Lord Louis Francis Albert Victor Nicholas Mountbatten

Autor : Martin Kaltoun (MART.in) / MART.in 🕔12.10.2004 📕20.578

Narodil se 25. června 1900 jako Louis Francis Albert Victor Nicholas Battenberg ve Windsoru. Budoucí lord Mountbatten byl vždy svými blízkými a přáteli nazýván „Dickie“. V jeho žilách kolovala krev mnoha královských rodin. S princem Louisem of Battenberg, německým aristokratem, jeho otcem a princeznou Alicí, dcerou velkovévody Louise IV. of Hesse a vnučkou královny Velké Británie Victorie, jeho matkou, byl Mountbatten spřízněn s britskou královskou rodinou, Nicholasem II., ruským carem, Alfonsem XIII., španělským králem, Ferdinandem I., rumunským králem, Gustavem IV., švédským králem, Konstantinem I., řeckým králem a Haakonem VII., norským králem. Avšak jeho věrnost patřila, stejně jako u jeho otce, absolutně Anglii.

Následoval svého otce a staršího bratra a vstoupil roku 1913 do Royal Navy. Studoval na Královské námořní akademii. Když vypukla 1. světová válka, sloužil ve výcviku v Osborne. Jeho otce v tu dobu navzdory jeho schopnostem, služebním záznamům a profesionalismu, silně protiněmecké veřejné mínění dohnalo k rezignaci na post prvního lorda námořnictva, profesionálního velitele britského námořnictva. Přes hluboký smutek a šok ze zvratu událostí pokračoval ve službě u Royal Navy, rozhodnutý „ospravedlnit sebe sama skutečnou výkonností v každém aspektu své práce“. Jak se válka vyvíjela, rodina dokonce změnila jméno na bližší „windsorské“ angličtině. A tak se Battenbergové stali v roce 1917 Mountbatteny.

18. července 1922 se oženil ve Westminsteru s Edwinou Cynthia Annette Ashleyovou, dcerou Wilfrida Ashleye, barona Mount Temple. Měli spolu dvě děti Patricii (1924) a Pamelu (1929). Lady Mountbattenová měla údajně vztah s indickým premiérem Jawaharlal Nehruem a americkým hercem Pulem Robesonem. Mountbatten pro své zaneprázdnění přesto zůstal Edwin věrný až do její smrti v Jesseltonu v Severním Borneu 21. února 1960.

Po mnoha různých postech byl na začátku 2. světové války ustanoven do velení 5. flotily torpédoborců, na palubě HMS Kelly v hodnosti kapitána. Na Kelly získal svoji pověst odvážného, rázného a šťastného muže. V bojích o Krétu v roce 1942 přežil torpédový útok, který vážně poškodil jeho loď a nálet střemhlavého bombardéru v dalším souboji, který nakonec jeho loď potopil. Při útoku zahynula polovina posádky. Tato událost byla volně ztvárněna ve filmu In Which We Serve. V roce 1941 byl dosazen ministerským předsedou Winstonem Churchillem do čela Velitelství kombinovaných operací. Odtud pracoval na podpoře spolupráce mezi jednotlivými složkami ozbrojených sil, ještě v době byl tento koncept neznámý a odmítaný. Plánoval výsadky Commandos do okupované Evropy, aby udržel bojovný duch v obležené Anglii a k provokaci nepřítele a jeho udržení v nejistotě z obavy z nečekaných útoků. Jednou z nejodvážnějších operací, na kterou dohlížel, byl útok na St. Nazaire, kde torpédoborec Campbeltdown, naložený výbušninami, narazil do vrat obrovského přístavního suchého doku. S Američany, kteří vstoupili do války, on a generál George C. Marschal vytvořili první integrované Spojenecké velitelství v roce 1942. Dohlížel také na nešťastný výsadek u Dieppe, kde téměř 70% z 5 000 vyloděných vojáků bylo zabito, zraněno nebo zajato. Zkušenosti z této lekce, jako potřeba bombardování potlačující nepřátelský odpor a mobilních přístavních zařízení, byly velmi důležité při plánování invaze do Normandie při dni D.

V roce 1943 byl poslán k převzetí velení v jihovýchodní Asii, kde mnoho britských vojáků mělo pocit, že jsou velením v Londýně a domácím obyvatelstvem opomíjeni. Mountbatten podnikl rozsáhlou cestu po tropech a veškerou svou energii a šarm použil k pozvednutí jejich morálky. Formuloval politiku Morálky, Monzunu a Malárie. Problém morálky byl vyřešen úspěchy v Arakanu a Imphálu, kde byl rozdrcen mýtus o japonské neporazitelnosti. Britské síly, zásobované ze vzduchu, se držely proti taktice pronikání a obklíčení Japonců. Mountbatten trval, proti všem tradičním názorům, že boj musí pokračovat i přes hrozné podmínky během pět měsíců trvajícího období monzunu, aby se Japonci nemohli vzpamatovat z porážky u Imphálu. K potlačení malárie a ostatních tropických chorob zřídil lékařské oddělení, kde výzkumníci pracovali v blízké součinnosti s lékařskými důstojníky se zkušenostmi z polních podmínek a poměr nemocných 120 na každou bojovou ztrátu v roce 1943 byl snížen na 10:1 v roce 1945. Podpořen tímto vývojem, generál Slim vytlačil Japonce z Barmy po vítězstvích v Meiktile a Mandalay a nakonec vylodění v Rangúnu v květnu 1945.

Na Postdamské konferenci v červenci 1945 byl jeden z mála zasvěcených do chystaného použití atomové bomby.

Po válce dohlížel na přechod z armádní na civilní administrativu v jihovýchodní Asii. Věřil, že západ mohl spolupracovat s asijskými nacionalisty. Cítil, že principy národnostního sebeurčení v Atlantické chartě by měly být respektovány a dodržovány jak v Barmě, tak Malajsku. Jako poslední místokrál Indie se snažil přispět k hladkému předání britské správy do rukou Indie a Pákistánu.

Mountbatten se vrátil k námořnictvu a sloužil ve Středomoří v letech 1948-54. V letech 1955-59 byl prvním lordem námořnictva. Roku 1959 byl ustanoven velitelem štábu obrany a dohlížel na integraci ministerstva války, ministerstva letectva a admirality do jednotného ministerstva obrany. Velmi se angažoval v atomové politice, zvláště ve stavbě první britské nukleární ponorky HMS Dreadnought, třebaže měl obavy z možného vyhlazení lidstva. Také se zajímal o celkovou britskou obranu v Malajsii a Singapuru v období konfrontace s Indonésií v letech 1962-66 a byl přesvědčen, že to bylo vyřešeno lehce, efektivně a s malými ztrátami na životech.

Roku 1965 odešel do výslužby, po více než půlstoletí aktivní služby, ale stále zůstával na očích veřejnosti. Následné vláda nechala toho „starého válečného koně“, aby se angažoval v úlohách jako například zprávy o vězeňských reformách a o diplomatické návštěvy. Těšil se z královských obřadních povinností, jakým bylo i jeho jmenování plukovníkem Life Guards a osobní A. D. C. královny Elizabeth II. Roku 1979 byl zavražděn Irskou republikánskou armádou. Stalo se tak v době, kdy se svou rodinou trávil prázdniny na jeho hradě v hrabství Sligo na severozápadě Irska. Byl zabit bombou uloženou agentem IRA na jeho loď Shadow V. Dne 27. srpna se nalodil a krátce po té byla loď rozmetána výbuchem. Mountbatten byl výbuchem vymrštěn z lodi. Blízko se zdržující rybáři ho sice vytáhli z vody, ale krátce na to podlehl vážným zraněním. Při výbuchu zahynul také jeho čtrnáctiletý vnuk, tchyně jeho nejstarší dcery a místní chlapec. Ostatní členové rodiny byli při výbuchu vážně zraněni. Devět dní na to, 5. září, byl slavnostně pohřben v Romseyském opatství poblíž sídla jeho rodiny.

Po jeho smrti převzala jeho tituly jeho dcera Patricia. To bylo umožněno díky listině, tzv. „Letters patent“, v němž navrhl přenesení titulů na ženskou rodovou linii, jelikož neměl mužské potomky.

Obdržené britské a koloniální řády a vyznamenání:

1920 MVO
1922 KCVO
1937 GCVO
1941.01.01 DSO
1943.09.21 CB
1943 KJSt.J
1945.04.10 KCB
1946 Sword of Honour and Freedom of City of London
1946.12.03 KG
1947.03.24 GCSI
1947.03.24 GCIE
1947 Privy Councillor
1954 Freedom of City of Edinburgh
1955.06.09 GCB
1961 Freedom of Paimpol
1965.07.16 OM

Obdržená cizí vyznamenání:

Grand Cross of the Order of Louis of Hesse
1922 The Order of the Rising Sun, fourth class, Japan
1922 The Order of the Nile, fourth class, Egypt
1922 Grand Cross of the Order of Isabella Catolica, Spain
1924 Grand Cross of the Order of the Crown, Roumania
1937 Grand Cross of the Order of the Star, Roumania
1942.04.28 Greek Military Cross, Crete
1943 Legion of Merit, United States of America
1945.10.09 Distinguished Service Medal, United States of America
1945.04.10 Special Grand Cordon of the Cloud and Banner, China
1946 The Order of the White Elephant, Siam
1946 Grand Cross of the Most Refulgent Order of the Star, Nepal
1946 Grand Cross of the Legion of Honour, France
1946.11.05 Grand Cross of the Order of George I, Greece
1948.01.13 Grand Cross of the Order of the Lion, Netherlands
1951 Grand Cross of the Military Order of Aviz, Portugal
1952 The Order of Seraphim, Sweden
1956 Agga Maha Thiri Thuddhamma, Burma
1962 Grand Cross of the Order of Dannebrog, Denmark
1965 Grand Cross of the Order of the Seal of Solomon, Ethiopia
1972 The Most Esteemed Family Order, Brunei

Použité prameny:
1) http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/2WWmountbatten.htm
2) http://en.wikipedia.org/wiki/Earl_Mountbatten
3) http://en.wikipedia.org/wiki/Louis_Mountbatten,_1st_Earl_Mountbatten_of_Burma
4) http://www.britishempire.co.uk/biography/mountbatten.htm
5) http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/
6) http://www.hindu.com/thehindu/mag/2003/10/12/stories/2003101200190300.htm
7) http://www.encyclopedia.com/html/M/MountbtnL1.asp
8) http://banglapedia.search.com.bd/HT/M_0337.htm
Autor : Martin Kaltoun (MART.in) / MART.in 🕔12.10.2004 📕20.578

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře