byly soudní spory mezi římskými občany.

Rok 367 př.n.l. tak představoval mezník ve vývoji správy římské republiky. Vzniká cursus honorum, kariérní dráha politika, tvořená třemi úřady - quaestor, praetor, konsul. Předpokládalo se, že každý kandidát na vyšší úřad prošel úřady předchozími, přičemž mezi zvolením do jednotlivých úřadů musely uplynout nejméně dva roky. Pravděpodobně též od zmiňovaného roku 367 př.n.l. bylo stanoveno, snad na základě předchozí tradice, že muž zvolený quaestorem (teoreticky též praetorem či konsulem) bude při nejbližší příležitosti zapsán do senátu (senát měl 300 členů, i když tento počet možná nebyl dodržován úplně striktně, a kandidát musel vyčkat, až se pro něho najde místo; kromě toho musel vyčkat, až budou úřadovat censoři). A jelikož všechny tyto úřady už byly přístupné i plebejům, otevírá se tímto plebejům i senát (oficiální oslovení shromážděného senátu zní nyní patres conscripti, otcové [a] zapsaní; původně se používalo pouze oslovení patres - otcové, členové starobylých patricijských rodů; druhá část názvu odkazuje na praktický akt přijetí senátora, jehož jméno bylo censorem zapsáno do tzv. album senatorum). Roku 300 př.n.l. pak bylo plebejům umožněno zastávat i nejvyšší náboženské funkce. Ve 3. století př.n.l. už byly rozdíly mezi plebeji a patriciji prakticky smazány. Někteří plebejové získávají také bohatství a moc a vzniká nová vládnoucí vrstva složená z bohatých rodů jak patricijského, tak i plebejského původu nazývaná nobilita.

Autor : Radim Kapavík / kapa 🕔16.11.2004 📕13.186

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře