General der Panzertruppe Lemelsen

Autor : Melkor 🕔30.07.2004 📕11.315


Joachim Hermann August Lemelsen

JMÉNO: Joachim Hermann August Lemelsen

HODNOST: General der Panzertruppe

Osobní údaje

DATUM NAROZENÍ: 26.září 1888

MÍSTO NAROZENÍ: BBBerlín

DATUM SMRTI: 30.březen 1954

MÍSTO SMRTI: Göttingen/dolní Sasko

NÁRODNOST: Německá

NÁBOŽENSTVÍ: evangelík

ZAMĚSTNÁNÍ: voják z povolání

PŘÍBUZNÍ:

Rodiče: Major a.D. Max Lemelsen (matčino křestní a dívčí jméno je nečitelné ve služebním záznamu)

Povýšení:

Fahnenjunker: 1.červenec 1907

Fähnrich: 21.leden 1908

Leutnant: 19.listopad 1908

Oberleutnant: 24.prosinec 1914

Hauptmann: 18.srpen 1916

Major: 1.červen 1927

Oberstleutnant: 1.listopad 1931

Oberst: 1.duben 1934

Generalmajor: 1.duben 1937

Generalleutnant: 1.duben 1939

General der Artillerie: 1.srpen 1940

Přejmenován na General der Panzertruppe: 4.červen 1941

Velení/přidělení:

Velikonoce 1898-Velikonoce 1900: Školní docházka na střední školu v Gleiwitzu

Velikonoce 1900-Velikonoce 1907: Školní docházka na vévodské gymnázium v Blankenburgu, kde odmaturoval

1.červenec 1907: Vstoupil do armády jako Fahnenjunker do pluku polního dělostřelectva č.40

1.říjen 1911-21.listopad 1912: Odvelen do střelecké školy dělostřelectva v Jüterbogu

3.říjen 1912-29.červenec 1913: Odvelen do vojenského tělesného institutu v Berlíně

26.březen 1914: Pobočník II.praporu pluku polního dělostřelectva č.40

6.březen 1915: Přeložen do pluku pěšího dělostřelectva č.104, jmenován plukovním pobočníkem

14.září 1916: Odvelen do štábu 52.pěší divize jako Ordonnanzoffizier

20.září 1916: Přeložen do štábu 52.pěší divize

26.únor 1917: Přeložen do generálního štábu v Oberkommando der Küstenverteidigung

neboli Vrchní velení pobřežní obrany (Generaloberst Josias von Heeringen)

2.květen 1917: zatímco si podržel svojí předchozí pozici, byl přeložen do generálního štábu 21.pěší divize

26.červenec 1917-26.srpen 1917: Odvelen do pěšího pluku č.87 jako velitel praporu

23.říjen 1917-19.listopad 1917: Odvelen do 4.kursu generálního štábu v Sedanu

20.listopad 1917: Přeložen do generálního štábu VI.rezervního sboru

27.leden 1918: Přeložen do armádního generálního štáb

6.září 1918: Přidělen k oddělení speciálních úkolů na hlavní velení pro speciální úkoly č.18

20.prosinec 1918: Návrat k pluku polního dělostřelectva č.40 a zástupce ve velení 6.baterie

26.únor 1919: Jmenován velitelem 3.dobrovolnické baterie pluku polního dělostřelectva č.40

12.květen 1919: Přeložen s 3.dobrovolnickou baterií pluku polního dělostřelectva č.40 do Halberstadtu

1.říjen 1919: Přeložen do pěšího pluku Reichswehru č.7 brigády Reichswehru č.4 a zástupce ve velení kulometné roty II.praporu

27.říjen 1919: Zástupce ve velení 7.pěší dělostřelecké baterie dělostřeleckého pluku Reichswehru č.4 brigády Reichswehru č.4. (Zúčastnila se potlačení komunistického povstání v Quedlinburgu, 20.března 1920, a v Halle, 22.březen 1920-2.duben 1920)

6.duben 1920: Přeložen do generálního štábu v brigádě Reichswehru č.4 (Zúčastnila se obsazení Tangermünde, 7.-9.duben 1920)

1.leden 1921: Přeložen do 4.dělostřeleckého pluku jako důstojník ve 3.baterii

20.květen 1921-12.červenec 1921: Odvelen do dělostřeleckého střeleckého kursu

5.srpen 1921: Přeložen do štábu II.praporu 4.dělostřeleckého pluku

1.duben 1922: Přeložen do generálního štábu 1.divize

1.říjen 1923: Velitel 8.baterie 1.(pruského) dělostřeleckého pluku

1.duben 1927: Přeložen do štábu I.praporu 1.(pruského) dělostřeleckého pluku a odvelen do dělostřelecké školy v Jüterbogu

1.říjen 1929: Velitel 1.baterie 1.(pruského) dělostřeleckého pluku

1.říjen 1930: Odvelen do štábu skupinového velitelství č.1 v uniformě vedoucího štábního důstojníka

1.říjen 1931: Velitel III.praporu 5.dělostřeleckého pluku

1.říjen 1933: Velitel kursu v dělostřelecké škole v Jüterbogu

1.říjen 1934: Velitel dělostřeleckého pluku Jüterbog

1.duben 1935: Velitel pěchotní školy, přejmenována na Dražďanskou válečnou školu 1.května 1935

1.březen 1938: Velitel 29.(motorizované) pěší divize. (Jako velitel následoval Generala der Infanterie Gustava von Wietersheima, Lemelsen velel své divizi během obsazení Sudet o sedm měsíců později. Divize přešla rakousko-české hranice 8.října 1938 a utábořila se v oblasti Břeclavi a Mikulova, předtím, než obdržela rozkazy, podle kterých se měla vrátit do domovských kasáren o týden později. V březnu 1939, po rozmístění ve Slezsku, pomáhala Lemelsenova divize také při obsazení Čech a Moravy, kde se po přechodu přes oblast ubytovala v Havlíčkově Brodě. V září 1939 se divize zúčastnila invaze do Polska, během které pomáhala obklíčit a zničit sedm polských divizí v Radomské kapse. Po přeložení na západ byla divize přidělena k tankové skupině Kleist a účastnila se invaze do Francie v květnu 1940. Lemelsenova divize postupovala za rzchle pronikajícími tankovými hroty a 20.května dosáhla řeky Sommy, kde stanovila obrannou linii. O 8 dní později přenechal Lemelsen velení divize Generalmajoru Willibaldu Freiherr von Langermann und Erlencamp, když byl jmenován velitelem 5.tankové divize.

28.květen 1940: Velitel 5.tankové divize. (Poté co vystřídal Generalleutnanta Maxe von Hartlieb genannt Walsporn. Lemelsen převzal velení v době, kdy byla divize zapojená do akce proti francouzsko-britské armádě v kapse u Dunkerque (belgická armáda se vzdala v den, kdy Lemelsen převzal velení). Po účasti ve zničení obklíčení a zajmutí asi 50 000 Francouzů z francouzské 1.armády mezi Armenticres a Lille 31.května 1940, byla 5.tanková divize stažena z oblasti Dunkerque, aby si odpočinula a připravila se na druhou fázi bitvy o Francii. Jako součást XV.(motorizovaného) armádního sboru, kterému velel General der Infanterie Hermann Hoth vyrazila 5.tanková divize 5.června 1940. Po překročení Sommy dobyla divize Rouen a postupovala na Brest v době, kdy byl vyhlášen klid zbraní 25.července 1940. Lemelsen předal velení Generalmajoru Gustavu Fehnovi, aby převzal velení nově zformovaného motorizovaného sboru.)

25.listopad 1940: Velitel XXXXVII.(motorizovaného) armádního sboru, změněn na XXXXVII.tankový sbor 21.června 1942. (22.června 1941 se Lemelsenův sbor zúčastnil invaze do Sovětského svazu jako součást tankové skupiny č.2 pod velením Generalobersta Heinze Guderiana ve skupině armád Střed. Lemelsen rychle dokázal, že je schopným velitelem sboru. Během léta 1941 vedl své jednotky během přechodu Dněpru, dobytí Smolenska a v gigantických obkličovacích bitvách u Kyjeva a Brjanska. Během operace Tajfun postupovaly Guderianovy síly z jihu, přičemž se pokoušely obklíčit hlavní město. Lemelsenův sbor dobyl Michajlov na východním břehu řeky Don, ale uváznul kvůli extrémnímu chladu a silným sibiřským jendotkám, které přijížděly na frontu. 6.prosince 1941 zahájili Rusové první ze série protiofenzív, které zatlačily Němce od Moskvy až k linii Ržev-Gžatsk-Orel-Kursk (linie Königsberg). Od 6.června do 4.července 1942 vedl XXXXVII.tankový sbor operaci Ptačí zpěv I a II proti partyzánským základnám mezi řekami Bolva a Děsna. Lemelsenův sbor dále bojoval pod 2.tankovou armádou v obranných operacích v oblasti Brjanska po zbytek roku 1942 i v následujícím roce. V červenci 1943 se Lemelsenův sbor zúčastnil operace Zitadelle (citadela), kde byl jako jeden ze tří tankových sborů přidělen 9. armádě pod velením Generalobersta Waltera Modela. Německá ofenzíva měla za cíl zničení ruského výběžku u Kurska. Po útupu během ruské protiofenzívy byl XXXXVII.tankový sbor v září 1943 přeložen ke skupině armád Jih. Během služby pod 8.armádou Generala der Infanterie Otto Wöhlerse zažil Lemelsenův sbor těžké boje během ústupu k Dněpru. Po ústupu na západní břeh Dněpru blízko Kremenčugu přenechal Lemelsen velení sboru 5.listopadu 1943 Generalovi der Panzertruppe Erhardu Rausovi.)

15.-22.říjen 1943: General der Panzertruppe Heinrich Eberbach byl zástupce v dočasném velení XXXXVII.tankového sboru během tohoto období.

5.listopad 1943: Přeložen jako záloha do armádního vrchního velení a zároveň zástupce ve velení 10.armády v Itálii. (Lemelsen se poprvé dostal na post velitele armády, když Generaloberst Heinrich-Gottfried von Vietinghoff genannt Scheel, stálý vrchní velitel 10.armády odjel na zdravotní dovolenou. (Generalfeldmarschall Albert Kesselring, vrchní velitel-Jih, osobně převzal velení 10.armády na 44 hodin až do Lemelsenova příjezdu.) Pod velením von Vietinghoffa 10.armáda dokončila ústup do Bernhardovy a Gustavovy linie, kde se zachytila na řekách Garigliano a Rapido. Ačkoliv byl donucen v prosinci přenechat území na Jaderském pobřeží britské 8.armádě a u San Pietra americké 5.armádě, Lemelsen úspěšně bránil celou šíři italského poloostrova během jeho velení. Spojenecký plán, okamžité dobytí Říma byl prozatím zmařen.

31.prosinec 1943: Záloha armádního vrchního velení (Generaloberst von Vietinghoff genannt Scheel se opět ujal velení 10.armády), přidělen do generálního štábu velícího zástupce IX.armádního sboru a velitel Wehrkreisu IX, Kassel

5.březen 1944: Zástupce ve velení 8.armády na Východní frontě po dobu nepřítomnosti vrchního velení.

10.květen 1944: Zástupce ve velení 1.armády ve Francii. (Velitelství v Bordeaux, 1.armáda okupovala francouzské pobřeží jižně od řeky Loiry ke španělské hranici. Po vystřídání Generalobersta Johannese Blaskowitze vedl Lemelsen armádu do doby než přenechal velení Generalovi der Infanterie Kurtu von der Chevallerie, krátce před spojeneckou invazí do Francie.)

2.červen 1944: Zástupce ve velení 14.armády v Itálii. (Generalfeldmarschall Kesselring byl nespokojen se zacházením Generalobersta Eberharda von Mackensena s 14.armádou, důsledkem bylo, že byl von Mackensem Kesselringem zproštěn velení. Když Lemelsen vystřídal von Mackensena, našel rozbitou 14.armádu v nebezpečném postavení. Po proniknutí Gustavovou linií v Cassinu a průlomu z Anzijského předmostí dobyli Spojenci 4.června 1944 Řím. Lemelsenova 14.armáda ve spojení s přiléhající von Vietinghoffovou 10.armádou uskutečnila obtížný ústup centrální Itálií. V srpnu 1944 obě armády obsadily obranné pozice v gotické a arnoské linii v severních Apeninách.

1.září 1944: Vrchní velitel 14.armády v Itálii

7.září 1944: Generalfeldmarschall Kesselring zamítl navržení na povýšení Lemelsena do hodnosti Generaloberst

15.-19.říjen 1944: Kvůli akutnímu kataru, zánětu nosu a hrtanu byl Lemelsen převezen z fronty k lékařskému ošetření. Během jeho nepřítomnosti převzal General der Panzertruppe Fridolin von Senger und Etterlin, velitel XIV.tankového sboru, dočasné velení 14.armády.

24.říjen 1944: Zástupce ve velení 10.armády v Itálii. (V noci 23.října 1944 utrpěl Generalfeldmarschall Kesselring frakturu lebky, když měl jeho štábní vůz nehodu. Bezprostředně po nehodě podstoupila německá struktura velení úplnou výměnu. Generaloberst von Vietinghoff genannt Scheel převzal funkci vrchního velitele Jihozápad a skupiny armád C během Kesselringovy rekonvalescence. Vietinghoff přenechal velení 10.armády Lemelsenovi zatímco General der Artillerie Heinz Ziegler převzal dočasné velení 14. armády.

17.únor 1945-2.květen 1945: Vrchní velitel 14.armády v Itálii. (Po nahrazení Generala der Infanterie Kurta von Tippelskircha, velel Lemelsen 14.armádě po zbytek války. V dubnu 1945 zahájili Spojenci svoji jarní ofenzívu v Itálii. S LI.horským armádním sborem (General der Artillerie Friedrich-Wilhelm Hauck) a XIV.tankovým sborem (von Senger und Etterlin) pod svým velením bránila Lemelsenova armáda linii od Boloni k údolí Serchio proti americké 5.armádě, které velel Lieutenant General Lucian K. Truscott, proniknutím Lemelsenovou frontou se americkým silám podařil průlom do údolí Pádu a dobytí Boloni. Zástupci poražených sil Osy v Itálii, Generaloberst von Vietinghoff genannt Scheel a SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS Karl Wolff podepsali kapitulaci místních sil v Casertě 29.dubna 1945. V poledne 2.května 1945 všechny síly Osy, které spadaly pod skupinu armád C se vzdaly Spojencům, což ukončilo italské tažení.

10.březen 1945: Zástupce ve velení skupiny armád C v Itálii do příjezdu nově jmenovaného vrchního velitele Generalobersta von Vietinghoffa genannt Scheel z Kurlandska

2.květen 1945-1947: Válečný zajatec v americkém, později britském zajetí. (Po pobytu v zajateckých táborech v Itálii, včetně důstojnického tábora v Rimini, generálové Lemelsen a von Vietinghoff přeloženi do tábora v Afragole v únoru 1946. Den po příjezdu odletěli oba důstojníci spolu s Generalem der Panzertruppe von Senger und Etterlin do Londýna, kde byli podrobeni výslechu v ústředním oblastním zajateckém táboře v Kennsingtonu. P jejich výsleších byli tři generálové přeloženi do speciálního tábora 11 v Bridgendu. V roce 1947 se Lemelsen vrátil do Itálie, kde vypovídal ve prospěch svého dřívějšího velitele, Generalfeldmarschalla Kesselringa, během jeho procesu za válečné zločiny před britským vojenským soudem v Benátkách-Mestre.)

1960: Historie 29.divize, kniha 29.(motorizovaná) pěší divize, 29.Panzergrenadier division byla vydána v Německu pod autorstvím Lemelsena (posmrtně) a Juliuse Schmidta

Dekorace/Vyznamenání:

Rytířský kříž: 27.červenec 1941, General der Panzertruppe, velitel XXXXVII.(motorizovaného) armádního sboru

Dubové ratolesti: 7.září 1943, General der Panzertruppe, velitel XXXXVII.tankového sboru

Německý kříž ve zlatě: 15.červenec 1942 General der Panzertruppe, velitel XXXXVII.tankového sboru

Pruský královský Hohenzollerský rodový řád, Rytířský kříž s Meči: 30.říjen 1918

Pruský Železný kříž, 1.třída (1914): 5.prosinec 1916

Pruský Železný kříž, 2.třída (1914): 21.září 1914

1939 spona k Pruskému Železnému kříži, 1.třída: 30.září 1939

1939 spona k Pruskému Železnému kříži, 2.třída: 21.září 1939

Medaile za zimní tažení v Rusku 1941/1942: 1.srpen 1942

Hamburský hanzovní kříž: 14.duben 1917

Kříž cti pro bojovníky 1914-1918

Vyznamenání za dlouhou službu v ozbrojených silách, 1.třída (25 let-služební kříž): 2.říjen 1936

Vyznamenání za dlouhou službu v ozbrojených silách, 3.třída (12 let-služební medaile): 2.říjen 1936

Pamětní medaile 1.října 1938 se sponou Pražského hradu

Odznak za tankový boj v stříbře: 13.leden 1942

Odznak za zranění-černý: 14.červen 1942

Autor : Melkor 🕔30.07.2004 📕11.315

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře