IV. fáze - kamikaze u Okinawy a v Japonsku

Autor : Fantan 🕔15.06.2004 📕9.777

Kamikaze u Okinawy

Dobytí Iwodžimy znamenalo, že se Američané zcela jistě vylodí na Okinawě, těsně u samotného Japonska. Proto admirál Ugaki, velitel námořního letectva na Kjúšú, požaduje koordinaci leteckých útoků armádního i námořního letectva. Z tohoto spojení vzniká Tokubecu Kogekitai Kikusui, tvořené letouny 3., 5. a 10. Kokutai, doplněné Sentai armádního letectva. Hlavní základnou se stává Kanoja se všemi letišti ležícími na jihu ostrova Kjúšú. Pro oklamání amerických bombardérů jsou po celém ostrově vybudována klamná letiště s maketami japonských letadel. Technické vybavení Kikusui bylo velice rozmanité a tvořila je všechna dosažitelná letadla, bez rozdílu, jsou-li cvičná či transportní, bojová či spojovací. Navíc se začal stale intenzivněji projevovat nedostatek paliva. To znamenalo, ze novým adeptům sebevražedných jednotek bylo dopřáno jen velice málo času, aby se s jednotlivými typy letadel seznámili. Armádním sebevražedným jednotkám velel generál Mijoši. Jeho piloti řádný dodatečný výcvik nepotřebovali, ale bylo jich málo. Taková byla tedy skutečnost ke dni 26. března1945.

Toho dne se vylodily americké invazní síly na ostrovech Keramo, jen několik kilometrů od Okinawy. První kamikaze startují k útoku v poslední březnový den. Přes hustou palbu protiletadlových kanónů a kulometů a útoky amerických stíhačů se jim daří proniknout nad vyloďujícího se nepřítele. První zásah dostává vlajková loď admirála Spruance, těžký křižník CA-35 INDIANAPOLIS. Dopad a následné výbuchy dvou Suisei prorazily do lodi dva velké otvory, které se okamžitě zaplnily plameny. Následovaly vnitřní výbuchy. Loď byla nucena opustit bojiště a odplout na Iwodžimu k opravě. Admirál přemisťuje svoji vlajku na bitevní loď BB-40 NEW MEXICO. Japonský útok ještě poškodil dvě lodě, ale stál ztrátu téměř třiceti letadel.

Přichází ráno prvního dubna. V půl deváté vybíhají na pláž Haguši, ležící mezi letišti Jontan a Kadena, první američtí námořní pěšáci. Boj o Okinawu začíná. Japonsky obranný plán Ten-Go soustředil celkem 4 500 letadel. Jednotky kamikaze měly k dispozici 355 letadel a 344 letadel k doprovodu a průzkumu. První akce Kikusui začíná kolem desáté hodiny dopoledne. Kamikaze přilétají směrem od slunce, což ztěžuje činnost americké protiletadlové obrany. První Reisen dopadá na přední dělovou věž bitevní lodě BB-48 WEST WIRGINIA, ale škody jsou minimální. Další kamikaze zapaluje muniční loď LST/884, zabíjí deset mužů a sedmadvacet jich zraňuje. Pro zajištění bezpečnosti je hořící plavidlo odtaženo dále na moře, aby případný výbuch nepoškodil ostatní lodě. Třetí zásah hlásí útočná transportní loď APA-120 HINSDALE. Přes prudký požár se podařilo loď zachránit, musela však do opravy. Diky soustředěné obraně byla většina kamikaze sestřelena, nebo své cíle minuli.

Téhož dne, kdy se americké jednotky vyloďují na Okinawě, účastní se akcí i britská flotila. Je to vlastně poprvé ve válce v Pacifiku. V rámci uskupení TF-57 hlídkuje jižně od Okinawy a má zabránit případnému japonskému útoku od Tchaj-wanu. A jsou to kamikaze z Tchaj-wanu, kteří na ni také 1. dubna 1945 zaútočí. Útok je velice prudký. Dva japonské letouny dopadají na vlajkovou loď viceadmirála B. Rawlingse, bitevní loď HMS KING GEORGE V. Způsobily vsak poměrně malé poškození, protože britská loď měla velice silné pancéřování. Ocelová paluba také ochraňuje britské letadlové lodě před vážným poškozením, které americkým lodím mohly způsobit japonské sebevražedné letouny. Na letadlové lodě HMS INDOMITABLE a HMS INDEFATIGABLE dopadli dva a na HMS ILLUSTRIOUS jeden kamikaze.

Zatím u Okinawy končí první den bojů. Druhý den se kamikaze objevují opět v půl deváté a útočí z přímého náletu. Jako první narážejí na rychlou transportní loď APD-21 DICKERSON. Nízko letící Toryu shazuje pumu, která dopadá na jedno z vyloďovacích plavidel, sám však nestačí změnit výšku a naplno vrazí do DICKERSONA. Následuje exploze, která ničí kapitánský můstek. Další z pum se uvolňuje a vybuchuje v podpalubí. S ní postupně exploduje munice, kterou loď veze. Aby se zabránilo zničení okolních lodí, byla transportní loď odvlečena k ostrovu Keramo. Tam ji nakonec potopilo několik granátů z torpédoborců. Pro ochranu loďstva a vyloďujících se jednotek přisunují Američané k Okinawě patnáct radarových torpédoborců. Jejich první linie byla v polokruhu asi 75 mil a druhá 35 mil severovýchodně od mysu Bolo, několik mil severně od plaze Haguši. Soustavná hlídková služba znamenala výrazné snížení nebezpečnosti japonských útoků. Proti tomuto prvku americké obrany připravoval Ugaki masové nasazení jednotek kamikaze. Asi po týdnu byla tato akce připravena. Měla se stát součástí celkové ofenzívy, na kterou bylo připraveno 547 námořních a 188 armádních letadel různých typů. Nadšení japonští piloti čekali jen na povel ke startu.

Americký vzdušný průzkum zaznamenal 4. dubna 1945 značné soustředění japonských letadel na základnách na jižní části Kjúšú. Proto dává americké velení svým letadlovým lodím rozkaz, aby tyto základny napadly svými palubními letouny. O dva dny později startuje časně ráno několik stovek amerických palubních bombardérů a stíhačů a napadají jižní Kjúšú. Po svém návratu hlásí, že jsou zničeny více než dvě stovky japonských letadel a ze většina nepřátelských základen je v plamenech. Ve skutečnosti však byly zničeny jen dokonalé makety. Jádro japonského letectva zůstalo nedotčeno a Američané se mají přesvědčit o jeho sile.

Plánovaný útok začíná 6. dubna 1945 ráno, kdy průzkumné Saiuny hlásí americké lodě jižně od ostrova Anami šima. Pro Japonce nastala ideální situace, nebot' Američané byli u Okinawy bez ochrany letadlových lodí. První útočnou vlnu japonských letadel tvoří 195 strojů námořního letectva, z nichž 80 jsou kamikaze. Osm z nich jsou Hamaki s Ohkami. Ochranu má zajistit 107 stíhačů. Druhou vlnu pak tvoří 150 letounů armádního letectva, třicet z nich patří k jednotkám šinfu. Ochranou je pověřeno 80 stíhačů. Zbytek tvoří klasické bombardéry.

Na stanovišti č.2 hlídkuje radarový torpédoborec DD-801 COLHOUN. Na jeho obrazovkách se japonská letadla objevují v 02.30 hod. Torpédoborec zahajuje palbu ze svých pětipalcovek o deset minut později. Jeden z japonských Saiunu shazuje „okno“ a mizí, zatímco druhý, „neviditelný“, shazuje pumu a odlétá. Puma vybuchuje za zádí torpédoborce a nezpůsobuje škodu. Poté nastupuje první skupina jedenácti japonských letadel. Je 07.00 hod a slunce právě vychází. Hamaki vypouštějí svá torpéda směřující k torpédoborci. Ten ale všem uhýbá a torpéda mizí kdesi v oceánu. Jiná skupina japonských letadel se mezitím dostává až ke Kerama rettó, kde kotví především muniční lodě, které zde překládají svůj náklad. Přes palubu transportní lodi APA-196 LOGAN VICTORY jsou přenášeny bedničky se střelivem právě ve chvíli, kdy její posádka zjišťuje blížící se Japonce. V poplachu letí bedny do moře a loď začíná urychleně vytahovat kotvu, aby se dostala na volné moře a mohla manévrovat. Stejně reagují i ostatní lodě, navíc zahajují palbu ze svých kanónů a kulometů. Střelby se účastní i posádka LOGAN VICTORY. Náhle zjišťuje, ze asi dvě míle od ní se objevil za jedním z malých ostrůvků japonský letoun a přibližuje se klikatým letem těsně nad hladinou. Všimli si jej i na APA-111 HOBBS VICTORY a APA-205 HALAULA VICTORY a zahájili proti němu palbu. Japonec palbu opětuje ze svých palubních kanónů. Jeho střelba zabíjí na LOGAN VICTORY čtrnáct mužů a deset námořníků zraňuje. Navíc jsou zde zasaženy i bedny s munici, která začíná vybuchovat. Na lodi vzniká požár a rychle se šíří. Na vodu dopadají záchranné vory, vzniká panika, že loď vyletí do povětří. Ta se ale potápí až pozdě odpoledne, aniž by explodovala.

K HALAULA VICTORY míří japonská Hamaki. Loď prudce mění směr a nízko letící letoun v otáčce „zakopává“ o mořskou hladinu a mizí pod ní. Mezitím se některým lodím daří uchýlit se do Kerama rettó, kde je již připravena protiletecká obrana. Dvě japonská letadla se přiblížila až k ostrovu. Jedno bylo okamžitě sestřeleno a druhý letoun byl viditelně zasazen, protože byl vidět kouř, náhle však změnil směr a z výšky asi deseti metrů dopadl na pravobok rychle plující HOBBS VICTORY. Jeho výbuch přivedl k explozi převáženou munici. Hasící čluny bojují plné čtyři hodiny s prudkým ohněm. Nakonec však přichází poslední exploze a z lodi zbývají jen plující trosky.

Okolo poledne hlídkující COLHOUN slyší, že Japonci útočí na TF-58. Obsluha jeho radaru však žádné japonské uskupení nezachycuje a je jí to proto nepochopitelné. Skupiny japonských letadel ve směru od Kjúšú zachycuje teprve ve 12.19 hod. Byly to malé skupiny - asi po šesti letounech - neustále snižující letovou výšku. Tentýž obraz má na svých obrazovkách na stanovišti č. 1 radarový torpédoborec DD-529 BUSH. Vedle skupin letěly i samostatné letouny. První zaznamenává sám velitel lodi, R. E. Westholm. Je to Tenzan, letící opravdu v minimální výšce a mířící přímo na torpédoborec. Všechny hlavně lodi na něj soustředily palbu. Když byl asi 1 500 metru od lodi, provádí loď prudký obrat doprava. Japonský kamikaze změnu zaznamenal a mění také směr svého letu. Je 15.15 hod, když obrovskou explozí otevírá na pravoboku veliký otvor. Jeho torpédo, utržené ze závěsu, vybuchuje ve strojovně. To má katastrofální následky. Výbuch vytrhává pětisetkilogramové kusy strojů a vrhá je rozervanou palubou ven. Po krátkém letu dopadají těžké kusy na pravou stranu velitelského můstku. Pri výbuchu jsou zabiti všichni okolostojící, jsou zničeny vnitřní galerie, obvaziště a další pomocné místnosti. Hořící lodi připlouvá na pomoc COLHOUN. Hustý dým však láká i další japonská letadla. Šest se jich vrhá na rychle plující torpédoborec, přestože jsou pronásledována americkými stíhačkami. COLHOUN, jedoucí maximální rychlostí 35 uzlů, navázal radiový styk s touto skupinou stíhacích letadel a požádal je o ochranu. Američané sice přilétají a začínají s Japonci souboj, ale nakonec musí odletět, protože nemají dostatek paliva a nábojů.

Asi v 16.00 hod. vidí posádka COLHOUNU hořící BUSH, který zahalen dýmem stojí na hladině nakloněn na pravobok. Zaznamenává však i patnáct japonských letadel kroužících nad ním jako dravci. K hořící lodi připlouvá transportní LCS/L/-64, manévruje kolem něj a snaží se pomoci posádce. V 17.00 hod. se jeden kamikaze rozhodl přerušit kroužení a spouští se na COLHOUNA. Loď však rychle křižuje, takže uvolněná japonská puma dopadá neškodně vedle ní. Střemhlavý útok zahajuje Val, při hladině letí Reisen. Ten jako první dostává zásah od pětipalcovky a rozpadá se v trosky. Pilot střemhlavého Valu se roztříštil asi padesát metrů za lodí. Zcela nepozorován se však k pravoboku přibližuje jiný Reisen a dopadá na palubu, kterou zalévá hořícím benzinem. Jeho puma proniká do strojovny, kde exploduje. Výbuch proráží pod hladinou otvor ve velikosti zhruba čtverečního metru. V 17.30 zasahuje BUSHE další kamikaze a rozšiřuje požáry v podpalubí.

Zatímco BUSH viditelně končí, ke COLHOUNU se blíží Reisen se dvěma Valy. Jeden útočí zprava, druhý zleva, třetí míří na střed lodi. Dělostřelci na torpédoborci mají plné ruce práce. Jeden Val dopadá asi 200 metru za lodí, druhý je zřejmě zasažen a leti neřízen přímo do moře. Reisen však dopadá přesně a proráží loď pod čárou ponoru. Otvor je dva metry dlouhý a 1,2 metru široký. Tři kamikaze se vraceji nad COLHOUN. Jeho dělostřelba je již řízena ručně. Sestřeluje jeden Reisen, který útočil z pravoboku. Zleva letící Val míří na dělostřeleckou věž c.3, která jej zapaluje. Hořící letoun se řítí téměř podle lodi do moře. Jeho puma vybuchuje a vytváří velký otvor pod čárou ponoru. Další z útočících Reisenů letí proti přídi BUSHE. Těsně před lodí provádí krátkou stoupavou zatáčku a dopadá do podpalubí. Po jeho explozi BUSH definitivně mizí pod hladinou. COLHOUN přežil BUSHE asi o tři hodiny. Pak se i on položil na bok a potopil.

Zatímco se naplňoval osud obou torpédoborců, dostávají se kamikaze k pláži Haguši. Tam však na ně čekala smrtící stěna protiletadlové obrany. Někteří proto utočí na lodě plující na pomoc zasaženým plavidlům. Byly mezi nimi minonosky DMS-22 EMMONS a DMS-21 RODMAN. Obě lodě byly napadeny třemi kamikaze. Jeden Val dopadá na pravou stranu paluby RODMANA, druhý mizí v moři. Třetí Reisen, vypouští pumu, která vybuchuje vedle dopadnuvšího Vala a sám vlétá do vzniklého otvoru. Tedy útok přímo ukázkový.. Zbylé kamikaze se daří rozprášit anebo sestřelit hlídkujícím Corsairům a Hellcatům.

Asi po půldruhé hodině se přibližuje další skupina kamikaze. Tvoří ji pětasedmdesát letadel armádního letectva. Jedno z nich sestřelil ještě před útokem americký Corsair. Na EMMONS dopadl dvoumotorový Suisei a exploze mu utrhla téměř celou záď. Jeden Hajabuza dopadá a vybuchuje přímo v kapitánově kabině, další ničí řídící centrum lodi. Věž s pětipalcovým kanónem je zničena dalším Suisei a konečně pátý útočník exploduje na přídi, pod čárou ponoru. Minonoska je v jednom plameni, který ještě povzbuzují výbuchy munice a paliva. Ránu z milosti zasazuje plavidlu šestý kamikaze. Ten letí těsně pri hladině a naráží na příď lodi. Po následném výbuchu se loď překlápí a rychle mizí pod hladinou. Zůstává na ní jedenašedesát námořníků.

Mezitím se podařilo RODMANU doplout na Kerama rettó k nouzové opravě. Na japonském útoku, který pokračoval již osmou hodinu, bylo vidět, že mnozí z pilotů jsou zcela nezkušení a doplácejí na neznalost pravidel vzdušného boje. Celkem stál tento útok japonské velení 248 letadel. Na Kjúšú se vrací asi tucet doprovodných stíhačů a jedna Hamaki, kterou zachránily před sestřelením blízké mraky. Tento gigantický japonský útok, ale především hromadné nasazení jednotek kamikaze, Američany psychicky zaskočil. Panický strach z dalšího útoku zasáhl prakticky každého, kdo se operaci u Okinawy zúčastnil.

Druhý japonský útok přišel následujícího dne, tedy 7. dubna 1945. Byl značně slabší, neboť ztráty z předešlého dne byly citelné. K Okinawě se tentokrát blížilo 114 letadel. Bylo již pozdní odpoledne a ve vzduchu bylo několik desítek amerických stíhaček, které měly za úkol zničit jakékoliv japonské uskupení. Přes jejich snahu se několika Japoncům podařilo zaútočit. Na letadlové lodi CV-19 HANCOCK vybuchuje jeden Suisei a exploze zabíjí v podpalubí okamžitě padesát osob, požáry dalších čtyřicet. Oheň se nakonec daří uhasit, ale letadlová loď musí na Ulithi do opravy. Suisei spolu s jedním Hajabuzou vybuchují na bitevní lodi BB-46 MARYLAND. Bitevník hoří několik hodin a nakonec musí také do opravy, neboť není schopen dalšího boje. Další vážné poškození má doprovodná letadlová loď CVL-30 SAN JACINTO a dva moderní torpédoborce DD-700 HAYNSWORTH a DD-746 TAUSSIG. Celkem je poškozeno asi dvacet lodí. Japonci ztrácejí plnou stovku letadel

Je nesporné, že tyto dvoudenní boje přinesly Japonsku cenná vítězství. Jednotky kamikaze dokázaly potopit pět lodí a čtyřiatřiceti způsobily poškození různého stupně. Ale cena, kterou museli zaplatit, nebyla nijak zanedbatelná, neboť ztratili 350 letadel. A tak má Ugaki s postavením dalších útočných skupin problémy. Bere letadla a piloty, kde může. Nakonec je schopen vyslat 12. dubna 1945 proti americké flotile dalších 350 letadel. Stovka z nich patří námořnímu letectvu, šedesát letectvu armádnímu. Dále je v sestavě i deset Hamaki s Ohkami a 150 doprovodných stíhačů.

Kíkusui 2 začíná svůj útok. Hlavním úkolem je ničit výsadková plavidla na pláži Haguši. Japonské uskupeni zachycuje na radarovém stanovišti torpédoborec DD-793 CASSIN YOUNG a o něco později i DD-734 PURDY. Krátce na to rozhazují japonská letadla „okna“. Američané „oslepli“. Třicet kamikaze první skupiny zaútočilo na CASSIN YOUNG. Torpédoborec je zasažen Valem, který se trefil přesně nad skladiště nábojů. Následuje výbuch a požár, takže loď musí urychleně na Kerama rettó k opravě. Krátce po poledni se k Okinawě přiblížilo jádro útoku sebevražedných jednotek - 200 letadel různého složení. Jeden Suisei vybuchuje na letadlové lodi CV-6 ENTERPRISE, kterou prakticky vyřazuje z akce, neboť zasahuje její řídící centrum. Za obrovského výbuchu se potápí výsadková LCS/L/-33. Zásah dostává vlajková loď BB-43 TENNESSEE, která předtím sestřelila tři z útočících letadel. První kamikaze dopadá na velitelský můstek, další rozbíjí věž se čtyřicítkovými kanóny. Dvanáct dělostřelců je okamžitě zabito a dalších 176 námořníků zraněno. Američtí piloti se činí. Major Hapsen od letky námořní pěchoty Wolf Pack sestřeluje během několika minut Reisen, Tenzan a Soki. Dalším úspěšným střelcem je poručík Callaghan, který během pěti minut sestřeluje tři z útočících japonských letadel. Přesto ale Japonci útočí dál. Poškozeny jsou bitevní lodě BB-63 MISSOURI, BB-40 NEW MEXICO a BB-42 IDAHO. Silný požár způsobili dva kamikaze na lehkém křižníku CL-95 OAKLAND. Celkem třináct torpédoborců, tři minolovky a dalších pět plavidel bylo poškozeno, z čehož některé musely do větší opravy. Zatím na radarovém stanovišti č.14 zjišťuje torpédoborec DD-733 MANNERT LABELE, že se blíží Hamaki a střemhlavé Valy. Zahajuje okamžitě palbu a letadla rozpouštějí sestavu. Torpédoborec přivolává na pomoc stíhačky, neboť se na jeho radarech objevují další tři skupiny japonských letadel. Asi za patnáct minut je první z nich na dostřel torpédoborce. První jeho zásah dostává útočící Suisei. Mezitím se těsně při hladině přibližují tři Reiseny. Dva z nich se daří sestřelit, ale třetí zasahuje americkou loď tak nešťastně, že je téměř zničena strojovna.

Nakonec se daříri uhasit požár a opravit polovinu agregátů ve strojovně. Chybi však devadesát zabitých námořníků a lékaři ošetřují pětatřicet zraněných, převážně popálených mužů. Již se zdálo, že japonský útok končí, když na boku torpédoborce vybuchuje Ohka pilotovaná dvaadvacetiletým poručíkem Saburo Dohim. Přiblížil se nepozorován k lodi a jeho zásah přinesl americkému torpédoborci zkázu. Rozlomil se a obe poloviny zmizely v několika minutách pod hladinou. Tím získal jedno prvenství: byl prvním plavidlem, které potopila raketová Ohka. Protože se blížil soumrak, japonská letadla zmizela v nastalé tmě. Třista jich vsak bylo ztraceno. Američané povolávají urychleně posily a rozšiřují hlídkovou činnost jak na moři, tak i ve vzduchu.

Japonská letadla se objevují i 8. dubna 1945. Jsou ale zahnána a značná část sestřelena. Američané chtějí skoncovat s japonským nebezpečím, a tak TF-53 po dva dny útočí na japonské letecké základny na Kjúšú. Ničí však pouze pětapadesát letadel, a jednotky kamikaze zůstaly zcela nedotčeny. Proto může Ugaki připravit další útok uskupení Kíkusui 3. Tvoří jej čtyřicet bombardovacích dvoumotorových Ginga a šest Hamaki s Ohkami. Ochranu jim zajišťuje osmdesát Reisenů a Šindenů. Uskupení startuje 16. dubna 1945. Skupinu zachycuje na radarovém stanovišti č.1 hlídkující torpédoborec DD-724 LAFFEY, na něhož se během pár minut řítí první kamikaze. Celkem jich američtí dělostřelci sestřelují šest. Teprve sedmý a osmý kamikaze, přilétající těsně nad hladinou, jsou úspěšní. Dopadají na dělostřeleckou věž ve středu paluby a jejich pumy vybuchující uvnitř trupu zapaluji palivové nádrže a sklady pomocného materiálu. Spouštějí se další kamikaze. LAFFEY ale dále střílí a míří přesně, takže čtyři z nich končí v moři. To již také přilétají Corsairy a pomáhají lodi v obraně. Jako poslední je osobně kapitánem lodi, Frederic Julian Bectonem pěchotním kulometem sestřelen Hajabuza.

Na stanoviště č.14, kde hlídkuje torpédoborec DD-477 PRINGLE, současně útočí tři Valy. Jeden je sice zničen, ale zbývající dva přinášejí zkázu. Jejich pumy vybuchují uvnitř lodi, která se během pěti minut potápí. Zachraňuje se 258 mužů, sto námořníků bylo usmrceno. Dva zásahy dostava od kamikaze i letadlová lod“ CV-11 INTREPID. Japonci při odletu zanechávají šest amerických lodí poškozených. Útoky v následujících deseti dnech provádějí pouze jednotlivé letouny. Je při nich poškozeno dvanáct plavidel a potopena minolovka AM-65 SWALLOW s transportní lodí LCS-15. Američané však očekávají další mohutný útok.

Těsně před západem slunce 27. dubna 1945 přilétá 115 letadel. Padesát z nich patří armádnímu letectvu. Ve zběsilém útoku je potopen torpédoborec DD-476 HUTCHINS a nákladní loď APA-441 CANADA VICTORRY. Hlavní útok Kikusui 4 přichází druhý den. Účastní se jej 120 letadel námořního a 45 letadel armádního letectva. Devětapadesát z nich je určeno k provedení sebevražedných útoků. Útoku se účastní čtyři Hamaki s Ohkami. Japonci přiletěli krátce před soumrakem. Zoufalá zběsilost útoku má minimální výsledky. Necelá desítka lodi je lehce poškozena. Jedinou obětí je nemocniční loď AH-6 COMFORT, zasažená jedním kamikaze krátce po soumraku. Neochránil ji ani podle předpisu ženevské konvence výrazně osvětlený červený kříž. Byl to důležitý okamžik, který změnil myšlení Američanů a vrátil jim přesvědčení o vlastní síle. Poslední dubnový útok kamikaze proběhl 29.4.1945. Jen několika letounům se podařilo proniknout americkou obranou. Zasáhly torpédoborce DD-555 HAGGARD a DD-531 HAZELWOOD a dvě minolovky. Celkem stály dubnové útoky Japonce dvě stovky letadel.

Když americké jednotky prorážejí těžce opevněná postavení Japonců v horském terénu u Šuri, rozhodují generálové Ušidžima a Čó o generálním útoku. Měl začít 4. května 1945. Letecký útok proti letišti Jontan, který měl tuto ofenzívu podpořit, začal o den dříve. Dvanáct armádních bombardérů Micubiši Ki-24, patřících k 6. Sentai, startovalo z letiště Kadena na Kjúšú. Američané byli připraveni a jejich stíhačky, naváděné torpédoborci vybavenými radarem, japonské bombardéry rozprášily a většinu jich sestřelily. Proto také tyto torpédoborce byly následujícího dne prvními cíli útoku uskupení Kikusui 5.

Ze zakladen Kanoja a Formosa startuje šestaosmdesát letounů námořního letectva a sedmatřicet letounů armádního letectva spolu se sedmi Hamaki, nesoucími Ohky. Skupiny námořního letectva vedli poručíci Akiro Horie a Kacumi Murakami. Cílem jejich útoku bylo postavení č.10, kde hlídkoval torpédoborec DD 803 LITTLE. Zaútočil Murakami svými Valy. Tři se podařilo Američanům sestřelit. Čtvrtý letoun ale obranou proniká a dopadá na třetí nástavbu, kterou proráží. Jeho puma vybuchuje v podpalubí a přivádí k explozi třetí a čtvrtý kotel. Tento výbuch utrhl palubu lodi a ta se během dvanácti minut potápí s třiceti mrtvými muži. Tentýž den útočí u Okinawy na raketovou výsadkovou loď LSM/R/-195 jeden Susei. Při jeho dopadu explodují instalované rakety, které loď zcela zničí. Obdivuhodnou odolnost prokázala posádka minolovky DM-34 AARON Ward. Postupně na ni dopadlo deset kamikaze a přesto posádka loď zachránila a dovezla do opravy. Různá poškození má dalších deset lodí.

Krátce po půlnoci 4. května 1945 útočí šedesát bombardérů na postavení americké 10. armády. Útok byl velice nepřesný, takže způsobil jen velice málo škod, Ráno nastupuje koordinovaný útok pozemních a leteckých sil Japonska. Prvními cíli japonských letců jsou znovu torpédoborce s radary. Na hlídkovém stanovišti č.12 je napaden torpédoborec DD 522 LUCE. Během tří minut dopadá na jeho palubu Hajabuza a na záď Reisen. Výbuchy, doprovázené prudkým požárem, se rychle šíří po celé lodi. Během deseti minut vybuchují kotle a nádrže paliva. Torpédoborec se naklání a pomalu se propadá pod hladinu.

Dalším napadeným je torpédoborec DD 560 MORRISON na stanovišti č.11. Přestože se posádce a jednomu z hlídkujících Corsairů daří sestřelit po jednom z útočících Japonců, dopadají na loď současně dva Reiseny. Jejich výbuch splývá s výbuchem jednoho z kotlů. Střed lodi se mění ve změť železa a lidských těl. Snahy zbytku posádky o záchranu lodi maří náraz plovákového Ajči, nesoucího torpédo, jehož výbuch prorazil lodi bok. Po explozi se loď potápí. Z 331 mužů posádky jich na hladině plave jednasedmdesát. Kamikaze se mezitím dostávají až k pláži Hagiši, kde napadají zakotvené vyloďovací plavidla. Na LSM/R/-194 po dopadu jednoho z Reisenů vybuchují rakety, kterými ostřelovala pobřeží. Zachraňuje se pouze pětadvacet námořníků. Jako dalsi je zasazena LSM-190, jíž výbuch sebevražedného Suisei odlamuje záď a loď se ihned potápí. Ve zběsilých útocích napadají kamikaze každá plavidlo, které vidí.

Útočí i raketové Ohky. První z nich, pilotovaná podporučíkem Susumu Ohašim, míří na torpédoborec DD-597 WILLEY. Posádkou je zjištěna asi 200 metrů od lodi ve výšce asi 12 metrů nad hladinou. Je na ni zahájena okamžitá palba všech zbraní, které má loď k dispozici. Námořníci střílejí i z pistolí. Snaha zasáhnout raketovou Ohku je korunována úspěchem a Japonec exploduje ve vzdálenosti pětadvacet metrů od lodi. O kousek dále dopadají zbytky sestřelené Hamaki, kterou dohonil jeden z Hellcatů. Druhá útočící Ohka letí svým klouzavým letem asi padesát metrů nad hladinou. Rychle snižuje výšku na tři metry a zapíná rakety na své zádi. Jejím cílem je znovu WILLEY. Ale zásah pětipalcovky její let zastavuje. Třetí Ohka útočí na minolovku DE-445 GRADY, která právě odrazila útok dvou Reisenů, Hamaki nesoucí Ohku snižuje výšku na 600 metrů a vypouští ji. Ta klesá do třiceti metrů a upravuje směr na minolovku. Ta samozřejmě zahajuje palbu, ale to je Ohka již jen pětadvacet metrů od lodi. Pilot je ale zřejmě zasažen, protože raketový miniletoun nevybuchuje na boku lodi, kam mířil, ale na palebném postavení čtyřicítky. Zabíjí tři muže. Jeho zbytky, včetně nálože jsou opatrně shozeny do moře.

Čtvrtá z nasazených Ohk útočí na torpédoborec DM-30 SHEA, který hlídkuje na postaveni č.14. Ohka se přibližuje k lodi asi ve výšce dvou metrů, takže ji posádka prakticky nevidí. Japonec vybuchuje na zadní nástavbě a ničí ji. Zhoubný požár poškozuje loď natolik, že musí do opravy. Sedmadvacet mužů je mrtvých, jednadevadesát raněných. Zbylé tři letouny jsou sestřeleny i se svými nosiči dříve, nežli se mohly dostat do akce. Tři Suisei poškozují lehký křižník CL-82 BIRMINGHAM. Ničí dělostřeleckou věž č. 2 a vnitřní výbuchy znehybňují loď, která musí být odtažena do opravy. Tam musela i doprovodná letadlová loď ACV-26 SANGAMON, jejíž palubu zničily dva Reiseny. Mnohem lépe jsou na tom britské letadlové lodi, které byly téhož dne napadeny u Mijako rettó. Diky ocelovým palubám a silnější konstrukci působí dopady dvou kamikaze jen malé škody jak na HMS FORMIDABLE, tak na INDOMITABLE.

Již 9. května 1945 útočí několik tuctů japonských letadel na pláž Haguši. Zde se jejich cílem stávají doprovodné torpédoborce DE-344 OBERRENDER a DE-635 ENGLAND. Na každý dopadají dva kamikaze a poškozují obě lodi natolik, že musí do doku. Následující den útočí čtrnáct letadel patřících k 762. Kokutai na pláž Haguši, ale s malým úspěchem. Důvodem bylo především špatné počasí.

Další mohutný útok, tentokráte Kikusui 5, je zahájen ráno 11. května 1945. Z letisf Kokubu a Kanoja startuje 235 letadel a napadá uskupení TF-58 a britskou flotilu admirála Phillipa Viana. Obě loďstva se pohybovala v okolí ostrova Šikišima. Útoku se také účastní dvě Hamaki s Ohkami. Prvními cíli jsou zase torpédoborce vybavené radary. Na stanovišti č.15 hlídkují DD-774 HUGH W. HADLEY a DD-552 EVANS. Dvě a půl hodiny bojují obě lodi s přesilou kamikaze. EVANS sestřeluje tři letadla, ale nakonec jej do pravoboku zasahuje Suisei, který se přiblížil nízkým letem ve chvíli, kdy posádka byla zaměstnána střelbou po druhých letadlech. O několik okamžiků později dopadá na jeho palubu jeden Hien, který ničí dělostřeleckou věž č. 1. Třetí kamikaze sice dopadá naplocho a sklouzává do moře, ale „zamete“ přitom z paluby požárnické družstvo i s technikou. Poslední útok přichází v 09.25, kdy jeden Hajabuza dopadá přímo na velitelský můstek. EVANS přitom ztrácí třicet svých důstojníků.

Na HADLEY nalétávají kamikaze až v 09.20 hod. Útočí na něj devět sebevražedných letounů, ale dělostřelbou se mu daří je rozehnat. Dva z útočníků přitom sestřeluje. Zaměstnanosti americké posádky využívá Hamaki a vypouští svou Ohku ve výšce asi 200 metrů. Ta se snadno přibližuje k americkému plavidlu. Její náraz a následná exploze ničí strojovnu a okolní sklady. Loď má osmadvacet mrtvých a šedesát sedm raněných.

V 10.04 hod. dopadá na vlajkovou loď admirála Mitschera CV-17 BUNKER HILL první Reisen. Vybuchuje uprostřed připravených letadel a na místě zabíjí třicetčtyři muže. Od východu přilétá Suisei a vybuchuje přímo na palubě, asi třicet metrů od admirálova stanoviště. Exploze zabíjí třináct námořníků a uvnitř lodi vybuchuje několik ke startu připravených letadel. Do moře je pohřbeno 377 námořníků a do nemocnic odvezeno 264 mužů. Útok po šesti hodinách končí a na základny se vrací jen asi 30% letadel. Malé skupinky kamikaze přilétají každý den buď časně ráno, nebo krátce před západem slunce a narušují americkou invazi. Jejich výsledky jsou hubené, ztráty značné.

Na noc 24.-25. května 1945 se připravuje k útoku Kikusui 7. Tvoří ho 82 letounů kamikaze s doprovodem 311 stihačů. Do útoku se zapojují plovákové letouny a létající čluny. Druhou vlnu tvoří dvanáct Hamaki s Ohkami. Japonskou skupinu ohlašuje ze stanoviště č.15 torpédoborec DD-780 STORMES. Sám je napaden jednou Hamaki, kterou ale sestřeluje dříve, nežli letoun stačí vypustit svoji Ohku. Dva hoříci kamikaze dopadají na rychlou transportní lod' APA-47 BATES, která se za obrovského výbuchu potápí. Stejně dopadá i LST-135, která se láme a potápí po dopadu druhého kamikaze. Celkem bylo za tohoto nočního útoku poškozeno jedenáct amerických plavidel. Japonské ztráty byly poměrně malé, proto příští den startuje Kikusui 8.

Prvními cíli jsou zase radarové torpédoborce. Na stanovišti č.2 je napaden DD-741 DREXLER. Z nízkých dešťových mraků se vynořují kamikaze vedeni podporučíkem Sigeru Kawatou. Torpédoborec dostává v rychlém sledu zásahy pěti kamikaze. Série explozí zabíjí 158 mužů a jednapadesát jich zraňuje. Oheň nakonec zasahuje palivové nádrže a v ohlušujícím výbuchu se torpédoborec překlápí a mizí pod hladinou. Dalším postiženým je DD-630 BRAINE. Jeden Reisen proráží palubu a vybuchuje ve skladišti munice. Při následné explozi je zabito šestašedesát námořníků a loď se s proraženým dnem rychle potápí. Ostatní lodi mají jen lehká poškození. Japonci ale ztrácejí asi polovinu svých letadel.

Tímto útokem skončily květnové útoky uskupení Kikusui. Paradoxem bylo, ze proti japonským předpokladům americký duch odporu narůstal. U Japonců začíná naopak docházet k určité letargii a únavě. Navíc Američané své ztráty nejenom doplňují, ale všechno znásobují. Letadla i lodě. Japonci však mají s technikou stále větší potíže. Jen s dobrovolníky do sebevražedných jednotek zatím potíže nemají. Jak se válečné operace na Okinawě blížily ke svému závěru, začala narůstat japonská nervozita. Ugaki vysílá na průzkum výlučně jen kamikaze. Ti sice utočí, ale výsledky jejich útoků jsou minimální.

Skutečně silný útok plánuje Ugaki na 5. červen 1945. Startuje uskupeni Kikusui 9 a den se stává černým dnem amerického námořnictva. Tři útočné skupiny, vedené komodorem Minobem, tvoří padesát letadel. Jejich útok začíná v 05.20. Jako první dostává tři zásahy bitevní lod BB-41 MISSISSIPPI. Její dělová věž je umlčena stejně jako její radioradarové centrum. Obdobné poškození má i těžký křižník CA-28 LOUISVILLE, zasažen je i radarový torpédoborec DD-515 ANTHONY na stanovišti č.1. Výbuch hořícího Reisena, kterého předtím delostřelci z lodi zasáhli, způsobuje na lodi požár.

Pak náhle přichází prudký tajfun a ten působí americkému loďstvu mnohem větší škody než útoky kamikaze. Tři lodě bitevní, čtyři lodě letadlové, tři křižníky, 13 torpédoborců a patnáct dalších je poškozeno tak, ze 40% z nich musí do Spojených států do opravy. Americká situace se tím značně zkomplikovala. O následcích tajfunu se od průzkumných letadel samozřejmě dozvídá i Ugaki a horečně organizuje další útok. Domnívá se, že najde americkou protiletadlovou obranu v rozkladu a podaří se mu zničit to, co po tajfunu z amerického loďstva zbylo.

Američané jsou připraveni. Proto útok ze 6. června 1945, přináší pouze lehké poškození doprovodné letadlové lodi CVE-62 Natoma Bay hlídkující na stanovišti č.2. Suisei sklouzává po její palubě a vybuchuje až za její zádí. Smolný den má torpédoborec DD-579 WILLIAM D.PORTER. 10. června 1945 jej napadá na jeho stanovišti č.15 osamělý Val. Po krátkém střemhlavém letu dopadá přímo na muniční sklad a v obrovské explozi se americký torpédoborec potápí. Další japonský útok přichází až o šest dní později. Na útok kamikaze doplácí torpédoborec DD-591 TWIGGS na stanovišti č. 10. Útočí na něho torpédonosný Tenzan a Hamaki s Ohkou. Tenzan i Ohka zasahují torpédoborec téměř současně. Za půl hodiny je TWIGGS pod hladinou spolu s 128 mrtvými námořníky, včetně velitele lodi Georgese Philipa.

Poslední útok Kikusui u Okinawy začíná 21. června 1945. U pláže Haguši jsou zasaženy transportní loď LSM-59 a torpédoborec DD-248 BARRY. Na každou z lodi dopadá po třech kamikaze a obě plavidla se potápějí. Příští den přilétá šest Hamaki s Ohkami v doprovodu pětadvaceti stíhačů. Jsou poškozeny tři americké lodě, ale Japoncům se vrací jen několik strojů. Bitva o Okinawu končí. Ztráty japonského letectva 7 600 letadel jsou ohromující. Američané přišli o pouhých 763. Přitom asi 70% japonských letadel bylo určeno k sebevražedným útokům. Čtyřicet amerických plavidel bylo buď potopeno, nebo muselo opustit bojiště a odplout do opravy, 368 jich sice bylo poškozeno, ale nadále plnilo své bojové úkoly.

Kamikaze v Japonsku

Pádem Okinawy se válečné operace dostávají až k samotnému Japonsku, na Kjúšú organizuje Ugaki poslední oddíly kamikaze. Maji jediný úkol: zničit všechno, co pluje kolem Japonska. Doplácí na to americký torpédoborec DD-792 CALLAGHAN. Přesně za tři měsíce a sedmadvacet dní po svém prvním zásahu je torpédoborec na radarovém stanovišti č.5 napaden skupinou dvanácti kamikaze. Ti se na něho vrhají přímo z chodu. Přes usilovnou snahu protiletadlových dělostrelců dopadá na jeho palubu jeden kamikaze za druhým. Konečnou ránu z milosti mu uděluje stařičký dvouplošník Ajči, který vybuchuje na velitelském můstku. Za dvě hodiny se torpédoborec potápí spolu se sedmatřiceti mrtvými muži posádky. Je to poslední plavidlo, které bylo Spojeným státům ve válečném konfliktu s Japonskem potopeno. Kamikaze ale útočí stále až do 13. srpna 1945. Tehdy dva Reiseny pri svém sebevražedném letu poškozují útočnou transportní loď APD-144 LAGRANCE u Okino Erabu Šima.

Zvláštní kapitolu tvoří sebevražedné útoky proti B-29, které bombardovaly Japonsko. K prvnímu útoku dochází 3. prosince 1944. Tohoto dne poručík Toru Šinomija a četař Masao Itagaki spolu s Hacumi Nakano, příslušníci 244-Sentai armádních Tokubecu Kóge - kitai Maro To, startují se svým Toryu proti blížícím se americkým Superfortressům. Prudce nabírají výšku, takže během několika minut jsou pod krajním americkým bombardérem. Pokračují však v letu a naplno narážejí do amerického letounu.

Během patnácti sekund je jak B-29, tak Toryu, zničen. Podobný útok provádí poručík Takasi Kono. Ten ničí amerického „Bí-sana“ 7. dubna 1945 svým stíhacím Hienem nad městem Kawaguši. Celkem je těmito útoky zničeno sedm B-29. Tim také končí kapitola o leteckých kamikaze.

Literatura: Novotný, Josef, Causa kamikaze, vydalo Naše Vojsko, Praha 1991
Autor : Fantan 🕔15.06.2004 📕9.777

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře